17 Co 112/2006

Plný text

Sp. zn. 17Co 112/2006 ROZSUDEK Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx, a soudců xxx a xxx ve věci J.P., nar. xxx 1934, omezené ve způsobilosti k právním úkonům, zastoupené opatrovnicí MUDr. B.F., zastoupené JUDr. E.F., o schválení právního úkonu, k odvolání proti rozsudku Okresního soudu v HB ze dne 1.2.2006, č.j. P 110/94-139, t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem neschválil za J.P., omezenou ve způsobilosti k právním úkonům, právní úkon učiněný jejím opatrovníkem MUDr. B.F. dne 24.6.2005, spočívající v sepsání závěti za přítomnosti svědků T.K. a T.R. (bod I výroku rozsudku) a žádnému z účastníků n epřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod II). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že závěť je jednostranný, kdykoliv odvolatelný či změnitelný projev vůle ryze osobní povahy, tedy nedopouštějící zastoupení. Vzhledem ke zvláštní povaze a závažnosti se vyžad u je, aby ten, kdo závěť zřizuje, byl plně způsobilý k právním úkonům. Výjimka se vztahuje pouze na osoby nezletilé, starší 15 let. Občanský zákoník nepředpokládá, že by závěť mohla být zřízena osobou omezenou ve způsobilosti k právním úkonům, a to ani usta n oveným opatrovníkem. Nebyly proto shledány podmínky pro schválení daného právního úkonu podle § 28 občanského zákoníku (dále jen o.z.) a § 193 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud ust. § 146 odst. 1 p í sm. a/ o.s.ř. Proti rozsudku podala odvolání navrhovatelka – opatrovnice J.P. Okresnímu soudu vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Připomněla základní princip soukromého práva spočívající v zásadě, že co není zákonem zakázáno, je dovoleno. Právo pořídit závěť ohledně svého majetku patří mezi základní soukromoprávní subjektivní práva, toto právo náleží každému subjektu, tedy i takové osobě, která je omezena ve způsobilosti k právním úkonům rozhodnutím soudu. Zákon těmto osobám právo p ořídit závěť neodejmul. Subjektivní právo pak nemůže být odňato pouze na základě výkladu, který nerespektuje základní zásady zakotvené v ústavním pořádku a v občanském právu hmotném. Osoby omezené ve svéprávnosti mohou tedy pořídit závěť, neboť to nezakaz u je občanský zákoník. Mohou tak učinit prostřednictvím opatrovníka (viz § 27 odst. 2 a § 28 o.z.), přičemž je k tomu zapotřebí schválení soudu, neboť nejde o běžnou záležitost. Odvolatelka navrhla rozsudek okresního soudu změnit tak, že návrhu na schválení daného právního úkonu bude vyhověno. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212 o.s.ř.), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř., a to za souhlasu účastnice řízení), přezkoumal rovněž řízení vydání napadeného rozsudku předcházející (§ 212a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku. Na odůvodnění rozsudku okresního soudu se proto odkazuje a toto odůvodnění se pouze s ohledem na odvolací námitky doplňuje způsobem níže uvedeným. Z obsahu spisu vyplývá, že J.P. byla usnesením Okresního soudu v HB ze dne 28.11.1962, č.j. L 156/62-17, částečně zbavena svéprávnosti pro duševní poruchu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2.2.1963. Návrhem ze dne 8.8.2005 se pak opatrovnice domáhá schválení závěti, učiněné jí za J.P. Závěť je právním úkonem, její platnost se posuzuje jednak z hlediska obecných ustanovení (§ 34 a násl. o.z.), jednak z hlediska ustanovení zvláštních (§ 476 a násl. o.z.). V této věci se jedná o posouzení pořizovací způsobilosti J.P., která je osobou částečně omezenou ve způsobilosti k právním úkonům (§ 855 odst. 2 o.z.). Soudní praxe dospěla již dříve k závěru, že ten, kdo byl za účinnosti dříve platných zákonů zbaven částečně svéprávnosti, nemohl ani po zrušení těch t o zákonů činit pořízení závětí o svém majetku, pokud soud nerozhodl o rozsahu jeho způsobilosti k právním úkonům (srov. Sborník stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí – S IV, strana 458). Z ustanovení občanského zákoníku upravujících z ávěť vyplývá, že zákon přiznává pořizovací způsobilost pouze osobám způsobilým k právním úkonům. To je patrno z toho, že v § 476d odst. 2 o.z. je stanovena jediná výjimka z tohoto pravidla, a to ve prospěch nezletilých, kteří dovršili patnáctý rok. Závěť t edy není způsobilý zřídit ten, kdo byl pro duševní poruchu zbaven či omezen ve způsobilosti k právním úkonům (srov. podobně Mikeš, J., Muzikář, L. : Dědické právo, Linde Praha a.s., 2003, strana 53 až 55). Závěť je nutno považovat za osobní úkon pořizovat e le, což vylučuje její pořízení jinou osobou, konkrétně zástupcem zůstavitele. Odvolací soud z důvodů výše uvedených podle § 219 o.s.ř. rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly přiznání práva na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není do volání přípustné, ledaže by dovolací soud dospěl k závěru, že má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Takové dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v HB. V HK dne 4. dubna 2006