8 Co 811/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců JUDr. Marie Rychtářové a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobce: Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované, narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2) Jméno advokáta D, narozená Datum narození advokáta D bytem Adresa advokáta D zastoupená advokátem Jméno advokáta E sídlem Adresa advokáta E 3) Jméno advokáta F., IČO IČO advokáta F sídlem Adresa advokáta F o žaloba o určení vlastnického práva, o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2026, č. j. 12 C 145/2025-110

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení a to žalovanému č. 1) a žalované č. 2) společně a nerozdílně částku 25 569,72 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 3) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 521,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl jako soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem nemovitostí vymezených přiloženým geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. číslo, číslo ze dne datum, vypracovaný tituly před jménem. jméno FO, a to k pozemku parc. č. číslo, parc. č. číslo a parc. č. číslo v katastrálním území adresa a pozemku parc. č. číslo, parc. č. číslo a parc. č. číslo v katastrálním území adresa. Ve výroku II. a III. rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaným č. 1) a 2) ve výroku II. a žalovanému č. 3) ve výroku III. s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Okresní soud rozhodoval o žalobě odůvodněné tím, že žalobce je jediným vlastníkem pozemku parc. č. číslo v k.ú. adresa, a to na základě směnné smlouvy ze dne datum. Žalovaní č. 1) a 2) jsou pak vlastníky parcely č. číslo v k.ú. adresa, když tyto dva pozemky jsou od sebe odděleny pozemkem parc. č. číslo, vodní plocha (potok) ve vlastnictví ČR s právem o hospodaření ve prospěch žalovaného č. 3). Žalobce byl dlouhodobě v dobré víře, že jeho pozemek je ohraničen potok a v tomto rozsahu také prováděl obhospodařování pozemku (například sečení, výsadba nových stromků, ochrana proti okusu, těžba spadlých stromů). V tomto užívání nebyli nikdy on, ani jeho právní předchůdci rušeni. Při obchůzce dne 23. 3. 2024 zjistil, že žalovaný č. 1) vytěžil 41 kusů vzrostlých stromů na hranici mezi pozemkem žalobce a žalovaného č. 3) s tím, že provádí těžbu na svém pozemku. Žalobce zadal vytyčení hranic mezi pozemky. Z protokolu o vytyčení hranic vyplývá, že stávající průtok potok neodpovídá stavu vedenému v katastru nemovitostí. Koryto tohoto potoka tvořilo historicky hranici mezi pozemky žalobce a žalovaných č. 1) a 2) a žalobce by byl v dobré víře, že jeho pozemek je ohraničen právě potok. Průběh potoka je fixován vzrostlými stromy ve stáří 60 - 70 let a je zřejmé, že po tuto dobu nemohlo dojít ke změně toku. Žalobce má tedy za to, že pozemky uvedené ve výroku rozhodnutí vydržel, když započítává i poctivou držbu svých právních předchůdců, která přesahuje dobu 20 let. Odvodil své vlastnické právo ze směnné smlouvy, kterou uzavřel s tehdejšími vlastníky manželi jméno FO, kteří ho ubezpečili, že pozemek parc. č. číslo je ve stejných hranicích, ve kterých jej oni koupili od předchozích vlastníků. Žalobce zdůraznil, že se neujal tržby v nepoctivém úmyslu, neboť žalobce při změně pozemku a získání jeho vlastnictví neměl důvod o hranicích pozemku pochybovat a až z geometrického plánu pro rozdělení pozemků ze dne 15. 10. 2024 zjistil, že průběh potok je v jiných hranicích, než evidovaných v katastru nemovitostí. Tato držba byla kontinuální a není tedy podložen závěr o nepoctivém úmyslu žalobce nebo jeho právních předchůdců.

2. Žalovaní naopak nárok žalobce neuznali. Poukázali na to, že žalobce je soudní exekutor, osoba s právnickým vzděláním a lze důvodně očekávat, že si majetek před uzavřením směnné smlouvy prověřil. Pozemek žalobce je v katastru nemovitost evidován jako trvalý travní porost, z pohledu ortofotomapy je však evidentní, že se zde nacházejí vzrostlé stromy tvořící les. Zápis druhu pozemku v katastru nemovitostí tedy neodpovídá skutečnému stavu. Pozemek žalovaného č. 3) v katastru nemovitostí je evidován s druhem pozemku vodní plocha, způsob využití vodní nádrž přírodní, o kterou se však fakticky nejedná, protéká tudy potok, který neteče, ale výlučně po pozemku žalované č. 3), ale protéká převážně po sousedních pozemcích, jedná se o přírodní koryto vodního toku, které nebylo a není lidskou činností upraveno. Jako takový se v průběhu času může posouvat. Nelze se proto bez dalšího spolehnout, že vodní tok vždy teče po katastrované parcele. Žalobce měl možnost zjistit svůj omyl, pokud se domníval, že hranice jeho pozemku tvoří potok. Nenahlédl však do katastru nemovitostí a spoléhal na to, že hranici tvoří faktické koryto potoka. To vede k pochybnostem o poctivém úmyslu žalobce. Žalovaná č. 3) pozemky řádně obhospodařovala, pravidelně sledovala stav koryta potok. Je tedy vyloučeno, aby v situaci, kdy držbu uvedených pozemků realizoval žalovaný č. 3), byl současně držitelem žalobce. Současně žalovaní zdůraznili, že pozemek žalobce není nijak oplocen a podle lesního zákona má každý právo vstupovat do lesa a sbírat pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Tvrdí-li žalobce, že držel a užíval pozemky, musí prokázat, že toto užívání šlo nad rámec stanovený lesním zákonem. Žalovaní č. 1) a 2), dále zdůraznili, že zatímco oni si před nabytím pozemku nechali provést zaměření hranic, žalobce tak patrně neučinil a nemůže tedy s úspěchem tvrdit, že je držitelem sporných pozemků jen na základě toho, že se bezdůvodně spolehl na to, že jeho vlastnická hranice je souladná s aktuálním korytem potok.

3. Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalobce směnnou smlouvou ze dne 8. 12. 2017 získal vlastnické právo k pozemku parc. č. číslo v k. ú. adresa. Po uzavření této smlouvy nedošlo ze strany žalobce k zaměření faktických hranic jeho pozemku. Žalobce měl za to, že hranice jeho pozemku vede až ke potok „v souladu se zásadou materiální publicity“. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že faktický tok potok již není na pozemku (v korytu), tak jak je vyznačen v katastru nemovitostí, ale teče po jiných sousedních pozemcích. Žalobce pak na pozemcích, jejichž určení vlastnictví se domáhá i podle svého tvrzení faktickou držbu seznatelnou pro vlastníky pozemků nevykonával, ani jeho právní předchůdci tak nečinili. Žalobce pak ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. dostatečně netvrdil a neprokázal jakým konkrétním způsobem měl žalobce a jeho právní předchůdci vykonávat držbu předmětných pozemků po dobu nejméně 20 let, a to při zohlednění, že se jedná o volně přístupné lesní pozemky.

4. Soud prvního stupně ve své argumentaci, přitom citoval především z výpovědi žalobce, který uvedl, že pozemky zná více než 30 let. Má za to, že po tuto dobu se koryto potoka neposunulo, neboť je přibližně 1,5 m zapuštěné v terénu. Na pozemku, jehož určení vlastnictví žalobce prováděl faktickou údržbu, takže občas vyndával popadané souše z potoka, na jednom místě provedl dosadbu stromků a vybudoval oplocení, jinak na pozemku nic dalšího nedělal, protože ani nebylo co. Při uzavření směnné smlouvy se svými právním předchůdci, manželi jméno FO, na předmětných pozemcích nebyli, protože to tam všichni dobře znali, nebylo třeba určovat hranice pozemku, všichni věděli, kde jsou. Jeho právní předchůdci tam žádnou zvláštní údržbu nevykonávali. Manželé jméno FO byli zemědělští hospodáři, lesnické práce neprováděli, což byl jeden z důvodů směny pozemků. Faktické hranice pozemku při uzavření směnné smlouvy žalobce nijak neověřoval, nic nového nenašel.

5. Soud prvního stupně dále uzavřel, že mezi žalobcem a jméno FO a jméno FO byla dne 8. 12. 2017 uzavřena směnná smlouva, na jejímž základě žalobce nabyl pozemek parc. č. číslo v k. ú. adresa (zjištěno ze směnné smlouvy ze dne 8. 12. 2017 na č. l. 8 a výpisu z KN pro LV č. číslo). Manželé jméno FO k tomuto pozemku získali vlastnické právo na základě kupní smlouvy ze dne 29. 7. 2008 uzavřené s jméno FO a jméno FO. Paní jméno FO získala spoluvlastnický podíl k pozemku na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. číslo jednací ze dne datum a paní jméno FO získala spoluvlastnický podíl k pozemku na základě usnesení okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. číslo jednací ze dne datum. (Zjištěno z kupní smlouvy ze dne 29. 7. 2008 na č. l. 10 a výpisu z KN pro LV č. číslo). Z výpisu z KN pro LV č. číslo plyne vlastnické právo k pozemku parc. č. číslo je zapsáno ve prospěch žalovaných 1 a 2. Z výpisu z KN pro LV č. číslo, že vlastnické právo k pozemku parc. č. číslo je zapsáno ve prospěch České republiky s právem hospodaření s majetkem státu pro žalovanou č. 3).

6. Z protokolu o vytyčení hranice pozemku a z vytyčovacího náčrtu vyhotoveného tituly před jménem. jméno FO dne 19. 4. 2024 (na č. l. 38) soud prvního stupně uzavřel, že současný průběh potok neodpovídá jeho vyznačení v katastru nemovitostí. Průběh potok doznal zejména v posledních třech desetiletích významných změn. S tímto vytyčením nesouhlasil žalobce, když při vytyčování hranic jméno FO do protokolu sdělil, že hranice se nachází na jeho pozemku parc. č. číslo a hranicí pozemku je břeh potok. (Zjištěno z vytyčovacího náčrtu jméno FO na č. l. 38.) Skutečnost, že současný průběh potok neodpovídá vyznačení jeho koryta v katastru nemovitostí vyplývá i z vytyčovacího náčrtu jméno FO ze dne 18. 9. 2024 i z mapových podkladů pořízených z portálu mapy.com (na č. l. 34-35). Skutečnost, že skutečný průběh potok neodpovídá jeho historickým hranicím zaneseným v katastru nemovitostí, ani nebyla mezi účastníky sporná.

7. Soud prvního stupně došel k závěru, že bylo na žalobci, aby ve věci prokázal, že se ujal faktické držby pozemku, tak, aby k ní vykonával vlastnické právo způsobem seznatelným pro vlastníky pozemku a ti se případně mohli bránit proti rušení výkonu jejich vlastnického práva. Žalobce uvedl, že žádnou fakticky seznatelnou držbu, proti níž se žalovaní mohli bránit (krom výsadby stromků) na pozemku nevykonával a jeho právní předchůdci pak na pozemcích fakticky nevykonávali žádnou činnost. Žalovaní č. 1) a 2) podle vytyčovacího náčrtu přesně věděli kudy vedou hranice jejich pozemku a stejně tak o tuto vědomost měl žalovaný č. 3). Nemohli tak pozbýt vlastnického práva, protože vykonávali držbu svého práva, tím spíše, když věděli, kudy vedou hranice jejich pozemku. Žalobce sdělil, že při získání pozemku mu jeho předchůdce neukazoval hranice pozemku. Nebylo to třeba, protože žalobce věděl, že je jeho pozemek až k potoku, neboť to tak bylo vždy. Přestože soud prvního stupně tedy neshledal v jednání žalobce nepoctivý úmysl, nelze vlastnické právo vydržet pouze na základě mylné domněnky o hranicích vlastního pozemku. Žalobce při získání vlastnictví nezjistil přesné hranice svého pozemku a pokud se dovolává principu materiální publicity, hranice žalobcovo pozemku opravdu končí tam, kde je vyznačeno koryto potok, však nutně neznamená, že zapsaný stav koryta potoka je v souladu s faktickým tokem. Poukázal i na odbornou literaturu, ze které vyplývá, že je přirozené, že vodní toky mění své koryto. Počítá s tím i občanský zákoník, například v ustanovení § 1070, § 1071 o.z. a také vodní zákon (§ 44 a § 45).

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když zcela úspěšným žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Výše nákladů řízení žalovaných 1) a 2) činí 63 824 Kč. Tarifní hodnotou sporu je dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) částka 113 000 Kč. S ohledem na zastupování dvou účastníků činí odměna zástupce obou žalovaných za jeden úkon právní služby podle § 12 odst. 4 AT celkem 10 116 Kč. Žalovaným 1) a 2) soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z odměny zástupce za 5 úkonů právní služby, (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne 10. 10. 2025, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 18. 11. 2025, účast na jednání dne 5. 12. 2025 a dne 20. 3. 2026) z 5 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu a z náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 11 094 Kč. Náklady řízení žalované 3 ve výši 8 113,33 Kč představují dle § 151 odst. 3 o.s.ř., paušální náhradu za 9 úkonů (písemné vyjádření ze dne 5. 6. 2025, účast na jednání soudu dne 10. 10. 2025 a příprava na toto jednání, písemné vyjádření ze dne 13. 11. 2025, účast na jednání soudu dne 5. 12. 2025 a příprava na toto jednání, písemné vyjádření ze dne 2. 2. 2026 a účast na jednání soudu dne 20. 3. 2026 a příprava na toto jednání) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy 2 700 Kč a dále náhradou cestovních výdajů ve výši 5 413,33 Kč. Náhradu cestovních výdajů tvoří náhrada za 3 jízdy z adresa do adresa a zpět na soudní jednání (vždy po 234 km) při užití vozidla název s kombinovanou spotřebou benzinu 95 oktanů 5,3 l/100 km. Dvě jízdy v roce 2025 jsou účtovány v režimu vyhlášky č. 475/2024 Sb., tj. s cenou benzinu 35,80 Kč/l, sazbou základní náhrady 5,80 Kč/km. Za jednu takovou cestu náleží náhrada ve výši 1 810,95 Kč. Jedna jízda v roce 2026 je účtována v režimu vyhlášky č. 573/2025 Sb., tj. s cenou benzinu 34,70 Kč/l, sazbou základní náhrady 5,90 Kč/km. Za jednu takovou cestu náleží náhrada ve výši 1 810,95 Kč.

9. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Vyjádřil s odkazem na ustanovení § 1095 o.z. názor, že nabyl vlastnické právo ke sporným pozemkům cestou mimořádného vydržení. Soud prvního stupně zamítl důkazní návrhy žalobce pro nadbytečnost (a to výslech jméno FO jako vyhotovitele geometrického plánu, ohledání na místě samém, zadání znaleckého posudku z oboru technické obory se specializací na dendrochronologické datování a druhové určování dřeva), když cílem navrhovaného dokazování mělo být zjištění, že za posledních 50-70 let koryto potok nedoznalo podstatných změn a že tedy jeho vyznačení v katastru nemovitostí je provedeno na základě nesprávného zaměření, a tudíž od počátku zanesení do katastrální mapy neodpovídá skutečnému stavu potok. Pokud soud prvního stupně zjistil, že průběh potok doznal zejména v posledních třech desetiletích významných změn, neodpovídá toto zjištění dokazování. Pokud bylo soudem prvního stupně vytýkáno žalobci, že dostatečně neprokázal svá tvrzení (mimo jiné i to, jakým způsobem se on a jeho právní předchůdci ujali a vykonávali držbu po dobu nejméně 20 let), pak v tomto směru navrhl žalobce výslech svědků jméno FO a jméno FO, kteří měli pro něho provádět výsadbu stromků. Současně došlo k zalesnění parcely č. číslo, pozemek je evidován jako louka. Prováděli jej též jeho právní předchůdci, příbuzní žalobce dále pak prováděli sečení, sklizeň sena atp. Současně žalobce zpochybnil i právní závěry soudu prvního stupně. Odkázal zejména na rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 2307/2022-305, ze kterého se podává, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba, ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 990 odst. 1 o.z., respektive dříve v § 130 odst. 1 obč. zák., se neuplatní. Podle náhledu žalobce nepoctivým úmyslem ve smyslu 1095 o.z. je v zásadě úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo se v ní vloudil potajmu nebo lstí. Na základě doplnění dokazování by bylo prokázáno, že evidovaný údaj v katastrální mapě neodpovídá skutečnému stavu, nikoliv následkem změn koryta potok, nýbrž nesprávným zaměřením. Soud tak bude muset nezbytně dojít k závěru, že po celou dobu 50-70 let jednotliví účastníci užívají nemovitosti v rozsahu geometrického plánu předloženého žalobcem. Nesprávným by se též ukázal závěr soudu prvního stupně, vyjádření v odst. 23 odůvodnění rozsudku, že se potok nedrží koryta zaneseného při posledním mapování. Soud prvního stupně se přitom vůbec nezabýval otázkou, jaký způsob výkonu držby je ve vztahu žalobce a jeho právních předchůdců k předmětným nemovitostem přiměřený. Žalobce ani jeho právní předchůdci se jistě po předmětných nemovitostech pouze neprocházely. Vykonávali pochůzky za účelem kontrolního stavu pozemku, sázení stromků, těžby souší napadaných do potok atp. Tyto činnosti představovaly výkon držby. Žádný ze žalovaných proti těžbě stromů popadaných do potok nikdy neprotestoval. Podmínkou mimořádného vydržení je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele (odkaz na usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3499/2017 nebo sp. zn. 21 Cdo 1465/98). Žalobce pozemek parc. č. číslo řádně směnil bez nepoctivého úmyslu, a když mu byl pozemek řádně ukázán, byl utvrzen v přesvědčení o jeho hranicích až ke potok, jehož tok byl fixován vzrostlými stromy ve stáří 60-70 let. S ohledem na výše uvedené a na vady rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c), d), g) o.s.ř. navrhl žalobce napadený rozsudek zrušit.

10. Žalovaný č. 1) a 2) k odvolání žalovaného odkázali na věcně správný rozsudek soudu prvního stupně, s nímž se ztotožňují a navrhli jej potvrdit. Považovali za správné, že nalézací soud zamítl uvedené důkazy, které nemohly prokázat, že by žalobce a jeho právní předchůdci předmětné pozemky měli v držení. Poukázali současně na skutečnost, že žalobce se (v postavení navrhovatele) domáhá v řízení, které je vedeno před Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa, opravy průběhu vlastnické hranice k předmětným pozemkům s mírně odlišnými skutkovými tvrzeními, než které uplatňuje v tomto řízení. Pokud žalobce na straně jedné tvrdí, že průběh vlastnické hranice k pozemkům je nesprávně v katastru evidován, nelze současně tvrdit, že tyto pozemky vydržel. I z tohoto důvodu je na místě napadený rozsudek potvrdit.

11. Obdobně žalovaný č. 3) navrhl potvrzení věcně správného rozsudku soudu prvního stupně a označil důkazy žalobce jako nemající význam z hlediska předmětu řízení. Stav evidovaný v katastru nemovitosti nemusí odpovídat skutečnému stavu, zejména pokud jde o průběh skutečného koryta vodního toku. S touto skutečností přitom počítají i právní předpisy tak, jak je ve svém odůvodnění cituje soud prvního stupně. Nesoulad zápisu evidovaného v katastru nemovitostí se skutečným stavem v případě průběhu potok nezakládá bez dalšího držbu vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům. Soud prvního stupně zamítl žalobu proto, že žalobce v řízení ani netvrdil, ani neprokázal držbu předmětných pozemků, respektive fyzické nakládání s nimi. Žalobce také nesprávně právně hodnotí předmětnou věc, když dovozuje, že k mimořádnému vydržení vlastnického práva, kterého se žalobce dovolává, je vyžadováno pouze uplynutí vydržecí doby 20 let a absence nepoctivého úmyslu. Namítá přitom, že soud prvního stupně by měl za předpokladu, že bude prokázáno, že údaj o průběhu potok evidovaný v katastrální mapě neodpovídá skutečnému stavu dospět k závěru, že nemovitosti jsou jednotlivými účastníky užívání v rozsahu jím předloženého geometrického plánu. Žalovaný č. 3) nerozumí této argumentaci, neboť podle něho údaj evidovaný v katastru žádným způsobem nevypovídá o užívání konkrétních nemovitostí v terénu konkrétními osobami. Žalovaný č. 3) současně poukázal na skutečnost, že argumentace žalobce v odvolání je odlišná než v průběhu řízení před soudem prvního stupně, kdy uvedl, že veškeré práce prováděl na svém pozemku č. číslo. Skutečnost, že žalobce prováděl pěstební a těžební činnost na tomto pozemku, nemůže vést v závěru o hospodaření na předmětných sporných pozemcích ve vlastnictví žalovaných.

