8 CO 528/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Völflové a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Pavla Toufara v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 85 763 Kč s příslušenstvím, o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z 9. 2. 2022, č. j. 30 C 24/2021-138, Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 85 763 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 85 763 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 71 214 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul jméno příjmení, advokáta v obec.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 85 763 Kč s příslušenstvím (výrok I.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalované jejich náhradu nepřiznal (výrok II.).

2. Žalovaná částka představuje náhradu za neoprávněný odběr elektřiny v odběrném místě na adrese adresa za období od 11.12.2018 do 28.1.2020 (dále jen "rozhodné období"). K její úhradě byla žalovaná vyzvána fakturou anonymizováno ze dne 11.11.2020, splatnou 25.11.2020.

3. Žalovaná se žalobě bránila s odůvodněním, že ve věci není pasivně legitimována, neboť nemovitosti (sice v jejím vlastnictví) na adrese obec a číslo (odběrné místo) v rozhodné době užívali manželé příjmení, předchozí vlastníci, kteří účtovanou elektřinu spotřebovali.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná nabyla do svého vlastnictví nemovitosti v odběrném místě dne 22. 9. 2017 na základě kupní smlouvy od insolvenčního správce příjmení, kteří v té době v předmětných nemovitostech stále bydleli. Nemovitosti nechtěli dobrovolně vyklidit, proto se žalovaná jejich vyklizení domáhala soudně v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 35 C 489/2017. Rozsudkem z 12. 3. 2018, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2018, bylo žalovaným uloženo nemovitosti na adrese adresa vyklidit do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Žalovaná dne 28.6.2018 (dle výpovědi svědka příjmení z důvodu tlaku kna vystěhování příjmení) uzavřela smlouvu na dodávku elektřiny s dosavadním dodavatelem (manželů příjmení) právnická osoba, kterou však ukončila k 10.12.2018, neboť příjmení se odmítali stále odstěhovat. Do jiného bydliště se začali stěhovat až 4. 4. 2019, kdy podepsali nájemní smlouvu s anonymizováno 7 slov obec o podnájmu bytu, kam se téhož dne dle zprávy nadace i skutečně nastěhovali. V předmětných nemovitostech však nadále měli uskladněny věci a občas tam jezdili, k jejich úplnému vyklizení a předání klíčů žalované jako vlastnici došlo až v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem titul jméno příjmení pod sp. zn. 213 EX 141/19. Žalovaná od soudního exekutora převzala nemovitosti až 2. 9. 2019, když předtím je z objektivních důvodů nemohla užívat, následně je také neužívala k bydlení či pobytu, pouze je vyklízela za účelem jejich přípravy na další prodej, kdy prakticky žádnou elektrickou energii neodebírala, resp. odebírala v minimálním rozsahu. Při převzetí nemovitosti stav elektroměru nezjišťovala, nemovitosti dále nezamykala („ nebylo co vzít“). Pokud si dle výpovědi svědka příjmení (partnera žalované) při vyklízení nemovitostí (na hodinu) rozsvítili žárovku a jinou elektřinu nespotřebovávali, jedná se o zcela zanedbatelný odběr, který je nutno přičíst na vrub příjmení. Ke dni 28. 1. 2020 byly nemovitosti předány novému vlastníkovi (na základě kupní smlouvy uzavřené s jméno příjmení a jméno příjmení), v rámci předání byl zachycen stav elektroměru (stejně jako v době zahájení a skončení dodávky elektrické energie dodavatelem právnická osoba právnická osoba). Následně dne 23. 7. 2020 byl žalobkyní zajištěn neoprávněný odběr a provedeno vyúčtování škody.

5. Právně soud aplikoval ust. § 51 odst. 1 písm. a) zák. č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) a § 51 odst. 2 a 3 téhož zákona. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, žalovaná není ve věci pasivně legitimovanou osobou, neboť není ve smyslu § 51 odst. 3 energetického zákona osobou, která neoprávněně odebírala elektřinu. V řízení bylo prokázáno, že v předmětném odběrném místě žalovaná v rozhodné době od 11. 12. 2018 do 28. 1. 2020 nemovitosti neužívala, ani užívat nemohla, tedy pro své potřeby elektrickou energii neodebírala, a to i když byla vlastnicí nemovitosti. V té době nemovitosti užívali a elektrickou energii odebírali předchozí vlastníci nemovitosti manželé příjmení, jiné osoby v nemovitostech v rozhodném období nebydlely ani se tam nezdržovaly, tudíž není dalších jiných neoprávněných odběratelů, kteří by mohli být ve věci ohledně předmětného nároku pasivně legitimováni (nájemní smlouva s panem příjmení od 7. 4. 2019 byla uzavřena pouze fiktivně pro účely tlaku na příjmení k jejich vystěhování, jmenovaný nemovitosti nikdy neužíval a tedy ani neodebíral elektřinu, rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2020, č. j. 2 T 103/2019-115 byli manželé příjmení uznáni vinnými, že nejméně v období 19. 10. 2018 – 4. 4. 2019 neoprávněně užívali dům na adrese adresa. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, 23 Cdo 443/2019, 23 Cdo 1165/2018 a 25 Cdo 2260/2015 soud proto uzavřel, že žalovaná, byť vlastnice nemovitostí v odběrném místě, není za neoprávněný odběr odpovědná. Bylo by dle názoru soudu i v rozporu s dobrými mravy, aby byla její pasivní legitimace dovozena, neboť ničeho nezanedbala, v souladu s právnímu předpisy se domáhala realizace svých vlastnických práv k nemovitostem včetně užívání odběrného místa s nimi spojeného, což jí však bylo trestním jednáním jiných osob znemožněno. Z uvedených důvodů žalobu zamítl, při rozhodování o nákladech řízení však aplikoval § 150 o. s. ř. a úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení odepřel. Před prováděným dokazováním totiž nemohlo být žalobkyni zcela zřejmé, zda po celé rozhodné období odebíral elektřinu někdo jiný než žalovaná, kdy teprve na základě výslechu svědků bylo v průběhu řízení zjištěno, že elektřinu v celém rozsahu v předmětném období odebraly jiné osoby než žalovaná.

6. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba účastníci, žalobkyně do merita věci, žalovaná do výroku o nákladech řízení.

7. Žalobkyně vytýká soudu prvního stupně, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům. Závěr soudu prvního stupně neodpovídá výsledkům dokazování a soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s podstatnými skutečnostmi. Žalobkyně předně nesouhlasí s hodnocením, že žalovaná nic nezavinila a aktivně a vytrvale konala ve snaze získat přístup do nemovitosti. Poukazuje na skutečnost, že žalovaná již v červnu 2018 vědomě využila svého postavení vlastníka nemovitostí a zrušila (přepisem na sebe) jak původní smlouvu uzavřenou manžely příjmení k odběru elektrické energie v předmětném odběrném místě, tak obratem i smlouvu uzavřenou svým jménem, i když věděla, že v domě stále bydlí (i když třeba neoprávněně) manželé příjmení, kteří elektřinu spotřebovávají, ale již sami nemohou žádnou takovou smlouvu uzavřít, protože nemají k nemovitosti legální vztah. Svým jednáním tak zcela účelově přivodila stav, kdy pro předmětné odběrné místo nebyla uzavřena žádná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Věděla přitom, že za takové situace je elektroměr nutné demontovat, pokud k demontáži nemohlo dojít za užívání nemovitosti manžely příjmení, pak tuto neumožnila ani v době, kdy již do nemovitosti měla přístup a vyklízela je. Stejně tak mohla znovu uzavřít smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, což neučinila. Z výpovědi svědka příjmení přitom vyplynulo, že o možnosti odběru elektřiny s žalovanou nejen věděli, ale také elektřinu odebírali, a to nejméně ke svícení. Žalovaná se ani nepokusila zaevidovat stav elektroměru po odstěhování bývalých vlastníků, respektive alespoň po formálním ukončení exekuce a pokračovala do konce rozhodného období v odběru elektřiny. Nebylo tedy v řízení prokázáno, že by žalovaná žádnou elektřinu neodebrala, byť taková důkazní povinnost stíhá ji. Naopak bylo prokázáno, že nejméně v době od 2. 9. 2019 do 20. 1. 2020 měla do nemovitostí neomezený přístup, odebírat ji mohla a odebírala (nejméně ke svícení), navíc nemovitosti nezamykala a nechala je přístupné třetím osobám (viz výpověď svědka příjmení). Svědek (pověřen těmito činnostmi žalovanou) vypověděl, že elektroměr nekontroloval, v řízení tedy naopak bylo prokázáno, že žalovaná nejméně od září 2019 nechávala předmětné odběrné místo řadu měsíců volně přístupné, neuzamčené, kdy elektřinu mohl spotřebovávat kdokoliv, a přesto, že měla po celou tuto dobu k elektroměru přístup, tento nijak nekontrolovala a ani nezjistila a nezadokumentovala jeho stavy. Nelze proto souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že se žalovaná chovala vytrvale aktivně, když nejméně od září 2019 ji nic nebránilo v tom, aby splnila své zákonné povinnosti vyplývající i z (původní) smlouvy a žalobkyni demontáž elektroměru ihned po převzetí nemovitosti umožnila nebo sama uzavřela smlouvu novou. Spor vznikl právě proto, že žalovaná zůstala zcela pasivní, což nakonec soud připustil v části, kde zdůvodňuje své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Byla to tedy výlučně žalovaná, která zavinila, minimálně od září 2019, neoprávněný odběr elektřiny a zavinila současně, že nelze nyní již s odstupem času určit, jaké množství elektřiny odebrali příjmení a jaké ona sama. Předně však nelze uzavřít, že v rozhodném období žádnou elektřinu neodebrala. Měla a mohla konat nejpozději od 2. 9. 2019. Pro posouzení její pasivní věcné legitimace není právně významné, že v rozhodném období v domě nebydlela, že se na neoprávněném odběru podíleli i manželé příjmení, neboť tento závazek je solidárním závazkem (vznikl ze stejného důvodu). Vzhledem k tomu, že rozsah jejich podílu se nepodařilo prokázat, musí být žalovaná odpovědná jako zákazník, který porušil smluvní a zákonné povinnosti (viz § 28 energetického zákona) a neoprávněný odběr elektřiny po skončení smluvního vztahu s příjmení umožnil. Porušení této povinnosti pak zakládá odpovědnost žalované jako posledního smluvního zákazníka za škodu vzniklou neoprávněným odběrem, přičemž není podstatné, zda ji sama zcela spotřebovala. Žalovaná je pasivně legitimovaná i jako vlastník nemovitosti, protože bylo její povinností chovat se tak, aby ke škodě na majetku žalobce nedošlo. Přitom je třeba vzít v úvahu, že již od června 2018 svým účelovým jednáním přivodila stav, kdy byly ukončeny smluvní vztahy opravňující k odběru elektřiny, ač věděla, že elektřina je odebírána, a nakonec ji dokonce i sama odebírala a umožnila to i jiným osobám. Soudem prvního stupně odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou žalobkyní rovněž respektována, je v nich však řešen jiný skutkový stav. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě.

8. Žalovaná se odvolala do výroku o nákladech řízení, navrhuje, aby jí byla jako úspěšné účastnici řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení. Nesouhlasí s aplikací § 150 o. s. ř. soudem prvního stupně pro absenci důvodů zvláštního zřetele hodných. Již přípisem z 27. 4. 2021 totiž žalobkyni sdělila okolnosti dané věci a předložila i četné listinné důkazy, z nichž vyplývalo, že nebude k nároku za neoprávněný odběr pasivně legitimována. Přesto žalobkyně k žalobě přistoupila, proto musí nést nákladové důsledky svého neúspěchu v řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo pro žalovanou navíc překvapivé, neboť soud jí nezpřístupnil svou úvahu směřující k moderaci nákladů řízení, jeho rozhodnutí je pro ni nepřiměřeně tvrdé, učiněné bez toho, že by se soud komplexně zabýval nerovným postavením obou účastníků a zkoumal majetkové, sociální, osobní a další její poměry a dopad svého rozhodnutí.

9. K odvolání žalobkyně žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost, ztotožňujíce se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Soud provedl rozsáhlé dokazování a precizně vymezil důvody, pro které žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná předmětné nemovitosti v rozhodném období neužívala a ani nemohla, neboť tak činili manželé příjmení, ačkoliv k tomu neměli žádný právní důvod. Naopak žalovaná se aktivně veškerými legálními prostředky pokoušela tyto z nemovitostí vyklidit tak, aby je mohla alespoň zabezpečit poté, co byly manžely příjmení vybydleny, znehodnoceny a učiněny nezpůsobilými k užívání.

10. Odvolací soud po závěru o přípustnosti obou odvolání, podaných včas, účastníky řízení k takovému úkonu legitimovanými, kdy obě odvolání splňovala náležitosti odvolání dané § 205 o. s. ř. a byly splněny i podmínky odvolacího řízení (§ 212a odst. 1 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem dle § 212 o. s. ř., jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání žalobkyně.

11. Podle § 51 odst. 1 písm. a) zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2015) je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez uzavřené smlouvy, jejím předmětem by byla dodávka elektřiny. Právní úprava účinná od 1. 1. 2016 (platná ke dni v dané věci řešeného neoprávněného odběru) pak hovoří o odběru bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl; lze ji však považovat co do obsahu za shodnou. Otázkou předpokladů náhrady škody za neoprávněný odběr elektrické energie a její výše se opakovaně zabýval Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (např. 25 Cdo 3606/2012, 25 Cdo 229/2008, 25 Co 2412/2009, 23 Cdo 1165/2018 a dalších), kdy tato odpovědnost je dovolacím soudem pojímána jako objektivní s tím, že základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny i jeho výše se neřídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž podle zvláštního právního předpisu – zák. č. 458/2000 Sb., který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny. Neoprávněný odběr elektřiny podle § 51 energetického zákona představuje objektivní stav, ke kterému dochází při naplnění znaků některé ze skutkových podstat zde uvedených. Nejde tak jen o situace, kdy je neoprávněně odběratelem zasahováno do měřícího zařízení či měřící zařízení chybí, ale dle § 51 odst. 1 písm. a) energetického zákona též o případy, kdy chybí právní důvod pro odběr elektřiny, typicky smlouva o dodávce elektřiny nebo o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřená s obchodníkem s elektřinou nebo výrobcem elektřiny podle § 50 odst. 1 a 2 energetického zákona. Pro splnění podmínek citovaného ustanovení je tak rozhodnou skutečnost, že dochází k odběru elektřiny z elektrizační soustavy, aniž je pro tento odběr dán právní důvod. Rozhodující je tedy zjištění, zda odběr byl žalovanou v rozhodné době na daném odběrném místně skutečně realizován, a absence smlouvy, jejímž předmětem by byla dodávka elektřiny v daném odběrném místě. Právní úprava tak zakládá dodavateli elektřiny nárok na náhradu škody za neoprávněně odebranou energii, a to vůči tomu, kdo ji v rozporu se smluvními podmínkami či zákonem na úkor dodavatele odebral. Zákon blíže nedefinuje osobu neoprávněného odběratele, hovoří pouze obecně o osobě, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektrickou energii. K založení odpovědnosti za zakázané jednání podle energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce (rozhodnutí NS 25 Cdo 1803/2017). Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích, proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický), v první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je i z jiného důvodu odběratelem (rozhodnutí 23 Cdo 443/2019). Jenom z toho, že tu byl smluvně odběratelský právní vztah, nelze bez dalšího dovozovat neoprávněný odběr původního odběratele v době po jeho skončení, jestliže tu jsou okolnosti dokládající, že on sám elektřinu neodebral, ani že neumožnil odběr ve prospěch jiných osob (rozhodnutí 23 Cdo 990/2019, 25 Cdo 1803/17).

12. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou odvolacím soudem plně respektována, však vyplývá, že v rozhodném období žalovaná jako vlastnice nemovitostí, v nichž byl realizován neoprávněný odběr, elektřinu nejen„ bez právního důvodu“ odebírala (minimálně od 2. 9. 2019), alepo stejnou dobu umožnila nezajištěním odběrného místa její odběr i jiným (neuzamykala-li nemovitosti) a navíc do 2. 9. 2019 umožnila bezesmluvní odběr manželům příjmení zrušením jejich smlouvy o dodávce elektřiny a„ přepisem“ na sebe (když v červnu 2018 jako vlastník nemovitosti uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou 10. 12. 2018 vypověděla v době, kdy nemovitosti byly nadále /byť protiprávně/ užívány manžely příjmení, čímž přivodila bezesmluvní odběr po celé rozhodné období). Odvolací soud nepřisvědčil bagatelizaci jejího faktického odběru od 2. 9. 2019, kdy nelze vycházet pouze z tvrzení o používání jedné žárovky při vyklízení, při současném zjištění, že nemovitosti byly přístupny dalším osobám (nebyly žalovanou uzamykány). Stejně tak nelze přehlédnout skutečnost, že pravidelně nebyly užívány do 2. 9. 2019 ani manžely příjmení, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že 4. 4. 2019 se přestěhovali do jiného bytu (v nemovitostech žalované jim zůstaly„ toliko“ uskladněny vyklizené věci, nemovitosti navštěvovali pouze občas). Z uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalovanou nutno definovat jako osobu škůdce – neoprávněného odběratele, který minimálně po (nikoli zanedbatelnou) část rozhodného období neoprávněně odebírala elektrickou energii v předmětném odběrné místě, přičemž sama zároveň zavinila nemožnost určení výše svého podílu za celkový odběr v rozhodném období, když nezajistila při převzetí nemovitosti v září 2019 odečet elektroměru a jeho stav nekontrolovala (nezadokumentovala) až do doby skončení rozhodného období, tedy do prodeje nemovitostí jiným osobám. Její odpovědnost za neoprávněný odběr tak nevyplývá pouze ze skutečnosti, že je, respektive byla vlastnictví nemovitostí, v nichž byl neoprávněný odběr realizován, ale zejména ze skutečnosti, že na tomto odběru se fakticky podílela a dalším jej umožnila při vědomí absence smluvního vztahu. Nepochybně se (minimálně do 4. 4. 2019, potažmo 2. 9. 2019) na neoprávněném odběru podíleli i manželé příjmení, ze shora uvedených důvodů však odvolací soud dovodil, že i přesto je žalovaná za neoprávněný odběr po celé rozhodné období odpovědná bez toho, že by byl zpochybňován její případný nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve vztahu k manželům příjmení. V situaci, kdy k výslovnému dotazu odvolacího soudu žalovaná nezpochybnila výši náhrady za neoprávněný odběr za celé rozhodné období (účtován je faktický odběr zjištěný dle údajů elektroměru na jeho počátku a konci), odvolací soud postupem dle § 220 o. s. ř. a napadený rozsudek změnil a žalovanou k úhradě žalované částky podle § 51 odst. 3 energetického zákona zavázal, včetně úroku z prodlení, jehož počátek běhu je vázán na splatnost faktury číslo Odvolací soud přitom respektuje soudem prvního stupně citovanou judikaturu, avšak při zdůraznění specifik dané věci a shora popsaných skutkových okolností (oproti citovaným judikátům v dané věci bylo zjištěno, že žalovaná – vlastnice elektřinu v rozhodném období sama také odebírala a dále její odběr umožnila jiným). Dle názoru odvolacího soudu nelze argumentovat ani rozporem vydaného rozhodnutí s dobrými mravy, kdy žalovaná sice využívala legální prostředky k ochraně svých vlastnických práv (žalobou na vyklizení manželů příjmení a následný exekuční výkon vydaného rozhodnutí), současně však sama zapříčinila bezesmluvní odběr (zrušením jejich smlouvy„ přepisem“ na sebe s následným ukončením smlouvy) a sama bez právního důvodu v odběru elektřiny pokračovala až do prodeje nemovitosti.

13. Odvolací soud nově v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, kdy dle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem z žaloby a odvolání po 4 289 Kč a dále náklady právního zastoupení. Ty sestávají: 1) za řízení před soudem prvního stupně z odměny za 7 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis vyjádření z 8. 6. 2021 a 4. 2. 2021, účast advokáta u jednání dne 11. 8. 2021, 17. 9. 2021, 10. 11. 2021 a 5. 1. 2022) po 4 540 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, advokátního tarifu (dále jen AT), náhrady za promeškaný čas ve výši poloviny odměny po 2 270 Kč za úkony účasti u jednání dne 14. 4. 2021, které nebylo zahájeno, a 1. 12. 2021, které bylo odročeno bez zahájení (podle § 14 odst. 2 AT), náhrady hotových výdajů 9 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, vše navýšené o 21 % DPH, jehož je advokát plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 47 217,20 Kč. K nim nutno přičíst 2 x 300 Kč paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za období, kdy žalobkyně nebyla právně zastoupena a realizovala 2 úkony – předžalobní výzvu ze dne 17. 12. 2020 a sepis žaloby. Náklady řízení před soudem prvního stupně tak činí celkem 52 103,20 Kč (4 289 + 47 214,20 + 600) 2) za odvolací řízení činí náklady právního zastoupení částku 14 822,50 Kč sestávající z odměny po 4 540 Kč za 2 vykonané úkony právní služby (sepis odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 9. 6. 2022), náhrady za promeškaný čas ve výši 1 odměny v souvislosti s nezahájeným jednáním dne 2. 6. 2022 a 3 režijních náhrad po 300 Kč, vše navýšené o 21 % DPH na 14 822,50 Kč Náklady odvolacího řízení činí celkem 19 111,50 Kč (4 289 + 14 822,50). Celkem tak náklady žalobkyně za obě fáze řízení představují částku 71 214,70 Kč, k jejíž úhradě byla žalovaná zavázána ve lhůtě dané ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Připomenout nutno, že žalovaná byla před zahájením řízení k úhradě žalované částky vyzvána upomínkou ze dne 17. 12. 2020 (adresovanou titul příjmení, tehdejšímu právnímu zástupci žalované), tudíž byly splněny podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. V rámci smírného řešení jí byla navíc nabídnuta i dohoda o nákladech řízení, žalovaná však úhradu jakékoliv částky odmítla. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.). O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně. Pravomocné rozhodnutí soudu lze na návrh oprávněné osoby soudně či exekučně vykonat, nebude-li dobrovolně splněna povinnost výrokem rozhodnutí uložená.