8 Co 476/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců JUDr. Marie Rychtářové a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 226 345,04 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 10. 12. 2025, č. j. 12 C 349/2025-32

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit dále částku 7 318,93 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, když ve zbytku se výrok II. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud v Písku jako soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 226 345,04 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřely dne 3. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě které žalovaná převzala v hotovosti peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč a zavázala se je vrátit spolu s úrokem ve výši 39 836 Kč částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou výši 8 901 Kč za flexibilní splácení. Podmínky smlouvy však nedodržela ani předchůdce žalobkyně tedy postoupila předmětnou pohledávku žalobkyni. Dlužná částka má být tvořena částkou 39 853,48 Kč, poplatkem ve výši 45 041,96 Kč a dlužnou smluvní pokutou ve výši 20 500 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 938,20 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 332 011 Kč. Žalobkyně dále požadovala 12 % úrok z částky 39 853,48 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 39 853,48 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Dále pak žalobkyně uplatnila nárok ze smlouvy o úvěru uzavřené jejím právním předchůdcem a žalovanou dne 1. 3. 2023 na částku 49 000 Kč. Dlužná částka je pak podle žalobkyně tvořena jistinou ve výši 42 827,59 Kč, poplatkem ve výši 53 622,01 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 163,89 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 828 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 12 % ročně z částek uvedených v žalobě. Soud prvního stupně došel k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smluv o úvěru právní předchůdce žalobkyně posoudil dostatečně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a dovodil tedy jeho jednání v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce odkázal v daném směru jednak na rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a dále vycházel z judikatury Ústavního soudu konkrétně nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 Po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 90 000 Kč (49 000 Kč a 41 000 Kč), přičemž žalovaná na úvěr uhradila částku 14 300 Kč. Z tohoto důvodu vzniklo na straně žalované bezdůvodného obohacení ve výši 68 381,07 Kč. Soud prvního stupně proto v této částce žalobě vyhověl podle § 2991 odst. 1 o.z. a o úroku z prodlení pak rozhodl podle § 1970 o.z. O náhradě nákladů rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

2. Proti rozsudku se odvolala žalobkyně, a to pouze do výroku II. o zamítnutí žaloby, a to pouze co do částky 7 318,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 446,52 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 872,41 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Odvolatelka konstatovala, že nenapadá právní závěr soudu o neplatnosti smlouvy, která byla dovozena podle ustanovení § 84 - 89 zákona o spotřebitelském úvěru. Zpochybnila však skutkové závěry soudu prvního stupně. Pokud jde o pohledávku ze smlouvy č. , číslo, ze dne 1. 3. 2023, byl úvěr čerpán ve výši 49 000 Kč a uhrazeno 10 000 Kč. Žádné další platby žalobkyně neobdržela. Bezdůvodné obohacení tedy činí 39 000 Kč v případě druhé pohledávky (ze smlouvy č. , číslo, ze dne 3. 4. 2023) pak byl čerpán úvěr ve výši 41 000 Kč a bylo na něj uhrazeno 4 300 Kč. Žádné další platby žalobkyně neobdržela. Bezdůvodné obohacení tedy činí 36 700 Kč. Žalobkyně má tedy celkem právo na uhrazení částky 75 700 Kč, tedy o 7 318,93 Kč více, než mu bylo soudem prvního stupně přiznáno. Dále pak uplatňuje nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 3 446,52 Kč od 29. 4. 2025, respektive z částky 3 872,41 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

3. Žalovaná byla nečinná, k odvolání se nevyjádřila, jednání odvolacího soudu se neúčastnila.

4. Odvolání je podáno oprávněnou osobou, je přípustné a včasné (§ 201 o.s.ř., § 202 o.s.ř. a § 204 o.s.ř.). Odvolací soud tedy při nařízeném jednání přezkoumal napadený rozsudek v intencích ustanovení § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o částečné důvodnosti podaného odvolání.

5. Odvolací soud (stejně jako sama žalobkyně) souhlasí se závěry soudu prvního stupně o neplatnosti uzavřených smluv z důvodu nedostatečného přezkumu úvěruschopnosti žalované podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud však již nesouhlasí potud, že po právní stránce tak náleží žalující straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z., respektive úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z., neboť zákon o spotřebitelském úvěru nabízí vlastní řešení ustanovením § 87 odst. 1, ze kterého plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok natoliko nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřiteli k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Odvolacímu soudu přitom nepřísluší posuzovat odvoláním nedotčený výrok I. napadeného rozsudku. Pokud však předmětem odvolání činí žalobkyně také nárok na úrok z prodlení ve výši 12 %, pak tento nárok podle názoru odvolacího soudu žalobci nemůže příslušet, neboť v okamžiku rozhodnutí soudu, který teprve určuje splatnost jistiny podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, není dlužník v prodlení; proto není ani možné postupovat podle § 1970 o.z., jak dovodil okresní soud.

6. Souhlasit ovšem je nutno s odvolatelkou, pokud zpochybnila způsob, kterým soud prvního stupně vypočetl výši jistiny, která má být dlužnicí žalobkyni (jakožto poskytovateli úvěru) vrácena. Sám soud prvního stupně totiž v rámci svých skutkových zjištění konstatuje, že na obou úvěrech bylo žalované poskytnuto celkem 90 000 Kč, avšak zaplaceno toliko 14 300 Kč, rozdíl obou částek je tedy 75 700 Kč, nikoliv částka 68 381,07 Kč. Ani sám okresní soud nevysvětluje, jakým způsobem k této částce došel. V rozdílu obou částek, tedy 75 700 (viz výše) a soudem prvního stupně ve výroku I. přiznané částky na jistině ve výši 68 381,07 Kč, tedy 7 318,93 Kč odvolací soud ve výroku I. svého rozsudku postupem podle § 220 o.s.ř. částečně tedy změnil napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl tak, že uvedenou částku (bez dalšího příslušenství - viz výše) je dále žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, když zamítnutí žaloby se pak potvrzuje ve zbytku nároku a (veškerého příslušenství) tak, jak jej zamítl soud prvního stupně ve výroku II. svého rozsudku. Splatnost k úhradě uložené částky stanovil odvolací soud s ohledem na majetkové možnosti žalované vyplývající ze skutkových zjištění okresního soudu a výše částky, jakož i z úvahy, jakou dobu obvykle člověk ve finanční situaci žalované potřebuje k úhradě dluhu v uvedené výši.