12. Odvolání je podáno oprávněnou osobou, je přípustné a včasné (§ 201, § 202 a § 204 o.s.ř.). Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích ustanovení § 212 a 212a o.s.ř., a to při jednání odvolacího soudu, a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

13. Podle § 990 odst. 1. o.z. Držbu lze nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal.

14. Podle § 990 odst. 2. o. z. Držbu lze nabýt odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele, nebo tím, že se nový držitel ujme tržby jako právní nástupce dosavadního držitele. Odvozeně se nabývá držba v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl.

15. Podle § 991 o.z. Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu, kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci je řádným držitelem.

16. Podle § 992 o.z. Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být s okolností zjevné, že vykonává právo, kterému nenáleží.

17. Podle § 992 odst. 3 o.z. Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

18. Podle § 993 o.z. Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně, nebo že se v ní vloudil potajmu nebo lstí, nebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

19. Podle § 994 o.z. Má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

20. Podle § 996 odst. 1 o.z. Poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, pak ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat a není z toho nikomu odpovědný.

21. Podle § 1003 o.z. Držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

22. Podle § 1006 o.z. Držitel smí svémocnému rušení vzepřít a věci, jež mu byla odňata, při rušebním činu znovu zmocnit, nepřekročí-li přitom meze nutné obrany.

23. Podle § 1028 o.z. Jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranice podle slušného uvážení.

24. Dle § 1089 odst. 1 o.z. Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

25. Dle § 1091 odst. 2 o.z K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

26. Dle § 1095 o.z Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

27. Dle § 1096 odst. 2 o.z Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

28. Podle § 3066 o.z. Do doby stanovené v § 1095 o.z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

29. Podle § 36 zákona č. 256/2013 (katastrální zákon) Na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje v katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nebo nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměry parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené právním předpisem.

30. Podle § 51 zákona č. 256/2013 (katastrální zákon) Údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území, jsou závazné pro právní jednání týkající se nemovitostí uvedených v katastru.

