8 CO 428/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Tomáše Strouhy a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa číslo obec zastoupená titul jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa číslo obec zastoupený titul jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení 205 630 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích 25.11.2021, č.j. 28 C 192/2020-116, Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 18 880 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky v [obec].

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) zcela zamítl žalobu (výrok I.) a zavázal žalobkyni, aby zaplatila žalovanému na náhradě nákladů řízení 113 280 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného (výrok II.).

2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení 205 630 Kč z titulu náhrady škody vzniklé na půdních blocích [číslo] [číslo] [číslo] v k.ú. [obec], jež jsou součástí honitby užívané žalovaným, a to z důvodu masivního poškození úrody uvedených pozemků černou zvěří. Došlo k výraznému snížení sklizně kukuřice, kterou žalobkyně provedla [datum]. Nárok na náhradu škody žalobkyně uplatnila podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (zákon o myslivosti), u žalovaného dopisem z [datum] a dále vyčíslením škody – odborným vyjádřením - doručeným žalovanému [datum] Lhůtu k úhradě škody stanovila do [datum]. Žalovaný namítal, že nárok nebyl uplatněn řádně a včas ve smyslu § 55 zákona o myslivosti, neboť běh prekluzivních lhůt se odvíjí od vzniku škody, čímž je míněno každé jednotlivé škodné působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a lesní porosty. Není pravdou, že by byla žalobkyni škoda způsobena [datum], neboť jí vznikala fakticky minimálně od července 2019 a žalovaný žalobkyni navíc na škodné působení zvěře upozorňoval a vyzýval ji, aby činila úkony potřebné k zabránění vzniku škod. Žalobkyně minimálně od července 2019 nic neučinila k tomu, aby škodě zabránila. [příjmení] toho žalobkyní předložené odborné vyjádření s vyčíslením škody je nedostatečné, není z něj zřejmé, jak jeho zpracovatel k předmětné částce dospěl.

3. Soud prvního stupně po rekapitulaci procesně relevantních okamžiků v průběhu řízení (bod 5 a bod 6) a po dokazování, jehož závěry pojal do reprodukční části, na niž odvolací soud odkazuje a z níž vychází (body 9 – 38), dospěl k závěru, že žalobkyně na podkladě smlouvy o nájmu užívá shora označené půdní bloky v k.ú. [obec], na nichž vykonává zemědělskou činnost (rostlinnou výrobu). Tyto pozemky jsou součástí žalovaným užívané honitby. V roce 2019 zde žalobkyně pěstovala kukuřici a v období od července do sklizně byly pozemky postupně poškozovány černou zvěří, což vedlo ke snížení sklizně kukuřice, kterou žalobkyně provedla [datum]. Žalobkyní vyčíslená škoda 205 630 Kč představuje ztrátu produkce a žalobkyně ji u žalovaného uplatnila dopisem dne [datum] a dále vyčíslením škody – odborným vyjádřením znalce - doručeným žalovanému [datum] Lhůtu k náhradě škody stanovila do [datum]. Žalovaný škodu neuhradil.

4. Soud s odkazem na § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (zákon o myslivosti) a s odkazem na označenou judikaturu Nejvyššího soudu učinil závěr, že žalobkyně neuplatnila nárok na náhradu škody způsobené zvěří včas, neboť jestliže tvrdila a dopisem ze dne [číslo] a dále účastnickou výpovědí statutárního orgánu prokazovala, že první významné škody od zvěře vznikaly až od [datum], pak z výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] naopak soud zjistil, že škody na všech třech půdních blocích vznikaly již od července 2019. V rámci doplňujících výslechů v souvislosti s dotazy na přesnou lokaci míst, kde v létě roku 2019 škody od černé zvěře svědci pozorovali, neshledal ve výpovědích žádné rozpory. Svědek [příjmení] při jednání [datum] vypovídal, že škody zaznamenal již začátkem prázdnin, o stejném období vypovídali i [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud také uvedl, že za škodnou událost je třeba považovat každé jednotlivé škodné působení zvěře na polní plodiny a zemědělské porosty a od tohoto momentu počíná běžet prekluzivní lhůta k uplatnění nároku u uživatele honitby. Tato lhůta má objektivní charakter a její počátek se odvíjí od okamžiku škodlivého působení zvěře na pozemky a porosty, nikoliv až od okamžiku, kdy poškozený skutečně nepříznivý následek zjistí. Zde škody na všech třech půdních blocích nastaly dříve, než je zjistila žalobkyně. Pokud namítala, že svědci zaznamenali škody pouze na okraji půdních bloků, nelze s tím souhlasit. V případě bloku [číslo] byly škody patrné i z posedu a navíc je nutné za škodnou událost považovat každé jednotlivé působení zvěře na zemědělské pozemky a od nějž počíná běh 20-ti denní lhůty k uplatnění náhrady škody u uživatele honitby. Pokud žalobkyně přistoupila k uplatnění škody až dopisem z [datum], učinila tak po marném uplynutí prekluzivní lhůty. Právní úprava je striktní nikoliv pouze vůči poškozenému, ale i vůči uživateli honitby, co do odpovědnosti za vzniklé škody, a proto bylo na žalobkyni, aby včas zaznamenala a zdokumentovala postupně vznikající škody a zejména, aby v zákonné prekluzivní lhůtě nárok na náhradu škody také uplatnila. V řízení vyšlo najevo, že tak neučinila, neboť škody vznikaly postupně mnohem dříve, než [datum], a proto právo zaniklo bez ohledu na to, zda vzniklou škodu následně vůči žalovanému také včas vyčíslila. Soud žalobu zamítl a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 113 280 Kč (viz specifikace bod 47).

5. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.), která namítala neúplné a nesprávné skutkové závěry a nesprávné právně posouzení. Nesouhlasí, že by poškození pozemků vznikalo již od července 2019, tento závěr soud učinil z výpovědi svědků – členů žalovaného – [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří navíc byli ve věci vyslechnuti opakovaně. První ve své výpovědi obecně uvedl, že škody vznikaly na pozemcích od července 2019, ve druhé výpovědi upřesnil, že nechodil dovnitř pozemků, pohyboval se mimo ně, zejména na posedech a také identifikoval rozdíl ve škodách na jednotlivých pozemcích s tím, že jednotlivé půdní bloky byly podle jeho vnímání poškozeny pouze při kraji podél cesty. Svědek [jméno] [příjmení] hovořil obecně o škodách od počátku prázdnin 2019, když tvrdil, že pole u lesa mělo být poškozeno již v červenci cca z jedné čtvrtiny, avšak dovnitř pole nechodil, pohyboval se pouze okolo něj, ve druhé výpovědi vztáhl počátek škod do stejného období u zbývajících dvou půdních celků s tím, že blok [číslo] byl poškozen pouze u cesty, dovnitř pozemku nešel, škodu lokalizoval do 15 metrů od okraje a podobně hovořil i ve vztahu k bloku [číslo]. Svědek [jméno] [příjmení] vznik škod tvrdil od července 2019 bez bližší lokalizace, při své druhé výpovědi ohledně bloků [číslo] hovořil o tom, že škody na polních plodinách pozoroval na půdních blocích přibližně 15 metrů od okraje pozemku. Z uvedených skutečností je zřejmé, že nebylo možné uzavřít, že by škoda vznikla na celých půdních blocích [číslo] resp. v jejich vnitřní části. Na uvedené navazuje nesprávné právní posouzení soudu, který nesprávně aplikuje konstantní judikaturu, ze které vyplývá pouze to, u půdních bloků [číslo] náhradu škody žalobkyně uplatnila pozdě, ovšem pouze jak jsou vymezeny svědky, tj. ve výměře dané hranicí pozemku a vzdáleností max. 15 metrů do hloubky pozemků. Pouze v tomto rozsahu mohly být škody na uvedených půdních blocích zaznamenány dříve než [datum]. Soud prvního stupně, který nerozlišoval, v jaké části škoda vznikla dříve a kde později popírá princip, podle kterého je rozhodné každé jednotlivé škodící působení zvěře. Nelze uzavřít, že by žalobkyně ve vztahu k části půdních bloků [číslo] a [číslo] neuplatnila nárok na náhradu škody včas. Soud také nesprávně neprovedl také oboustranně navržený důkaz znaleckým posudkem ke stanovení výše škody, přičemž znalec by se v rámci své odbornosti mohl vyjádřit i k tomu, jakým způsobem a v jakých obdobích je vzhledem ke stadiím růstu kukuřice škoda černou zvěří způsobena. Odvolatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně.

6. Žalovaný v rozsáhlém vyjádření k odvolání se podrobně zabýval průběhem řízení před soudem prvního stupně, především pak dokazováním (výslechy svědků) potažmo skutkovými závěry soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil s tím, že žalobkyně nárok na náhradu škody podle zákona o myslivosti neuplatnila u žalovaného řádně a včas a navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobcem podaného odvolání.

8. Žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu škody podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (zákon o myslivosti), na základě žalobního tvrzení, že dne [datum] došlo k masivnímu poškození polních plodin na zemědělských pozemcích, které obhospodařuje, jedná se o půdní bloky [číslo] [číslo] [číslo] v k.ú. [obec]. Uvedenou verzi potvrdil ve své výpovědi jednatel žalující společnosti (jednání dne [datum], čl. 68) s tím, že vznik škody na polních plodinách uvedeného dne časově koresponduje se sklizní polních plodin v okolí předmětných půdních bloků. Po sklizení okolních ploch černá zvěř„ přešla“ na půdní bloky žalobce, které poškodila (k tomu ještě srovnej i doplnění žaloby ze dne [datum] na č.l. 53). Sklizeň v okolí půdních bloků obhospodařovaných žalobcem probíhala cca od [datum] do [datum] průběžně, sám žalobce sklízel podle jeho tvrzení předmětné půdní bloky až [datum]. 9. [příjmení] mezi účastníky bylo, že žalobkyně u žalovaného uplatnila nárok na náhradu škody v dopise ze dne [datum] (doručený dne [datum]) a následně po sklizni vyčíslila škodu, kdy teprve bylo možné kvantifikovat skutečné ztráty na zemědělských plodinách vzniklé působením černé zvěře (viz odborné vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] z [datum], čl. 28). Učinila tak v dopise ze dne [datum].

10. Pro posouzení oprávněnosti žalobkyní uplatněného nároku bylo prvotně nezbytné posoudit, i s ohledem na obranu žalovaného, zda nedošlo k prekluzi nároku na náhradu škody podle § 55 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona o myslivosti, respektive zda byl nárok žalobkyní u žalovaného uplatněn včas, jestliže se žalovaný bránil tvrzením, že škody na plodinách na jednotlivých půdních blocích vznikaly postupně od července 2019.

11. Podle § 55 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla.

12. Podle § 55 odst. 3 zákona o myslivosti poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 55 odst. 4 zákona nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavci 1 – 3. [příjmení] z dohody uzavřené podle odstavce 3 rozhoduje soud.

14. Z citovaných ustanovení je patrné, že poškozený musí svůj nárok na škodu způsobenou zvěří na polních plodinách uplatnit do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla, jinak tento nárok zaniká. Jde o specifický způsob uplatňování škody u uživatele honitby, kdy počátek zmíněné prekluzivní lhůty je svázán s každým jednotlivým škodlivým působením zvěře na polní plodiny (zemědělské porosty). Uvedené vychází ze skutečnosti, že k poškození polních plodin na půdních blocích zpravidla nedojde jednorázově (není v jeden moment zničena celá úroda), nýbrž k němu dochází postupně v průběhu vegetačního období, jež je ukončené sklizní. Odpovědnost uživatele honitby za škodu zákon konstruuje přísně jako odpovědnost objektivní (odpovědnost za výsledek), ovšem uvedené koriguje zánikem práva poškozeného, není-li nárok (každé jednotlivé škodlivé působení zvěře) uplatněn v relativně krátké dvacetidenní lhůtě. Požadavek na uplatňování jednotlivých škod tak, jak v průběhu vegetačního období postupně vznikají, je logický, neboť po delší době je škodlivé působení zvěře již obtížně zjistitelné a polní plodiny jsou také krom možného působení zvěře, vystaveny i jiným potenciálně škodlivým vlivům, jako například působení vlivu počasí. Po delší době totiž zpravidla nepůjde určit příčinu vzniku škoda. Včasné uplatnění nároku na náhradu škody, jež má tzv. notifikační charakter, tedy slouží k ověření mechanismu škodlivého působení zvěře potažmo ke zjištění, zda vůbec je dána odpovědnost uživatele honitby podle zákona o myslivosti. Shora popsané závěry korespondují i s již ustálenou judikaturou (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2013, sp. zn. 25 Cdo 346/2012, nebo ze dne 28.11.2019, sp. zn. 25 Cdo 2234/2019).

15. Z podaného výkladu logicky vyplývá, že poškozený by se průběhu vegetačního období měl chovat přiměřeně obezřetně a průběžně kontrolovat jím obhospodařované půdní bloky, aby měl ve vlastním zájmu přehled o tom, zda na nich dochází ke škodám působením zvěře a jak tyto škody průběžně narůstají. Jedině tak může včas uplatnit svůj nárok, a to případně i opakovaně proti uživateli honitby. Uvedené také umožňuje kontrolu stavu polních plodin (jejich poškození) objektivně odpovědnému uživateli honitby respektive uvedeným způsobem je možné ověřit, zda ke škodám na zemědělských plodinách došlo skutečně působením zvěře nebo z jiné příčiny.

16. S ohledem na uvedené bylo v daném případě nezbytně nutné, a v tomto směru odvolací soud odkazuje na úplné, přesvědčivé a obsahu spisu odpovídající skutkové závěry soudu prvního stupně (k tomu ještě viz dále), týkající se průběhu vzniku škod na polních plodinách na půdních blocích obhospodařovaných žalobkyní. Soud prvního stupně uzavřel, že ke škodám došlo již před [datum], neboť tyto škody začaly postupně vznikat již dříve na počátku prázdnin roku 2019, případě by byl žalovaný nárok vyplývající z dopisu ze dne [datum] uplatněn opožděně.

17. Odvolací soud předně zdůrazňuje, že soud prvního provedl dostatečné dokazování, zejména pokud jde o výslech svědků navržených žalovaným (žalobkyně svědky nenavrhovala) a postupoval procesně korektním způsobem, když, s ohledem na námitky žalobkyně, svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyslechl opakovaně (viz dále). S ohledem na odvolací námitky se odvolací soud zabýval především korektností postupu soudu při hodnocení důkazů s přihlédnutím k požadavkům § 132 o.s.ř. respektive souladem obsahu spisu se zjištěními okresního soudu.

18. S ohledem na formulaci žaloby a výpověď jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení], který zejména uvedl, že osobně učinil zjištění o existenci a rozsahu škod až dne [datum] (viz protokol o jednání dne [datum]), lze postavit najisto, že o škodě, vznikla-li dříve, nemohl vědět, neboť půdní bloky [číslo] [číslo] [číslo] v k.ú. [obec] od výsevu polních plodin průběžně nenavštěvoval a nekontroloval. Je pak z hlediska posouzení žalobního nároku nepodstatné, zda byl na průběžně vznikající škody členy mysliveckého sdružení upozorňován či nikoli.

19. Z velmi podrobných výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (jednání dne [datum]), svědka [jméno] [příjmení] (jednání dne [datum]) a dále z doplňujících výslechů svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (jednání dne [datum]), jednoznačně vyplývá, že škody na polních plodinách vznikaly na jednotlivých půdních blocích různou rychlostí postupně již od začátku července 2019 a dále po celou dobu prázdnin. Nejvíce a také nejrychleji byl poškozený (fakticky zcela zdevastovaný) půdní blok [číslo]. V uvedených výpovědích odvolací soud (zcela ve shodě se soudem prvního stupně) neshledává žádné zásadní rozpory ani nepřesnosti takového charakteru, aby mohly vést byť i k nepatrným pochybnostem o věrohodnosti svědků či o tom, že by snad nebyli orientování při lokaci předmětných půdních celků v krajině. Je to patrné nejen ze slovního popisu umístění jednotlivých půdních celků, ale i z orientace v ortofomapě. Případné drobné nejistoty či nepřesnosti respektive možné drobné odchylky ve výpovědích jdou na vrub délce doby, která od okamžiku vnímání zjišťovaných skutečností do okamžiku jejich výpovědi uplynula a fakticky spíše ještě podporují věrohodnost učiněných výpovědí. Jestliže shodně svědci uváděli, že předmětné půdní celky navštěvovali v souvislosti s výkonem práva myslivosti v průběhu prázdnin 2019 a na všech třech půdních blocích (nejvíce a nejdříve na„ tom u lesa“) vznikaly škody postupně a průběžně se zvětšovaly s tím, že vznikly zcela jistě dříve než [datum], pak závěr soudu prvního stupně o prekluzi uplatněného nároku obstojí. Odvolací soud musí konstatovat, že shrnující skutkové závěry soudu prvního stupně (viz především bod 45 shrnující právě v rozsudku dříve obsažené výpovědi svědků) činil soud zcela v souladu s požadavky ustanovení § 132 o.s.ř. a jeho závěry mají oporu v obsahu spisu. I podle odvolacího soudu obstojí závěr, že škody na polních plodinách na půdních blocích obhospodařovaných žalobkyní vznikaly průběžně od července roku 2019 a že v rozsahu, ve kterém je žalobkyně uplatňuje, existovaly již dávno před datem [datum].

20. Ze všech shora uvedených důvodů tedy odvolací soud činí ve shodě se soudem prvního stupně závěr, že nárok žalobce, který jej u žalovaného uplatnil fakticky dopisem z [datum], je prekludovaný, přičemž žalobkyně ani po poučení soudem prvního stupně podle § 118a o.s.ř. netvrdila a nenavrhovala důkazy, které by dokázaly popřít skutkové závěry vyplývající z výpovědí uvedených svědků.

21. S ohledem na uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř., a to včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.), neboť soud prvního stupně správně přiznal všechny účelně vynaložené náklady 22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že byly žalované proti žalobkyni v plném rozsahu přiznány. Jedná se o dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast advokáta při jednání dne [datum]) každý po 9 140 Kč a dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč, celkem 18 880 Kč. Uvedenou částku je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.