10 To 138/2003

Plný text

Usnesení KS v HK ze dne 1.4.2003, sp.zn. 10 To 138/2003 . KS v HK z podnětu odvolání obžalovaného a zúčastněné osoby zrušil rozsudek OS v Na ze dne 6.1.2003, č.j. 2 T 52/2002-76 a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Z odůvodnění: Napadeným rozsudkem uznal okresní soud obžalovaného vinným trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst.1, odst.3 písm.c) tr.zák. a porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst.1, odst.2 písm.b) tr.zák., kterých se dopustil neoprávněným dovozem cigaret na území republiky v úkryt u nákladního automobilu. Napadeným rozsudkem bylo m.j. rozhodnuto podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. o zabrání věcí – 2.485 kartonů cigaret West Full Flavor a nákladního automobilu zn. IVECO s klíčky a doklady. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání obžalovaný a zúčastněná osoba. Obžalovaný ve svém odvolání podaném prostřednictvím ustanoveného obhájce napadá rozsudek ve všech výrocích s tím, že se vědomě žádného protiprávního jednání nedopustil, protože o pašovaných cigaretách nic nevěděl, do automobilu je neumístil. Na tuto cestu byl najat za účelem dovozu stavebních strojů z Rakouska. Jeho obhajoba nebyla vyvrácena. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a zprostil jej obžaloby. Majitel předmětného nákladního vozidla L. Z. jako zúčastněná osoba podal odvolání prostřednictvím svého zmocněnce a napadá v něm výrok o zabrání věci – automobilu IVECO - a řízení, které mu předcházelo. Zejména namítá, že v hlavním líčení zastupoval jeho i obžalovaného jeden obhájce, ačkoli j ejich zájmy mohly být v rozporu. Soud se důsledně nezabýval otázkou vědomí majitele vozidla (odvolatele) o tajné schránce a rozhodnutí o zabrání věci je vůči odvolateli neúměrně tvrdé. Bylo by namístě doplnit dokazování ve směru jeho obhajoby, tedy jeho n e vědomosti o tajné schránce ve vozidle. Navrhuje, aby napadený rozsudek byl v napadené části zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, eventuálně aby krajský soud sám rozhodl o vrácení vozidla odvolateli. Z podnětu podaných odvolání přezkoumal krajský soud podle § 254 odst. 1 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to zejména z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, přihlížel, jen pokud m ěly vliv na správnost výroků napadeného rozsudku. Řízení předcházející napadenému rozsudku je skutečně zatíženo podstatnými procesními vadami, zejména tou, na kterou poukazuje druhý odvolatel. O hlavním líčení konaném dne 6. ledna 2003 byl okresní soud povinen řádně vyrozumět (mimo jiné) ustanoveného obhájce obžalovaného JUDr.J. P. a zmocněnce zúčastněné osoby JUDr.P.Š. Obhájce byl vyrozuměn při odročení hlavního líčení dne 7.10.2002 (č.l.57), k hlavnímu líčení dne 6.1.2003 se však nedostavil (a ve spis e není zaznamenána žádná omluva obhájce), ačkoli důvody nutné obhajoby trvaly, a jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení, zastupoval jej JUDr.B. (v protokolu není uvedeno jeho celé jméno podle § 55 odst. 1 písm.c) tr.řádu, zřejmě se však jednalo o JUDr.M . B., uvedeného na plné moci zmocněnce zúčastněné osoby JUDr.Š. ze dne 15.1.2002). Zmocněnec zúčastněné osoby nebyl o hlavním líčení řádně vyrozuměn. Až v den hlavního líčení byl učiněn pokus o telefonický kontakt, JUDr.Š. však nebyl zastižen (č.l. 71a). By l tedy kontaktován JUDr.B. Tímto postupem byla podle názoru krajského soudu zúčastněná osoba zkrácena na svých právech podle § 42 odst. 1,2 tr.řádu, když postup okresního soudu byl jen zcela formální a jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení, v hlavním líčení bylo s JUDr.B. jednáno jako se “zmocněncem poškozeného”(č.l.72). JUDr.B. přitom v hlavním líčení zúčastněnou osobu fakticky nezastupoval a závěrečnou řeč pronesl jako obhájce obžalovaného. Soud přitom jednal a rozhodoval o zabrání velmi hodnotné věci a tedy o vážném průlomu do vlastnického práva zúčastněné osoby. Zejména však došlo k porušení práva obžalovaného na obhajobu, která měla být zajištěna k tomu účelu ustanoveným obhájcem (Čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Obhájce JUDr.P. byl ustanoven dne 4.12.2001 (č.l. 2) a obhajobu v předchozím průběhu řízení řádně vykonával. Právo obžalovaného (který je navíc cizincem a hlavní líčení se konalo v jeho nepřítomnosti) na obhajobu však nebylo naplněno, pokud obhajobu v hlavním líčení vykon á val zmíněný JUDr.B. (patrně koncipient zmocněnce zúčastněné osoby), aniž byl k tomu obžalovaným či ustanoveným obhájcem pověřen a aniž byl s trestní věcí z hlediska obhajoby obžalovaného obeznámen (o hlavním líčení byl vyrozuměn v den jeho konání). Důsled k em toho bylo, že v závěrečné řeči JUDr,B. uvedl, že obžalovaný se k žalovanému jednání doznává, a navrhl uložit mu trest. Takové stanovisko je ale v příkrém rozporu s postojem obžalovaného a jeho obhajobou uplatněnou jak v předchozím průběhu řízení, tak v podaném odvolání. Právník pověřený zmocněncem zúčastněné osoby nemohl vykonávat v hlavním líčení obhajobu obžalovaného také proto, že v tomto konkrétním případě mohlo dojít ke kolizi zájmů obžalovaného a zúčastněné osoby. I když zpravidla bývají zájmy těc h to dvou osob v trestním řízení blízké, o čemž svědčí i možnost zvolit obžalovanému obhájce, daná zúčastněné osobě ustanovením § 37 odst. 1 tr.řádu, je nutno vždy (stejně jako u posuzování kolize zájmů dvou spoluobžalovaných) zkoumat konkrétní případ. V p o suzovaném případě je situace o to složitější, že majitel vozidla L. Z. nebyl v tomto trestním řízení vyslechnut a není tedy přesně známo jeho stanovisko. Je však nutno souhlasit s odvolatelem, že důležitou otázkou tohoto řízení bylo zjištění, kdo zřídil t ajnou schránku ve vozidle, v níž byly cigarety převáženy, a vyřešení této otázky soudem mohlo mít stěžejní význam pro rozhodnutí o vině obžalovaného na jedné straně a rozhodnutí o zabrání věci na straně druhé. Výpověď obžalovaného a jeho postoj tak skuteč n ě mohly ovlivnit rozhodnutí soudu o zabrání věci. Také otázka míry rafinovanosti a technické dokonalosti tajné schránky ve vozidle není bez významu. Čím obtížněji zjistitelná schránka byla, tím spíše bude namístě vyslovení zabrání věci, ale současně to sn i žuje pravděpodobnost, že by schránka byla pro obžalovaného patrná například již při přebírání vozidla. Z těchto důvodů není možné, aby v tomto trestním řízení obhajobu obžalovaného a zastupování zúčastněné osoby vykonávala tatáž osoba. Krajský soud nevyl učuje, že v daném případě mohou být splněny zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného ve smyslu ust. § 202 odst. 2,5 tr.řádu, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti (jak tomu bylo i v př í padě hlavního líčení konaného dne 6.1.2003). O konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného je však nutno rozhodnout , a to ve smyslu § 205 odst.2 tr.řádu po slyšení stran usnesením soudu , tedy celého senátu (usnesení se zaznamená v protokolu o h lavním líčení a není nutno je vyhotovovat, stížnost proti němu není přípustná). Žádná z těchto zákonných podmínek nebyla splněna, a proto okresní soud neměl jednat bez přítomnosti obžalovaného, ačkoli obsahově pro to podmínky dány byly. Naproti tomu krajs k ý soud dodává, že o čtení výpovědi obžalovaného podle § 207 odst. 2 tr.řádu není nutno rozhodovat usnesením. Krajský soud dále považuje za nutné připomenout, že ani vyhlášený rozsudek není v protokolu o hlavním líčení zaznamenán v náležité podobě a z protokolu tak nelze zjistit, v jakém znění byl rozsudek vyhlášen, když je uvedena pouze právní kvalifikace a není uvedeno, zda byl obžalovaný uznán vinným (skutkem) dle obžaloby, anebo v jiném znění (§ 55 odst. 1 písm. d), § 128 odst. 2 tr.řádu). V dalším řízení bude nutno výše uvedené vady napravit tím, že hlavní líčení okresní soud provede znovu. Také dokazování zůstalo podle názoru krajského soudu v tomto řízení o zvlášť závažném úmyslném trestném činu neúplné. Z těchto důvodů krajský soud z podnětu obou podaných odvolání napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a,b,c) tr.řádu v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil OS v Na k novému projednání a rozhodnutí.