16 C 44/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Leou Pavlovovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti dalšího účastníka: údaje dalšího účastníka anonymizováno 6 slov země , IČO sídlem adresa jednající prostřednictvím stát. instituce anonymizováno 6 slov , IČO sídlem adresa Územní pracoviště obec sídlem adresa v řízení podle části páté o. s. ř. ve věci rozhodnuté stát. instituce anonymizováno 6 slov územní celek ze dne 9. srpna 2021 pod č. j. 149392/2015/514313 R1779/RR2720, SPU 250340/2021/114/

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí [stát. instituce] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] č. j. 149392/2015/514313 R1779/RR2720, SPU 250340/2021/114/ ze dne 9. 8. 2021 tak, že mu budou vydány pozemky [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] [parcelní číslo], to vše v katastrálním území a obci [obec], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit dalšímu účastníkovi náklady řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal podle části páté občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) projednání věci rozhodnuté [stát. instituce] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] (dále jen správní orgán) dne 9. 8. 2021 pod č. j. 149392/2015/514313 R1779/RR2720, SPU 250340/2021/114/. Tímto rozhodnutím správní orgán nevydal žalobci pozemky [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] [parcelní číslo], to vše v katastrálním území a obci [obec] s odůvodněním, že není naplněna podmínka funkční souvislosti dle § 7 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ ZMV“). Správní orgán uvedl, že na základě listin, které má k dispozici, údajů ze snímků mapy, údajů z identifikace parcel a z místního šetření zjistil, že sporné pozemky jsou lesní pozemky ve II. zóně CHKO [anonymizováno] v lesním komplexu [anonymizována dvě slova] Tyto pozemky jsou přístupné samostatně cestami ve vlastnictví dalšího účastníka a [stát. podnik] [anonymizováno]. I když pozemky tvoří souvislý pás, sama sousední poloha nezakládá jejich funkční souvislost, neboť mohou být hospodářsky zhodnocovány rozdílně a vzájemně nezávisle. Pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] jsou ohraničeny státní hranicí, údolními lesními cestami a lesní cestou přetínající hřbet [název ] [anonymizováno]. Pozemky z obou stran sousedí s pozemky ve vlastnictví žalobce, ale sama sousední poloha nezakládá jejich funkční souvislost.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že má za to, že správní orgán nerozhodl správně. Část sporných pozemků ([parcelní číslo] a [parcelní číslo]) označená jako„ [název ] [anonymizováno]“ historicky tvořila a dodnes tvoří spolu s lesními celky [názvy míst] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] (ve vlastnictví žalobce) jeden velký funkční lesní celek. Zdůraznil, že na západ od předmětných pozemků vlastní žalobce lesní pozemky o celkové velikosti 400 ha a na východ pak dalších 480 ha. Přes [název místa] [anonymizováno] vedou cesty, které žalobci slouží jako svozové cesty pro odvoz dřeva. Problém je, že část cest vede přes pozemky žalobce a část přes pozemky dalšího účastníka. Vklíněný pozemek způsobuje žalobci kromě problémů s cestami i problém s honitbou. Musí si část pozemků pronajímat, aby mohl využívat pozemky k honitbě, neboť minimální výměra honitby je 500 ha pro režijní honitbu jednoho vlastníka v celku na sebe navazujících pozemků. Žalobce vyslovil názor, že je dán jednoznačný zájem na tom, aby byla zachována funkční souvislost předmětných zemědělských celků, bylo zachováno jejich stávající, historické a funkční hospodářské využití. Navrhl proto, aby bylo rozhodnutí správního orgánu nahrazeno tak, že mu budou předmětné pozemky vydány.

3. Další účastník ve svém vyjádření uvedl, že považuje rozhodnutí správního orgánu za správné, má za to, že nebyla prokázána funkční souvislost podle § 7 odst. 1 písm. a) ZMV. Má za to, že sporné pozemky, které sousedí s pozemky žalobce, mohou být z hospodářského hlediska zcela samostatné předměty. Nevydáním sporných pozemků nebude znemožněno užívání lesních pozemků ve vlastnictví žalobce či jemu vydávaných, protože pouhé zvětšení majetku žalobce jako oprávněné osoby nemůže být chápáno jako splnění funkční souvislosti. Pouze skutečnost, že sporné pozemky byly v minulosti využívány k obhospodařování jedním subjektem v rámci jeho hospodářské základny a právní předchůdce žalobce z nich získával ekonomický přínos, nemá význam pro funkční souvislost. K problému s lesními cestami se vyjádřil tak, že upozornil na institut obecného užívání lesů a také na § 34 odst. 3 lesního zákona, kterým tento zákon zakládá veřejnoprávní omezení vlastnického práva k pozemkům jiných vlastníků ve prospěch vlastníka lesa nebo osob, které v lese hospodaří. Uvedl, že k pozemkům ve vlastnictví žalobce vedou minimálně tři přístupové lesní cesty po pozemcích různých vlastníků a funguje zde dohoda všech vlastníků o využívání cest. Co se týká honitby, k tomu další účastník uvedl, že honitby nejsou podmíněny vlastnictvím pozemků a výkon práva myslivosti je možný realizovat bez přímé vazby na vlastnictví pozemků. Další účastník také polemizoval o otázce, zda je žalobce osobou oprávněnou podle ZMV a zda není žaloba v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s účelem ZMV. Ze všech těchto důvodů navrhl další účastník, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Správní orgán nevyužil možnosti se k žalobě vyjádřit, soudu pouze zapůjčil spis.

5. Žaloba žalobce má oporu v § 244 odst. 1 o. s. ř., neboť rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

6. Podle § 9 odst. 10 ZMV rozhodl-li pozemkový úřad podle tohoto zákona, může být tato věc projednána v řízení podle části páté občanského soudního řádu. K řízení je v prvním stupni příslušný krajský soud.

7. Jako první se soud zabýval námitkou dalšího účastníka stran aktivní legitimace žalobce. Další účastník poukazoval na to, že žalobce o sobě tvrdí, že je totožný s církevní právnickou osobou [název církevní právnické osoby] [anonymizována tři slova], když právě tato osoba je zapsána jako jediný vlastník k souboru veškerého nemovitého majetku, vedeného v jednotlivých vložkách zemských desek [číslo]. Také [název církevní právnické osoby] [anonymizována dvě slova]. [jméno] v [obec] [část obce] se považuje za samostatnou právnickou osobu, jejíž kontinuita nebyla přerušena. Není proto jasné, na základě čeho se žalobce domáhá dalších nemovitostí ze stejné majetkové podstaty, zapsané ve vložce [číslo] zemských desek, když za vlastníka nedílné součásti tohoto souboru nemovitostí se již označila jiná právnická osoba ([název církevní právnické osoby] [anonymizována dvě slova]. [jméno] v [obec] [část obce]). K tomu krajský soud uvádí, že je zřejmé (z Rejstříku evidovaných právnických osob vedeného Ministerstvem kultury), že se jedná o právnické osoby, jejichž zřizovatelem je [název kongregace] [anonymizována tři slova]. [jméno] a statutárním orgánem obou těchto korporací je tatáž fyzická osoba, arciopat [jméno] [jméno] [příjmení]. Jde tedy o organizačně, ideově, ale i personálně a ekonomicky propojené církevní právnické osoby, jimž (jejich právnímu předchůdci) byl majetek v rozhodném období odňat a u nichž lze očekávat kooperaci při zachování či obnovení funkčního celku nemovitých věcí (srov. viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2018 sp. zn. 28 Cdo 1429/2018). Krajský soud má tedy za to, že aktivní legitimace žalobce je dána, když není na překážku, že se za vlastníka nedílné součásti souboru nemovitostí (muzea) při uplatnění restitučního nároku dle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, označilo [název církevní právnické osoby] [anonymizována dvě slova]. [jméno] v [obec], když tyto osoby jsou propojeny a je jejich interní záležitostí, jak se svých práv budou domáhat (srov. rozhodnutí NSČR sp. zn. 28 Cdo 3098/2021).

