8 CO 297/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Tomáše Strouhy a JUDr. Pavla Toufara v právní věci zástavního věřitele: osobní údaje zástavního věřitele sídlem proti zástavnímu dlužníku: osobní údaje zástavního dlužníka IČO sídlem o žaloba o nařízení soudního prodeje zástavy pro zaplacení 79 362,09 Kč, o odvolání zástavního dlužníka proti usnesení Okresního soudu ve obec ze dne 13. 1. 2022, č. j. 7 C 279/2021-92, Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Okresní soud ve Strakonicích (soud prvního stupně) napadeným usnesením nařídil pro pohledávku zástavního věřitele ve výši 79 362,09 Kč a pro úhradu nákladů tohoto řízení prodej zástavy, a to pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova bez č. p./č. e., pozemku parc. [číslo] oba zapsány na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], podílu id. [číslo] na pozemku parc. [číslo] podílu id. [číslo] na pozemku parc. [číslo] podílu id. [číslo] na pozemku parc. [číslo] všechny zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] a prodej podílu id. [číslo] na pozemku parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec].

2. V odůvodnění soud uvedl, že zástavní věřitel se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy předmětných nemovitostí v situaci, kdy 12. 8. 2011 byla mezi zástavním věřitelem a původním dlužníkem ([jméno] [příjmení]) uzavřena Smlouva o hypotečním úvěru, reg. [číslo] na základě které byl čerpán úvěr 390 000 Kč. Pohledávka byla zajištěna zástavní smlouvou k nemovitostem reg. [číslo] ze dne 12. 8. 2011 k předmětným nemovitostem. Původní zástavní dlužník 12. 9. 2014 zemřel a na jeho místo nastoupila žalovaná Česká republika, jež nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Výše vymáhané pohledávky se skládá z poplatku ve výši 3 700 Kč, ze smluvního úroku ve výši 64 096,42 Kč a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 11 565,67 Kč (přesná specifikace viz bod 1. usnesení). Zástavní dlužník proti tomu namítal, že pohledávka 79 362,09 Kč je uplatněna v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 4/2019. Jistina ze smlouvy o hypotečním úvěru byla zcela uhrazena a právě o příslušenství jedná Obvodní soud pro Prahu 2 zatím nepravomocně. Soud po dokazování (viz bod 4. usnesení) měl za prokázané, že původnímu dlužníku [jméno] [příjmení] poskytl zástavní věřitel úvěr a současně sjednal zástavní právo k předmětným nemovitostem. Po smrti [jméno] [příjmení] stát nabyl na základě tzv. odúmrtě zástavu, a proto na něj přešla i odpovědnost za zůstavitelovy dluhy. Zástavní dlužník příslušenství úvěru zástavnímu věřiteli neuhradil a dostal se do prodlení. K námitce o uhrazení částky odpovídající výši aktiv z dědictví, soud uvedl, že úroky z prodlení po smrti dlužníka jsou jeho dědici povinni platit bez zákonného omezení a dále zdůraznil, že aktiva dědictví činila 591 459,62 Kč, zatímco zástavní dlužník zástavnímu věřiteli uhradil jistinu 355 163,48 Kč. Splněním jistiny nezanikla celá pohledávka, neboť dědic vstupem do práv a povinností zůstavitele má také povinnost zaplatit příslušenství jistiny. S ohledem na uvedené s poukazem na ust. § 358 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (z. ř. s.), uzavřel, že zástavní věřitel prokázal rozhodné skutečnosti, tedy že existuje předmětná pohledávka, zástavní právo na předmětných nemovitostech a že zástavní dlužník je vlastníkem, respektive spoluvlastníkem předmětných nemovitostí a nařídil prodej zástavy. O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto až ve vykonávacím řízení (ve druhé fázi řízení), neboť až po skončení vykonávacího zřízení lze rozhodnout podle pravidel úspěchu či neúspěchu ve věci. Náklady vzniklé v řízení o soudním prodeji zástavy tvoří příslušenství pohledávky. Závěrem soud poučil, že podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy může zástavní věřitel podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy.

3. Usnesení soudu prvního stupně napadl včasným a přípustným odvoláním zástavní dlužník (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.). Uvedla, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 byl převážně úspěšný, ovšem rozhodnutí dosud není pravomocné. Je si vědoma toho, že řízení o soudním prodeji zástavy není klasickým nalézacím řízením, nicméně jde o fázi, jejímž výsledkem je to, že věřitel získává exekuční titul na majetek státu. Připomíná, že stát nabyl majetek jako odúmrť po [jméno] [příjmení], stát neuzavíral smlouvu o hypotečním úvěru ani smlouvu o zřízení zástavního práva a také nemůže dědictví odmítnout. Jeho postavení je proto specifické a soud by je měl zohlednit. Neakceptování těchto specifik může vést k nelogickým a nadbytečným rozhodnutím ve věci, kdy je navíc zřejmé, že zástavní dlužník se svých povinností nezříká, ovšem odmítá nést důsledky dlouhé doby vedeného dědického řízení. Je přitom nesporné, že stát po právní moci usnesení v dědickém řízení uhradil pasiva, mimo jiné i částku 355 163,48 Kč ze smlouvy o hypotečním úvěru, vyčíslenou ke dni smrti zůstavitele. Vzhledem k úhradě jistiny zajištěné zástavním právem a s ohledem na dosud nepravomocné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 a dále proto, že je třeba zohlednit specifičnost postavení státu při nabývání majetku v pozůstalostním řízení, odvolatelka navrhuje změnu napadeného usnesení, zamítnutí návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy a přiznání náhrady nákladů řízení.

4. Zástavní věřitel ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že výše pohledávky či její případný zánik nejsou pro nařízení prodeje zástavy významné. Zástavní věřitel předložil podrobný rozpis výše pohledávky, pro kterou navrhuje nařízení prodeje zástavy, čímž splnil zákonné podmínky a zdůraznil, že v momentě, kdy dědictví připadlo státu, se na stát hledí jako na zákonného dědice, a to s účinností ke dni vzniku dědického práva, tedy ke dni smrti zůstavitele. Dochází tak k přechodu práv a povinností na dědice, zde na stát. Zástavní dlužník tak odpovídá i za příslušenství pohledávky s tím, že nikde není stanoveno, že by pohledávka věřitele neměla smrtí dlužníka dále narůstat typicky o úroky a pokud jde o řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 4/2019, tato věc nebyla dosud pravomocně skončena, a proto ani o její závěry se zde v tomto řízení nelze opírat. Zástavní věřitel navrhuje potvrzení napadeného usnesení.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně postupem dle § 212 a §212a odst. 1 a 5 o. s. ř., učinil tak při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

6. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Podle § 358 odst. 3 z. ř. s. podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.

7. V obecné rovině odvolací soud zdůrazňuje, že soudní prodej zástavy má dvě fáze. V první soud nařídí za splnění zákonných podmínek (§ 358 odst. 1 z. ř. s.) prodej zástavy a ve druhé fázi na podkladě vykonatelného rozhodnutí nařídí na návrh zástavního věřitele výkon rozhodnutí prodejem zástavy (§ 358 odst. 3 z. ř. s.). Každá fáze soudního prodeje zástavy má svá specifika.

8. V řízení předně nebylo sporné, že stát nabyl jako odúmrť dědictví po zemřelém zástavním dlužníku [jméno] [příjmení] (zemřel 12. 9. 2014), který uzavřel s bankou vystupující v pozici zástavního věřitele jednak Smlouvu o hypotečním úvěru reg. [číslo] na základě které zemřelý čerpal úvěr v celkové výši 390 000 Kč, jednak s žalobkyní uzavřel Zástavní smlouvu k nemovitostem reg. [číslo] ze dne 12. 8. 2011, díky které zajistil pohledávku banky zástavním právem k předmětným nemovitostem. Na podkladě rozhodnutí o nabytí dědictví státem (usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 28. 12. 2018, č. j. D 580/2014-158, jež nabylo právní moci 19. 1. 2019) stát vstoupil do práv a povinností zemřelého zástavního dlužníka a nese mimo jiné odpovědnost za předmětný dluh nehledě na to, že nemohl dědictví odmítnout (k uvedenému viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5755/2015). Stát po potvrzení nabytí dědictví zaplatil bance dne 27. 2. 2019 nesplacenou jistinu hypotečního úvěru ve výši 355 163,18 Kč, avšak neuhradil příslušenství. Neuhrazen tedy zůstal smluvní úrok, úrok z prodlení a bankovní poplatek (zástavní dlužník tyto skutečnosti nezpochybňuje), z čehož zástavní věřitel dovozuje právo na uspokojení této své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy.

9. Lze tedy shrnout, že v dané věci ve fázi nařízení soudního prodeje zástavy bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že mezi zástavním věřitelem a právním předchůdcem zástavního dlužníka byla dne 12. 8. 2011 uzavřena Smlouva o hypotečním úvěru, ze které vyplývá, že kromě jistiny má zástavní věřitel dále nárok na úhradu poplatku dle sazebníku (čl. 6 Sazebníku), smluvní úrok dle dohodnuté sazby (čl. 4 a čl. 5 Smlouvy o hypotečním úvěru) a dále nárok na zákonný úrok z prodlení (čl. 4 a 4.4 Smlouvy o hypotečním úvěru). V daném případě k prodlení s plněním po smrti dlužníka došlo a nesporně byla Zástavní smlouvou k nemovitostem prokázána také existence zástavního práva a zřejmé je i to, kdo po smrti [jméno] [příjmení] vstoupil do práv a povinností zástavního dlužníka. V této první fázi pak soud smí zkoumat pouze to, zda věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a dále to, kdo je zástavní dlužníkem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z 11. 3. 2008, sp. zn. 31 Cdo 1145/2007). Uvedené skutečnosti zástavní věřitel doložil. Další skutečnosti v této první fázi soud nezkoumá, nejsou významné, stačí, pokud jsou osvědčeny skutečnosti vyplývající z § 358 odst. 1 z. ř. s . Relevantnost případných námitek vznášených zástavním dlužníkem proto nelze zohlednit, nýbrž patří k přezkoumání až teprve do (druhé) fáze nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy.

10. Soud prvního stupně tedy správně nařídil soudní prodej zástavy a odvolací soud z uvedených příčin napadené usnesení postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně právních závěrů týkajících se náhrady nákladů řízení, které soud prvního stupně zcela správně vyjádřil v bodě 8. napadeného usnesení. Na tuto část odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje, přičemž tam uvedené závěry se týkají i náhrady nákladů odvolací fáze řízení, o kterých bude také rozhodováno až v následující fázi řízení o soudním prodeji zástavy.