12 To 289/2009

Plný text

2 Rozsudkem OS v S. ze dne 24.6.2009, sp.zn. 4T 251/2008 byl obžalovaný V.K., nar. 4.2.1989, uznán vinným tr.činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1,2 písm.b) tr.z. a tr.činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm.e) tr.z. , když ohledně trestného činu krádeže byla zrušena tři jiná rozhodnutí Okresních soudů v Jablonci nad Nisou a v Liberci a obžalovanému byl uložen společný trest odnětí svobody v trvání 2 let podmíněně na zkušební dobu 3 let. Podle § 59 odst. 2 za použití § 26 odst. 5 trestního zákona a § 18 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb. bylo obžalovanému uloženo, aby bezplatně ve volném čase vykonal společensky prospěšnou činnost, a to konkrétně pomocné práce pro Jednotu bratrskou v T., případně další charitativní činnost v rámci této církve a to v rozsahu nejméně 300 (třista) hodin. Soud prvého stupně zdůvodnil tento postup tím, že se obžalovaný dopustil trestné činnosti ve věku blízkém věku mladistvých, a proto mu ukládá výchovné opatření. Konkrétně takto uložil povinnost pokračovat v obecně prospěšné práci pro Jednotu bratrskou v T., a to v rozsahu nejméně 300 hodin, což odpovídá zhruba zbytku trestu obecně prospěšných prací, které byly obviněnému pravomocně uloženy OS v J.n.N., ale které obžalovaný nedovykoná, protože výrok o trestu z jabloneckého rozsudku byl tímto rozsudkem zrušen. Proti tomuto rozsudku podal ve prospěch obžalovaného státní zástupce odvolání, které směřuje, jak uvedl intervenující státní zástupce KSZ v H.K. u veřejného zasedání krajského soudu, toliko do výroku, jímž byla obžalovanému uložena povinnost vykonat společensky prospěšnou činnost. Státní zástupce poukázal na to, že soud prvého stupně nahradil trest obecně prospěšných prací uložením omezení ve smyslu § 59 odst. 2 tr.z., přitom trestní zákon v ustanovení § 45 odst. 2 výslovně stanoví, že nelze uložit trest obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí svobody. Státní zástupce proto navrhl zrušení napadeného rozsudku pouze ve výroku o uložení omezení spočívajícím v povinnosti obžalovaného vykonat společensky prospěšnou činnost – pomocné práce ve prospěch Jednoty bratrské v Turnově v rozsahu 300 hodin. Krajský soud v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek z hlediska vad, které byly odvolatelem namítány. Zabýval se pouze tím, zda je nebo není správný výrok, jímž bylo obžalovanému uloženo, aby bezplatně ve volném čase vykonal společensky prospěšnou činnost. V dané věci soud prvého stupně užil ustanovení § 59 odst. 2 tr.z., ovšem přehlédl, že přiměřená omezení a povinnosti může uložit jen ta, která jsou uvedena v § 26 odst. 4 tr.z. Soud prvého stupně však odkázal na ustanovení § 26 odst. 5 tr.ř., když vycházel z toho, že obžalovaný se tr.činnosti dopustil ve věku blízkém věku mladistvých. Neuvědomil si však, že takto lze postupovat pouze v případě, kdy soud upouští od potrestání a ukládá pachateli dohled. V dané věci však soud prvého stupně takto nepostupoval, když naopak dospěl k závěru, že na obžalovaného je nutno působit trestem, byť podmíněně odloženým. Za této situace není možné pro dospělého pachatele použít ustanovení vztahující se na mladistvé, tj. zákona č.218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Navíc, i kdyby šlo o mladistvého pachatele, mohla by být tato výchovná povinnost uložena na dobu nejvýše 4 hodin denně, 18 hodin týdně a 60 hodin celkem, jak stanoví ustanovení § 18 odst. 3 ZSM. V žádném případě však nelze nahrazovat trest obecně prospěšných prací uložením výchovného opatření, jak učinil soud prvého stupně. Protože postupem soudu prvého stupně došlo k porušení zákona, krajskému soudu nezbylo, než napadený rozsudek ve výroku, jímž byla obžalovanému uložena povinnost bezplatně ve volném čase vykonat společensky prospěšnou činnost, zrušit. JUDr. J.Š.