8. V projednávané věci je dále sporné, zda byla naplněna podmínka funkční souvislosti dle § 7 odst. 1 ZMV.

9. Podle § 7 odst. 1 ZMV povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.

10. Dovolací soud opakovaně ve svých rozhodnutích vyložil, že funkční souvislost vydávaných nemovitostí ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZMV může a i v minulosti mohla vyplývat pouze z jejich skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití, a to především s ohledem na jejich stavební či jinou hospodářskou podobu nebo jejich přírodní ráz, což pouze odvozeně může souviset i s jejich vzájemnou polohou v území. Z ekonomického hlediska se tato souvztažnost může projevovat či v minulosti projevovala zpravidla tím, že jedna nemovitost je (byla) předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je (bylo) bez druhé nemovitosti ztížené nebo nemožné, a oddělením jedné věci od druhé je (byla) jejich ekonomická a užitná hodnota podstatně snížena. Funkční souvislost požadovaných pozemků proto nemůže být odvozována z toho, že v rozhodném období existovala vlastnická jednota odňatých pozemků s jinými pozemky vydanými či vydávanými oprávněné osobě, neboť se nejednalo o souvislost funkční, nýbrž o souvislost právní (vlastnickou). Funkční souvislost není obdobně dána ani tím, že vlastník odňatých pozemků používal výnosy z hospodaření na těchto pozemcích ke stejnému účelu jako příjmy z dalších již vydaných či vydávaných pozemků, neboť se jednalo o souvislost spotřební, nikoliv funkční. Konečně ani územní blízkost či sousední poloha pozemků nezakládala sama o sobě jejich funkční souvislost, neboť i sousedící nemovitosti mohou (mohly) být hospodářsky využívány (obhospodařovány) rozdílně a vzájemně nezávisle. Funkční souvislost přitom rovněž nelze zaměňovat s pojetím knihovního tělesa ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, ani se skutečností, že některé pozemky z původního historického církevního majetku byly z geodetického a evidenčního hlediska vedeny odlišně oproti současnému stavu katastru nemovitostí (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 2. 2019 sp. zn. 28 Cdo 176/2019).

11. V daném případě žalobce dovozuje funkční souvislost z toho, že sporné pozemky jsou v podstatě vklíněny mezi další pozemky ve vlastnictví žalobce a vždy se jedná o pozemky lesní. Uvedl 4 důvody, pro které má za to, že je podmínka funkční souvislosti naplněna – lepší boj proti kůrovci, možnost v budoucnosti v boji proti suchu vybudovat zařízení na zadržování vody, cesty potřebuje ke stahování dřeva a naplnění zákonných podmínek honitby, tedy celkově lepší využití celého lesa (odkaz na judikát sp. zn. 28 Cdo 1372/2021).

12. V rozhodnutí, na které žalobce odkázal, šlo o rybník, resp. dno rybníka a okolní pozemky – břehy. Zde Nejvyšší soud konstatoval, že užitná souvztažnost může být dána, když lze předpokládat, že rybník lze obhospodařovat toliko za využití pobřežního pozemku. Nejvyšší soud také dovodil, že z ekonomického hlediska se souvztažnost projevuje zpravidla tím, že jedna nemovitost je předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné. V nyní projednávaném případě však má krajský soud za to, že tato souvztažnost naplněna není, neboť sama skutečnost, že sporné pozemky jsou vklíněny mezi pozemky vlastněné žalobcem, nemůže funkční souvislost založit. Žalobci nic nebrání v řádném užívání jeho pozemků, když k nim má zajištěn přístup po lesních cestách, byť tyto jsou částečně na pozemcích i jiných vlastníků. Relevantním argumentem pak není ani to, že se jedná o souvislý lesní pozemek, neboť nic nebrání tomu, aby jednotlivé pozemky situované v tomtéž lese podléhaly odlišnému vlastnickému či užívacímu režimu (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 11. 2019 sp. zn. 28 Cdo 2854/2019). Konečně je třeba uvést, že uznání honitby ustanovení § 18 zákona o myslivosti nepodmiňuje vlastnictvím honebních pozemků jednou osobou.

13. Z výše uvedeného plyne, že žalobě žalobce nelze vyhovět.

14. Z výše uvedených důvodů soud dle § 250i žalobu zamítl, neboť správní orgán správně nevyhověl návrhu žalobce na vydání předmětných pozemků.

15. Další účastník, který měl ve věci plný úspěch, má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Náleží mu náhrada nákladů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady nákladů řízení (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony (převzetí věci, vyjádření a účast na jednání). V souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky činí odměna za 1 úkon 300 Kč. Žalobce je tedy povinen nahradit dalšímu účastníkovi náklady řízení v celkové výši 900 Kč.

16. Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř.