16 C 17/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl Mgr. Leou Pavlovovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o 8 351,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 964,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 12. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobce v části, ve které se domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu dalších 387 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 12. 12. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 2 688,40 Kč od 12. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvého stupně v částce 29 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám advokátky žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 11 040 Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalobce tvrdil, že je společně se svými třemi sourozenci dědicem autorských práv po otci [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] byl společně se [jméno] [příjmení] spoluautorem dramatického textu tzv. [název ] [příjmení] [příjmení] a žalobci tak náleží podíl na těchto právech po jeho otci v rozsahu jedné čtvrtiny. Žalovaný realizoval dne 27. 4. 2019 představení divadelní inscenace [název A] a dne 7. 3. 2020 představení divadelní inscenace [název B]. Obvyklá odměna z hrubých tržeb činí podle žalobce pro autory 14 %. To znamená, že na žalobce připadá odměna ve výši 1,75 % z hrubých tržeb z každého představení. Protože uvedená představení byla realizována bez jeho souhlasu jako dědice jednoho ze spoluautorů, má žalobce vůči žalovanému právo na dvojnásobek této odměny (§ 40 odst. 4 autorského zákona). Žalovaný by mu tak měl podle žalobce uhradit celkem 14 000 Kč (odměna ve výši 1,75 % z odhadované tržby 200 000 Kč za každé z těchto představení představuje 3 500 Kč). Žalovaný mu však uhradil toliko částku 2 960 Kč, proto se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu zbývající částku 11 040 Kč spolu s úrokem z prodlení ode dne 12. 12. 2020, neboť žalobce žalovaného vyzval k úhradě tohoto bezdůvodného obohacení a byla mu stanovena lhůta do 11. 12. 2020. Pokud mu žalovaný zaslal částku 2 960 Kč dvakrát za představení [název B ] [anonymizováno] ze dne 7. 3. 2020 a on mu tuto částku vrátil, stalo se tak proto, že bezdůvodné obohacení, na které má za toto představení vůči žalovanému žalobce nárok, nebylo dosud splatné. Žalobce zdůraznil, že jej nezastupuje ani [název agentury] [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen [název agentury] [anonymizováno]) a ani agentura [název ] [anonymizováno] [právnická osoba], proto se na něho dohody ani praxe určované těmito subjekty nevztahují, a není tudíž pravdou, že by obvyklá odměna za užití dramatického textu představovala 12 %. Žalobce vyjádřil nesouhlas s rozhodovací praxí Krajského soudu v Hradci Králové, který opakovaně jeho žaloby zamítá. Těmto rozhodnutím soudu nerozumí a nesouhlasí s tím, že by příkazní smlouva nezanikla smrtí jeho otce. Poukázal i na to, že sama agentura [název ] [anonymizováno] [právnická osoba] uznává, že žalobce již nezastupuje. V této souvislosti poukázal i na to, že vede desítky dalších sporů s dalšími provozovateli divadelních představení, které končí dohodou o narovnání, uzavřeným smírem, jsou v jeho prospěch vydávány elektronické platební rozkazy či bylo jeho žalobám vyhověno i rozsudky jiných soudů. Z tohoto důvodu opětovně vznesl i námitku podjatosti soudkyně Mgr. Ley Pavlovové, které byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Žalovaný potvrdil odehrání obou představení s tím, že žalobci zaslal nejen v žalobě přiznanou částku 2 960 Kč za představení [název A] ze dne 27. 4. 2019, ale i částku 2 688,33 Kč za představení [název B ] [anonymizováno] ze dne 7. 3. 2020, která byla dokonce žalobci zaslána dvakrát a vždy se žalovanému vrátila zpět. Žalovaný dodal, že je mu známo, že žalobce nejen s ním, ale i s jinými kulturními zařízeními vede řadu sporů, ve kterých se domáhá různých plnění z různých důvodů. Žalovaný postupoval v souladu se smlouvou, kterou uzavřel s [název agentury] [anonymizováno] a veškeré povinnosti si z této smlouvy i splnil. Vyjádřil pochybnost ohledně své pasivní legitimace, když žalovaný žádné dílo nepředváděl, ale bylo to„ [název divadla] [příjmení] [příjmení]“ a žalovaný si veškeré povinnosti, které měl vůči zprostředkovateli tohoto divadelního představení, i splnil. Jaká je obvyklá výše odměny za užití dramatického textu, mu není známo. Poukaz žalobce na řešení sporů s jinými pořadateli považuje žalovaný za nepřípadný, neboť většina z nich neskončila meritorním soudním rozhodnutím.

3. Krajský soud v Hradci Králové v této věci již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 14. 9. 2021 č. j. 16 C 17/2021-157, kterým uložil žalovanému povinnost žalobci zaplatit částku 2 688,40 Kč a v části, ve které se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 8 351,60 Kč s příslušenstvím a úrok z prodlení z částky 2 688,40 Kč, žalobu zamítl, přičemž žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v částce 8 888 Kč Krajský soud uzavřel, že žalobce, jakožto dědic autorských práv, vstoupil do práv a povinností po svém otci. Aby mohla být změněna dosud zavedená praxe, muselo by dojít k dohodě mezi všemi dědici a druhým spoluautorem [jméno] [příjmení], to se však nestalo. Krajský soud proto měl za to, že žalobce zneužívá svých práv, když po žalovaném vyžaduje dvojnásobek obvyklé odměny, ačkoliv žalovaný k provozování díla získal souhlas ostatních dědiců i druhého spoluautora. Upozornil také na to, že pokud by se žalobci dostalo ochrany, v podstatě by tím byl dvojnásobně zvýhodňován oproti ostatním dědicům autorských práv a druhému ze spoluautorů. Rozpory mezi spoluautory, potažmo dědici autorských práv, by neměly být přenášeny na třetí osoby. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Vyhověl jí pouze co do částky 2 688,40 Kč, která představovala odměnu za realizované představení [název B] [anonymizováno] ze dne 7. 3. 2020. Žalobci však nebyly přiznány úroky z prodlení, neboť krajský soud měl za to, že žalovaný nebyl v prodlení, předmětnou částku žalovaný žalobci dvakrát uhradil, žalobce mu ji však vždy vrátil zpět, proto nebyly shledány důvody pro přiznání úroku z prodlení. O nákladech řízení rozhodl krajský soud v souladu s § 142 a § 143 a procesně úspěšnějšímu žalovanému přiznal jejich náhradu.

4. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce přezkoumal rozsudek krajského soudu a usnesením ze dne 7. 6. 2022 č. j. 3 Co 2/2022-210 tento rozsudek ve výrocích II a III zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu projednání, zároveň též rozhodl o námitce podjatosti soudkyně, přičemž v této otázce dospěl k závěru, že soudkyně Mgr. Lea Pavlovová není vyloučena z projednání a rozhodnutí této věci. Co se týká merita věci, dospěl odvolací soud k závěru, že skutečnosti, na kterých postavil své rozhodnutí krajský soud, nepovažuje za významné. Uzavřel, že žalovaný realizoval předmětná představení, při nichž užil díla, k nimž část práv náleží žalobci, bez předchozího souhlasu žalobce, jednalo se tedy o neoprávněné užití díla a nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení se jeví důvodný. Soudu prvého stupně uložil zabývat se výší obvyklé odměny a výší hrubých tržeb, ze kterých bude odměna vypočítána.

5. Krajský soud, vázán názorem odvolacího soudu, se v dalším řízení zabýval výší hrubých tržeb, když žalobce vycházel z odhadu a žalovaný s tímto odhadem nesouhlasil. Soud prvého stupně si vyžádal zprávu [název společnosti] [anonymizováno] [právnická osoba], ze které vyplývá, že hrubé tržby činily za představení [název A ] (27. 4. 2019) 193 450 Kč a za představení [název B] [anonymizováno] (7. 3. 2020) 195 515 Kč. Žalovaný se s touto zprávou ztotožnil, žalobce navrhoval k důkazu další doklady od žalovaného za účelem verifikace této zprávy. Tomuto důkaznímu návrhu nebylo vyhověno, neboť soud má za to, že z vyžádané zprávy od [název společnosti] [anonymizováno] [právnická osoba] jsou hrubé tržby jasně seznatelné a sama tato společnost vycházela z hlášení žalovaného o hrubých tržbách za předmětná představení, bylo z nich vycházeno i při výpočtu odměn ostatních dědiců a spoluautora [jméno] [příjmení] a žalovaný uhradil odměnu vypočtenou právě z této částky.

6. Co se týká výše obvyklé odměny, k tomu žalobce předložil množství dohod o narovnání, licenčních smluv a rozhodnutí soudu, ve kterých byla obvyklá výše odměny určena ve výši 14 %. Vrchní soud ve svém usnesení poukázal na skutečnosti, že tato výše odměny byla v jiných soudních řízeních akceptována a odkázal na rozsudek ze dne 19. 1. 2022 č. j. 3 Co 9/2021-116. Podle názoru odvolacího soudu není rozhodné, jakou výši obvyklé odměny účtují ostatní dědicové a spoluautor. Z toho důvodu je nevýznamný i poukaz žalovaného nejen na to, že se žalobci oproti ostatním dostává odměny vyšší, ale i na to, že se mu takové odměny dostává obvykle až později - až následně jsou uzavírány dohody o narovnání s kulturními zařízeními, vydávána soudní rozhodnutí atd. Důvodná není ani ta námitka žalovaného, že se nejedná o obvyklou odměnu i proto, že v těchto případech se jedná o ústupek kulturních zařízení toliko vůči žalobci jako jen jednomu z dědiců spoluautorských práv. Krajský soud proto též vycházel z předložených listinných důkazů, ze kterých plyne, že žalobce účtuje obvyklou odměny ve výši 14 % z hrubých tržeb.

7. Vzhledem k výše uvedenému soud přepočítal obvyklou odměnu podle zjištěných hrubých tržeb. Hrubá tržba za představení [název A ] byla 193 450 Kč, z toho žalobci náleží 1,75 % (14:2=7, 7:4=1,75), tedy 3 385 Kč. Hrubá tržba za představení [název B] [anonymizováno] byla 195 515 Kč, žalobci náleží 1,75%, tedy 3 421,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný provozoval díla bez souhlasu žalobce, náleží žalobci dvojnásobek obvyklé odměny, tedy za představení [název A] 6 770 Kč a za představení [název B ] [anonymizováno] 6 843 Kč, celkem 13 613 Kč. Žalovaný před zahájením řízení zaplatil žalobci 2 960 Kč a rozsudkem ze dne 14. 9. 2021 č. j. 16 C 17/2021-157 bylo žalobci přiznáno 2 688,40 Kč. Žalobce tedy má nárok ještě na 7 964,60 Kč.

8. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 7 964,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 12. 2020. Ve zbývající části ohledně 387 Kč žalobu zamítl. Co se týká úroků z prodlení z částky 2 688,40 Kč, zde krajský soud setrval na svém názoru z předchozího rozhodnutí, když má za to, že se žalovaný nedostal s touto částkou do prodlení, když ji žalobci 2x uhradil a platba se mu 2x vrátila zpět. Vrchní soud rozsudek krajského soudu v tomto zrušil, nicméně v rámci odůvodnění se k této části výroku nijak nevyjádřil. Krajský soud tedy připomíná § 1968 občanského zákoníku, podle kterého dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Protože žalovaný žalobci tuto částku uhradil již dvakrát, nelze učinit závěr, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou této částky, ale je třeba učinit závěr, že žalobce žalovanému neposkytl příslušnou součinnost.

9. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 a § 143 o. s. ř., když procesně úspěšnějším účastníkem byl žalobce. Žalovaný po rozhodnutí odvolacího soudu vznesl námitku, že mu nebyla doručena předžalobní upomínka, a proto by žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení. Krajský soud považuje tuto námitku za účelovou, neboť byla vznesena až poté, co se žalovaný seznámil s názorem odvolacího soudu, nadto žalobce předložil detail datové zprávy, která byla žalovanému odeslána, ze kterého je patrno, že přílohou byla plná moc zástupce žalobce a soubor nazvaný„ [název souboru] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [rok]“.

10. Žalobci náleží náhrada nákladů řízení, a to jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím. Sestávají se z uhrazených soudních poplatků a nákladů spojených se zastoupením advokátem. Žalobce zaplatil soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 1 000 Kč a za podané odvolání ve výši 1 000 Kč. Náklady se zastoupením v první fázi řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za 5 úkonů právní služby – převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba, replika k vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu, a to ve výši stanovené podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), tedy 5x 1 580 Kč (tarifní hodnota 11 040 Kč). Dále právní zástupce podal odvolání, které směřovalo co do částky 8 351,60 Kč, a odměna za 1 právní úkon tak činí 1 500 Kč. K tomu náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 6 x 300 Kč. Mezi hotové výdaje byly dále započteny náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání dne 7. 9. 2021 a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT. Cestu zástupce žalobce vykonal osobním vozidlem SUBARU FORESTER při průměrné spotřebě 9,3 l benzinu (dle TP) na 100 km. Cesta z [obec] (sídla advokáta žalovaného) do [obec] a zpět měřila 278 km, cena pohonné hmoty dle vyhlášky činila 27,80 Kč za litr a sazba základní náhrady 4,40 Kč za km, tedy částka 1 942 Kč. Cesta trvala 5 hodin, náleží tedy náhrada za promeškaný čas za 10 započatých půlhodin, tedy ve výši 1 000 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů byly dále zvýšeny o náhradu za DPH, které je původní zástupce žalobce plátcem. Za tuto fázi řízení náleží žalobci náhrada ve výši 17 112 Kč. V další fázi řízení, tedy před odvolacím soudem a následně i opětovné projednání před soudem prvního stupně byla tarifní hodnota 8 351,60 Kč a odměna tedy činí 1 500 Kč za jeden právní úkon. Právní zástupkyně provedla 2 úkony právní služby – účast na jednání odvolacího soudu a účast na jednání u krajského soudu, žalobci tedy náleží 2 x 1 500 Kč (tarifní hodnota 8 351,60 Kč) a náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč. Mezi hotové výdaje byly dále započteny náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu a k jednání krajského soudu a náhrada za promeškaný čas. Cesta z [obec] do [obec] a zpět měřila 350 km, cena pohonné hmoty dle vyhlášky činila 44,50 Kč a sazba základní náhrady 4,70 Kč. Cestovné za cestu k odvolacímu soudu činí 2 657 Kč. Cesta trvala 4 hodiny, proto náleží též náhrada za promeškaný čas za celkem 8 započatých půlhodin, tedy ve výši 800 Kč. Cesta z [obec] do [obec] a zpět měřila 278 km, cena pohonné hmoty dle vyhlášky činila 44,50 Kč a sazba základní náhrady 4,70 Kč. Cestovné činí 2 111 Kč. Cesta trvala 5 hodin, náleží tedy náhrada za promeškaný čas za celkem 10 započatých hodin v celkové výši 1 000 Kč. Za fázi řízení před odvolacím soudem a následně nové projednání před soudem prvního stupně náleží žalobci náhrada nákladů řízení spočívající v zastoupení advokátem ve výši 10 168 Kč Celkem bylo uloženo žalovanému, aby žalobci nahradil 29 280 Kč.