31. Argumentace žalobce jak v žalobě, tak v odvolání a v zásadě akcentovaná i v průběhu jeho účastnické výpovědi je založena na tom, že vyznačení hranice parcel číslo a číslo v katastru nemovitostí je provedeno na základě nesprávného zaměření, a tudíž od počátku zanesení do katastrální mapy neodpovídá skutečnému stavu. S tím pak koreluje fakt, že žalobce navrhl dle § 36 katastrálního zákona dne 18. 12. 2025 Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa opravu průběhu hranice dotčených pozemků. Z jeho rozhodnutí ze dne 5. 6. 2026 (provedeno odvolacím soudem k důkazu ve smyslu § 213 odst. 4 o.s.ř. v souladu s ust. § 205a o.s.ř. je zjištěno, že vlastnická hranice mezi parcelami číslo a číslo v katastrálním území adresa zůstane evidována jako spojnice bodů v souladu s mapovacím náčrtem číslo číslo. V odůvodnění správní orgán podotkl, že přestože průběh potoka, neodpovídá geometricky, ani polohově zobrazeným hranicím v předchozích mapových podkladech a ani v mapě katastru nemovitostí, nelze tvrdit, že hranice parcel mají být v mapě katastru nemovitostí zobrazeny podle skutečného průběhu potoka. V tomto konkrétním případě poloze potok neodpovídá nejen polohové určení, ale také tvar a šíře potoka. Katastrální úřad upozornil na skutečnost, že v dokumentaci katastrální úřadu ani ve sbírce listin nebyl nalezen žádný podklad, který by dokazoval změnu průběhu vlastnických hranic mezi parcelami číslo a číslo v uplynulých 150 letech. Geometrické a polohové určení vlastnických hranic, jak je dnes evidováno, je v souladu se všemi předchozími evidencemi. Je tedy zřejmé, že skutková pozice žalobce a vedení alternativního řízení svědčí primárně o názoru žalobce o tom, že průběh vlastnických hranic je v katastru nemovitostí nesprávně evidován. Požadavek na stanovení správné hranice, pak není řešitelný v občanskoprávním řízení, čehož si ovšem žalobce byl vědom a vyvolal výše citované samostatné řízení správní. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27.6.2007, sp. zn. 22 Cdo 2271/2006, vysvětluje rozdíl mezi pozemkem a parcelou, když podle § 118 odst. 1 obč. zák. jsou předmětem občanskoprávních vztahů věci movité a nemovité. Pozemky se evidují v katastru nemovitostí v podobě parcel, jež mají geometrické a polohové určení a jsou zobrazeny v katastrální mapě a označeny parcelními čísly. Pozemek pro účely tohoto zákona je definován jako část zemského povrchu oddělená od sousední části hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálních území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhu pozemku, popřípadě rozhraní ve způsobu využití pozemků a je tedy věcí nemovitou. Pozemek jako předmět občanskoprávních vztahů nemusí být vždy totožný s pojmem parcela, nýbrž může zahrnovat více parcel. Je proto nesprávný názor, že věcí v právním slova smyslu je pozemek pouze tehdy, je-li označen parcelním číslem a odpovídá-li mu mapové zobrazení s uvedením druhu a výměry v operátu katastru nemovitostí. Jinak řečeno, vymezení parcel je jen evidenční záležitostí a nemůže nic měnit na vlastnickém právu k pozemku, proto také (občanskoprávní) soud nemůže určovat, jaká je ve skutečnosti výměra parcely, neboť stanovení výměry parcely, je jen věcí katastrálního úřadu, který parcely eviduje. Občanskoprávní soud přitom není oprávněn samostatně posuzovat jaký je skutečný průběh hranic mezi parcelami. Daná situace přitom není podřaditelná ani pod ustanovení § 1028 o.z. Toto ustanovení totiž dopadá na situace, ve kterých není hranice mezi pozemky nijak evidována v katastru nemovitostí. Žalobce přichází do občanskoprávního řízení s „eventuálním“ nárokem, tedy pokud neuspěje v řízení správním a nedosáhne opravy průběhu hranice mezi dotčenými parcelami, má za to, že sporné části pozemků evidovaných v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalovaných vydržel v systému mimořádného vydržení. Sám o sobě tento „eventuální“ nárok (ovšem založený na stejném skutku jako nárok uplatněný v rámci řízení správního) je pojmově sporný, neboť žalobce tvrdí, že vlastníkem části pozemků žalovaných je na základě směnné smlouvy a přesto se domáhá, aby soud deklaroval jejich vydržení z jeho strany, tedy vlastně uznal další důvod vzniku vlastnického práva k těmto pozemkům vedle žalobcem tvrzené směnné smlouvy. Tato argumentace v zásadě vylučuje úvahu (tak ovšem neuvažuje ani žalobce) o možnosti vydržení řádného, protože právní důvod nabytí vlastnického práva, který žalobce tvrdí, tedy směnná smlouva, se v daném případě nevztahuje k vydržení, ale k nabytí vlastnického práva v jím tvrzeném rozsahu parcely číslo v k.ú. adresa. Na druhou stranu je třeba dát žalobci za pravdu, že doložení právního důvodu se v systému mimořádného vydržení (na rozdíl od řádného) nevyžaduje.

32. Pokud jde o právní stránku vydržení mimořádného, je soudu prvního stupně odvolatelem vytýkáno, že tento institut nesprávně vykládá, minimálně tedy v rozporu s rozsudkem NS sp. zn. 22 Cdo 2307/2022-305 ze dne 10. 5. 2023, ze kterého se podává, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba, ale nedostatek nepoctivého úmyslu vydržitele, když důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. K mimořádnému vydržení tak postačuje uplynutí vydržecí doby a neprokázání nepoctivého úmyslu. Žalobce se v důsledku toho domnívá, že bude-li na základě doplněného dokazování prokázáno, že evidovaný údaj v katastrální mapě neodpovídá skutečnému stavu, a že nedošlo ke změně koryta potok, nýbrž k jeho nesprávnému zaměření, bude soud muset nezbytně dojít k závěru, že po celou dobu cca 70 let jednotliví účastníci užívají nemovitost v rozsahu dle geometrického plánu, který navrhuje pojmout jako součást rozsudku. Soudu prvního stupně vytýká, že se nezabýval vůbec otázkou, jaký způsob výkonu držby je ve vztahu k žalobci a jeho právním předchůdcům „přiměřený“. Žalobci ani právní předchůdci se jistě po předmětných nemovitostech pouze neprocházeli, sklízeli zde seno před částečným zalesněním louky parc. č. číslo, prováděli pochůzky za účelem kontroly stavu pozemku a sázení stromků. Odvolací soud souhlasí s odvolatelem v tom směru, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba v režimu § 992 odst. 1 o.z., což ovšem netvrdí ani soud prvního stupně a ani jej také v daném směru nevyzýval k tvrzení a doložením důkazů. Podstatou poctivé držby ve smyslu § 992 o.z. je situace, kdy držitel má za to, že mu právo náleží z přesvědčivého důvodu. V zásadě tedy lze říci, že má dobrou víru o poctivosti své držby. Soud prvního stupně po žalobci nežádal definici a prokázání tohoto přesvědčivého důvodu, nýbrž toliko tvrzení a prokázání držby jako takové. Odvolatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu se zmiňuje o „držbě, nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Držba zde musí být v době, kdy se držitel této uchopil. Když se později dozví, že jako vlastník je evidován někdo jiný, nemá samo o sobě toto vědomí za následek zánik držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Soudu prvního stupně nelze vytýkat, že se důsledně nezabýval otázkou neprokázání „nepoctivého úmyslu“ v situaci, kdy došel k závěru, že žalobce držbu buď neprokazuje v části řešeného období, anebo ji dokonce sám svou účastnickou výpovědí vyvrací. Není-li držba žalobce prokázána nemá smysl zjišťovat její povahu.

33. Důvodná není ani argumentace žalobce o tom, že soud prvního stupně se nezabývá otázkou způsobu výkonu držby, který by ve vztahu k žalobci a jeho právním předchůdcům měl být přiměřený. Soud prvního stupně poukazuje na skutečnost, že žalovaní po nabytí vlastnického práva si nechali zpracovat vytyčovací náčrt proto, aby získali základní představu o průběhu vlastnické hranice a v mezích této pak své pozemky užívali, a to včetně žalobcem zmiňované těžby vzrostlých stromů, která byla bezprostředním podnětem pro to, aby se žalobce teprve začal sám o skutečný (evidovaný) průběh hranice zajímat. Jakkoliv žalobce v odvolání konstatuje, že po směně pozemků mu byl „pozemek řádně ukázán“, tak z obsahu jeho výpovědi vyplývá něco jiného. Sám žalobce uvádí, že on i jeho právní předchůdci v rámci rodiny byli natolik přesvědčeni o historickém průběhu hranice, která měla kopírovat potok, že nepovažovali za potřebné hranici si při předání pozemků v reálném prostředí ukazovat, ani vypracovávat její odborný náčrt. Současně z účastnické výpovědi žalobce vyplývá, že práce, které pak popisuje podrobněji v odvolání, tedy sázení stromků, sečení atd. byly vykonávány na parcele číslo, tedy nikoliv na pozemcích ve vlastnictví žalovaných (což žalobce v účastnické výpovědi opakovaně zdůraznil) a že výkon lesnických prací z jeho strany byl představován občasnými obchůzkami a případným odstraněním souše spadlé do potoka. V případě jeho právních předchůdců pak lesnické práce nebyly vykonávány vůbec, dokonce to právě bylo důvodem směny pozemků, když jméno FO hospodařili zemědělsky a lesní pozemek se jim tedy nehodil, zatímco on měl přístup právě opačný. Ve vztahu k právní předchůdkyni jméno FO pak nebyla, a to přes poučení soudu, které považuje odvolací soud ve smyslu právní normy za správné (viz výše), podáno žádné tvrzení o způsobu výkonu držby, ani v rámci účastnické výpovědi, ani v konkrétních skutkových tvrzeních. Odvolatel vyčítá okresnímu soudu přístup, ve kterém na jedné straně pro nadbytečnost zamítá navržené důkazy, na straně druhé uzavírá, že skutková tvrzení o výkonu držby, respektive tedy faktického právního panství nad věcí, nebyla prokázána. Odvolací soud však souhlasí s hodnocením soudu prvního stupně o nadbytečnosti navržených důkazů v situaci, kdy žalobcova účastnická výpověď vyznívá tak, že při nabytí pozemku před sedmi lety v důsledku svého přesvědčení o tom, že sahá hranice jím nabyté parcely č. číslo až k tělesu potok se žalobce nepřesvědčil o jejím skutečném průběhu, hranice mu právního předchůdci nebyla vymezena ani ukázána. Vlastnické právo realizoval obchůzkami, popřípadě nahodilým odstraněním souše z předmětného pozemku. Při jednání odvolacího soudu žalobce přitom k výzvě odvolacího soudu ukázal na vytyčovacím náčrtu (č.l. 6) odvolacímu soudu místo odstranění souší z potoka a místo výsadby stromků, a to na parc. č. číslo, nikoliv v prostoru sporných částí pozemků žalovaných, jejichž vydržení žalobce tvrdí. Jestliže svědci jméno FO a jméno FO byli navrženi k potvrzení výsadby stromků, která se realizovala na parcele číslo, nikoliv na sporných parcelách a ohledání na místě samém, výslech tituly před jménem. jméno FO a znalecký posudek z oboru technické obory měl směřovat ke zkoumání skutečného průběhu potok v předchozích 50-70 letech, pak taková skutková zjištění z hlediska toho, o čem byl žalobce poučen a co bylo důvodem zamítnutí žaloby, nejsou relevantní. Odvolací soud připouští, že míra pozornosti, která byla soudem prvního stupně věnována záležitosti průběhu potok, je větší, než odpovídá jím přijatému závěru, nicméně spekulace žalobce o tom, že pokud bude zjištěno, že průběh hranice má být jiný (odvolací soud pouze na okraj připomíná výše citovaný závěr Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa o tom, že ve sbírce listin se nepodařilo najít nic, co by svědčilo o pohybu či posunu hranice v posledních 150 letech), dokazovalo by to režim užívání vlastníky sousedních parcel jednotlivých částí pozemků, nemá podle odvolacího soudu oporu v obecné logice, ani zkušenosti. Užívání a ovládání pozemku tímto způsobem prokazovat nelze.

34. Pokud žalobce argumentuje tak, že soud prvního stupně nedefinoval přiměřený způsob držby lesního pozemku v právní rovině, s nímž by porovnal skutková zjištění o způsobu držby vykonávané žalobcem, pak s tímto pohledem odvolací soud rovněž nesouhlasí. Okresní soud jednoznačně poukázal na výkon vlastnické držby žalovanými, kteří po nabytí vlastnického práva v rámci uchopení vlastnické držby a získání základního přehledu o svém majetku si nechali realizovat vytyčovací náčrty svých pozemků, v jejichž rámci pak své vlastnické právo vykonávali včetně vykácení vzrostlých stromů akcentovaného žalobcem. Právě tato událost byla jediným seznatelným výkonem užívacích práv účastníků na sporných pozemcích. Pokud žalobce sám popisuje situaci tak, že s ohledem na své přesvědčení nepovažoval ujasnění si hranic svého pozemku (p. č. číslo) za potřebné (uvádí, že s právním předchůdcem nedošli na místo, neboť oba měli představu o tom, kudy hranice vede, tedy až k potoku), nenechal si realizovat vytyčovací náčrt a následně projevil držební vůli tak, že pozemek občasně navštívil a v blízkosti skutečné hranice realizoval toliko na svém pozemku obecné lesnické práce, pak je zřejmé, že tento způsob užívání sporných pozemků nemohl být pro žalované žádným způsobem seznatelný a tudíž nevytvořil prostor k případnému postupu žalovaných podle § 1006 o.z., tedy jejich vzepření se svémocnému rušení jejich vlastnické držby výkonem (domnělé) držby žalobcem. Pokud žalobce přistupuje k věci tak, že je nespravedlivé požadovat po něm prokázání seznatelné držby jeho a jeho právních předchůdců v situaci, kdy je běžné, že lesní pozemky se po dlouhá desetiletí užívají tak, že na nich nejsou prováděny viditelné zásahy (tak jako třeba u louky by vysečení čerstvé trávy bylo pro vlastníka jednoznačné a zřetelné), pak odvolací soud upozorňuje žalobce, že není v pozici slabší strany, tedy chráněné osoby, jejíž práva by v soudním řízení měl soud zvláštním způsobem zohledňovat, a tedy například dovodit, že pokud nebylo na pozemcích po dobu 20 let třeba zásadnějších zásahů, pak tedy má být držba žalobce soudem dovozena pouze z prostého faktu návštěv daného pozemku žalobcem. Je zřejmé, že stejným způsobem vykonávali svou vlastnickou držbu i žalovaní, kteří, jak správně zdůrazňuje soud prvního stupně, měli díky své obezřetnosti jednoznačnou představu o rozsahu svého vlastnického práva k pozemkům, což koneckonců následně seznatelným způsobem doložili právě vytěžením dřevní hmoty na svých pozemcích. V takovém případě je nutno klást si především otázku, zda je možné dovodit v důsledku tvrzeného (pro žalované neznatelného) jednání žalobce zánik vlastnického práva žalovaných u části jejich pozemků, jestliže tvrzený výkon držby žalobce nedosahoval ani takové intenzity, s jakým předmětné sporné pozemky, respektive jejich části, užívali oni sami. Odpověď na tuto otázku je podle odvolacího soudu negativní. Nutno pak připomenout, že ve vztahu ke svým právním předchůdcům dokonce v účastnické výpovědi žalobce uvádí, že jejich forma užívání pozemků byla ještě slabší než jeho nebo dokonce žádná.

35. Odvolací soud proto považuje napadený rozsudek za věcně správný, a to i pokud jde rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které odpovídá jak právní úpravě, kterou soud prvního stupně citoval a aplikoval, tak obsahu spisu, z něhož je doložen celkový rozsah vynaložených nákladů, které byly účastníkům řízení přiznány v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud proto potvrdil věcně správný rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř.

36. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, postupoval odvolací soud v režimu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal náhradu nákladů řízení plně úspěšným žalovaným. Tyto náklady spočívají v odměně právního zástupce žalovaných za 2 úkony právní služby (podání vyjádření k odvolání ve věci samé, účast u jednání u odvolacího soudu), 2 režijních paušálech dle § 13 AT a navýšení o DPH 21 %, tedy 25 569,72 Kč (2x 10 116 Kč + 2x 450 Kč + 21 %), k výpočtu hodnoty úkonu právní služby viz odst. 8 tohoto odůvodnění. V případě žalovaného č. 3) jde o postup podle vyhlášky č. 254/2015, tedy náhrada za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 450 Kč (v souladu s usnesením NS sp. zn. 28 Cdo 2638/2025) a cestovné ve výši 3 621,90 Kč (2x 234 km na trase adresa - adresa a zpět), doložená cena paliva 34,70 Kč/1 l, amortizace 5,90 Kč/1 km. Celkem tedy 4 521,90 Kč. Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je odvolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu.