8 CO 63/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Völflové a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Tomáše Strouhy v právní věci žalobkyně: ; jméno příjmení , datum narození , bytem adresa , obec , zastoupené titul jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , obec , proti; žalované: ; jméno příjmení , (dříve příjmení ), datum narození , bytem adresa , obec , zastoupené titul jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , obec , o zaplacení částky 12 300 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.10.2021 č.j. 25 C 193/2020-107, Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I., o zamítnutí žaloby, potvrzuje, ve výroku v odstavci II., o nákladech řízení, se mění tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 2 323,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně zamítl žalobu (výrok I.), kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 300 Kč s příslušenstvím jako dlužného nájemného za užívání své nemovitosti (500 Kč měsíčně) a dlužné úhrady za užívání internetu (100 Kč měsíčně) v období od [datum] do [datum] dle Nájemní smlouvy ze dne [datum] O nákladech řízení rozhodl tak, že v řízení neúspěšné žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované částku 16 262 Kč (výrok II.).

2. Žalovaná se žalobě bránila tvrzením, že podpis nájemní smlouvy nebyl vážně míněný úkon, šlo pouze o formální podklad pro změnu jejího trvalého bydliště. Žaloba je mstou za partnerský rozchod žalované se synem žalobkyně.

3. Soud vyšel ze zjištění, že účastnice dne [datum] uzavřely Smlouvu o nájmu pokoje – žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná (tehdy ještě pod dívčím příjmením [příjmení]) jako nájemce (dále jen„ Smlouva“). Do článku II. zakotvily smluvní strany předmět Smlouvy tak, že pronajímatel přenechává nájemci do užívání„ část bytu (1 pokoj) o výměře cca 12 m/2 v domě [adresa] v [část obce], [PSČ] [obec]“ s tím, že pokoj je částečně vybavený nábytkem a zařízením, jehož soupis je„ přílohou“ této Smlouvy. Současně se pronajímatel s nájemcem dohodli na společném užívání kuchyně a sociálního zařízení, a to po celou dobu trvání nájemní smlouvy. Dle článku III. se nájem uzavírá na dobu neurčitou ode dne [datum], když výpovědní lhůta je měsíční a začíná plynout od 1. dne následujícího měsíce. V článku IV. strany sjednaly cenu nájmu a způsob placení tak, že nájemce se zavazuje platit pronajímateli částku 1 000 Kč měsíčně. Pronajímatel se zavázal z této částky platit veškeré poplatky a zálohy na služby spojené s užíváním pokoje a společné užívání prostor (topení, elektřina, plyn, vodné a stočné atd.). První splátka nájmu ve výši 1 000 Kč je dle článku IV. uhrazena v hotovosti k rukám pronajímatele při podpisu nájemní smlouvy. Další splátky ve výši měsíčních nájmů měly být hrazeny vždy nejpozději do 15. dne v měsíci, na který se nájem platí. Současně se dle obsahu článku IV. pronajímatel dohodl s nájemcem na úhradě za použití telefonní linky/internetu ve výši 100 Kč měsíčně, kterou bude nájemce platit pronajímateli společně s nájmem. Dle článku V. této smlouvy se nájemce seznámil se stavem pronajímaného pokoje a společně užívaných prostor, pokoj přebírá bez závad, způsobilý k okamžitému nastěhování a bydlení. Citovaná Smlouva pak v závěru článku V. obsahuje též prohlášení obou smluvních stran, že nájemci vzniká podpisem této smlouvy právo na přihlášení trvalého bydliště v místě předmětného bytu. V článku VI. Smlouva upravuje též otázky zániku nájemního vztahu, v článku VII. k smluvní strany prohlásily, že tato smlouva je uzavřena níže uvedeného dne, měsíce a roku a pronajímatel a nájemce svými podpisy stvrzují, že nebyla uzavřena v tísni a za nápadně nevyhovujících podmínek a je projevem jejich svobodné vůle. Smlouva je opatřena podpisem žalobkyně i žalované a doplněná ručně psaným dodatkem v tom smyslu, že měsíční splátka činí po úpravě 500 Kč měsíčně, když tato úprava – dodatečná změna -se vztahuje (jak zřejmé z ručně psané poznámky v článku IV. citované Smlouvy) k povinnosti nájemce platit pronajímateli (původně) částku 1 000 Kč měsíčně za nájem. Písemný dodatek je taktéž opatřen vlastnoručním podpisem žalobkyně i žalované. Z nesporných tvrzení obou stran, podepřených výpovědí žalované a svědka [jméno] [příjmení] (syna žalobkyně) vzal soud za prokázané, že žalovaná navázala vztah se jmenovaným v roce 2011. Žalovaná se do domu žalobkyně nastěhovala na jaře (konkrétně v březnu) 2013 jako náhlé řešení vzniklé situace, narychlo, jak shrnul svědek [jméno] [příjmení]„ prostě jsem si přivedl do domu holku“. Žalobkyně souhlasila s tím, že žalovaná spolu se svým tehdejším přítelem [jméno] [příjmení] bude žít v domě žalobkyně, vůči bydlení žalované nevznášela žádných výhrad, byť zpočátku byla vzniklou situací překvapená. Žalovaná s [jméno] [příjmení] plánovali společnou budoucnost, v červenci 2018 se zasnoubili. Jejich vztah byl od začátku bydlení žalované v předmětném domě vztahem intimním, žili jako partneři společně, nejprve v jedné místnosti, posléze též v pokoji vedlejším, který se uvolnil po odstěhování [obec] bratra [jméno] z domu (někdy mezi lety 2015 a 2016). Mezi žalobkyní a žalovanou nebylo sporu o tom, že po celou dobu, po kterou žalovaná v domě žalobkyně bydlela, tato neužívala žádnou část bytu, resp. domu žalobkyně výlučně sama, když vždy se jednalo o společné bydlení s [jméno] [příjmení]. Žalovaná s [jméno] [příjmení] udržovali od nastěhování do domu žalobkyně družský poměr, vedli tak v užším slova smyslu společnou domácnost v domě žalobkyně, když společně hospodařili. Sepis Smlouvy iniciovala žalovaná, která žalobkyni předložila z internetu stažený vzorový návrh nájemní smlouvy, žalobkyně smlouvu po přečtení podepsala bez toho, že by mezi účastnicemi došlo k ujasnění toho, k jakému konkrétnímu pokoji či části domu je ujednání o platbách vztaženo. Důvodem podpisu Smlouvy byla domnělá podmínka trvalého pobytu v domě žalobkyně pro získání sociálního stipendia žalovanou (byla studentkou VŠ) poté, co [jméno] [příjmení] přišel o práci a sociální stipendium mělo kompenzovat očekávaný výpadek příjmu. Ačkoli k přepisu trvalého bydliště žalované došlo, sociální stipendium nakonec nezískala. Přesto, že dle znění Smlouvy měla žalobkyně obdržet první nájemné při podpisu, nebylo jí žalovanou uhrazeno, stejně tak ani žádná další platba. Ani svědek [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení] (spolužijící synové žalobkyně) nezaznamenali žádné požadavky žalobkyně na úhradu sjednaných plateb, byť hovořili o reálných očekáváních žalobkyně při uzavírání předmětné Smlouvy v tom směru, že žalobkyni bude po podpisu Smlouvy žalovanou hrazena sjednaná měsíční částka jako jakýsi příspěvek na domácnost. Tito svědci však byli dle názoru soudu zatíženi snahou být nápomocni žalobkyni (své matce) při vymáhání tvrzené pohledávky vůči žalované. Pokud žalobkyně a svědek [jméno] [příjmení] vypovídali, že podmínkou souhlasu žalobkyně s přepisem trvalého pobytu byl finanční příspěvek žalované, těmto soud neuvěřil, jejich výpovědi byly ovlivněny pocity křivdy z rozchodu i záští vůči žalované. Naopak uvěřil žalované, že mezi účastnicemi nedošlo k dohodě o platbách nájemného či příspěvku na domácnost, takové ujednání by naopak bylo zcela v rozporu se zavedeným obvyklým způsobem vedení a udržování provozu širší společné domácnosti v domě žalobkyně všemi v domě bydlícími osobami, když jakékoliv požadavky vznesené žalobkyní na peněžitý příspěvek spolubydlících osob vždy za trvání bydlení žalované v domě žalobkyně skončily bezvýsledně. Nastolenou praxí v domě žalobkyně bylo, že se každý z výše jmenovaných podílel na údržbě domu a okolních nemovitostí svým pracovním přispěním, stejně tak i žalovaná, když takový způsob byl spolužijícími osobami zastáván v době uzavírání posuzované nájemní smlouvy již více jak čtyři roky.

4. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že strany neměly v úmyslu založit nájemní poměr žalované, vymezení předmětu nájmu nevěnovaly žádnou pozornost. Současně v řízení bylo prokázáno, že žalovaná za celou dobu trvání svého bydlení u žalobkyně neužívala k bydlení žádnou část nemovitosti žalobkyně výhradně (výlučně) sama. Nejprve užívala společně s [jméno] [příjmení] jeden (menší) pokoj uzpůsobený k jejich společnému bydlení a posléze od roku 2016, tj. ještě před podpisem posuzované nájemní smlouvy, rozšířili své bydlení o užívání dalšího (vedlejšího) pokoje, uvolněného po odstěhování [jméno] [příjmení]. Posuzovaná Smlouva co do ujednání o předmětu této smlouvy tak trpí nedostatkem určitosti právního jednání, jako neurčité nutno hodnotit i ujednání v čl. IV. (Cena nájmu a způsob placení), [příjmení] sjednaného nájemného dle textu této Smlouvy byla vázána na povinnost pronajímatele (žalobkyně) zajišťovat služby spojené s užíváním pokoje a společných prostor a platit veškeré poplatky a zálohy na tyto služby, když ve vyjmenovaných platbách za energie (zatěžujících předmětnou nemovitost) je řazen plyn, který dle provedeného dokazování vůbec do nemovitosti zaveden není, náklady na topení a stočné taktéž ve vztahu k domu hrazeny žalobkyní nejsou, neboť jedinou trvalou platbou a nákladem spojeným s užíváním a údržbou domu je platba za elektřinu. Smlouva o nájmu pokoje byla vyhotovena a podepsána smluvními stranami bez bližší pozornosti, a to právě proto, že žádná ze smluvních stran nepřikládala obsahu Smlouvy jiný význam, než jaký je prezentován stranou žalovanou, a to použít písemné vyhotovení této nájemní smlouvy coby podklad pro zápis změny trvalého bydliště žalované za účelem získání sociálního stipendia. Takový účel této Smlouvy je tak zdůrazněn též v závěru čl. V. Výše uvedenému zjištění zcela odpovídá i následné chování stran, když sama žalobkyně připustila, že ani v době podpisu neobdržela od žalované první splátku nájmu dle čl. IV. této Smlouvy, přestože svým podpisem stvrdila, že tato první splátka nájmu jí byla uhrazena v hotovosti při podpisu nájemní smlouvy. Žádná ze smluvních stran po uzavření Smlouvy v souladu s ní nepostupovala a neplnila závazky sjednané v textu této Smlouvy. Soud vzal současně za prokázané, že žalobkyně coby ve Smlouvě označený pronajímatel, za celou dobu, po kterou měla posuzovaná nájemní smlouva trvat (až do rozchodu žalované s jejím synem), žádné platby vyplývající z obsahu nájemní smlouvy vůči žalované nepožadovala, tuto nikterak neupomínala o případné dlužné částky, nečinila žádné aktivní kroky směřující k ukončení (pro ni v takovém případě nepochybně zcela nevýhodné) Smlouvy, byť možnosti zániku nájemního vztahu byly zakotveny v čl. VI. Vzhledem k takovému chování žalobkyně pak nelze přisvědčit jejímu náhledu na věc v tom směru, že ona sama přistupovala k podpisu předmětné smlouvy s vážnou vůlí a přesvědčením, že obě smluvní strany hodlají být skutečně obsahem této Smlouvy vázány, hodlají převzít závazky, ohledně nichž se dohodly a přijmout zamýšlené právní následky (účinky), které s podpisem této Smlouvy spojily. Naproti tomu v řízení bylo prokázáno, že skutečným (pravým) obsahem vůle a jedinou motivací smluvních stran přistupujících k podpisu posuzované Smlouvy o nájmu pokoje ze dne [datum] bylo vyhotovit písemný podklad pro zápis změny trvalého bydliště žalované, který žalovaná potřebovala pro získání sociální dávky – stipendia. Uvedenému závěru opět svědčí následné chování smluvních stran po podpisu posuzované Smlouvy, když bezodkladně poté žalovaná v souladu se sjednaným účelem tuto skutečně k přepisu změny trvalého bydliště na Obecním úřadě v [obec] použila a dosáhla tak zápisu změny trvalého pobytu. Příspěvek, o který žalovaná tímto usilovala, jí nakonec přiznán nebyl, tímto posuzovaná Smlouva zcela ztratila na významu. Žádná ze smluvních stran se k plnění závazků dle této Smlouvy již do ukončení vztahu žalované s [jméno] [příjmení] nevracela, nebylo podle ní od samého začátku až do jejího ukončení plněno. Žádnou ze smluvních stran při podpisu posuzované Nájemní smlouvy ze dne [datum] nebyla zjevně projevena vážná vůle převzít na sebe závazky z této smlouvy vyplývající. Soud hodnotí dvoustranné právní jednání žalobkyně a žalované (Smlouvu o nájmu pokoje ze dne [datum]) jako simulované právní jednání a tudíž ke zdánlivosti (nicotnosti) takového právního jednání nepřihlížel.

5. Soud v souladu s ust. § 555 o.z. hodnotil právní jednání účastnic dále i dle jeho obsahu, tedy zda nejde o jiné právní jednání (např. žalobkyní namítanou inominátní smlouvu ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o.z.).

6. Soud se neztotožnil s právním názorem žalobkyně, že (i za situace, kdy posuzovaná Smlouva trpí závažnými nedostatky určitosti projevu vůle) má být tato posuzována podle pravé povahy jiného právního jednání stran této Smlouvy. Na posuzovanou Smlouvu nelze nahlížet ani jako na ústně uzavřenou nepojmenovanou smlouvu, jejímž obsahem by byl mimo jiné závazek žalované přispívat žalobkyni na domácnost sjednanou částkou, když ani výkladem projevu vůle dovozeným z okolností bezprostředně předcházejících, okolností provázejících uzavření posuzované Smlouvy a následného chování smluvních stran nelze mít zato, že by žalobkyně a žalovaná skutečně a vážně uzavřely dohodu takového obsahu, a to za již výše popsaného zavedeného obvyklého způsobu užívání a vedení širší domácnosti v domě žalobkyně, když bylo zjištěno, že se každý ze spolubydlících zásadně podílel na údržbě této domácnosti vlastní prací. I v případě, že by soud posoudil Smlouvu ze dne [datum] pro zjištěné nedostatky v určitosti projevu vůle stran jako neplatné právní jednání, nemůže být žalobou uplatněný nárok kladně posouzen ani coby nárok z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že platby za internet (jejichž úhrada je též v rámci žalované částky vůči žalované požadována) nikdy nehradila žalobkyně. Po celou dobu bydlení žalované v nemovitosti žalobkyně platil internet svědek [jméno] [příjmení]. Tento vůči žalobkyni, svým bratrům, ani vůči žalované žádný příspěvek na internet nepožadoval. Bydlení žalované v domě žalobkyně tak bylo, obdobně jako u dalších spolužijících osob – synů žalobkyně, kompenzováno pracovním přispěním ze strany žalované. Nelze tak dospět ani k závěru o bezdůvodném obohacení žalované na úkor žalobkyně. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu jako plně nedůvodnou zamítl.

7. O nákladech řízení soud rozhodl při aplikaci ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení sestávajících z nákladů právního zastoupení.

8. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně navrhující jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému řízení. Namítá nesprávné hodnocení provedených důkazů, nesprávná skutková zjištění a z toho vyplývající nesprávné závěry právní. Vytýká soudu nesprávné posouzení okolností uzavření Smlouvy a vůle stran, kdy již od počátku tohoto řízení tvrdí, že vůle stran při uzavírání předmětné Smlouvy o nájmu pokoje ze dne [datum] směřovala k tomu, aby žalovaná za to, že přebývá v domě, hradila žalobkyni částku ve výši 500 Kč měsíčně. Tato vůle smluvních stran, zejména pak žalobkyně, byla patrná i všem svědkům, jak vyplývá z jejich svědeckých výpovědí. Žalobkyně v této souvislosti uvedla, že jí žalovaná sdělila, že jí bude přispívat nějakou sumou, pokud jí žalobkyně nechá v domě napsat trvalý pobyt. I když svědci jsou skutečně její synové, má za to, že tato skutečnost není dostatečným odůvodněním pro to, že soud prvního stupně v otázce týkající se vůle smluvních strak při uzavírání Smlouvy upřednostnil výpověď žalované před výpovědí tří svědků a samotné žalobkyně, když v jiných částech jejich výpovědi žádný důvod pro závěr o nedůvěryhodnosti těchto svědků neshledal. Mezi stranami bylo již při podpisu Smlouvy vážně ujednáno, že žalovaná bude žalobkyni částku 500 Kč měsíčně skutečně platit. Z výpovědí jak žalobkyně, tak všech tří svědků vyplynulo, že žalovaná, ačkoliv se na hospodaření v domácnosti do jisté míry podílela, nebylo to ve stejném rozsahu jako ostatní členové domácnosti. Žalobkyni se nezdá nijak nelogické, že tento nepoměr měl být vyrovnán úhradou částky 500 Kč měsíčně. Toto ujednání by nebylo žádným zřejmým vybočením, když o podobných platbách se již mezi členy domácnosti hovořilo, což opět potvrdily výpovědi všech svědků a rovněž samotné žalované. Úkolem soudu není posuzovat, zda by„ bylo či nebylo správné“, aby žalovaná (za situace, kdy začala studovat) vykonávala práce ve stejném rozsahu jako ostatní. Bylo zcela na žalobkyni jako na vlastníkovi nemovitostí, zda bude po osobě užívající její nemovitosti požadovat nějaké finanční či jiné plnění. Vůlí stran nebylo pouze sepsat fiktivní nájemní smlouvu, z níž nebude plněno, ale spíše zaznamenat ujednání, že žalovaná bude žalobkyni hradit v souvislosti se svým bydlením a užíváním domu žalobkyně částku 500 Kč měsíčně, když zároveň tuto nájemní smlouvu může použít k přepsání svého trvalého pobytu na adresu žalobkyně. Žalobkyně tak nemůže souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že skutečnost, že si žalovaná na základě Smlouvy nechala změnit místo trvalého pobytu, svědčí o tom, že změna místa trvalého pobytu byla jediným důvodem podpisu Smlouvy. Takový závěr soudu prvého stupně je zcela absurdní, když skutečnost, že konkrétní smlouva může být zároveň podkladem pro zápis adresy trvalého pobytu, sama o sobě neznamená, že by zápis trvalého pobytu měl být jediným smyslem uzavření takové Smlouvy. Z výpovědí všech svědků i žalobkyně a žalované pak vyplynulo, že vztah mezi oběma ženami se během let nijak nevyvíjel. Tvrzení žalované, že žalobkyně náhle souhlasila s přepisem místa trvalého pobytu (jemuž se zpočátku bránila), pouze se jí nechtělo na úřad, a proto došlo k podpisu Smlouvy, se pak jeví jako nedůvěryhodné. Logickým vysvětlením se naopak jeví, že žalobkyně žalované nakonec odsouhlasila možnost přepisu místa trvalého bydliště, nicméně její podmínkou bylo, že jí bude měsíčně hradit určitou částku, jak to ve svých výpovědích popsali žalobkyně a [jméno] [příjmení]. Skutečností je, že žalovaná byla přítelkyní, resp. posléze rovněž snoubenkou [jméno] [příjmení], tedy syna žalobkyně. To, že žalobkyně přítelkyni svého syna nevykazovala z nemovitosti (nečinila vůči ní výpověď z nájmu) či nároky vůči ní v dané době neuplatňovala u soudu, ještě neznamená, že se svých nároků vzdala. Žalobkyně nechtěla v dané době vyvolávat konflikty, byť žalované připomínala, že částku podle nájemní smlouvy neplatí a přistoupila k vymáhání dlužného nájemného až poté, co došlo k rozchodu žalované a [jméno] [příjmení]. Pouhá skutečnost, že věřitel vyčkává s uplatněním svých nároků, ještě neznamená, že se svých nároků vzdává, a tím spíše neznamená, že by šlo jen o jakési nároky fiktivní. Žalobkyně má za to, že provedeným dokazováním bylo zcela nepochybně prokázáno, že vůle stran směřovala k tomu, aby mezi účastnicemi vzniklo ujednání, na jehož základě by žalovaná žalobkyni hradila částku 500 Kč měsíčně jako jakýsi příspěvek na domácnost (byla-li nájemní smlouva shledána neplatnou pro neurčitost předmětu nájmu). I z tohoto důvodu žalobkyně již v průběhu soudního řízení a rovněž ve svém závěrečném návrhu navrhovala, aby soud právní jednání mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako inominátní smlouvu o příspěvku na domácnost. Smlouva o tom, že žalovaná bude přebývat v domácnosti žalobkyně a za to jí bude platit příspěvek na domácnost, přitom podle názoru žalobkyně není v rozporu se zákonem ani s dobrými mravy. Zákon pro ni nevyžaduje písemnou formu, jedná se o smlouvu nepojmenovanou, zákon pro ni tedy nestanoví ani žádné zvláštní znaky, které by musela splňovat. Ze všech těchto důvodů má žalobkyně za to, že v případě, kdy soud prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k neurčitosti předmětu nájmu by Smlouva byla neplatná (byť mezi smluvními stranami bylo jistě zřejmé, jaké prostory v domě žalovaná užívá a obě strany s tím souhlasily, čímž byl obsah Smlouvy ve smyslu ust. § 553 odst. 2 občanského zákoníku vyjasněn), vůle smluvních stran směřovala nepochybně alespoň k uzavření smlouvy o příspěvku na domácnost, když takováto Smlouva by měla být posouzena jako platná. Skutečnost, že uzavření konkrétní Smlouvy nepředstavovalo projev vážné vůle smluvních stran (ale že šlo o pouhé fiktivní uzavření smlouvy), by přitom musel prokázat účastník, který by se takového údajného fiktivního uzavření smlouvy dovolával. Důkazní nejistota v tomto směru by šla k tíži toho z účastníků, který by takové fiktivní uzavření smlouvy tvrdil. Stav, kdy by nebylo možné bez pochybností zjistit (zejména z důvodu odlišných tvrzení stran), zda se jednalo či nejednalo o fiktivní uzavření smlouvy, by pak šlo k tíži té strany, která by smlouvu uzavřela a následně se dovolávala toho, že šlo údajně o pouhé fiktivní jednání. Žalovaná přitom v této věci v žádném případě neprokázala, že by bylo uzavření Smlouvy jen fiktivním jednáním stran, když naopak z důkazů a skutečností výše uváděných vyplývá, že o žádné fiktivní jednání nešlo.

9. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Odvolání je pouze polemikou se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Žaloba je od samého počátku účelová, vyvolána rozchodem žalované se synem žalobkyně. Tímto nedostatkem trpí i výpověď samotné žalobkyně a svědecké výpovědí jejích synů. Mezi účastnicemi nebyla uzavřena platná nájemní smlouva, pokud v průběhu řízení žalobkyně změnila svůj požadavek (alespoň) na příspěvek na domácnost, pak v řízení nebylo prokázáno uzavření ani žádné platné inominátní smlouvy. V řízení bylo naopak prokázáno, že všichni členové domácnosti žalobkyně se pracovně i finančně podíleli na jejím chodu.

10. Odvolací soud prvotně učinil závěr o přípustnosti odvolání, podaného včas, účastnicí řízení k takovému úkonu legitimovanou. Odvolatelka uplatnila odvolací důvody dané ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. a jsou splněny i další náležitosti odvolání a podmínky odvolacího řízení (§ 205 odst. 1 a § 212a odst.2 o.s.ř.). Poté odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 o.s.ř., jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání do meritorního výroku I. není důvodné.

11. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru o věcné správnosti napadeného rozsudku, zamítnul-li soud žalobu proto, že z provedeného dokazování (jehož doplnění ani jeden z účastníků nenavrhoval) vyplynulo, že společná vůle účastnic při uzavírání posuzované Smlouvy nesměřovala k zřízení nájemního práva žalované v domě žalobkyně (bylo-li žalováno dlužné nájemné ve smyslu ust. § 2217 o.z.) ani k dohodě o„ příspěvku na domácnost“ (domáhala-li se žalobkyně v průběhu řízení posouzení Smlouvy jako inominátní ve smyslu § 1746 odst. 2 o.z.). Naopak v řízení bylo prokázáno, že Smlouva byla uzavírána„ pouze“ formálně pro potřebu přepisu trvalého bydliště žalované jako domnělé podmínky získání sociálního stipendia v době očekávaného poklesu příjmu syna žalobkyně [jméno] [příjmení]. Soud pro své závěry hodnotil objektivní okolnosti, za nichž byla Smlouva uzavřena, motivaci každé ze smluvních stran, záměr, s jakým k podpisu Smlouvy přistupovala a jaké právní následky (účinky) s ní (ne) spojovala, zjišťoval okolnosti uzavření Smlouvy předcházející, proces vlastního uzavření Smlouvy a její obsah (včetně vad určitosti) i následné chování smluvních stran. Přihlédl k zjištěnému chodu společné domácnosti a podílu jejích členů na údržbě domu a přilehlých nemovitostech jako nastolené praxi a formě příspěvku na existující náklady bydlení. Důsledně provedeným obsáhlým dokazováním pak zjistil, že zamýšleným následkem uzavřené Smlouvy neměl být závazek žalované platit žalobkyni nájemné (ani finanční příspěvek na domácnost), jednalo se pouze o společnou simulaci právního jednání pro potřeby jednání žalované s úřady. Vážnost projevu vůle je přitom jednou ze základních náležitostí právního jednání, neboť právní jednání je projev vůle zaměřený na vyvolání právních následků, tzn., že jednající chce svým projevem vůle odpovídající právní následky způsobit. Ve Smlouvě projevená vůle účastnic (vznik závazku žalované) však provedeným dokazováním nebyla prokázána, naopak soud uzavřel, že ani jedna ze stran nezamýšlela svým projevem takový právní následek způsobit. Za této situace správně právní jednání účastnic vyhodnotil jako zdánlivé (nicotné) ve smyslu § 551 a § 552 o.z., k němuž nelze podle ust. § 554 o.z. přihlížet. Nicotné právní jednání nevyvolává žádné právní následky a účastníci z něj nejsou zavázáni.

12. Odvolací námitky žalobkyně směřují převážně do hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, namítá jeho nesprávná skutková zjištění a z toho vyplývající nesprávné závěry právní. Odvolací soud však musí konstatovat, že soud prvního stupně provedl všechny účastníky navržené důkazy, vedle listinných důkazů vážících se k obsahu Smlouvy a přepisu trvalého pobytu žalované zejména výpovědi obou účastnic a výslechy svědků (synů žalobkyně spolužijících ve společné domácnosti), tyto velmi podrobně hodnotí v souladu s ust. § 132 o.s.ř. každý jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, využívá i osobní vjemy z jejich projevů, hodnotí spontánnost a přesvědčivost jednotlivých výpovědí a odůvodňuje, proč a v čem kterému z účastníků či svědků uvěřil či nikoli. Přijaté skutkové závěry z provedeného dokazování vyplývají a odvolací soud jako soud přezkumný tyto respektuje. K nicotnosti Smlouvy soud v souladu s judikaturou soudů přihlížel k námitce účastníka (žalované), který simulaci dle vyhodnoceného dokazování prokázal.

13. S těmito úvahami proto odvolací soud napadený rozsudek v meritorním výroku (I) jako věcně správný postupem podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to s odkazem na jeho obsáhlé a vyčerpávající odůvodnění.

14. Pro doplnění zbývá dodat, že odvolatelka ve svém odvolání nezpochybňuje (správné) závěry soudu prvního stupně vážící se k jejímu požadavku na dlužnou úhradu příspěvku na internet a telefonní linku, když v řízení bylo navíc prokázáno, že tyto náklady hradil syn [jméno] [příjmení]. Za této situace nemohlo ani využíváním těchto služeb žalovanou dojít k bezdůvodnému obohacení na její úkor.

15. Postupem podle § 220 o.s.ř. odvolací soud změnil toliko výrok o nákladech řízení (II.), dospěl-li na základě okolností dané věci k závěru, že je namístě v řízení procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení postupem podle § 150 o.s.ř. nepřiznat. Důvody zvláštního zřetele hodné odvolací soud shledal v zjištěných okolnostech, které uzavření Smlouvy provázely. Ta byla uzavírána z iniciativy žalované a pro její potřeby (zřízení jejího trvalého bydliště v nemovitosti žalobkyně jako domnělé podmínky získání sociálního stipendia). Žalobkyně podpisem předložené Smlouvy vyhověla požadavku žalované přesto, že zprvu se zřízení trvalého bydliště žalované ve svém domě zdráhala. V řízení bylo zjištěno, že ve svém výsledku se obě účastnice podílely na simulovaném uzavření Smlouvy, proto obě by se také měly podílet na nákladech tohoto řízení. Výsledek, kdy každá z účastnic ponese ze svého náklady řízení před soudem prvního stupně, je dle názoru odvolacího soudu spravedlivým důsledkem jejich společného jednání (iniciovaného žalovanou), kdy uzavírají„ nájemní smlouvu“, s níž právní řád spojuje určité právní následky, které však ony samy již od počátku nezamýšlejí. Lehkovážný přístup k takovému kontraktačnímu procesu a společná simulace právního jednání je chováním, které by mělo najít svůj odraz i při rozhodování o nákladech řízení. Bylo by nespravedlivé, aby žalované, která sepisem Smlouvy navíc sledovala získání majetkového prospěchu (stipendia), byla přiznána náhrada nákladů, vyvolaných přezkumem výsledku společného jednání.

16. Aplikaci ust. § 150 o.s.ř. odvolací soud však neshledal důvodnou při rozhodování o nákladech odvolacího řízení, kdy žalobkyni již byl znám náhled soudu na vznik v řízení vymáhaného závazku žalované. Bylo jejím plným právem se proti vydanému rozhodnutí odvolat, musí však nést důsledky svého neúspěchu v této fázi řízení. Postupem podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. jí proto byla uložena povinnost nahradit úspěšné žalované náklady sestávající z odměny právního zastoupení za 1 úkon právní služby (účast advokáta u jednání) ve výši 1 620 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (AT) a 1 režijní náhrady 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, vše v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. navýšené o 21% DPH, jehož je advokát plátcem. Třídenní lhůta k plnění je dána ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.