16 C 49/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Leou Pavlovovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti dalšího účastníka: osobní údaje dalšího účastníka anonymizováno 6 slov země , IČO sídlem adresa jednající prostřednictvím název OVM anonymizováno 6 slov , IČO sídlem adresa anonymizována dvě slova obec sídlem adresa v řízení podle části páté o. s. ř. ve věci rozhodnuté státní instituce anonymizováno 6 slov územní celek ze dne 26. srpna 2021 pod č. j. 149392/2015/514313 R1779/RR2721, SPU 312970/2021/114/

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí [státní instituce] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] č. j. 149392/2015/514313 R1779/RR2721, SPU 312970/2021/114/ ze dne 26. 8. 2021, tak, že mu bude vydán pozemek p. č. [rok] v [katastrální uzemí], [územní celek], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit dalšímu účastníkovi náklady řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal podle části páté občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) projednání věci rozhodnuté [státní instituce] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] (dále jen správní orgán) dne 26. 8. 2021 pod č. j. 149392/2015/514313 R1779/RR2721, SPU 312970/2021/114/. Tímto rozhodnutím správní orgán nevydal žalobci pozemek p. č. [rok] v [název katastrálního území] s odůvodněním, že není naplněna podmínka funkční souvislosti dle § 7 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ ZMV“). Správní orgán uvedl, že pozemek netvoří funkční souvislost s jinými nemovitostmi oprávněné osoby (žalobce) a dodal, že územní blízkost či sousední poloha nemovitostí nezakládá sama o sobě funkční souvislost, neboť i sousedící nemovitosti mohou být hospodářsky zhodnocovány rozdílně a vzájemně nezávisle. Zároveň je tento pozemek veden v katastru nemovitostí jako druh pozemku ostatní plocha a způsob využití ostatní komunikace a je využíván jako přístupová komunikace, na které je asfaltový povrch, a zajišťuje přístup k nemovitostem vlastníků, kteří nejsou osobami povinnými ve smyslu § 4 ZMV, tím je naplněn výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že má za to, že správní orgán nerozhodl správně, když nevzal do úvahy následující skutečnosti. Sporný pozemek je přístupová cesta, která vede mezi pozemky žalobce a také vedle pozemku, na který uplatnil žalobce nárok, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Funkční souvislost je dle názoru žalobce dána tím, že pozemky spolu nejen sousedí, ale zároveň jsou i jedinou přístupovou cestou na tyto lesní pozemky žalobce. Majitelé ostatních pozemků, včetně [státní podnik] [anonymizováno], mají přístup na své pozemky zajištěný z jiné cesty. Pro žalobce je to jediná přístupová cesta k lesním pozemkům, kterou potřebuje, aby tyto své pozemky mohl plně využívat. Žalobce vyslovil názor, že je dán jednoznačný zájem na tom, aby byla zachována funkční souvislost předmětných zemědělských celků, bylo zachováno jejich stávající, historické a funkční hospodářské využití. Navrhl proto, aby bylo rozhodnutí správního orgánu nahrazeno tak, že mu bude předmětný pozemek vydán.

3. Další účastník ve svém vyjádření uvedl, že považuje rozhodnutí správního orgánu za správné, má za to, že nebyla prokázána funkční souvislost podle § 7 odst. 1 písm. a) ZMV a zároveň byl naplněn výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV, neboť sporný pozemek má charakter veřejné účelové komunikace. Je toho názoru, že skutečnost, že předmětný pozemek nebude žalobci vydán, mu nebrání v užívání jeho lesních pozemků, neboť tento pozemek může žalobce využívat k přístupu ke svým pozemkům, když se jedná o veřejnou účelovou komunikaci. Z místního šetření i z ortofotomapy zjistil, že sporný pozemek slouží i pro přístup třetích osob ke svým pozemkům. Odkázal na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu a uzavřel, že není splněna podmínka funkční souvislosti, zároveň je dán i výlukový důvod a navíc nejde ani o původní majetek z hlediska ZMV, když pozemek vznikl nově na základě pozemkových úprav. Další účastník také polemizoval o otázce, zda je žalobce osobou oprávněnou podle ZMV a zda není žaloba v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s účelem ZMV. Ze všech těchto důvodů navrhl další účastník, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Správní orgán nevyužil možnosti se k žalobě vyjádřit, soudu pouze zapůjčil spis.

5. Žaloba žalobce má oporu v § 244 odst. 1 o. s. ř., neboť rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

6. Podle § 9 odst. 10 ZMV rozhodl-li pozemkový úřad podle tohoto zákona, může být tato věc projednána v řízení podle části páté občanského soudního řádu. K řízení je v prvním stupni příslušný krajský soud.

7. Jako první se soud zabýval námitkou dalšího účastníka stran aktivní legitimace žalobce. Další účastník poukazoval na to, že žalobce o sobě tvrdí, že je totožný s církevní právnickou osobou [název právnické osoby] [anonymizována tři slova], když právě tato osoba je zapsána jako jediný vlastník k souboru veškerého nemovitého majetku, vedeného v jednotlivých vložkách zemských desek [číslo]. Také [název právnické osoby] [anonymizována tři slova] v [obec] [část obce] se považuje za samostatnou právnickou osobu, jejíž kontinuita nebyla přerušena. Není proto jasné, na základě čeho se žalobce domáhá dalších nemovitostí ze stejné majetkové podstaty, zapsané ve vložce [číslo] zemských desek, když za vlastníka nedílné součásti tohoto souboru nemovitostí se již označila jiná právnická osoba ([název právnické osoby] [anonymizována tři slova] v [obec] [část obce]). K tomu krajský soud uvádí, že je zřejmé (z Rejstříku evidovaných právnických osob vedeného Ministerstvem kultury), že se jedná o právnické osoby, jejichž zřizovatelem je [název právnické osoby] [anonymizována tři slova]. [anonymizováno] a statutárním orgánem obou těchto korporací je tatáž fyzická osoba, arciopat [jméno] [jméno] [příjmení]. Jde tedy o organizačně, ideově, ale i personálně a ekonomicky propojené církevní právnické osoby, jimž (jejich právnímu předchůdci) byl majetek v rozhodném období odňat a u nichž lze očekávat kooperaci při zachování či obnovení funkčního celku nemovitých věcí (srov. viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2018 sp. zn. 28 Cdo 1429/2018). Krajský soud má tedy za to, že aktivní legitimace žalobce je dána, když není na překážku, že se za vlastníka nedílné součásti souboru nemovitostí (muzea) při uplatnění restitučního nároku dle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, označilo [název právnické osoby] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec], když tyto osoby jsou propojeny a je jejich interní záležitostí, jak se svých práv budou domáhat (srov. rozhodnutí NSČR sp. zn. 28 Cdo 3098/2021).

8. V projednávané věci je dále sporné, zda byla naplněna podmínka funkční souvislosti dle § 7 odst. 1 ZMV a zda byl či nebyl naplněn výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV.

9. Podle § 7 odst. 1 ZMV povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.

10. Dovolací soud opakovaně ve svých rozhodnutích vyložil, že funkční souvislost vydávaných nemovitostí ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZMV může a i v minulosti mohla vyplývat pouze z jejich skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití, a to především s ohledem na jejich stavební či jinou hospodářskou podobu nebo jejich přírodní ráz, což pouze odvozeně může souviset i s jejich vzájemnou polohou v území. Z ekonomického hlediska se tato souvztažnost může projevovat či v minulosti projevovala zpravidla tím, že jedna nemovitost je (byla) předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je (bylo) bez druhé nemovitosti ztížené nebo nemožné, a oddělením jedné věci od druhé je (byla) jejich ekonomická a užitná hodnota podstatně snížena. Funkční souvislost požadovaných pozemků proto nemůže být odvozována z toho, že v rozhodném období existovala vlastnická jednota odňatých pozemků s jinými pozemky vydanými či vydávanými oprávněné osobě, neboť se nejednalo o souvislost funkční, nýbrž o souvislost právní (vlastnickou). Funkční souvislost není obdobně dána ani tím, že vlastník odňatých pozemků používal výnosy z hospodaření na těchto pozemcích ke stejnému účelu jako příjmy z dalších již vydaných či vydávaných pozemků, neboť se jednalo o souvislost spotřební, nikoliv funkční. Konečně ani územní blízkost či sousední poloha pozemků nezakládala sama o sobě jejich funkční souvislost, neboť i sousedící nemovitosti mohou (mohly) být hospodářsky využívány (obhospodařovány) rozdílně a vzájemně nezávisle. Funkční souvislost přitom rovněž nelze zaměňovat s pojetím knihovního tělesa ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, ani se skutečností, že některé pozemky z původního historického církevního majetku byly z geodetického a evidenčního hlediska vedeny odlišně oproti současnému stavu katastru nemovitostí (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 2. 2019 sp. zn. 28 Cdo 176/2019).

11. V daném případě žalobce dovozuje funkční souvislost z toho, že sporný pozemek je přístupovou cestou, která vede mezi pozemky žalobce a zároveň je i jedinou přístupovou cestou na jeho lesní pozemky. Tvrdí také, že lesní pozemky bez přístupu lze využívat skutečně jenom obtížně. Soud má však za to, že skutečnost, že žalobce nevlastní přístupovou cestu ke svým lesním pozemkům, mu nebrání v jejich řádném obhospodařování. Sporný pozemek není předpokladem pro fungování a řádné užívání pozemků, které jsou ve vlastnictví žalobce, a nebylo prokázáno, že by ekonomická či užitná hodnota pozemků při rozdílném vlastnictví byla podstatně snížena. Soud tedy dospěl k závěru, že skutečně nebyla naplněna podmínka funkční souvislosti sporného pozemku a pozemků ve vlastnictví žalobce, když žalobce své pozemky může plnohodnotně užívat, neboť sporný pozemek, který je přístupovou cestou k dalším pozemkům žalobce, je veřejná účelová komunikace.

12. Pro úplnost se dále soud zabýval i druhým důvodem, pro který nebyl sporný pozemek žalobci vydán, tedy, že se jedná o veřejnou účelovou komunikaci, která slouží i třetím osobám, které nejsou osobami povinnými, k přístupu na jejich pozemky.

13. Podle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen„ stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.

14. Judikatura se v podstatě ustálila na tom, že v případě pozemků, na kterých se nachází komunikace, je se třeba zabývat tím, zda tato komunikace vskutku slouží toliko k obhospodařování zemědělských pozemků ve vlastnictví účastníků řízení, nebo zda naplňuje širší (nezbytnou a ničím nenahraditelnou) komunikační potřebu i ve vztahu k nemovitostem jiných vlastníků (zda slouží spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků – viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3505/2018, sp. zn. 28 Cdo 4692/2020 atd.). Relevantní v tomto směru může být i role sporné cesty v celé komunikační síti a její vztah k ostatním cestám v lokalitě. A zde dospěl krajský soud k tomu závěru, že veřejný zájem převažuje nad zájmem žalobce, neboť sporný pozemek vede i k nemovitostem, které jsou ve vlastnictví třetích osob. Protože se jedná o veřejně přístupný pozemek, může jej žalobce i nadále užívat pro přístup ke svým nemovitostem (viz výše).

15. Z výše uvedeného plyne, že žalobě žalobce nelze vyhovět.

16. Z výše uvedených důvodů soud dle § 250i žalobu zamítl, neboť správní orgán správně nevyhověl návrhu žalobce na vydání předmětného pozemku.

17. Další účastník, který měl ve věci plný úspěch, má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Náleží mu náhrada nákladů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady nákladů řízení (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony (převzetí věci, vyjádření a účast na jednání). V souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky činí odměna za 1 úkon 300 Kč. Žalobce je tedy povinen nahradit dalšímu účastníkovi náklady řízení v celkové výši 900 Kč.

18. Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř.