8 CO 345/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Völflové a soudců JUDr. Pavla Toufara a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení smluvní pokuty, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24.1.2022 č.j. 4 C 286/2021-298 Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že rozsudek pro uznání se nevydává a o nákladech řízení se nerozhoduje.

1. Okresní soud ve [obec] jako soud prvního stupně napadeným rozsudkem, který byl vydán na základě fikce uznání jako rozsudek pro uznání, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 x 70 000 Kč a na nákladech řízení částku 32 410 Kč, vždy do 3 dnů.

2. Žalovaná částka představuje vždy pouze část vyčíslené smluvní pokuty, jednou ze Smlouvy o spolupráci (udělení licence) [číslo] ze dne [datum] vyčíslené ve znění pozdějších dodatků, podruhé z Dohody o mlčenlivosti ke Smlouvě o spolupráci (udělení licence - senior) ze dne [datum] datované dnem [datum], za porušení smlouvami převzatých povinností žalovaným. Soud prvního stupně na základě žalobních tvrzení, že -) žalobce je obchodní společností působící jako zprostředkovatel pojištění a samostatný likvidátor pojistných událostí, -) žalovaný je fyzickou podnikající osobou zapsanou v živnostenském rejstříku působící jako vázaný zástupce dle Zákona o distribuci pojištění a zajištění, aktuálně u samostatného zprostředkovatele společnosti [právnická osoba], -) účastníci uzavřeli (žalovaný jako podřízený zprostředkovatel pojištění a zajištění) Smlouvu o spolupráci (udělení licence) [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatků [číslo] – 3 (dále jen„ Smlouva o spolupráci“), jejímž předmětem byla na straně jedné povinnost k výkonu činnosti ze strany žalovaného jako podřízeného zprostředkovatele směřující k uzavírání pojistných smluv a smluv o stavebním spoření klientů s pojišťovnami a staveními spořitelnami ve prospěch žalobce na základě udělených plných mocí jako samostatného zprostředkovatele pojištění a zajištění a na straně druhé povinnost žalobce umožnit jménem žalobce provádět činnost v oblasti zprostředkování pojištění a stavebního spoření a za tuto činnost vyplácet žalovanému sjednané provize. Smluvní strany Smlouvy o spolupráci se v jejím čl. 5 dohodli, že žalovaný bude po dobu účinnosti uvedené smlouvy zachovávat povinnost mlčenlivosti o všech smlouvách, jejichž uzavření zprostředkoval, a o klientech žalobce. Současně se zavázal, že informace o smlouvách a klientech nevyužije pro sebe ani pro třetí osoby, pokud by to bylo v rozporu se zájmy žalobce. Dále se zavázal, že neumožní zneužít informace o smlouvách třetí osobou a bude dodržovat tyto informace o smlouvách a klientech v tajnosti, a to i po skončení smluvního vztahu dle Smlouvy o spolupráci, že po dobu účinnosti Smlouvy o trvalé spolupráci nebude vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání žalobce, nedá-li k tomu předseda představenstva žalobce předchozí písemný souhlas. Žalovaný se dále zavázal, že po ukončení spolupráce podle Smlouvy o spolupráci nebude po dobu 36 měsíců kontaktovat žádného klienta žalobce, u jehož pojistných smluv anebo smluv o stavebním spoření byl získatelem ve prospěch žalobce, -) účastníci řízení jako smluvní strany uzavřeli samostatnou Dohodu o mlčenlivosti ke Smlouvě o spolupráci (udělení licence – (název)) ze dne [datum] (dále jen„ Dohoda o mlčenlivosti“). Předmětem bylo rozšíření ochrany informace o smlouvách a klientech k uzavřené Smlouvě o spolupráci, -) žalovaný společně s dalšími osobami, a to [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří v té době byli a jsou jedinými jednateli a zároveň společníky spol. [právnická osoba], která byla v dané době rovněž podřízeným pojišťovacím zprostředkovatelem vůči žalobci, si založili dne [datum] spol. [právnická osoba] Předmětem podnikání této společnosti byla v době jejího založení mimo jiné„ Činnost pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí ve smyslu zákona číslo 38/2004 Sb.“, tedy shodný předmět podnikání, respektive činnost jako měl v té době žalobce a který žalovaný vykonával pro žalobce, -) žalobce na základě doručených výpovědí plných mocí klientů zjistil, že ze strany žalovaného a společnosti [právnická osoba] dochází k neoprávněnému převodu pojistných kmenů uzavřených prostřednictvím žalovaného a společnosti [právnická osoba] jako podřízených pojišťovacích makléřů ve prospěch žalobce, tj. společnosti [právnická osoba] Žalovaný porušil důvěrné informace z pojistných kmenů pro své potřeby, tj. ve svůj prospěch, ale i ve prospěch svojí společnosti [právnická osoba] Pojistné smlouvy klientů uzavřených ve prospěch žalobce jako samostatného pojišťovacího makléře byly následně převedeny pod správu společnosti [právnická osoba], tj. ukončeny a uzavřeny nové pojistné smlouvy ve prospěch spol. [právnická osoba] Žalovaný bez jakéhokoliv souhlasu žalobce v přímém rozporu s jeho zájmy poskytl společnosti [právnická osoba], které byl a je jednatelem a společníkem, informace o smlouvách a klientech chráněných jako důvěrné informace a aktivně se podílel na převodu [počet] klientů žalobce a jejich smluv v neprospěch žalobce a ve prospěch své nové společnosti [právnická osoba], -) žalovaný jako obchodní manažer celkem [počet] porušil čl. 5 Smlouvy o trvalé spolupráci, resp. naplnil celkem [počet] skutkovou podstatu v něm uvedené smluvní pokuty. Žalobce vůči žalovanému uplatnil nárok na úhradu celkem smluvních pokut [počet] po 50 000 Kč podle čl. 5 Smlouvy o trvalé spolupráci, celkem smluvní pokuty ve výši 2 900 000 Kč. -) žalovaný jako příjemce důvěrných informací celkem [počet] x porušil č.l. 4, č.l. 4, č.l. 6 a č.l. 62 Dohody o mlčenlivosti a naplnil tak celkem [počet] x skutkovou podstatu v něm uvedené smluvní pokuty, žalobce vůči žalovanému uplatnil nárok na náhradu celkem (počet) smluvních pokut po 500 000 Kč, tj. nárok na úhradu celkem smluvní pokuty ve výši 29 000 000 Kč, vydal dne 24.11.2021 pod č.j. [číslo jednací] platební rozkaz, kterým bylo žalobě vyhověno. Současně byl žalovaný poučen, že žalovaný, který podá odpor, je povinen se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně v listinné nebo elektronické podobě vyjádřit ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Dále byl poučen, že podá-li proti platebnímu rozkazu včas odpor a jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání.

