16 C 19/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Leou Pavlovovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti dalšího účastníka: osobní údaje dalšího účastníka země , anonymizováno , IČO sídlem adresa zastoupen advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa v řízení podle části páté o. s. ř. ve věci rozhodnuté správní orgán anonymizováno 6 slov územní celek ze dne 24. února 2021 pod č. j. 138047/2014/514365 R1802/RR2712, SPU 064394/2021/114/

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí [správní orgán] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] ze dne 24. 2. 2021 č. j. 138047/2014/514365 R1802/RR2712, SPU 064394/2021/114/, tak, že mu bude vydán pozemek parc. č. [číslo] v [katastrální uzemí], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit dalšímu účastníkovi náklady řízení před soudem prvého stupně v částce 18 063 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám advokáta dalšího účastníka.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal podle části páté občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) projednání věci rozhodnuté [správní orgán] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] (dále jen správní orgán) dne 24. 2. 2021 pod č. j. 138047/2014/514365 R1802/RR2712, SPU 064394/2021/114/. Tímto rozhodnutím správní orgán nevydal žalobci mimo jiné pozemek p. č. [číslo] v [katastrální uzemí] s odůvodněním, že je tento pozemek veden v katastru nemovitostí jako ostatní komunikace, je zastavěn asfaltovou plochou místní komunikace, která dle sdělení [územní celek] slouží jako přístup k rodinným domům a k občanské vybavenosti, tj. ke kostelu za hřbitovem, dále je pozemek dotčen kanalizací, kde jsou nové asfaltové povrchy, které financovala obec, je tedy naplněn výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ ZMV“).

2. Žalobce v žalobě uvedl, že má za to, že správní orgán nerozhodl správně, když uzavřel, že předmětný pozemek nelze vydat, neboť slouží jako přístup k rodinným domům a k občanské vybavenosti, tj. ke kostelu za hřbitovem, dále je pozemek dotčen kanalizací, kde jsou nové asfaltové povrchy, které financovala obec. Žalobce namítá, že si správní orgán neopatřil všechny potřebné podklady a učinil tak zcela zásadní nesprávný úsudek, a to zejména v charakteru vlastnického práva dalšího účastníka, žalobce jako oprávněné osoby a dále v možnostech přístupu žalobce na lesní pozemky pro účely jejich obhospodařování. Sporný pozemek je jedinou možnou přístupovou cestou na lesní pozemky žalobce. Dále uvedl, že pokud sporný pozemek zůstane ve vlastnictví dalšího účastníka, bude se jednat pouze o vlastnictví formální, další účastník sporný pozemek nepotřebuje a nebude se o něj tedy starat. Naopak žalobce má zájem na tom, aby přístupová cesta sloužící svozu dříví a dopravě osob a materiálu byla udržovaná. Žalobce má za to, že přístup k nemovitostem jiných vlastníků není výlukovým důvodem ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) ZMV, neboť podle § 5 ZMV by sporný pozemek musel být poté, kdy se stal předmětem majetkové křivdy zastavěn stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání, byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána. Nevydání tohoto pozemku se žalobci jeví jako zbytečná obstrukce bránící řádnému využívání jeho historického knihovního majetku, který mu již byl vydán. Proto navrhl, aby soud nahradil rozhodnutí správního orgánu a předmětný pozemek mu vydal.

3. Další účastník ve svém vyjádření uvedl, že považuje rozhodnutí správního orgánu za správné, má za to, že byl naplněn výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV, neboť se na pozemku nachází místní komunikace. Odkázal také na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14, který dovodil, že při interpretaci a aplikaci restitučních předpisů je třeba vždy mít na zřeteli účel a předmět úpravy těchto předpisů, musí být respektována proporcionalita mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Je-li tedy pozemek předmětem veřejného užívání, nelze tento pozemek v restitučním řízení vydat. Dodal také, že sporný pozemek je nepostradatelný co by součást páteřní sítě místních komunikací v obci a tvoří integrální součást sítě pozemních komunikací v obci [obec]. K tomu dále uvedl, že předmětný pozemek nemůže být nyní z důvodu blokace převeden na [územní celek], v jejímž katastru se tato veřejně přístupná komunikace nachází. Proto navrhl, aby byla žaloba žalobce zamítnuta. V průběhu řízení pak ještě další účastník vyslovil domněnku, že by řízení mělo být zastaveno kvůli překážce litispendence, když ohledně téhož pozemku byla podána žaloba dle § 10 ZMV u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10C 172/2016.

4. Správní orgán nevyužil možnosti se k žalobě vyjádřit, soudu pouze zapůjčil spis.

5. Soud se v prvé řadě musel vypořádat s námitkou dalšího účastníka, že projednání této věci brání překážka věci zahájené, když o stejném pozemku mezi týmiž účastníky bylo zahájeno řízení před Okresním soudem v Náchodě.

6. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

7. Judikatura se ustálila na tom, že aby se překážka litispendence mohla uplatnit, je zapotřebí, aby dříve i později zahájená věc byly totožné. Totožnost věci je dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků. Za předmět řízení je považován procesní nárok, který je tvořen dvěma složkami: jednak základem procesního nároku, jenž je vymezen žalobcem tvrzenými skutkovými okolnostmi, a předmětem procesního nároku, jímž je v žalobě uvedený petit (žalobní návrh, žádost). Závěr o totožnosti věci tak musí vycházet z toho, že v obou řízeních tvoří základ procesního nároku shodné skutkové okolnosti (stejný skutek), že předmět procesního nároku (petit) je stejný a že v řízeních vystupují stejní účastníci. O takový případ v projednávané věci zjevně nejde, neboť ZMV upravuje v § 9 postup při vydání zemědělské nemovitosti oprávněným osobám osobami povinnými, kde je dána pravomoc pozemkového úřadu rozhodovat o uplatněném nároku a i dohoda osoby oprávněné a povinné podléhá schválení pozemkovým úřadem (§ 9 odst. 3 ZMV). Rozhodnutí pozemkového úřadu může být přezkoumáno podle části páté občanského soudního řádu – žalobním petitem se žalobce (osoba oprávněná či povinná) domáhá nahrazení rozhodnutí správního orgánu. Toto ustanovení dokonce pamatuje na situaci, kdy pozemkový úřad zjistí, že se nejedná o zemědělskou nemovitost. V takovém případě žádost o schválení dohody či návrh oprávněné osoby zamítne a následně se postupuje podle § 10 ZMV, když ustanovení § 10 ZMV upravuje odlišně postup při vydávání nezemědělské nemovitosti, kde je vydání věci zásadně věcí dohody účastníků, která nepodléhá schválení pozemkovým úřadem. A pouze v případě, že k uzavření dohody nedojde, může se u okresního soudu domáhat oprávněná osoba nahrazení chybějícího projevu vůle povinné osoby – žalobním petitem se tedy nedomáhá nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, ale nahrazení projevu vůle. Krajský soud má tedy za to, že skutečnost, že žalobce se svého nároku domáhá oběma možnými způsoby (postupuje podle § 9 a i § 10 ZMV), nevytváří překážku věci zahájené. Jsou tedy splněny všechny podmínky pro projednání věci (§ 103 o. s. ř.).

8. Žaloba žalobce má tedy oporu v § 244 odst. 1 o. s. ř., neboť rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

9. Podle § 9 odst. 10 ZMV rozhodl-li pozemkový úřad podle tohoto zákona, může být tato věc projednána v řízení podle části páté občanského soudního řádu. K řízení je v prvním stupni příslušný krajský soud.

10. V projednávané věci není mezi účastníky sporné, že výzva k vydání majetku byla podána včas a osobou oprávněnou, též žaloba byla podána včas. Sporná zůstává skutečnost, zda se jedná o zemědělský pozemek ve smyslu § 2 písm. b) ZMV a pokud ano, zda byl či nebyl naplněn výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV.

11. Podle § 2 písm. b) ZMV se pro účely tohoto zákona rozumí zemědělskými nemovitostmi 1. pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely, 2. pozemky, které ke dni 24. června 1991 tvořily lesní půdní fond, 3. obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, 4. obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků.

12. Vymezení lesního půdního fondu tehdy upravoval § 2 odst. 1 zákona č. 61/1977, o lesích, platného k rozhodnému datu 24. června 1991, lesní půdní fond tvoří pozemky, které jsou trvale určeny k plnění funkcí lesů (dále jen„ lesní pozemky“). Lesními pozemky jsou: a) pozemky porostlé lesními dřevinami, které slouží k plnění funkcí lesů (dále jen„ lesní porosty“), a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny za účelem obnovy nebo za účelem zřízení lesních školek, popřípadě lesních semenných plantáží, b) pozemky bez lesních porostů, které slouží lesnímu hospodářství a jsou pro ně nepostradatelné (rozdělovací průseky, lesní cesty, plochy horních lesních skladů apod.), c) pozemky nad horní hranicí stromové vegetace ve vysokohorských oblastech s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací.

13. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda se jedná o zemědělskou nemovitost ve smyslu § 2 písm. b) ZMV. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že sporný pozemek je veden jako ostatní plocha a způsob využití je ostatní komunikace. Předmětný pozemek vznikl rozdělením parcely na základě geometrického plánu zhotoveného [právnická osoba], [anonymizováno], č. 357-251/2020, rozdělením původního pozemku parc. č. [číslo] na pozemky parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] (ten byl žalobci vydán), čímž byla oddělena plocha komunikací zastavěných stavbou v majetku obce a zároveň sloužící jako nezbytný přístup k nemovitostem dalších vlastníků. Dále z fotografií předložených dalším účastníkem při jednání soud zjistil, že sporný pozemek, je cestou vedoucí k rodinným domům ve vlastnictví třetích osob a ke kostelu, slouží tedy i třetím osobám, nejen žalobci, popřípadě dalšímu účastníkovi. Protože tedy předmětný pozemek byl k rozhodnému datu nejen veden v katastru nemovitostí jako komunikace, ale i tak sloužil a stále slouží třetím osobám k přístupu k jejich nemovitostem a veřejnosti ke hřbitovu za kostelem, dospěl krajský soud k tomu závěru, že sporný pozemek není pozemkem zemědělským ve smyslu výše uvedeného ustanovení, když neslouží toliko jako cesta nutná pro hospodaření v lese, ale jedná se o součást veřejné komunikační sítě. Sluší se ještě poznamenat, že logicky předmětný pozemek, na který navazuje lesní cesta, slouží a bude sloužit i pro přístup na tuto lesní cestu. Ostatně lesní cesty obvykle navazují na veřejně užívané komunikace. To však z těchto ostatních komunikací, na které navazují lesní cesty, nečiní rovněž cesty nepostradatelné pro lesní hospodářství. Ad absurdum dovedeno by pak bylo nutno učinit takový závěr o veškerých komunikacích, neboť každou komunikaci lze využít tak, že nakonec její uživatel použije cestu lesní.

14. Proto měl správní orgán návrh žalobce postupem podle § 9 odst. 6 ZMV zamítnout. Na uvedeném nemění ničeho to, že i žalobce využívá komunikaci na sporném pozemku k přístupu na lesní cestu a ke svým nemovitostem.

15. Přes výše uvedené se krajský soud zabýval i správností závěru pozemkového úřadu o nemožnosti vydat předmětný pozemek. A zde dospěl k následujícím závěrům:

16. Podle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen„ stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.

17. Judikatura se v podstatě ustálila na tom, že v případě pozemků, na kterých se nachází komunikace, je se třeba zabývat tím, zda tato komunikace vskutku slouží toliko k obhospodařování zemědělských pozemků ve vlastnictví účastníků řízení, nebo zda naplňuje širší (nezbytnou a ničím nenahraditelnou) komunikační potřebu i ve vztahu k nemovitostem jiných vlastníků (zda slouží spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků – viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28Cdo 3505/2018, sp. zn. 28 Cdo 4692/2020 atd.). Relevantní v tomto směru může být i role sporné cesty v celé komunikační síti a její vztah k ostatním cestám v lokalitě. A zde dospěl krajský soud k tomu závěru, že veřejný zájem převažuje nad zájmem žalobce, neboť sporný pozemek je součástí veřejné komunikační sítě a slouží jako přístupová komunikace ke hřbitovu za kostelem a k nemovitostem, které jsou ve vlastnictví třetích osob. Až na tento pozemek navazující pozemek, který je rovněž cestou a byl žalobci vydán, neplní funkci veřejné komunikace, po které je jediný přístup k nemovitostem třetích osob. Protože se jedná o veřejně přístupný pozemek, může jej žalobce i nadále užívat pro přístup ke svým nemovitostem (viz výše).

18. Z výše uvedeného plyne, že kdyby tedy nebyl správný výše uvedený závěr soudu o tom, že se v projednávané věci nejedná o zemědělský pozemek, nebylo by možno žalobě žalobce vyhovět.

19. Z výše uvedených důvodů soud dle § 250i žalobu zamítl, neboť správní orgán správně nevyhověl návrhu žalobce na vydání předmětného pozemku.

20. Další účastník, který měl plný úspěch, má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Náleží mu náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta za 4 úkony právní služby – převzetí věci, 2x vyjádření ve věci a účast u soudního jednání, a to ve výši stanovené podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) AT, tedy 4 x 3 100 Kč. K tomu náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 4 x 300 Kč. Mezi hotové výdaje byly dále započteny náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání dne 7. 9. 2021, kterou vykonal zástupce dalšího účastníka osobním vozidlem při průměrné spotřebě 9,3 litru benzinu na 100 km. Cesta z pracoviště žalobce z [obec] do [obec] a zpět měřila 250 km, cena pohonné hmoty činila 32,50 Kč za litr a sazba základní náhrady 4,40 Kč za km, tedy částka 1 855 Kč. Dalšímu účastníkovi dále náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT, celkem 8 započatých půlhodin, tedy ve výši 800 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů byly dále zvýšeny o náhradu za DPH, které je zástupce žalobce plátcem. Protože další účastník se v týž den účastnil dvou jednání se žalobcem, rozdělil náklady na promeškaný čas a náhradu za dopravu mezi tyto dva případy. Celkem tedy bylo uloženo žalobci nahradit dalšímu účastníkovi na nákladech řízení částku 18 063 Kč.

21. Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř.