16 C 16/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl Mgr. Leou Pavlovovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno adresa o 2 824 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 2 824 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 2 824 Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalobce tvrdil, že je společně se svými třemi sourozenci dědicem autorských práv po otci [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] byl společně se [jméno] [příjmení] spoluautorem dramatického textu [název] [příjmení] [příjmení] a žalobci tak náleží podíl na těchto právech po jeho otci v rozsahu jedné čtvrtiny. Žalovaný realizoval dne [x.x.2020] představení divadelní inscenace [název]. Obvyklá odměna z hrubých tržeb činí pro autory 14 %. To znamená, že na žalobce připadá odměna ve výši 1,75 % z hrubých tržeb z každého představení. Protože uvedené představení bylo realizováno bez jeho souhlasu jako dědice jednoho ze spoluautorů, má žalobce vůči žalovanému právo na dvojnásobek této odměny (§ 40 odst. 4 autorského zákona). Žalovaný by mu tak měl podle žalobce uhradit celkem 5 600 Kč (odměna ve výši 1,75 % z odhadované tržby 160 000 Kč za představení představuje 2 800 Kč). Žalovaný mu však uhradil toliko částku 2 776 Kč, proto se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu zbývající částku 2 824 Kč spolu s úrokem z prodlení ode dne 25. 2. 2021, neboť žalobce žalovaného vyzval k úhradě tohoto bezdůvodného obohacení a byla mu stanovena lhůta do 24. 2. 2021. Žalobce zdůraznil, že jej nezastupuje ani [název divadelní agentury] [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen [zkratka názvu divadelní agentury] [anonymizováno]), a ani agentura [název divadelní agentury] [anonymizováno] [právnická osoba], proto se na něho dohody ani praxe určované těmito subjekty nevztahují, a není tudíž pravdou, že by obvyklá odměna za užití dramatického textu představovala 12 %. Žalobce vyjádřil nesouhlas s rozhodovací praxí Krajského soudu v Hradci Králové, který opakovaně jeho žaloby zamítá. Těmto rozhodnutím soudu nerozumí a nesouhlasí s tím, že by příkazní smlouva nezanikla smrtí jeho otce. Poukázal i na to, že sama [název divadelní agentury] [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba] uznává, že žalobce již nezastupuje. V této souvislosti poukázal i na to, že vede desítky dalších sporů s dalšími provozovateli divadelních představení, které končí dohodou o narovnání, uzavřeným smírem, jsou v jeho prospěch vydávány elektronické platební rozkazy či bylo jeho žalobám vyhověno i rozsudky jiných soudů. Z tohoto důvodu opětovně vznesl i námitku podjatosti soudkyně Mgr. Ley Pavlovové, které byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Žalovaný potvrdil odehrání představení s tím, že uzavřel platnou smlouvu o zprostředkování s [název divadelní agentury] [anonymizováno]. Po odehrání představení byl připraven na úhradu autorské odměny, nicméně žalobce svůj nárok neuplatnil, žalovaný neobdržel od žalobce žádnou výzvu, fakturu, ani informaci, na jaký účet úhradu provést. Žalobce žalovanému zaslal až předžalobní výzvu, ke které se žalovaný vyjádřil a dle ujednání smlouvy s [název divadelní agentury] [anonymizováno] vyplatil žalobci částku 2 776 Kč.

3. V prvé řadě se soud musel vypořádat s tím, že žalobce vznesl námitku podjatosti soudkyně Mgr. Ley Pavlovové, které byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí. Tuto námitku podjatosti odůvodnil žalobce postupem této soudkyně nejen v projednávané věci, ale zejména v jiných věcech.

4. Podle § 15b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

5. Podle § 15b odst. 2 ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná. Podle § 15b odst. 3 o. s. ř. ustanovení odstavce 1 neplatí také tehdy, uplatnil-li účastník v námitce stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem již rozhodnuto, nebo je-li námitka zjevně opožděná.

6. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

7. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

8. Žalobce odůvodnil námitku podjatosti soudkyně Mgr. Ley Pavlovové právě postupem této soudkyně v projednávané věci a v jejím rozhodování v jiných věcech. Tyto skutečnosti důvodem k vyloučení soudce nejsou, proto není námitka důvodná.

9. K rozhodnutí o vznesené námitce podjatosti nebylo třeba předkládat věc Vrchnímu soudu v Praze, neboť ta byla vznesena po prvním jednání, které bylo odročeno toliko za účelem vyhlášení rozhodnutí, a soud má za to, že tato námitka není důvodná.

10. Krajský soud se proto dále zabýval tím, zda žaloba žalobce je důvodná.

11. Podle § 13 občanského zákoníku každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

12. Krajskému soudu v Hradci Králové je známo, že žalobce jako dědic po svém otci vede řadu (i soudních) sporů, ve kterých uplatňuje různé nároky vůči různým subjektům. Mimo jiné vede spory i s řadou kulturních zařízení, kde bylo [název divadla] [název divadla] [název divadla] ([anonymizováno]) odehráno divadelní představení. U Krajského soudu v Hradci Králové byly projednány a rozhodnuty žaloby žalobce i za autorství textu mimo jiné v řízeních vedených pod sp. zn. 16 C 3/2019, 16 C 30/2019, 16 C 31/2019, 16 C 32/2019. Ústavní stížnosti, které směřovaly proti těmto rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové, byly následně Ústavním soudem odmítnuty (viz sp. zn. IV. ÚS 2613/19 a I. ÚS 337/20).

13. Při těchto svých rozhodnutích vyšel podepsaný soud z níže uvedených skutkových zjištění, když skutkový stav v projednávané věci se nijak neodchyluje od zjištěného skutkového stavu v těchto jiných věcech, což ostatně přes opakované dotazy ze strany soudu ani žalobce netvrdil, a z právního názoru, od kterého se nemá důvod ani v projednávané věci odchýlit. Na tom nemění nic ani žalobcem předložené dohody o narovnání, uzavřené smíry a soudní rozhodnutí. V této souvislosti považuje podepsaný soud za vhodné připomenout, že spoluautoři dramatických textů divadelních her [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli herci tohoto divadla a bylo v zájmu jich obou, aby tato divadelní představení byla hrána. Byli to oni, kdo se dohodli na tom, v jaké výši bude požadována odměna za užití dramatického textu (12 % z tržby), a to bez ohledu na to, zda je jinými autory textů divadelních her obvykle požadována odměna jiná. Zde nelze odhlédnout od motivace autorů, kteří byli právě i herci divadla [název divadla], které podle těchto dramatických textů divadelní představení obvykle hrálo. Je třeba předeslat i to, že [název divadla] hrálo tato představení zcela pravidelně a lze si jen stěží představit, že by ke každému z těchto představení bylo udělováno zvlášť licenční oprávnění každým ze spoluautorů a před každým z těchto představení by docházelo mezi nimi k dohodě, zda bude či nebude udělena licence k odehrání představení v daný den v konkrétním kulturním zařízení.

14. Podle § 6 odst. 1 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

15. Podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

16. Podle ustanovení § 40 odst. 4 věty druhé autorského zákona výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.

17. Podle § 2 odst. 1 autorského zákona je předmětem práva autorského dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen„ dílo“). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.

18. Podle § 8 autorského zákona právo autorské k dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů do doby dokončení díla jako dílo jediné (dílo spoluautorů), přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. Na újmu vzniku díla spoluautorů není, lze-li výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů do díla odlišit, pokud tyto nejsou způsobilé samostatného užití (odst. 1).

19. Spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku díla podnět (odst. 2).

20. Z právních úkonů týkajících se díla spoluautorů jsou oprávněni a povinni všichni spoluautoři společně a nerozdílně (odst. 3).

21. O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně. Brání-li jednotlivý autor bez vážného důvodu nakládání s dílem spoluautorů, mohou se ostatní spoluautoři domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle soudem. Domáhat se ochrany práva autorského k dílu spoluautorů před ohrožením nebo porušením může i jednotlivý spoluautor samostatně (odst. 4).

22. Není-li dohodnuto mezi spoluautory jinak, je podíl jednotlivých spoluautorů na společných výnosech z práva autorského k dílu spoluautorů úměrný velikosti jejich tvůrčích příspěvků, a nelze-li tyto příspěvky rozeznat, jsou podíly na společných výnosech stejné (odst. 5).

23. Ustanovení § 10 autorského zákona stanoví, že právo autorské zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 11) a výlučná práva majetková (§ 12 a násl.).

24. Podle § 26 autorského zákona se majetkových práv autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí; to neplatí pro pohledávky z takových majetkových práv vzniklé (odst. 1).

25. Majetková práva jsou předmětem dědictví. Zdědí-li majetková práva k dílu více dědiců, použije se na jejich vzájemné vztahy k dílu ustanovení § 8 odst. 3 a 4 obdobně (odst. 2).

26. Ustanovení tohoto zákona o autorovi platí, pokud nevyplývá z jejich povahy jinak, i pro jeho dědice, popřípadě pro stát, připadne-li mu dědictví, podle odstavců 2 a 3 (odst. 4).

27. Soud uzavřel a mezi účastníky není sporu o tom, že texty k divadelním hrám jsou díly autorskými, neboť naplňují veškeré znaky takového díla (viz výše citované ustanovení § 2 autorského zákona). Jedná se o dílo jediné, dříve označované jako dílo tzv. kolektivní (hromadné). Způsob nakládání s takovým dílem upravuje výše citované ustanovení § 8 autorského zákona. Protože se jedná o dílo jediné, jsou oprávněni nakládat s ním spoluautoři společně a nerozdílně. Musí tedy mezi nimi být shoda vůle ohledně nakládání s dílem – rozhodují jednomyslně. Pro případ neshody mezi nimi se lze domáhat nahrazení chybějícího projevu vůle u soudu (§ 8 odst. 4 autorského zákona). K tomu vyšlo najevo, že oba původní spoluautoři dramatických textů k předmětným divadelním hrám [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jednali jednomyslně a ve vzájemné shodě. Oba je zastupovala agentura [název divadelní agentury] [anonymizováno] [právnická osoba], a to v těch případech, kdy divadelní představení na základě jejich dramatických textů bylo hráno souborem [název divadla], jehož členy oba byli (oproti tomu např. [název agentury] [anonymizováno 10 slov]“), zastupoval oba spoluautory v případě reprodukce divadelních her v televizi a rozhlase). Po dobu života obou spoluautorů nebyl tvrzen a ani prokázán žádný rozpor ohledně podmínek a způsobu nakládání s jejich společnými díly. Z toho lze usuzovat, že praxe jimi zavedená vyhovovala oběma spoluautorům a oba se na ní shodovali. Soud tak má za to, že oba spoluautoři [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] se mezi sebou dohodli na nakládání se svými díly, a to výše popsaným způsobem.

28. Zbývá tedy posoudit dopad úmrtí jednoho ze spoluautorů na výše uvedené, tedy dopad na jejich do té doby jednomyslné rozhodnutí coby spoluautorů ohledně nakládání s jejich dílem – jejich zastupování [název společnosti] [anonymizováno] [právnická osoba] a osud oprávnění této společnosti udělovat souhlas s užitím jejich díla. V této souvislosti soud připomíná, že se dědí toliko práva majetková (§ 12 autorského zákona). Nedědí se práva, která jsou vázána na osobu autora (§ 11 autorského zákona). To stejné platí i pro dědictví spoluautorského podílu (§ 26 autorského zákona). Na právní poměry mezi dědici pak platí ustanovení § 8 odst. 3 a 4 autorského zákona obdobně. To znamená, že v případě právních úkonů týkajících se zůstaveného díla platí aktivní i pasivní solidarita dědiců. O nakládání se zůstaveným dílem rozhodují dědici jednomyslně s možností soudního nahrazení projevu vůle dědice, který bez vážného důvodu brání v nakládání s dílem. Při dědění spoluautorského podílu více dědici se citovaná ustanovení subsidiárně uplatní pouze ve vztahu k nakládání se spoluautorským podílem, nikoli dílem jako takovým. Zároveň tak tedy platí, že pro právní vztahy dědiců jednoho ze spoluautorů vůči ostatním autorům se uplatní ustanovení § 8 autorského zákona přímo, nikoli pouze subsidiárně. Pro dědění výlučných majetkových autorských práv platí obecný režim dědické sukcese (nástupnictví). Taktomu je i v daném případě, kdy žalobce zdědil po svém otci 1/4 spoluautorských práv. Tato autorská práva nejsou dále dělitelná, jelikož autorský zákon zdůrazňuje princip neděditelnosti výlučných majetkových autorských práv. To znamená, že dědic nastupuje do práv a povinností, v jakých je převzal, a k případné změně poměrů by musela nastat vzájemná shoda všech původních autorů a následných dědiců. To promítnuto do projednávané věci znamená, že všichni dědici po [jméno] [příjmení] (žalobce a jeho ostatní tři sourozenci) vstoupili do postavení tak, jak zde bylo v době úmrtí jejich otce. Jinak řečeno, [název společnosti] [anonymizováno] [právnická osoba] byla po smrti [jméno] [příjmení] i nadále oprávněna udělovat licenční oprávnění k užití jednotlivých samostatných děl – dramatických textů, jejichž spoluautory byli [jméno] [příjmení] a otec žalobce [jméno] [příjmení]. Žalobce v řízení pak netvrdil a nedokládal, že by tato jednomyslná dohoda, kterou uzavřel jeho otec s druhým ze spoluautorů [jméno] [příjmení], byla opět jednomyslně, což znamená ve shodě obou spoluautorů ([jméno] [příjmení] a ve shodě všech čtyř dědiců po [jméno] [příjmení]) změněna. Proto [název společnosti] [anonymizováno] [právnická osoba] je stále oprávněna udělovat licenční oprávnění. Je třeba odlišovat oprávnění udělit licenční oprávnění k užití díla od nároku každého ze spoluautorů na výplatu odměny za užití jejich společného díla. Ta může být hrazena různě – k rukám každého z nich zvlášť, k rukám jednoho z nich atd. Pokud žalovaný postupoval v souladu s uzavřenou smlouvou a v souladu s ní [název společnosti] [anonymizováno] [právnická osoba] zaplatil odměnu náležející spoluautorovi díla [jméno] [příjmení] a třem dědicům po druhém ze spoluautorů [jméno] [příjmení] na účet této společnosti a jednomu z dědiců po [jméno] [příjmení] (žalobci – [jméno] [příjmení]) k jeho rukám, svou povinnost si splnil.

29. Z výše uvedeného je tedy patrno, že tvrzení žalobce, že uvedená divadelní představení byla odehrána bez řádného souhlasu, že mu tudíž jako dědici v rozsahu jedné čtvrtiny po jednom ze spoluautorů náleží odměna ve výši dvojnásobku obvyklé odměny (§ 40 autorského zákona) a že obvyklá výše takové odměny představuje 14 % z tržby, nebylo prokázáno. Naopak bylo prokázáno, že žalovaný postupoval zcela v souladu se smlouvou a v souladu se smlouvou zaplatil správci autorského díla sjednaná procenta z tržby z odehraného představení v souladu s pokyny, které byly uvedeny ve smlouvě.

30. Žalobce v řízení netvrdil a již vůbec neprokazoval, že by mezi ním a jeho sourozenci došlo ke změně dohody a následně, že by byla změněna dohoda i s druhým ze spoluautorů [jméno] [příjmení] o nakládání s dílem (že jej nadále bude hrát [název divadla] nejen v domovském divadle, ale i v jiných kulturních zařízeních po České republice) a že za dramatický text nebude požadována odměna právě ve výši 12 % z tržby. Jiný výklad by vedl k tomu, že v podstatě by jeden z dědiců spoluautorských práv svým postojem zablokoval odehrání jakéhokoliv divadelního představení [název divadla].

31. Konečně je třeba zmínit, že ustanovení § 40 odst. 4 věty druhé autorského zákona v podstatě upravuje sankci za použití díla bez souhlasu jeho autora. A zde se připomíná, že žalobce vede řadu sporů s řadou kulturních zařízení, a to vždy poté, kdy je představení [název divadla] daným kulturním zařízením realizováno. Vychází totiž z toho názoru, že není jeho povinností jednotlivá kulturní zařízení před odehráním představení [název divadla] kontaktovat, ale činí tak vždy až poté, kdy jsou představení odehrána, a„ zneužívá“ zmiňované ustanovení a požaduje dvojnásobek obvyklé odměny. S ohledem na četnost tohoto postupu žalobce je zjevné, že takové jednání nemůže požívat právní ochrany, neboť svou podstatou žalobce zneužívá (nikoli chrání) svá práva, která on má s ostatními dědici spoluautorských práv po svém otci a s druhým ze spoluautorů na úkor třetích osob. Pokud by se dostalo žalobci ochrany, v podstatě by tím byl dvojnásobně zvýhodňován oproti ostatním dědicům autorských práv po svém otci a druhému ze spoluautorů, na což zjevně výše citované ustanovení nemíří. Již vůbec smyslem tohoto ustanovení není přenos rozporů mezi spoluautory na třetí osoby.

32. Proto tedy podepsaný soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná a žalobu zamítl.

33. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142, když ve věci byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.