3. Žalovanému byl platební rozkaz spolu se žalobou doručen do vlastních rukou dne [datum]. Dne [datum] byl soudu doručen odpor žalovaného, kde žalovaný uvedl, že ve stanovené lhůtě podává proti platebnímu rozkazu odpor, jelikož nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani částečně, Uvedl,„ že již nyní může uvést, že danou žalobu považuje za zcela nedůvodnou. Je tomu tak především z důvodu, že ze žaloby není zřejmé, o co konkrétně žalobce své domnělé nároky opírá. Žalovaný si navíc není vědom žádného svého porušení smluvní povinnosti, ať už vyplývající ze smlouvy o spolupráci, z dohody o mlčenlivosti nebo z jiné smluvní dokumentace“. Dále žalovaný uvedl, že žalovaný nárok uvedený v žalobě neuznává a v souladu s § 114 b) odst. 1, 2 o.s.ř. se k žalobě písemně vyjádří ve lhůtě 30 dnů od uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu. Lhůta pro podání odporu uplynula dne [datum], ode dne [datum], tedy běžela 30denní lhůta k tomu, aby se žalovaný vyjádřil ve věci samé k žalobě. Tato lhůta marně uběhla dne [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě.

4. Soud prvního stupně aplikoval ust. § 153a o.s.ř. a pro fikci uznání žalobního nároku (§ 114b odst. 5 o.s.ř.) v důsledku marného uplynutí 30tidenní lhůty k vyjádření na základě výzvy podle § 114b odst. 1, 2 o.s.ř. vydal rozsudek pro uznání. Dovodil, že tvrzení žalovaného v odporu je natolik neurčité, vágní, že z něho nelze dovodit, jakým konkrétním způsobem se žalovaný žalobě brání. Tvrzení žalovaného ve vyjádření, které bylo soudu doručeno dne [datum], a ve vyjádření, které bylo soudu doručeno dne [datum], tedy že se žalovaný nedopustil žádného porušení povinností vyplývající z jakéhokoliv smluvního či zákonného ustanovení, je tvrzení naprosto odlišné od tvrzení, že si není vědom žádného porušení povinnosti uvedené v odporu. Skutečnost, že ani žalovaný uvedené zdůvodnění odporu, nepovažoval za kvalifikované vyjádření, lze dovodit i z jeho následujícího sdělení, v němž uvádí, že v souladu s § 114 b) odst. 1, 2 o.s.ř. se k žalobě písemně vyjádří ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu. Žalovaný svoji obranu sice nemusí rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce, postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě. Tyto skutečnosti však z odporu žalovaného dle názoru soudu zjistit nelze.

5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

6. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný navrhující jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá, že nebyly splněny podmínky pro vydání kvalifikované výzvy dle § 114b odst. 1 o.s.ř., a to z důvodu zjevných vad žaloby, ze které není vůbec patrné, na jakém nezaměnitelném skutkovém ději má být uplatňovaný nárok vystavěn, žaloba postrádá tvrzení, jaké, komu kdy a jak měly být informace poskytnuty. V případě vydání platebního rozkazu i rozsudku pro uznání judikatura klade zvýšené nároky na žalobu. Za těchto okolností nebylo možné kvalifikovanou výzvu vydat a absentují také relevantní tvrzení, která by bylo možné (byť jen kontumačně) uznat. Vyjádření žalovaného v odporu je navíc dostatečné pro splnění kvalifikované výzvy, což je jen doloženo skutečností, že závěry v něm učiněné jsou shodné se závěry učiněnými v následných podáních žalovaného – nic podrobnějšího se k projednávané vadné žalobě uvést nedalo. Tvrzení soudu prvního stupně, že jsou vyjádření žalovaného odlišná, je na první pohled neudržitelné a dokládá jen snahu soudu rozhodnout za každou cenu kontumačním rozsudkem. Stejně tak je bezvýznamné i to, že žalovaný avizoval podrobnější vyjádření, neboť to je i dle judikatury citované soudem prvního stupně zcela běžné, neboť pro vyhovění kvalifikované výzvě postačuje uvést základ obrany, kterou lze dále rozvíjet. Žalovaný v průběhu řízení i v předsoudní dokumentaci s žalobkyní žalobou uplatněný nárok nebo jeho základ neuznal, ale naopak ho podrobně a kvalifikovaně rozporoval. I pokud by tedy jeho vyjádření obsažené v odporu nebylo dostatečné (což však není tento případ), dle ustálené judikatury (na kterou upozorňoval), by nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Navíc důvodem pro pozdější podání vyjádření (o jeden pracovní den) nebyla pasivita žalovaného, ale jeho zahlcení způsobené šikanózním postupem žalobkyně, to vše jsou okolnosti, které judikatura uznala za relevantní pro závěr, že nejsou splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Žalobkyně neomezuje svůj postup pouze na občanskoprávní cestu, ale zneužívá i prostředky trestního práva. Odkazuje přitom na judikaturu zejména Ústavního soudu (rozhodnutí I. ÚS 1024/15, I.ÚS 2693/16, II. ÚS 1298/17, IV. ÚS 2503/13, Pl. ÚS 13/15, III. ÚS 3964/17 či I.US [číslo]).

7. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí pro jeho věcnou správnost s tím, že byly v dané věci splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Ze soudního spisu vyplývá, že žalovaný, ač byl v té době již právně zastoupen advokátem, bez vážného důvodu zmeškal 30denní lhůtu určenou k tomu, aby se kvalifikovaně vyjádřil ve věci samé ve smyslu ust. § 114b odst. 1, 2 o.s.ř. a zabránil tak fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro zmeškání podle ust. § 114b odst. 5 o.s.ř. Tvrzení žalovaného v odporu proti platebnímu rozkazu ze dne [datum] bylo natolik neurčité a vágní, že z něho nebylo možné dovodit, jakým konkrétním způsobem se žalovaný žalobě brání. V důsledku uvedeného tak zcela nepochybně nastala nezvratná fikce uznání nároku podle ust. § 114b odst. 5 o.s.ř., a bylo tedy povinností soudu vydat rozsudek pro uznání. Na nastalé fikci nemůže změnit nic ani to, že žalovaný se opožděně vyjádřil, že nárok žalobkyně v tomto svém opožděném vyjádření neuznal a že v tomto svém opožděném vyjádření vyjádřil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Odkazuje přitom na judikaturu zejména Nejvyššího soudu ČR (32 Cdo 6001/2017, 32 Dco 5773/2017, 33 Cdo 1571/2017, 21 Cdo 1951/2004) či Vrchního soudu (1 Cmo 190/2012, 4 Cmo 249/2011, 32 Odo 382/2004). Nesouhlasí ani s tvrzením žalovaného, že nebyly naplněny předpoklady pro vydání tzv. kvalifikované výzvy pro vady žaloby, která obsahuje všechna potřebná relevantní tvrzení. Žalobkyně se proto zcela ztotožňuje s odůvodněním nalézacího soudu, navíc doplnila, že v mezidobí bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalovaného i společnosti [právnická osoba] pro trestný čin zneužití informace v obchodním styku.

8. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, podaného včas, účastníkem řízení k takovému úkonu legitimovaným (odvolatel uplatnil odvolací důvod daný ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. a byly splněny i další náležitosti odvolání a podmínky odvolacího řízení - § 205 odst. 1 a § 212a odst. 2 o.s.ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 o.s.ř., jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání.

9. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žaloba ze dne [datum], na základě níž byl soudem prvního stupně vydán platební rozkaz, jehož součástí byla i výzva k vyjádření ve smyslu ust. § 114b odst. 1, 2 o.s.ř., vykazuje vady neurčitosti, které měly být odstraňovány postupem podle § 43 o.s.ř. Tím nebyly splněny podmínky pro vydání platebního rozkazu ve smyslu ust. § 172 o.s.ř., potažmo pro kvalifikovanou výzvu k vyjádření (v této souvislosti lze odkázat např. na rozhodnutí NS 21 Cdo 3597/2007), tudíž ani podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ust. § 153a o.s.ř. Tato neurčitost žaloby dle názoru odvolacího soudu spočívá zejména v absenci individualizace skutku, kdy v žalobě absentuje tvrzení, za které porušení povinností převzatých žalovaným dle Smlouvy o spolupráci a Dohody o mlčenlivosti ve vztahu ke konkrétnímu„ pojistnému kmenu“ je smluvní pokuta žalována, tedy ve vztahu ke kterému z [počet] označených bývalých klientů žalobce se žalovaný dopustil sankcionalizovaného vytýkaného jednání (tj., že bez souhlasu žalobce a v přímém rozporu s jeho zájmy, poskytl spol. [právnická osoba] informace o jeho pojistných smlouvách a ve vztahu ke kterému klientu se podílel na převodu jeho smluv v neprospěch žalobce a ve prospěch své nově založené společnosti), nežaluje-li celý svůj tvrzený nárok.

10. Nelze totiž přehlédnout, že ačkoli v žalobě konkretizuje [počet] klientů („ pojistných kmenů“), jichž se smlouvami zapovězené jednání žalovaného týkalo, v důsledku čehož žalobce vyčíslil svůj nárok na smluvní pokutu ze Smlouvy o trvalé spolupráci v celkové výši 2 900 000 Kč ([počet] x 50 000 Kč) a z Dohody o mlčenlivosti v celkové výši 29 000 000 Kč ([počet] x 500 000 Kč), a k úhradě těchto částek také žalovaného předžalobními výzvami z [datum] vyzýval, žalobu podal„ pouze“ na úhradu části tvrzeného nároku, tj. zaplacení částky 2 x 70 000 Kč z každého titulu. Současně však již v žalobě neuvedl, ve vztahu ke kterému z [počet] uváděných klientů či v jakém rozsahu ke každému z nich jednání žalovaného svou žalobou sankcionalizuje, je-li smluvní pokutou ve výši 50 000 Kč (či 500 000 Kč) ve smyslu uzavřených smluv zajištěn„ každý jednotlivý případ zjištěného porušení závazku“. Ztotožnění žalované částky s konkrétními pojistnými smlouvami (klienty) žalobce neučinil ani k dotazu odvolacího soudu, kdy při jednání sdělil, že„ zatím takto věc nespecifikovali“ s tím, že tak učiní až po nahlédnutí do trestního spisu. Takový požadavek na žalobu a její náležitosti (dané ust. § 79 odst. 1 o.s.ř.), tedy vylíčení rozhodujících skutečností vedoucích k závěru o tom, že žalobní petit je po právu, je přitom nutný i pro budoucí posouzení případné překážky věci pravomocně rozsouzené.

11. Odvolací soud, veden těmito úvahami, proto bez dalšího prostupem podle § 220 o.s.ř. napadený rozsudek změnil a rozhodl, že rozsudek pro uznání se nevydává, neboť pro jeho vydání nebyly splněny podmínky ust. § 153a o.s.ř., a že o nákladech řízení se nerozhoduje.

12. V dalším řízení soud prvního stupně především odstraní postupem podle § 43 o.s.ř. vadu žaloby spočívající v absenci tvrzení o tom, kterého z klientů (kterého„ jednotlivého případu“) se tvrzené porušení smluvních povinností žalovaným, zajištěné vymáhanou smluvní pokutou, týká, případně týká-li se všech, v jakém rozsahu za každý jednotlivý případ. Pokud žalovaný poukazuje na další (jiné) nedostatky žaloby („ o jaké informace se jedná, komu, kdy a jak měly být sděleny“), tyto mohou být soudem již odstraňovány postupem podle § 118 odst. 1 o.s.ř., dospěje-li soud k závěru o jejich potřebě.