10 To 336/2003
Sbírka: R 3/2005
V PLATNOSTIKrajský soud v Hradci Králově zrušil usnesení okresního soudu, které podmíněně zastavilo trestní stíhání za trestný čin výtržnictví. Soud uvedl, že doznání obžalovaného nezahrnovalo všechny znaky skutkové podstaty činu, včetně subjektivní stránky, a proto nevyhovělo požadavku § 307 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dále se rozhodnutí neopíralo o splnění podmínky náhrady škody podle § 307 odst. 1 písm. b) tr. řádu, protože prohlášení o ochotě uhradit škodu nebylo závaznou dohodou. Soud dospěl k závěru, že podmínky pro podmíněné zastavení stíhání nebyly splněny.
Právní věta
Za doznání obžalovaného k činu ve smyslu ustanovení § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř. nelze považovat takovou jeho výpověď, která obsahuje popis skutku zahrnující okolnosti, které by vylučovaly protiprávnost činu, např. že jednal v nutné obraně podle § 13 tr. zák. Prohlášení obžalovaného v hlavním líčení v nepřítomnosti poškozeného, že je ochoten uhradit škodu v určité výši, nelze považovat za jiné opatření potřebné k náhradě škody ve smyslu ustanovení § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Plný text
- 3 - 10 To 336/2003 (Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne dne 19.8.2003, sp.zn. 10 To 336/2003 ) Z o d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením rozhodl okresní soud tak, že se podle § 307 odst. 1 tr. řádu podmíněně zastavuje trestní stíhání obžalovaného pro skutek ze dne 5.1.2003, spočívající v bezdůvodném fyzickém napadení poškozeného se způsobením zranění, kvalifikované obžalobou jako trestné činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr.zák. a soudem p ovažovaný pouze za trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., a to s tím, že podle § 307 odst. 2 tr. řádu byla obžalovanému stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku a podle § 307 odst. 4 tr. řádu bylo obžalovanému uloženo omezení spočívají c í v povinnosti zaplatit poškozenému na náhradu škody částku 2.400,- Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci napadeného usnesení. Usnesení odůvodnil okresní soud tím, že obžalovaný se v hlavním líčení k jednání uvedenému v obžalobě v plném rozsahu doznal a zaváz a l se uhradit poškozenému škodu 2.400,- Kč jako úhradu bolestného ve výši 20 bodů, kterou poškozený požadoval. Okresní soud má za to, že byly splněny všechny zákonné podmínky k podmíněnému zastavení trestního stíhání. Proti tomuto usnesení podal poškozený J.Ch. v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnil tím, že k napadenému usnesení nebyla splněna podmínka spočívající v úhradě škody nebo uzavření dohody o její náhradě. Do dne podání stížnosti nebyl poškozený kontaktován obžalovaným ani jeho právním zástupc e m. Škodu poškozený “nepodal” z důvodu, že předpokládal, že dojde k projednání deliktu u soudu, kde měl v úmyslu škodu vyčíslit. Při výslechu na policii výši škodu neuvedl, protože mu ještě nebyla známa. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno. Z podnětu podané stížnosti přezkoumal krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná, a to i z jiných důvodů, než stěžovatel uvádí. V řízení předcházejícím napadenému usnesení nedošlo k podstatným procesním vadám, když okresní soud věc projednával v hlavním líčení, ve kterém prováděl dokazování. Pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání však nebyly vytvořeny zákonné podmínky. Především obžalovan ý se k činu nedoznal ve smyslu ustanovení § 307 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Takové doznání musí zahrnovat všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně subjektivní stránky. Obžalovaný jednak nedoznal úmysl spáchat trestný čin, jednak událost popisu j e tak, že pokud by soud z jeho výpovědi vycházel, jednalo by se ze strany obžalovaného o nutnou obranu ve smyslu § 13 tr. zák., která jako okolnost vylučující protiprávnost by vylučovala uznat obžalovaného vinným. Obžalovaný mimo jiné uvedl, že pěstmi ho napadl po hádce jako první poškozený. Nebyla však splněna ani další zákonná podmínka týkající se náhrady škody ve smyslu § 307 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Je zřejmé, že obžalovaný v době vydání napadeného usnesení škodu nenahradil, ani neuzavřel s poškozeným dohodu o její náhradě. Prohlášení obžalovaného v hlavním líčení, že je ochoten uhradit škodu ve výši bodového ohodnocení 2.400,- Kč, nelze považovat za jiné opatření potřebné k náhradě škody. Je nutno uvést, že obžalovaný s poškozeným o náhradě škody ne j ednal a jeho tvrzení v hlavním líčení lze považovat za účelové. Poškozený také dosud škodu neupřesnil, když v přípravném řízení se připojil pouze odkazem na bodové ohodnocení, hovořil však také o poškození oděvu a není jasné, zda mu nevnikla i další škoda . Jestliže poškozený včas a řádně uplatnil návrh ve smyslu § 43 odst. 3 tr. řádu, může později, a to i po zahájení dokazování v hlavním líčení, svůj návrh co do výše požadované náhrady škody upřesnit, resp. rozšířit. Ze spisu přitom nevyplývá ani to, že po š kozenému bylo včas doručeno předvolání, resp. vyrozumění o hlavním líčení. Zpracoval: JUDr. Josef M a z á k
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.