17 Co 145/2006

Plný text

17Co 145/2006 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobkyně A.T. , nar. xxx , bytem v xxx, zastoupené opatrovnicí J.H., bytem tamtéž, proti žalovanému V.T., nar. xxx , bytem v xxx, o rozvod manželství, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v HB ze 14. února 2006, č. j. 10C 190/2005-26, takto: Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora oz načeným rozsudkem okresní soud manželství účastníků rozvedl a nikomu z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění vyložil, že soudě podle skutkových zjištění, která učinil, je manželství účastníků rozvráceno, a to tak hluboce a trvale, že neplní žádnou ze svých funkcí a nelze očekávat, že by ještě mohlo dojít k obnovení soužití (§ 24 odst. 1 zákona o rodině). Žalobkyně a žalovaný spolu nežijí už nejméně 5 let. Příčina tkví v následcích onemocnění žalobkyně nevyléčitelnou Alzheimerovou c horobou. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný. Zopakoval, že má žalobkyni stále rád a chce, tak jako dosud, naplňovat slib, který si dali, totiž žít ve vzájemném svazku až do smrti. Popisoval, jak žalobkyni navštěvoval v nemocnici a jaké psychické obtíže mu žaloba o rozvod přinesla. Prohlásil, že by žalobkyně sama tento návrh nikdy nepodala, a že ho překvapuje, že se okresní soud přiklonil ke stanovisku její opatrovnice (její dcery), jež ve skutečnosti rozvod navrhla zřejmě jen z důvodů zištných, bez ohledu na přání obou manželů a možné důsledky rozvodu. Za nesprávné měl i to, že byl rozsudek vyhlášen u jednání, k němuž se opatrovnice žalobkyně nedostavila. Její omluvu, že musí pečovat o žalobkyni, pokládal za nedůvodnou. Z obsahu odvolání bylo zřejmé , že mu jde o změnu napadeného rozsudku v zamítavý. Opatrovnice žalobkyně navrhla rozhodnutí okresního soudu potvrdit. Namítla, že se žalovaný v její přítomnosti o žalobkyni vyjádřil jako o “živé ležící mrtvole” a že ji sám umístil do psychiatrické léčebny. Vysvětlovala, z jakých pohnutek si pak svou matku vzala k sobě. Měla za to, že by mělo být bráno v potaz, že žalovaný neměl v úmyslu o žalobkyni se starat a že teprve u ní (u opatrovnice) se její fyzický stav velmi zlepšil. Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 věta první o. s. ř.), krajský soud v neveřejném zasedání napadený rozsudek přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Dospěl k následujícím závěrům: Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně byla (rozsudkem OS v HB z 30. října 2002, č. j. 0Nc 712/2002-22, který nabyl 26. 11. 2002 právní moci) zbavena způsobilosti k právním úkonům (§ 10 odst. 1 občanského zákoníku) a v návaznosti n a to jí byl (usnesením téhož soudu z 12. prosince 2002, č. j. 0P 255/2002-26) ustanoven opatrovník (§ 27 odst. 2 občanského zákoníku), a to v osobě její dcery J.H. Projednávanou žalobu pak podala jménem žalobkyně právě ona. V soudní praxi dlouho době převládá právní názor, že opatrovník osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům jménem svého opatrovance žalobu o rozvod jeho manželství podat může. Obecně totiž nelze vyloučit, že rozvod manželství v zájmu dotyčné osoby skutečně je. V žádném případě se však nejedná o záležitost běžnou, a z tohoto důvodu se dovozuje, že v takovýchto případech je zapotřebí analogicky (§ 853 občanského zákoníku) aplikovat ustanovení § 28 občanského zákoníku. Podle něj potřebuje opatrovník k nikoli běžnému nakládání s m a jetkem opatrovance schválení (opatrovnického) soudu (srovnej pak navazující ustanovení § 179 ve spojení s § 193 odst. 3 o. s. ř.). Vyžaduje-li zákon dohled soudu nad neběžnými majetkovými úkony opatrovníka, pak se stejnou logikou je třeba – při absenci vý s lovné zákonné úpravy této problematiky – totéž požadovat i u tak závažného úkonu, týkajícího se osobního vztahu, jakým je podání rozvodové žaloby. I zde je tedy plně namístě, aby soud, jehož úlohou je bdít nad zájmy nesvéprávného, zhodnotil, zda je rozvod o vá žaloba pro dotyčnou osobu přínosem. Tento právní názor (vyjádřený např. ve stanovisku bývalého Nejvyššího soudu z 11. 5. 1964, Cpj 133/64) zastává i krajský soud. V projednávané věci obsah spisu nepodával žádnou zprávu o tom, jestli opatrovnický soud podání projednávané žaloby schválil. Krajský soud se tedy onoho soudu, jímž je Okresní soud v KV (opatrovnický spis žalobkyně vede pod sp. zn. 22P 75/2003), na danou záležitost dotázal a zjistil, že opatrovnice návrh na schválení rozvodové žaloby nepodala a žádné rozhodnutí tedy v tomto ohledu dosud vydáno nebylo. Za takové situace ovšem nezbývá, než napadený rozsudek pokládat za předčasný. Je na opatrovnici žalobkyně, aby řízení o schválení rozvodové žaloby zahájila, a následný postup v tomto řízení rozvodovém pak bude třeba přizpůsobit jeho výsledku. Jestliže schválení uděleno nebude anebo o ně opatrovnice ani nepožádá, rozvodové žalobě vyhovět nelze. Z těchto důvodů krajský soud – aniž se mohl věcí zabývat i z jiných hledisek včetně argumentace účastníků k věci samé – musel napadený rozsudek zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení okresnímu soudu (§ 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Ten poskytne opatrovnici žalobkyně v nadepsaném smyslu náležité poučení a poté vyčká, zda návrh na schválení žaloby podán bude, popřípadě na výsledek takto zahájeného řízení. Teprve pak o žalobě znovu rozhodne, a bude-li ji opět posuzovat věcně, vypořádá se i s argumentací, kterou účastníci přednesli v odvolacím řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 29. června 2006 Předseda senátu: