16 C 19/2015

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Fifkou ve věci žalobce: právnická osoba IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 za účasti účastníka: 1. právnická osoba sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o žalobě podle části páté o. s. ř. ve věci rozhodnuté Krajským pozemkovým úřadem pro Královéhradecký kraj dne 9. 1. 2015 pod č. j. 228348/2014/514365/R1808,

I. Žalobci se vydávají pozemky v k. ú. , adresa, :- parc. č. , hodnota, oddělený z pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, geometrickým plánem zhotovitele , právnická osoba, č. , hodnota, , který je přílohou tohoto rozsudku;- parc. č. , hodnota, oddělený z pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, geometrickým plánem zhotovitele , právnická osoba, č. , hodnota, , který je přílohou tohoto rozsudku.V tomto rozsahu se nahrazuje rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 9. 1. 2015 pod č. j. , sp. zn., .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. A) Žaloba a předmět řízení1. Dne 2. 3. 2015 podal žalobce ke zdejšímu soudu žalobu podle části páté o. s. ř., kterou žádal projednání věci rozhodnuté , právnická osoba, dne 9. 1. 2015 pod č. j. , sp. zn., (dále jen „rozhodnutí správního orgánu“). Žalobce se domáhal vydání pozemků podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen „zákon o majetkovém vyrovnání“). Krajský pozemkový úřad rozhodl o návrhu zamítavě, s čímž žalobce nesouhlasil. Vytýkal správnímu orgánu, že své rozhodnutí postavil na existenci výměru Ministerstva zemědělství v Praze z prosince 1946, kterým mělo být rozhodnuto, že majetek žalobce spadá do režimu dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále jen „dekret č. 12/1945 Sb.“), tudíž byl zkonfiskován ke dni 23. 6. 1945. Z toho následně správní orgán dovodil, že se předmětný majetek nestal předmětem majetkové křivdy v rozhodném období, které je vymezeno v § 1 zákona o majetkovém vyrovnání, tudíž nemůže být vydán. Žalobce s tímto závěrem správního orgánu nesouhlasil, neboť měl za to, že předmětný výměr ministerstva zemědělství nikdy vydán nebyl. Pro tento svůj právní názor argumentoval obsahem listinných důkazů, které k žalobě přiložil (rekapitulace obsahu těchto listin je uvedena níže). Správnímu orgánu vytýkal, že se nezabýval identifikací žádaných pozemků ani okruhem povinných osob, když vůči některým pozemkům byly povinnou osobou , právnická osoba, ., nebo , právnická osoba, tyto povinné osoby nebyly do správního řízení přibrány. Žalobce navrhl, aby mu soud svým rozhodnutím vydal pozemky, kterých se domáhal ve správním řízení. V průběhu řízení pak žalobce svoji argumentaci rozšířil o reakci na námitky, které byly dalšími účastníky v řízení uplatněny v rámci jejich procesní obrany.

2. Žalobce následně podáním ze dne 28. 11. 2018 vzal žalobu částečně zpět ohledně pozemků parc. č. , hodnota, 2, , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, , parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , parc. č. , hodnota, v k. ú. , jméno FO, , adresa, a parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . V tomto rozsahu soud řízení zastavil usnesením ze dne 1. 2. 2021, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 24. 2. 2021.

3. Druhé částečné zpětvzetí žaloby učinil žalobce podáním ze dne 3. 3. 2022, na základě tohoto úkonu bylo řízení zastaveno ohledně části pozemku původně označeného v pozemkovém katastru jako parc. č. , hodnota, v k. ú. , jméno FO, , adresa, , nyní části pozemků parc. č. , hodnota, k. ú. , jméno FO, , adresa, , části pozemku původně označeného v pozemkovém katastru jako parc. č. , hodnota, v k. ú. , jméno FO, u , adresa, , který je nyní částí pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , jméno FO, u , adresa, a části pozemku původně označeného v pozemkovém katastru jako parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , který je nyní částí pozemků parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Stalo se tak usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 3. 2022, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 13. 5. 2022.

4. Podáním ze dne 3. 3. 2022 žalobce také upravil žalobu, když původní označení žádaných pozemků upravil v návaznosti na v řízení zjištěné skutečnosti (zejm. závěry znaleckých posudků a dělení pozemků geometrickými plány) a požadované pozemky označil podle aktuálního stavu katastru nemovitostí. Soud připustil tuto (víceméně formulační) změnu žaloby usnesením ze dne 13. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 21. 5. 2022.

5. Žalobce následně vzal podáním ze dne 1. 8. 2022 žalobu zpět ještě ohledně pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , jméno FO, u , adresa, , řízení bylo částečně zastaveno usnesením ze dne 5. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 25. 10. 2022. Znovu vzal žalobu částečně zpět při jednání dne , právnická osoba, . 2023 ohledně pozemků parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Řízení bylo částečně zastaveno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 3. 2023, č. j. , spisová značka, .

6. Řízení o vydání těchto pozemků se kromě účastníků uvedených v záhlaví tohoto rozsudku účastnili též účastníci 2) , právnická osoba, ., 3) , právnická osoba, , 4) , právnická osoba, a 5) , právnická osoba, , jejich účast však již zanikla na základě předchozího rozhodnutí ve věci samé ze dne 10. 3. 2023 a navazujícího rozhodnutí odvolacího soudu (viz níže).B) Předchozí meritorní rozhodnutí a další řízení7. Zdejší soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 10. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým řízení zastavil v části, kde žalobce žádal vydat pozemky parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (výrok I). Ve výroku II žalobci vydal v rozsudku označené pozemky v k ú. , adresa, , , jméno FO, u , adresa, a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, , právnická osoba, ze dne 9. 1. 2015 pod č. j. , sp. zn., . Dále ve výroku III žalobu zamítl v části, kde žalobce žádal vydat pozemky parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a parc. č. , hodnota, , , hodnota, a ideální , hodnota, parc. č. , hodnota, , , hodnota, v k. ú. , adresa, . Rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky IV – VI) a náhradě nákladů státu (výrok VII), jakož i o povinnosti účastníka 2) , právnická osoba, . zaplatit soudní poplatek (výrok VIII).

8. O odvoláních účastníků rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2024, č. j. , spisová značka, , kterým výše uvedený rozsudek zdejšího soudu ve výroku II., pokud jím byly žalobci vydány pozemky parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, vzniklé oddělovacím geometrickým plánem č. , hodnota, vyhotoveným, společností , právnická osoba, , jakož i ve výrocích IV., VI. a VIII. zrušil a věc se v tomto rozsahu vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení (výrok I). Dále rozsudek zdejšího soudu ve výroku II změnil tak, že žalobci se nevydává pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , jméno FO, (výrok II) a ve zbývajícím rozsahu výrok II rozsudku zdejšího soudu potvrdil.

9. Pokud jde o zrušující část rozsudku vrchního soudu (tj. ohledně pozemků parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ), vrchní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že tyto pozemky (resp. pozemky, z nichž byly odděleny) nejsou podle výpisu z katastru nemovitostí zapsány na žádném listu vlastnictví, tudíž není zřejmé, kdo je jejich vlastníkem. Není proto zřejmé, kdo by měl být povinnou osobou k vydání těchto pozemků a nelze tak posoudit existenci případných výlukových důvodů. Již proto nemohl dle názoru vrchního soudu napadený rozsudek v této části obstát, proto nezbylo, než jej v tomto rozsahu i v závislých výrocích IV, VI a VIII zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vrchní soud podotkl, že doplnění dokazování v otázce, kdo je vlastníkem zmíněných pozemků, bude s velkou pravděpodobností rozsáhlé a dosud neproběhlo. Soudu prvního stupně uložil vyřešit otázku vlastnictví zmíněných pozemků a teprve poté o věci opětovně rozhodnout. Současně uložil soudu prvního stupně rozhodnout znovu o náhradě nákladů řízení (namísto zrušených výroků IV, VI a VIII rozsudku zdejšího soudu ze dne 10. 3. 2024), protože není zřejmé, kdo je vlastníkem oddělených pozemků parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a bude-li jím stát, které jeho organizační složce bude svědčit právo hospodaření s nimi, když nelze vyloučit, že toto právo může svědčit i účastníkovi 4) , právnická osoba, , když se jedná o pozemky nacházející se ve II. – IV. zóně chráněné krajinné oblasti (jde o specifickou výjimku z pravidla zakotveného v § 151 odst. 1 o. s. ř.).

10. Zdejší soud po vrácení spisu k dalšímu řízení ověřil, že vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, oddělených geometrickým plánem zhotovitele , právnická osoba, č. , hodnota, je Česká republika a hospodaří s nimi Státní pozemkový úřad (tento závěr bude podrobněji odůvodněn níže). Jelikož tyto pozemky jsou jediným předmětem řízení, zůstal v řízení kromě žalobce jediným dalším účastníkem Státní pozemkový úřad. Ostatním původním účastníkům řízení 2) , právnická osoba, ., 3) , právnická osoba, , 4) , právnická osoba, a 5) , právnická osoba, , účast na řízení zanikla. V důsledku zrušujícího rozsudku vrchního soudu ze dne 20. 6. 2024 ale nebylo dosud rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a účastníky 2), 4) a 5). Zdejší soud proto rozhodl o této otázce usnesením ze dne 2. 10. 2024, č. j. , spisová značka, .C) Opětovné projednání věci11. S ohledem na částečné zrušení předchozího rozsudku ze dne 10. 3. 2023 soud znovu projednal požadavek žalobce na vydání pozemků parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, oddělených geometrickým plánem zhotovitele , právnická osoba, č. , hodnota, .

12. Účastník 1) , právnická osoba, setrval na svém stanovisku, že tyto pozemky žalobci nelze vydat. Ačkoliv v této fázi řízení to neuváděl výslovně, trval i nadále na obecných námitkách proti vydání těchto pozemků žalobci. Jde především o námitky, že žalobce není oprávněnou osobou ve smyslu § 3 zákona o majetkovém vyrovnání, neboť neutrpěl majetkovou křivdu v rozhodném období podle § 1 zákona o majetkovém vyrovnání, ale již dříve v důsledku jejich konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb. Účastník poukazoval též na chování žalobce v době těsně před 2. světovou válkou a během ní a tvrdil, že žalobce pomáhal nacistickému hnutí a režimu, požadavek na restituci pozemků proto měl za nemravný.

13. Zdejší soud se s těmito obecnými otázkami podrobně vypořádal v předchozím rozsudku ze dne 10. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , na který pro stručnost odkazuje. Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2024, č. j. , spisová značka, , potvrdil vydání řady pozemků žalobci, lze uzavřít, že i vrchní soud sdílí závěry zdejšího soudu na posouzení obecných předpokladů pro vydání pozemků žalobci, zejména pokud jde o otázku (ne)konfiskace původního majetku žalobce podle dekretu č. 12/1945 Sb., otázku aktivní legitimace žalobce k uplatnění restitučního nároku v soudním řízení nebo otázku rozporu restitučního nároku s dobrými mravy (viz části G a H odůvodnění rozsudku ze dne 10. 3. 2023).

14. Stále tak platí závěr zdejšího soudu, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) zákona o majetkovém vyrovnání, neboť jde o právnickou osobu zřízenou jako součást registrované Církve římskokatolické a v rozhodném období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 utrpěl majetkovou křivdu. Nebylo prokázáno tvrzení účastníka, že žalobce své vlastnické právo k žádanému majetku pozbyl ještě před rozhodným obdobím (přede dnem 25. 2. 1948), takže mu nemohl vzniknout nárok na vydání těchto pozemků v režimu církevních restitucí. Soud vedl k těmto tvrzením účastníka rozsáhlé dokazování se závěrem, že předmětné pozemky v k. ú. , adresa, byly žalobci odňaty bez náhrady podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, jak vyplývá z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 7. 4. 1948, č. j. , sp. zn., , ve věci „, adresa, “. Jedná se o majetkovou křivdu podle § 5 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání. Žalobce doložil vznik majetkové křivdy též rozhodnutím Ministerstvo zemědělství dne 5. 8. 1948, č. j. , sp. zn., , že lesní a rybniční hospodářství , adresa, , vlastník , adresa, řádu , adresa, ležící ve správním , adresa, v katastrálních územích , adresa, a dalších bylo podle zákona č. 142/1947 Sb. se vším příslušenstvím převzato státem. Toto rozhodnutí se odkazuje na předchozí rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 7. 4. 1948, č. j. , sp. zn., jakož i na skutečnost, že k žádosti Ministerstva zemědělství ze dne 23. 4. 1948, č. j. , sp. zn., (šlo o knihovní žádost adresovanou Krajskému soudu civilnímu v Praze), bylo na zabraném – vyvlastněném pozemkovém majetku poznamenáno zamýšlené převzetí a současně byla dosavadním hospodářům dána výpověď z hospodaření k 1. 10. 1948. Z vyhlášky Ministerstva zemědělství ze dne 25. 6. 1948, č. j. , sp. zn., je zřejmé, že bylo vypovězeno hospodaření osobám užívajícím na základě pachtovní nebo nájemní smlouvy nebo služebnosti bytu nemovitosti žalobce, k tomu je ve spise správního orgánu založena i korespondence – potvrzení od jednotlivých místních národních výborů (např. potvrzení od , právnická osoba, v , adresa, ze dne 28. 6. 1948, v , adresa, ze dne 28. 6. 1948, v , adresa, ze dne 29. 6. 1948 atd.) o vyvěšení této vyhlášky v jednotlivých obcích. Převzetí majetku státem bylo pak podle výše uvedených rozhodnutí zaneseno i do příslušných knihovních vložek. Z výše uvedeného vyplývá, že odnětí pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, žalobci došlo až v roce 1948 (rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 7. 4. 1948, č. j. , sp. zn., ). Majetková křivda tedy nastala v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, to znamená v průběhu rozhodného období vymezeného v § 1 zákona o majetkovém vyrovnání.

15. Účastník v řízení opakovaně namítal nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobce a poukázal na to, že o jiný majetek , právnická osoba, , konkrétně o , právnická osoba, , adresa, , požádalo v roce 1990 , právnická osoba, , adresa, , nikoliv žalobce (k tomu doložil i darovací smlouvu ze dne 16. 9. 2009 uzavřenou mezi žalobcem a , právnická osoba, v , adresa, ), takže kladl otázku, zda žalobce je totožný s původním vlastníkem požadovaných nemovitostí. Dovozoval dále, že klášter je charakterizován řeholní komunitou, tento znak však u žalobce chybí. Zdejší soud k tomu již v rozsudku ze dne 10. 3. 2023 vyložil, že vychází z článku 16 odst. 2 Listiny práv a svobod, podle kterého je věcí církví, jak spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné instituce. Existence žalobce jakožto původního vlastníka žádaných pozemků byla v řízení prokázána výpisem z rejstříku církevních právnických osob i potvrzením příslušných církevních orgánů. Existence žalobce byla v řízení dokladována i potvrzením Ministerstva kultury ze dne 7. 5. 1998, zn. 5809/98. O aktivní věcné legitimaci žalobce neměl pochybnosti ani Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 20. 6. 2024 (jakož i v jiných řízeních, kde žalobce figuroval) ani Nejvyšší soud ani Ústavní soud v řízeních, která před nimi žalobce vedl. I zde tedy platí, že tyto námitky účastníka byly řádně a podrobně vypořádány v rozsudku zdejšího soudu ze dne 10. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , v rozsudku , právnická osoba, ze dne 20. 6. 2024, č. j. , spisová značka, , na které lze plně odkázat.D) Povinná osoba a pasivní legitimace v řízení16. Jádrem dokazování a nového rozhodnutí ve věci tak zůstává otázka vlastnictví pozemků parc. č. , hodnota, k. ú. , adresa, oddělených geometrickým plánem zhotovitele , právnická osoba, č. , hodnota, . Vrchní soud v rozsudku ze dne 20. 6. 2024 uzavřel, že „podle výpisu z katastru nemovitostí nejsou pozemky parc. č. , hodnota, , z nichž byly zmíněné pozemky odděleny, zapsány na žádném listu vlastnictví, tudíž není zřejmé, kdo je jejich vlastníkem. Tato skutečnost byla známa již od samého počátku tohoto řízení, neboť se objevuje již v Porovnání parcel dřívější pozemkové evidence s parcelami katastru nemovitostí ze dne 1. 11. 2013 vyhotoveném Katastrálním úřadem , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, . Již na základě této skutečnosti je nutno uzavřít, že není zřejmé, kdo by měl být povinnou osobou k vydání těchto pozemků podle § 4 ZMV, tedy nelze vůbec posoudit existenci případných výlukových důvodů, jež by mohly bránit vydání těchto pozemků. Nadto je otázkou, zda by stávající stav zápisu v katastru nemovitostí nevylučoval provedení vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobce ve smyslu § 17 odst. 1 písm. g/ zák. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí“. Zdejšímu soudu pak uložil doplnit dokazování v tomto směru, kdo je vlastníkem zmíněných pozemků, přičemž podotkl, že s velkou pravděpodobností bude dokazování rozsáhlé a k této otázce dosud odpovídající dokazování neproběhlo.

17. Zdejší soud si je vědom svojí vázaností názorem vrchního soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), a proto znovu přezkoumal svůj závěr uvedený v rozsudku ze dne 10. 3. 2023, že vlastníkem předmětných dvou pozemků je Česká republika a hospodaří s nimi Státní pozemkový úřad. Považuje za nutné zdůraznit, že potřebné podklady pro tento závěr měl k dispozici již v době vyhlášení rozsudku ze dne 10. 3. 2023 a že k tomuto závěru dospěl na základě provedeného dokazování.

18. Jak zmínil i Vrchní soud, již k žalobě přiložil žalobce porovnání parcel, z kterých vyplývá, že pozemky parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, nejsou zapsány na listu vlastnictví. Zdejší soud s touto informací dále pracoval a zmíněné parcely a jejich právní poměry v dalším řízení zkoumal. Z aktualizovaného porovnání parcel ze dne 4. 1. 2019 (č. l. 202) ověřil, že předmětné parcely nejsou zapsány na listu vlastnictví. Proto učinil dotaz na katastrální úřad (č. l. 388), který sdělil dne 3. 9. 2019 (č. l. 389), že předmětné „pozemky jsou vedeny v katastru nemovitostí pod parcelním číslem bez vlastníka. Jsou tvořeny pozemky nebo jejich částmi vedenými v dřívější pozemkové evidenci – zjednodušené evidenci. Tato evidence zahrnuje pozemky pozemkového katastru (PK) a pozemky, jejichž původem je přídělový plán nebo jiný podklad (GP). Tyto pozemky mají vlastníky a jsou evidovány na příslušných listech vlastnictví“ (č. l. 389). K tomu katastrální úřad doložil snímky katastrálních map a informace o příslušných parcelách (založeno v přílohové obálce č. l. 390). Katastrálním úřadem předložené kopie map umožňují laické porovnání mezi současným stavem a stavem dle mapy pozemkového katastru, to se týká i předmětných pozemků parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, .

19. Pozemky následně prověřil znalec , tituly před jménem, , jméno FO, při zpracování znaleckého posudku č. , spisová značka, ze dne 18. 4. 2021 (č. l. 681 - 724), jehož součástí je geometrický plán č. , hodnota, (příloha č. 5 posudku). Geometrický plán zobrazuje hranice pozemků, a to včetně pozemků ve zjednodušené evidenci (ty jsou zakreslené čerchovaně). V geometrickém plánu (v tabulce na jeho první straně) znalec porovnal oddělované části se stavem evidence právních vztahů. Uvedl, že část pozemku parc. č. , hodnota, oddělená pod parc. č. , hodnota, je pozemkem evidovaným zjednodušeným způsobem jako parc. č. , hodnota, (původ grafický příděl). Část pozemku parc. č. , hodnota, oddělená pod parc. č. , hodnota, je pozemkem evidovaným zjednodušeným způsobem jako parc. č. , hodnota, (původ pozemkový katastr). V obou případech jde o pozemky zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, . Z toho zdejší soud definitivně uzavřel, že oddělené pozemky parc. č. , hodnota, k. ú. , adresa, jsou ve vlastnictví České republiky a hospodaří s nimi Státní pozemkový úřad. Číslo listu vlastnictví , hodnota, je totiž vyhrazeno pro Státní pozemkový úřad (srov. Návod pro správu katastru nemovitostí, č. j. , spisová značka, bod 10.5).

20. Soud dodává, že problematiku pozemků evidovaných zjednodušeným způsobem upravuje zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v § 62 odst. 1, 2, podle kterých pozemky, jejichž hranice v terénu neexistují a jsou sloučeny do větších půdních celků, se do doby jejich zobrazení v katastrální mapě, nejpozději však do doby ukončení pozemkových úprav podle jiného právního předpisu, v katastru evidují zjednodušeným způsobem s využitím bývalého pozemkového katastru, pozemkových knih a navazujících operátů přídělového a scelovacího řízení a evidence nemovitostí. Takto evidované pozemky se považují pro účely zápisu práv za pozemky podle katastrálního zákona. Údaje zjednodušené evidence se považují za součást katastrálního operátu.

21. S ohledem na výše uvedená zjištění zdejší soud pro účely rozsudku ze dne 10. 3. 2023 uzavřel, že povinnou osobou k vydání oddělených pozemků parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, je účastník 1) , právnická osoba, jehož příslušnost hospodaření s těmito pozemky je zapsána v katastru nemovitostí. Dlužno dodat, že účastník 1) , právnická osoba, tento závěr v průběhu řízení nikdy nesporoval.

22. Z odůvodnění zrušující části rozsudku vrchního soudu ze dne 20. 6. 2024 není zdejšímu soudu zřejmé, proč vrchní soud považoval výše uvedené skutečnosti za nerelevantní a dospěl k závěru, že vlastník předmětných pozemků není znám. Vrchním soudem zmíněná skutečnost, že pozemky parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, nejsou zapsány na žádném listu vlastnictví, není chybou v katastrálním operátu, ale přirozenou vlastností pozemků sdružujících pozemky ve zjednodušené evidenci, jejichž hranice v terénu neexistují a jsou sloučeny do větších půdních celků (§ 62 odst. 1 katastrálního zákona). To však neznamená, že tyto nemovité věci (ve smyslu části zemského povrhu) nemají vlastníka, ale vlastníka je třeba hledat v původních pozemkových evidencích (tj. zjednodušené evidenci). Žádné další důvody, které by zpochybnily výše uvedené závěry (resp. fakt, že účastník je zapsán jako vlastník předmětných pozemků v katastru nemovitostí), vrchní soud ve svém rozhodnutí neuvedl.

23. Zdejší soud, veden snahou o splnění pokynu vrchního soudu k dalšímu prověření vlastnických vztahů k předmětným pozemkům, učinil dotaz na katastrální úřad a znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Katastrální úřad dne 5. 8. 2024 poskytl soudu kopie katastrálních map a údajů z evidencí (č. l. 1171 – 1208). Znalec soudu sdělil přípisem ze dne 9. 9. 2024 (č. l. 1218), že „v k. ú. , adresa, je platná mapa katastru nemovitostí dosud vedena na papírové podložce (není provedena digitalizace s ohledem na probíhající pozemkové úpravy). To v daném případě znamená, že parcely č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , které jsou znázorněné na mapě katastru nemovitostí, nemají v katastru uvedeného žádného vlastníka, neboť zahrnují jednotlivé parcely či jejich části vedené ve zjednodušené evidenci (označené dle způsobu jejich vzniku – PK /pozemkový katastr/, GP /grafický příděl/). Z hlediska vlastnictví nemá číselné označení parcel č. , hodnota, žádný význam. Jde pouze o údaj označení pozemků. V katastru nemovitostí jsou na vlastnickém listu zapsány již jednotlivé parcely vedené ve zjednodušené evidenci, tj. na LV , hodnota, (Česká republika – Státní pozemkový úřad) jsou zapsány parcely č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Z těchto parcel ve vlastnictví České republiky byly poté výše uvedeným geometrickým plánem odděleny parcely č. , hodnota, v k. ú. , adresa, “. Soud následně při jednání dne 4. 10. 2024 ověřil aktuálnost údajů z katastru nemovitostí prostřednictvím webu http://nahlizenidokn.cuzk.cz.

24. Po takto doplněném dokazování má zdejší soud za (znovu)ověřené, že povinnou osobou k vydání oddělených pozemků parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, je účastník 1) , právnická osoba, , jehož příslušnost hospodaření s těmito pozemky je zapsána v katastru nemovitostí (§ 4 písm. a/ zákona o majetkovém vyrovnání).E) Další podmínky pro vydání pozemků25. Podmínkami pro vydání předmětných dvou pozemků se soud zabýval již v předchozím rozsudku ze dne 10. 3. 2023. Uzavřel, že oba pozemky náležely žalobci jako oprávněné osobě (§ 3 zákona o majetkovém vyrovnání) a staly se předmětem majetkové křivdy podle § 5 písm. a), i) zákona o majetkovém vyrovnání v rozhodném období dle § 1 zákona o majetkovém vyrovnání. Aby mohl být konkrétní pozemek vydán v tomto řízení, které je součástí postupu stanoveného v § 9 zákona o majetkovém vyrovnání, je také třeba, aby se jednalo o zemědělskou nemovitost ve smyslu § 2 písm. b) zákona o majetkovém vyrovnání. Souhrnně lze uzavřít, že oba předmětné pozemky splňují podmínky pro jejich vydání. Pozemek parc. č. , hodnota, je trvalým travním porostem, pozemek parc. č. , hodnota, , Anonymizováno, ornou půdu, tedy v obou případech jde o pozemky zemědělského charakteru.

26. Účastník 1) , právnická osoba, při jednání dne 4. 10. 2024 vznesl námitku, že na předmětné pozemky se může vztahovat výlukový důvod spočívající v zastavěnosti (§ 8 odst. 1 písm. a/ zákona o majetkovém vyrovnání). K žádosti o konkrétní odůvodnění této námitky ale sdělil jen to, že pozemky se nacházejí v areálu letiště v , adresa, , takže by mohly být zastavěné např. vzletovou dráhou, a odkazoval se na vyjádření předsedy odvolacího senátu, který měl při jednání odvolacího soudu deklarovat svoji osobní znalost lokality. Zdejší soud se důkazně s těmito námitkami vypořádal tak, že účastníkům na katastrálních mapách (č. l. 1201 – 1205) nastínil polohu předmětných pozemků a lokalitu zobrazil na ortofotomapě (dostupné na webu: http://nahlizenidokn.cuzk.cz). Tak bylo zjištěno, že pozemek parc. č. , hodnota, se v areálu letiště vůbec nenachází, jde o část pole u vesnice , adresa, , na pozemku ani v jeho okolí nejsou žádné stavby. Pozemek parc. č. , hodnota, se sice nachází v areálu letiště, ale na něm ani v jeho bezprostředním okolí nejsou žádné stavby, jde o travnatou plochu (což koresponduje se způsobem užívání pozemku zapsaným do katastru nemovitostí). Předmětný pozemek leží mimo hlavní ranvej letiště v , adresa, , která je navíc travnatá, nejedná se tedy o stavbu. Na letišti je sice také kratší asfaltová ranvej, ta se ale nachází vzdáleněji od žádaného pozemku parc. č. , hodnota, - až za hlavní ranvejí - a podle údajů na webu aeroklubu (https://www.lkbr.cz/) je nepoužitelná. Tato zjištění považoval soud za dostatečná pro závěr, že námitky účastníka nejsou důvodné, ostatně uplatněny byly jen obecně, když sám účastník připustil, že je uplatnil jen „pro jistotu“ a že konkrétní poznatky o existenci výlukového důvodu neměl. Soud proto neprovedl účastníkem navržené důkazy zprávou aeroklubu a místním šetřením, považuje je za nadbytečné.

27. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud tímto rozsudkem vydal žalobci oba žádané pozemky uvedené ve výroku I, tedy rozhodl jinak, než rozhodl správní orgán (§ 250j odst. 1 o. s. ř.), a v tomto rozsahu rozhodnutí správního orgánu nahradil (§ 250j odst. 2 o. s. ř.).F) Náhrada nákladů řízení mezi účastníky28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný jen zčásti. Zdejšímu soudu je známo, že rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze u církevních restitucí vychází při hodnocení míry úspěchu a neúspěchu účastníků z výměry vydaných či nevydaných pozemků. Tímto způsobem proto posuzoval úspěch a neúspěch účastníků v tomto řízení.

29. Celkem měly všechny pozemky, o které v řízení šlo, výměru 161 009 m2. Z toho 87,79 % (141 354 m2) žalobce požadoval po účastníkovi 1) , právnická osoba, a 11,63 % (18 730 m2) po účastníkovi 2) , právnická osoba, . Vůči účastníkovi 4) , právnická osoba, požadoval jen jeden pozemek o výměře 574 m2, což činí 0,36 % celkové výměry všech pozemků, po účastníkovi 5) , právnická osoba, dva pozemky o celkové výměře 351 m2, což činí 0,22 % z celkové výměry všech pozemků.

30. Od účastníka 1) , právnická osoba, žalobce požadoval vydat 141 354 m2, přičemž byl úspěšný ohledně 74 297 m2 a neúspěšný ohledně 67 057 m2. Tato čísla je však třeba brát s rezervou a zohlednit, že předmět řízení ve smyslu konkrétní výměry (zejm. při vymezení částí pozemků, které žalobce žádal vydat, kdy nakonec byly tyto části odděleny geometrickými plány a teprve poté bylo možné určit konkrétní výměry) se v průběhu řízení měnil. S ohledem na množství žádaných pozemků a četné změny a částečné zpětvzetí žaloby je třeba výše uvedené výměry považovat za orientační a současně za přibližně shodné. Soud má proto za spravedlivé, aby ve vztahu mezi žalobcem a účastníkem 1) byla míra úspěchu a neúspěchu hodnocena jako shodná, a proto nebyla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žádnému z nich.