8 CO 138/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců JUDr. Tomáše Strouha a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vyklizení nemovitostí, o žalobě o obnovu řízení, o odvolání žalobce do usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 11. 11. 2021, č. j. 10 C 180/2018-565,

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobce podal žalobu o obnovu řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 10 C 180/2018 (ukončeno rozsudkem Okresního soudu v Písku dne 19. 7. 2019, č. j. 10 C 180/2018-281) a na základě odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku pak ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2019, č. j. 8 Co 1468/2019-324, a to tak, že byla zamítnuta žaloba v té části, ve které se žalobce domáhal proti žalovanému vyklizení pozemku [číslo] stavby rodinného domu [číslo] na tomto pozemku a dále pozemku [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor, na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] u [obec]. Žalobce, který brojí proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (právní moc ke dni 22. 11. 2019), primárně konstatoval okolnosti průběhu předchozího řízení, tedy zejména skutečnost, že si spletl termín jednání odvolacího soudu a dostavil se k němu až den poté, čímž přišel o možnost některé své argumenty vznést v původním řízení. Konstatoval, že bez své viny nemohl předložit důkazy svědčící o tom, že mezi žalobcem a žalovaným nikdy nebyla uzavřeny žádné nájemní smlouvy. Jednalo se o písemnosti, které žalobce získal po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne 2. 6. 2020, když nahlížel do spisu Okresního soudu v Táboře o vrácení daru sp. zn. 8 Co 56/2013 (plná moc pro paní [jméno] [příjmení] podepsaná žalovaným). Tato listina prokazuje, že to nebyl žalobce, jak tvrdil žalovaný v původním řízení, ale právě žalovaný, který vpisoval text do„ nájemní smlouvy“. Druhý okruh nových skutečností představovala absence zmínky o tvrzeném nájmu v korespondenci účastníků řízení, o čemž měly svědit listinné důkazy, respektive svědecké výpovědi paní [příjmení] a dalších svědků, kteří byli některým rozhovorům přítomní.

2. Okresní soud se primárně zabýval včasností podané žaloby na obnovu řízení u jednotlivých navržených důvodů a konstatoval, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2019, č. j. 8 Co 1468/2019-324 nabyl právní moci dne 22. 11. 2019 a tříměsíční lhůta pro podání žaloby dle § 233 odst. 1 o. s. ř. běží od té doby, kdy se navrhovatel dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí. Žalobce podal žalobu na obnovu řízení dne 30. 5. 2020, kterou na výzvu soudu doplnil podáním ze dne 27. 7. 2020 a dále rozšířil podáním ze dne 6. 8. 2021, 30. 9. 2021 a při ústním jednání soudu dne 11. 10. 2021. Soud připustil změnu žaloby usnesením ze dne 25. 10. 2021 č. j. 10C 180/2018-554 a konstatoval, že i když v době podání žaloby nebylo pravomocně skončeno dovolací řízení, neboť Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 1. 6. 2020 č. j. 26 Cdo 951/2020-266 dovolání odmítl (právní moc dne 17. 6. 2020), tato skutečnost nemá vliv na běh lhůty. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2107/2013, dle něhož se do běhu lhůty k podání žaloby na obnovu řízení počítá i doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, když § 235 odst. 2 o.s.ř. výslovně a jednoznačně řeší vyloučení zápočtu doby od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího lhůtu do běhu lhůt pro podání toliko žaloby pro zmatečnost, nikoli žaloby na obnovu řízení. Co se týká spisu 10C 133/2012 - listin navržených k důkazu z tohoto spisu, o spisu žalobce věděl v průběhu řízení, a proto lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení neskončí dříve než dne 22. 2. 2020. Pokud žalobce podal žalobu dne 30. 5. 2020, doplněnou dne 27. 7. 2020, byla podána po uplynutí lhůty. Soud prvního stupně konstatoval, že i kdyby byl návrh učiněn včas, tak s ohledem na tvrzení žalobce, že jej nemohl uplatnit před odvolacím soudem z důvodu, že se k jednání nedostavil včas, protože si spletl datum jeho konání, vylučuje, že žaloba na obnovu řízení z tohoto důvodu by mohla být úspěšná, neboť nedostavení se k jednání si zavinil žalobce sám. Ze spisu Okresního soudu v Písku sp. zn. 10 C 133/2012 byla k důkazu navržena žaloba ze dne 28. 11. 2012 o vrácení daru, listina nazvaná projev vůle vrácení daru – odvolání daru, odvolání žalobce proti usnesení zdejšího soudu o vyslovení místní příslušnosti, notářský zápis ze dne 17. 4. 2003 sp. zn. NZ 128/ 2003, N 135/2003, jehož obsahem byla darovací smlouva týkající se movitých věcí žalobcem žalovanému, vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 14. 10. 2014, protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum], vyjádření žalovaného odvolání žalobce ze dne 5. 6. 2015, přičemž žalobce z listin dovozoval, že nájemní smlouva mezi účastníky ze dne 1. 4. 2003 nebyla uzavřena, protože o ní není zmínka. Soud prvního stupně konstatoval, že předmětem řízení bylo vrácení daru - movitých věcí, když petit zněl na určení vlastnictví k předmětným movitým věcem. Žalobcem dovozované závěry by tak z předmětných důkazů nemohly být zjištěny. Co se týká plné moci ze dne 14. 5. 2013, kterou žalobce uplatnil dne 27. 7. 2020, a dle svého tvrzení ji objevil ve spisu zdejšího soudu sp. zn. 10C 133/2012 při nahlížení dne 2. 6. 2020 a nemohl ji navrhnout dříve, protože o ní nevěděl. Z fotografie obrazovky mobilního telefonu vyplývá, že fotografie plné moci ze dne 14. 5. 2013 do mobilního telefonu byla pořízena dne 2. 6. 2020 v [obec] a podle sdělení Okresního soudu v Táboře ze dne ve spojení se záznamy o nahlížení do spisu vyplývá, že ve věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2C 261/2019 o vrácení daru byl dne 7. 1. 2020 vyžádán spis Okresního soudu v Písku sp. zn. 10C 133/2012, který byl po určitou dobu veden u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 8C 56/2013, při předložení spisu Krajskému soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor dne 29. 5. 2020 byl dle předkládací zprávy spis připojen a zdejšímu soudu byl vrácen dne 6. 5. 2021. Poprvé žalobce do spisu nahlížel dne 21. 5. 2020 a následně dne 2. 6. 2020 a 21. 7. 2020. Z plné moci udělené dne 14. 5. 2013 vyplývá, že žalovaný zmocnil [jméno] [příjmení], aby ho zastupovala v řízení vedeném u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 8C 56/2013 (později vedeno u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 10C 133/2012). Důvod obnovy řízení nebyl uplatněn včas, když soud odkazuje na výše uvedené odůvodnění, protože plná moc byla součástí spisu sp. zn. 10 C 133/2012 a žalobce byl účastníkem řízení, věc byla přikázána zdejšímu soudu právě z důvodu osoby zastupující žalovaného. I když byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody, mohl do spisu nahlížet sám nebo prostřednictvím svého právního zástupce. Soud prvního stupně uvedl, že i kdyby byla žaloba podána včas, nebyla by důvodná, neboť zavinění ohledně neuplatnění tohoto návrhu v původním řízení je na žalobci a navíc je třeba konstatovat, že účastníci jsou rodinní příslušníci, kteří vedli v době výkonu trestu odnětí svobody žalobce písemnou korespondenci, takže žalobci bylo známo písmo žalovaného, a bylo mu známo i písmo [jméno] [příjmení] jako bývalé manželky. Žalobce předložil soudu korespondenci účastníků z let 2011 2012, z níž dovozoval, že pokud v ní není zmíněna nájemní smlouva na nemovité věci, tak neexistovala. O dosavadní existenci dopisů žalobce tvrdil, že se dozvěděl až od [jméno] [příjmení] v květnu 2020, která je schovala. Z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 6. 4. 2021 bylo zjištěno, že bez vědomí žalobce uschovala dopisy z roku 2009 – 2017, a teprve v průběhu měsíce května 2020 mu sdělila, že dopisy nezničila, ale má je pořád schované a poté mu je předala. Jelikož tento důvod obnovy byl žalobcem navržen podáním ze dne 27. 7. 2020, byla lhůta zachována. Žalobce předložil celkem 11 listů textu, z nichž vyplývá, že účastníci písemně komunikovali v letech 2011 a 2012, přičemž součástí dopisů jsou i nepodepsaná plná moc, nepodepsaná dohoda o narovnání, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 7. 2011 č. j. 11C 80/2011-23, kupní smlouva a dopisy [jméno] [příjmení], což žalobce vysvětlil, že kopie dopisů si pořizoval i na popsané listy papíru, které měl v době výkonu trestu k dispozici. V předložených dopisech není komunikace o nájemní smlouvě na nemovité věci, avšak soud konstatuje, že provedené důkazy by nemohly přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci, když ze skutečnosti, že se nezmiňují o nájemní smlouvě, nelze dovodit, že tato neexistovala. Pokud se týká později uplatněných důvodů obnovy řízení, a to svědecký výslech [jméno] [příjmení] uplatněný dne 6. 8. 2021, když žalobce tvrdil, že se o možnosti podat svědecký výslech této svědkyně dozvěděl v květnu 2020, soud konstatuje, že žalobce o jejích návštěvách ve věznici věděl již v průběhu řízení a mohl tedy tento důkaz navrhnout, pokud nyní tvrdí, že se až v květnu 2020 dozvěděl o její ochotě svědčit, nemá tato skutečnost vliv na běh lhůty. Pokud se týká svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] (bývalé manželky žalobce) uplatněné žalobcem dne [datum], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uplatněné žalobcem při jednání soudu dne [datum], žalobce tvrdil, že se o těchto dozvěděl až dne 26. 8. 2021, kdy se konal svědecký výslech [jméno] [příjmení], na němž byl žalobce přítomen a zjistil, že svědek si pamatuje události z roku 2003, kdy byl jeho tchánem a často se navštěvovali a následně kontaktoval bývalou manželku žalobce (svoji dceru), která také byla ochotna o těchto událostech svědčit. Z vyrozumění o výslechu svědka ze dne 18. 8. 2021 Okresním soudem v Jindřichově Hradci sp. zn. 0 Cd 36/2021 bylo zjištěno, že žalobce byl vyrozuměn o výslechu svědka v místě bydliště ze zdravotních důvodů dne 26. 8. 2021. Soud uzavřel, že veškeré tyto důvody obnovy řízení byly uplatněny pozdě, neboť žalobce odvozoval počátek běhu lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení až ode dne, kdy zjistil, že svědek si dosud něco pamatuje a je ochoten svědčit. Žalobce se však se všemi svědky osobně stýkal v rozhodné době a měli hovořit společně se žalovaným, mohl je tedy navrhnout již v průběhu řízení. Pokud se domníval, že z důvodu špatných vztahů tito nebudou vypovídat, tato skutečnost nemá vliv na běh lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení. I kdyby byly návrhy podány včas, nejsou důvodné, neboť pokud by bylo prokázáno, že účastníci při společných setkáních v roce 2003 nehovořili o nájemní smlouvě, neznamená to, že neexistovala. Soud prvního stupně podotkl, že v odůvodnění svého rozsudku se vypořádal i se zjištěními ohledně doby uzavření nájemní smlouvy. Dále žalobce uplatnil jako důvod obnovy řízení dne 6. 8. 2021 listiny z exekučního spisu 3 Nc 4046/2003, s nimiž se seznámil při nahlížení do spisu u Okresního soudu v Táboře dne 26. 3. 2021. Ze záznamu o nahlížení do spisu sp. zn. 3 Nc 4062/2003 bylo zjištěno, že žalobce do spisu nahlížel dne 26. 3. 2021, a proto byly též uplatněny po uplynutí tříměsíční lhůty. Soud uvádí, že i kdyby byla lhůta zachována, nebyl by návrh žalobce důvodný, neboť z části protokolu o jednání soudu ve věci 3 Nc 4064/2003 ve spojení s písemným podáním svědka ([jméno] [příjmení]) a čestným prohlášením [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaný vypovídal před soudem jako svědek dne 3. 7. 2007, kdy předložil písemné vyjádření, v němž uvedl, že se dohodli s otcem, v souvislosti s jeho uvěznění v roce 2003, že do vyřešení jeho návratu převezme správu veškerého majetku otce a bude pokračovat v udržení veškerých podnikatelských aktivit otce - chodil tehdy ještě do školy. Z protokolu dále vyplývá, že svědek předložil řadu listin, mimo jiné nájemní smlouvu mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V rámci svého výslechu se vyjadřoval též k několika dluhům žalobce. Navíc žalobce byl účastníkem tohoto řízení, neboť se jednalo o exekuční řízení vedené proti jeho osobě, a tak se mohl řízení účastnit a nahlížet do spisu, i když byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody. Soud prvního stupně provedl důkaz částí katastrální mapy, z níž vyplývá poloha předmětných pozemků a osvědčení o zápisu žalovaného do evidence zemědělského podnikatele ze dne 30. 1. 2006, přičemž konstatoval, že tyto důkazy již byly provedeny v původním řízení a soud se s nimi vypořádal v odůvodnění svého rozsudku. Žalobce předložil k důkazu též svoji žalobu na odvrácení škody a na náhradu škody ze dne 3. 11. 2012, proti žalovaných 1) [jméno] [příjmení] a 2) [jméno] [příjmení] v níž uváděl, že v 4/ 2003 daroval žalovanému 2) notářskou smlouvou část svého movitého majetku jako synovi. V 7/2003 náhle ztratil svobodu, a proto pověřil žalovaného 2) správou veškerého majetku movitého i nemovitého do návratu. Předmětnou žalobou se mimo jiné domáhal, aby žalovaný 2) vedl řádnou správu majetku žalobce, uzavřel s ním nájemní smlouvu k užívání nemovitého a movitého majetku se zpětnou platností ve vztahu k datu ztráty dobré víry a přijetí veškerých opatření k odvrácení jakékoli škody do budoucna. K důkazu žalobce upřesnil, že se nejedná o důvod obnovy řízení, ale pouze o podpůrný důkaz, že ani v roce 2012 nevěděl o nájemní smlouvě. K dalšímu tvrzení žalobce o nepostoupení spisu sp. zn. 10C 133/2012 zdejšímu soudu, lze pouze uvést, že jej soud před svým rozhodnutím ve věci nevyžadoval. Soud prvního stupně zamítl výslechy navržených svědků, čestné prohlášení svědkyně [jméno] [příjmení], znalecké posudky apod., neboť ohledně svědeckých výpovědí a čestného prohlášení svědkyně soud odkazuje na výše uvedené odůvodnění a ohledně znaleckých posudků uvádí, že tyto mohl žalobce uplatnit již v průběhu řízení, když zpochybňoval uzavření smlouvy o nájmu. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud prvního stupně žalobu na obnovu řízení podle § 235e odst. 1 o. s. ř. zamítl.

3. Proti rozsudku se odvolal žalobce s tím, že nemohl v době výkonu trestu odnětí svobody nahlížet do spisu, jejíž listiny navrhl k důkazu pro obnovu řízení, resp. teoreticky mohl, ale ve skutečnosti to bylo prakticky nemožné. Do spisu mohli nahlížet pouze právní zástupci, kteří však řešili okolnosti pouze v konkrétních řízeních. Pokud jde o navržené výslechy svědků, nemohl je žalobce uplatnit v předchozím řízení, neboť nevěděl, že si cokoliv z rozhovoru se žalobcem a žalovaným pamatují. Pokud jde o pana [příjmení], pak již žalobce uvedl dříve, že vypovídal nepravdivě v jiném soudním řízení proti žalobci a následně spolu nekomunikovali. Neměl do doby, než se s panem [příjmení] setkal, na něho kontakt, ani na paní [příjmení]. Nevěděl ani, kde se nachází ani to, zda by je mohl kontaktovat, aby zjistil, zda si rozhovory pamatují. Pokud jde o neexistenci zmínek a hovorů o nájemní smlouvě, žalobce zdůrazňuje, že je nutno při hodnocení důkazů vyjít z jejich vzájemných souvislostí. Pokud by skutečně existovala nájemní smlouva mezi žalobcem a žalovaným, pak by se zmínka o nich v rozhovorech objevovala, stejně tak v jejich korespondenci. Rozhovory se často konaly za přítomnosti např. bývalé ženy žalobce a jejího otce. Ani v rozhovory v době výkonu trestu odnětí svobody, které se často konaly za přítomnosti paní [příjmení] a žalovaný v té době již na nemovitostech žalobce hospodařil. Ani korespondence se o nájemních smlouvách nezmiňují.

4. Podáním, které odvolacího soudu došlo dne 21. 2. 2002, doplnil žalobce argumentaci odkazem na původní řízení před soudem prvního stupně a upozornil, že již v tomto řízení trval na znaleckém posudku„ ručních vpisků do nájemních smluv“. Soud však v rozporu s tímto návrhem nechal zkoumat pouze podpis žalobce na předmětných smlouvách, což si přál zejména žalovaný. Žalobce se nedopustil lži a netvrdil, že podpis není jeho, ale současně vysvětloval, k čemu patrně došlo (zneužití předaných prázdných podepsaných papírů žalovanému). Soud prvního stupně tedy rozhodl o rozsahu zkoumání smlouvy, ale žalobě přesto v plném rozsahu vyhověl. Žalobce uznává, že jeho vyloženou chybou bylo to, že se spletl termín odvolacího jednání, což ovlivnilo další průběh řízení v jeho neprospěch. Pokud jde o důkaz plnou mocí, žalobce skutečně netušil, že už byla v uvedeném spisu. V daném řízení měl žalobce ustanoveného advokáta od soudu a mezi žalobcem a žalovaným neproběhla informace o existenci předmětné plné moci poté, co ji žalobce ve spise našel, nebylo to z důvodu, že by žalobci došlo, že tam jen nebo by mohla být, nýbrž žalobce chtěl zjistit, jak se žalovaný v té věci vyjadřoval, kdy to psal soudu pro obnovu řízení, že ani v této věci nebyla zmínka o nájemních smlouvách. Plná moc je tedy novým důkazem, který (po znaleckém zkoumání) by mohl svědčit pro to, že to nebyl žalobce, kdo nájemní smlouvy vyplňoval ručně. Žalobce současně upozornil na způsob vyřízení stížnosti na nevhodní chování matky žalovaného Okresním soudem v Táboře, kde pracovala tato jako vedoucí kanceláře a neoprávněně přistupovala i k datům, které neměly s její pracovní činností co do činění. Je tím potvrzen určitý (neférový) rámec, ve které bylo vedeno původní soudní řízení. Žalobce je přesvědčený, že žalovaný lhal, že doplnění předmětných smluv udělal žalobce ručně a právě proto byl důvod zkoumat vpisky, kdo je skutečně autorem. Žalobce dále upozornil, že žalovaný nevyklidil pozemky, u kterých mu to soud uložil, zadržuje mu řadu movitých věcí. Napadený rozsudek mu tedy způsobuje obtíže v běžném životě. Žalobce uzavřel svou argumentaci návrhem na změnu usnesení soudu prvního stupně a povolení obnovy řízení, popř. zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení a také k uložení povinnosti žalovanému k náhradě nákladů řízení žalobci.

5. Žalovaný se omluvil z jednání odvolacího soudu, odkázal na rozsudek soudu prvního stupně, který považoval za věcně správný a zmiňované důvody žalobce za nesprávné a nesvědčící pro obnovu řízení.

6. Odvolání žalobce považoval odvolací soud za podané oprávněnou osobou ve smyslu § 201 o. s. ř., přípustné ve smyslu § 202 o. s. ř. a včasné ve smyslu § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení v intencích ustanovení § 212 a § 212a, a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

7. Podle § 228 odst. 1 o. s. ř. může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, popř. tehdy lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

8. Podle § 233 o. s. ř. musí žaloba na obnovu řízení být podána ve lhůtě 3 měsíců od doby, kdy ten, kdo tuto obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit. Běh této lhůty však neskončí před uplynutím 3 měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.

9. Odvolací soud konstatuje, že závěry Okresního soudu v Písku v předmětné věci považuje za správné jak po skutkové stránce, tak po stránce právní argumentace. Souhlasí tedy s tím, že žaloba jednak ve většině (soudem prvního stupně jasně a přesně vymezených důvodů) podána nevčasně, dále že ve svém komplexu tvrzené skutečnosti ani důkazy nemohou přivodit (i kdyby žaloba včasně podána byla) pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Na závěry soudy prvního stupně lze v daném směru plně odkázat. Odvolací soud zejména v reakci na argumentaci žalující strany v odvolacím řízení doplňuje následující:

10. Za nepřípadnou je nutno považovat argumentaci odvolatele, že nemohl v době výkonu trestu odnětí svobody nahlížet do spisů, jejichž obsahu (listin v nich umístěných – plná moc) se dovolává v řízení o obnovu řízení. Je nesporné, že výkon trestu žalobce byl ukončen v roce 2017. Pokud jde o předmětný spis 10 C 133/2012 (spisová značka Okresního soudu v Písku), respektive 8 C 56/2013 (stejný spis pod touto spisovou značkou veden u Okresního soudu v Táboře), vyplývá z něho, jak ověřil odvolací soud při jednání dne 24. 2. 2022, že na elektronický dotaz žalobce z adresy [email] nazvaný„ Stížnost na průtahy a neinformování o řízení“, odpověděl okresní soud tak, že„ řízení bylo skončeno rozsudkem Okresního soudu v Písku, č. j. 10 C 133/2012-125 ze dne 23. 11. 2015 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 19 Co 968/2016-133 ze dne 10. 5. 2016“. Následně předmětný byl spis vyžádán Okresním soudem v Táboře jako příloha dvou občanskoprávních spisů (sp. zn. 4 C 263/2018 dne 24. 7. 2019 a sp. zn. 2 C 261/2019, pak 13. 1. 2020). V případě obou žádostí reagoval, jak vyplývá z obsahu spisu, Okresní soud v Písku obratem a spis Okresního soudu v Táboře zaslal. Tento byl dlouhodobě (do 6. 5. 2021, kdy byl dle podacího razítka na [číslo listu] opět vrácen Okresnímu soudu v Písku) umístěn jako příloha dvou uvedených spisů (tak, jak šla časově řízení po sobě), coby přílohový. V obou řízeních u Okresního soudu v Táboře šlo o žalobu [jméno] [příjmení] proti [jméno] [příjmení] o vrácení daru, tedy šlo o spor týchž účastníků řízení a žalobci nebránilo ničeho (rozhodně ne výkon trestu skončený v roce 2017) v letech 2019 2021 do spisu nahlédnout v rámci uvedených řízení. V daném směru je nutno podpořit závěry soudu prvního stupně i odkazem na rozsudek sp. zn. 28 Cdo 1872/2015 (Nejvyšší soud ČR dne 21. 10. 2015), z jehož právní věty vyplývá, že pro účely obnovy řízení se považují skutečnosti a důkazy za nové, pakliže v době původního řízení objektivně vzato existovaly, účastník je však nemohl bez své viny (protože o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil nesplnění své povinnosti tvrzení či povinnosti důkazní) v původním řízení použít, přičemž je nutno zohlednit, zda účastník vyvinul aktivitu, kterou od něj při uplatňování jeho práv bylo lze spravedlivě očekávat, o příslušném důkazním prostředku se dozvědět. Pokud byl předmětný spis (o jehož existenci žalobce věděl – viz email shora) obsahující plnou moc, kterou v daném řízení považuje žalobce za novou listinu, přílohou jiných spisů, ve kterých žalobce žaloval žalovaného, bylo lze po něm spravedlivě požadovat, aby s obsahem těchto přílohových spisů se v průběhu vedených řízení o vrácení darů seznámil a v původním řízení před okresním soudem i soudem odvolacím, kdy probíhalo ještě po většinu roku 2021 řízení, jej mohl použít. Odmítnout je nutno i doplňující argument žalobce o nečinnosti jeho advokáta ([titul] [příjmení]) v daném směru. Žalobce byl v řízení zastoupen a případné neshody s právním zástupcem nemůže v daném řízení použít jako procesní výhody.

11. Stejně tak nelze souhlasit s názorem žalobce o tom, že subjektivní lhůta pro podání obnovy řízení (viz výše citované ustanovení § 233 odst. 1 o. s. ř.) počíná běžet okamžikem, kdy si teprve může účastník řízení pohovořit s případným svědkem o tom, zda bude ochoten svědčit v jeho prospěch, popř. zda si dané okolnosti pamatuje. Pokud svědek [příjmení] či svědkyně [příjmení] vystupovali dříve vůči žalobci nepřátelsky, jak uvádí, neznamená to, že nebylo namístě, pokud měly mít relevantní informace k předmětné otázce, již v průběhu původního řízení je navrhnout jako svědky s tím, že by o povinnosti svědčit pravdivě byli soudem řádně poučeni.

12. Pokud jde o doplňující vyjádření žalobce ze dne 21. 2. 2022, vystihuje podle názoru odvolacího soudu podstatu předmětné žaloby o obnovu řízení, jinak řečeno, vůli žalobce zvrátit poukazem na procesní postup skutkové a do určité míry i právní závěry soudu v původním řízení prostřednictvím k tomu neurčeného procesního institutu žaloby o obnovu řízení. Žalobce totiž kritizuje procesní postup soudu prvního stupně v původním řízení a připouští, že základní problém byl fakt, že se nedostavil (neboť si spletl datum) k jednání odvolacího soudu. S tímto hodnocením souhlasí v zásadě i soud odvolací. Je totiž zřejmé, že v původním řízení se odvolací soud ztotožnil plně se skutkovými závěry soudu prvního stupně, ale v důsledku částečně odlišného právního hodnocení (platnosti nájemní smlouvy) dospěl k závěru, že část předmětných nemovitostí je platnou nájemnou smlouvou pokryta. Je zřejmé, že takový právní názor (nevyjádřený soudem prvního stupně) odvolacího soudu mohl být pro žalobce překvapivý, a že byl v dané chvíli dán důvod pro doplnění poučení vůči žalobci ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Problém byl, že žalobce se bez omluvy k jednání odvolacího soudu nedostavil, a proto se o tuto možnost (být řádně poučen soudem) formálně připravil. Zaviněnou (byť nedbalostně) ztrátu procesních práv (práva být poučen) v původním řízení ovšem nelze dohánět (obcházet) následnou žalobou o obnovu řízení.

13. Se soudem prvního stupně je nutno souhlasit mimo jiné v závěru, že skutečnosti, které žalobce hodlá tvrdit a prokazovat v rámci řízení, které by případně bylo povoleno, nemohou přivodit lepší výsledek daného řízení. Žalobce totiž hodlá prokazovat předmětnou plnou mocí, že to byl nikoliv žalobce, jak tvrdil žalovaný, ale právě žalovaný, kdo do předtištěného textu nájemní smlouvy vyplnil ručně psaný text, tj. údaje účastníků, nájemné, parcelní čísla pozemků atd. Tím by dosáhl znevěrohodnění žalovaného, resp. jeho skutkové verze. To je však nadbytečné, neboť žalovanému v původním řízení ani soud prvního stupně ani soud odvolací neuvěřily. Z obou rozsudků vyplývá, že skutková verze žalovaného o tom, že žalobce sepsal nájemní smlouvu a společně ji účastníci podepsali v roce 2003, je nejen nevěrohodná, ale vyloženě nemožná. Například proto, že IČ, které je ve smlouvě uvedeno, získal žalovaný jako soukromý zemědělec později. Soudy v původním řízení dospěly k závěru, že text předmětné listiny byl podepsán později, než tvrdil žalovaný, nicméně neuvěřily ani skutkové verzi žalobce, neboť i ten zapříčinil svým procesním postupem nevěrohodnost své skutkové verze. Žalobce, ač to v poměrech žaloby na obnovu řízení již popírá, v původním řízení tvrdil, že smlouvu nepodepsal. Proto byl zpracován znalecký posudek, který prokázal opak. Načež upravil svou procesní obranu tak, že podepsal prázdný papír, avšak i ta byla vyvrácena, neboť ze znaleckého vyjádření provedeného v původním řízení vyplynulo, že podpis žalobce byl umístěn až na existující předtisk slova„ pronajímatel“ a do vytečkovaného prostoru. Jinak řečeno (viz napadený rozsudek odvolacího soudu) odvolací soud uzavřel, že oba účastníci řízení poskytovali nevěrohodné verze příběhu a vyšel tedy primárně z obsahu listiny, kterou měl k dispozici, tedy nájemní smlouvy. Proto v daném směru nemůže další argument pro nevěrohodnost žalovaného ničeho změnit.

14. Obdobné pak platí pro další uvedenou skutečnost (o tom, že v rozhovorech mezi žalobcem a žalovaným v průběhu trvání tvrzeného nájemního vztahu v osobní komunikaci o něm nepadla zmínka). To má být dokazováno listinami a svědeckými výpověďmi. Oba účastníci řízení jsou právní laici, v průběhu výkonu trestu žalobce nebyli účastníci ve vzájemném sporu a je zřejmé, že žalovaný skutečně předmětné nemovitosti držel a užíval (žalobce v rámci své skutkové argumentace uvádí, že je měl ve správě). V případných rozhovorech (navíc v situaci specifické – výkonu trestu žalobce) není žádného přiměřeného důvodu očekávat, že by měli zapotřebí zmiňovat právně terminologicky přesné označení nastolené situace (užívání nemovitých věcí ve vlastnictví žalobce žalovaným), tedy hovořit o„ nájemní vztahu“. Naopak logičtější by bylo, pokud tvrdí žalobce, že měl žalovaný nemovité věci„ ve správě“, aby tedy tvrdil a prokazoval, že právě tuto terminologii (správce, správa) v rozhovorech používali. Absence zmínky o nájemním vztahu (byť by byla prokázána) nemá žádný věcný význam, a to zejména v situaci, kdy, jak výše odkázáno, založil soud odvolací i soud prvního stupně v původním řízení svůj skutkový závěr na tom, že oba účastníci řízení byli usvědčeni z nepravdivých skutkových verzí. Navíc právní vztahy v obecné rovině je nutné posuzovat podle jejich obsahu, nikoliv podle jejich věcného pojmenování, zejména pak ze strany formálního práva neznalých osob.

15. Z výše uvedeného vyplývá, že ani odvolací soud nezjistil žádné argumenty, pro které by ve skutečnostech popisovaných žalobcem měl nalézt takové, které (pokud by byly prokázány) by měly zvrátit výsledky v původním řízení přijatého skutkového závěru. Odvolací soud se navíc ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, jak již uvedl výše, o nevčasnosti uplatnění jednotlivých důvodů, kterými vysvětluje žalobce svou žalobu o obnovu řízení. Proto bylo věcně správné usnesení soudu prvního stupně v režimu § 219 o. s. ř. potvrzeno.

16. Pokud žalobce vylíčil u jednání odvolacího soudu jednotlivé problémy, které mu zčásti zamítavý rozsudek vydaný soudy v původním řízení přináší, nelze je řešit prostřednictvím této žaloby o obnovu řízení, nýbrž k tomu určenými právními instituty (exekuční návrh, žaloba na vydání movitých věcí atp.).

17. O náhradě nákladů řízení je rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení pouze odkázal na věcnou správnost rozsudku soudu prvního stupně, z jednání odvolacího soudu se omluvil. Nevznikly mu tedy žádné podstatné nahraditelné náklady, které by mu jinak podle poměru úspěchu ve věci v odvolacím řízení náležely.