10 To 85/2003

Plný text

Usnesení KS v HK ze dne 4.4.2003, sp. zn. 10 To 85/2003. KS v HK z podnětu stížnosti odsouzeného zrušil usnesení OS HB ze dne 28.1.2003, č.j. 2 T 138/2001-305 a nově rozhodl o právu odsouzeného na bezplatnou obha jobu. Z o d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením rozhodl okresní soud tak, že odsouzený je podle § 152 odst. 1 písm. b) a § 155 odst. 1 tr. ř. povinen nahradit České republice – OS HB odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci JUDr.S.T. státem ve výši 34.429,-- Kč. Proti tomuto usnesení podal odsouzený v zákonné lhůtě stížnost, ve které uvádí, že je nemajetný, nemá žádné prostředky na uhrazení nákladů obhajoby, nemá ani žádný příjem, neboť je ve výkonu trestu a věznice mu není schopna poskytnout práci, a po výkonu trestu bude mít velké problémy i s uhrazením nákladů výkonu trestu. Krajský soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. V řízení předcházejícím napadenému usnesení byl odsouzený pravomocně uznán vinným a ustanovenému obhájci byla státem uhrazena odměna a hotové výdaje. Poté bylo již rozhodnutím ze dne 29.10.2002 okresním soudem rozhodnuto, že odsouzený je povinen náklady obhajoby v uvedené výši uhradit. Toto původní usnesení okresního soudu bylo zrušeno usnesením KS v HK ze dne 3.12.2002, sp. zn. 10 To 565/2002, s tím, aby okresní soud př e zkoumal majetkové a sociální poměry odsouzeného, ověřil, zda je odsouzený ve výkonu trestu pracovně zařazen a zda a v jaké výši pobírá odměnu za práci. Krajský soud konstatoval, že je nutno, aby byl odsouzený náležitě poučen ve smyslu § 33 odst. 2 tr.řádu , aby odsouzenému byla dána možnost doložit jeho tvrzení o nemajetnosti, když bude třeba vycházet ze ztížené možnosti odsouzeného, který se nachází ve výkonu trestu, prokazovat své poměry. Nemajetnost odsouzeného pak byla doložena, přesto rozhodl okresní s o ud napadeným usnesením znovu tak, že odsouzený je povinen náklady obhajoby v plné výši uhradit. Krajský soud považuje napadené usnesení za nesprávné. Z listin založených ve spise vyplývá, že odsouzený je ve výkonu trestu odnětí svobody, když konec trestu je vyznačen na 21.7.2005. Z dodatečně vyžádané zprávy Věznice V. krajský soud zjistil, že odsouzený není pracovně zařazen z důvodu nedostatku pracovních příležitostí. Pracovní zařazení odsouzený neodmítl, v současné době není předpoklad, že by ods o uzený začal pracovat, odbornou komisí nebyl s ohledem na zdravotní stav a výsledky psychologického vyšetření vybrán k možnému pracovnímu zařazení. Ze zprávy věznice dále soud zjistil, že odsouzený má i další evidované dluhy na náklady výkonu trestu (4.856 , - Kč), avšak nejsou mu prováděny žádné srážky, neboť není pracovně zařazen. Z usnesení OS HB ze dne 2.5.2002 pak vyplývá, že bylo dále rozhodnuto o povinnosti odsouzeného uhradit paušální částkou ve výši 5.800,- Kč náklady tr e stního řízení. Ze zpráv vyžádaných okresním soudem nevyplývá, že by odsouzený měl nějaký majetek, jak na to poukazuje již okresní soud v odůvodnění napadeného usnesení. Trestní řád v ustanovení § 33 odst. 2, které navazuje na Čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, stanoví, že jestliže obviněný osvědčí, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, bude rozhodnuto o jeho nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Podle § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl-li obžalovaný pra v omocně uznán vinným, je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou. O nároku na bezplatnou obhajobu tedy může být rozhodnuto (nejpozději) současně s rozhodováním podle § 152 o dst. 2 písm. b) tr. ř. V případě odsouzeného J.K. bylo zjištěno, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, resp. nemá prostředky žádné, naopak je zadlužen, a to i v souvislosti s tímto trestním řízením (kromě toho mu byla rozsudkem ulož e na povinnost k náhradě škody, kterou trestným činem způsobil). V nejbližší době ani není naděje, že by odsouzený byl pracovně zařazen a dosahoval nějakého příjmu. Nelze se ztotožnit s názorem okresního soudu, že ustanovení o bezplatné obhajobě se vztahuje výlučně na osoby trvale zdravotně postižené, živitele mnohočetných rodin či těžké sociální případy a že je rozhodující, že v budoucnu bude odsouzený práce schopen. Možnost hradit si náklady obhajoby se musí vztahovat alespoň zhruba k době, kdy má ke hraze n í nákladů obhajoby dojít, a nikoliv zcela neurčitě do budoucnosti. Nelze proto argumentovat tím, že řádově za několik let bude mít pravděpodobně odsouzený nějaký příjem. V případě takové argumentace by nebylo v zásadě nutno zjišťovat osobní a majetkové p oměry odsouzených či obviněných, ale nanejvýš jejich věk a zdravotní stav, neboť prakticky u každého občana je naděje, že někdy v budoucnu dosáhne nějakého příjmu či získá nějaké prostředky. Nelze přistoupit ani na argumentaci okresního soudu, že tyto nák l ady přímo souvisí se spácháním trestné činnosti a není proto důvodu, aby náklady za odsouzeného hradil stát. Povinnost k uhrazení nákladů obhajoby není trestem, ten již byl odsouzenému uložen (stejně jako povinnost k náhradě nákladů trestního řízení). Po k ud by k uložení povinnosti hradit náklady obhajoby v plné výši postačovalo, že odsouzený byl pravomocně uznán vinným trestnou činností, pak by ustanovení § 33 odst. 2 tr. ř. bylo nadbytečné, stejně jako zjišťování, zda odsouzený má dostatek prostředků, ab y si hradil náklady obhajoby. Je tedy nutno přihlédnout podrobně k majetkové a sociální situaci odsouzeného a k jeho aktuálním výdělkovým možnostem a vzít přitom též v úvahu zájem odsouzeného o pracovní zařazení. Pokud odsouzený nepracuje z objektivních př í čin a proto také nedosahuje žádného výdělku, nelze mu takovou situaci klást k tíži. V daném případě je tedy nutno přiznat odsouzenému právo na obhajobu bezplatnou, byť před začátkem výkonu trestu pracoval a dosahoval údajného příjmu 7.500,- Kč měsíčně. Za t ížení státního rozpočtu náklady trestního řízení je bezesporu vysoké. K tomu však krajský soud dodává, že odsouzený se nepodílí na určení výše odměny, která je za jeho obhajobu ustanovenému obhájci státem hrazena, neboť tato je stanovena státem vydaným vš e obecně závazným právním předpisem. Z těchto důvodů tedy v daném případě z podnětu stížnosti odsouzeného krajský soud napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil a nově rozhodl , že podle § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř. se určuje, že odsouzený J.K. není povinen nahradit odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci JUDr.S.T. státem ve výši 34.429,-- Kč, neboť má podle § 33 odst. 2 tr. ř. v trestní věci vedené u OS HB sp.zn. 2 T 138/2001 nárok na obhajobu bezplatnou. Zpracoval: