17 Co 188/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Čipery a soudců Mgr. Tomáše Šintáka a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta o odstranění vady nemovité věci k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. srpna 2025 č. j. 9 C 252/2024-165

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady odvolacího řízení ve výši 2 371,60 Kč.

1. Rozsudkem výše označeným okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost odstranit vadu blíže označené bytové jednotky spočívající v nefunkční hydroizolaci podlahy a tepelné izolaci obvodového zdiva (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobkyni zavázal, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalovanému k rukám , jméno advokáta, částku , částka, (výrok II).

2. Rozhodnutí o věci samé odůvodnil okresní soud tím, že žalobkyně neoznámila vady žalovanému včas, a proto žalovaný důvodně vznesl námitku promlčení žalobkyní uplatněného práva na odstranění vad. Odkázal v této souvislosti na ustanovení § 2112 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Výrok o nákladech řízení opřel o ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to ve znění účinném do , datum, za úkony poskytnuté do uvedeného data v sazbě , částka, za úkon včetně paušální náhrady , částka, . Za úkony učiněné od , datum, pak činí odměna , částka, za úkon a náhrada hotových výdajů , částka, . Do konce roku 2024 byly učiněny dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne , datum, ), od počátku roku 2025 pak celkem šest úkonů (vyjádření z , datum, , , datum, a , datum, , účast při jednáních soudu dne , datum, , , datum, a , datum, ). Celková odměna tedy dosáhla výše , částka, , náhrada výdajů činí , částka, . Součástí nákladů žalovaného je i cestovné ve výši , částka, a náhrada za promeškaný čas v částce , částka, . Náklady zastoupení se dále zvyšují o daň z přidané hodnoty ve výši , částka, a dosahují celkem , částka, . Okresní soud dále za součást nákladů žalovaného uznal částku , částka, , kterou žalovaný zaplatil , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , za odborné vyjádření, jež reagovalo na znalecký posudek společnosti , právnická osoba, ., který opatřila žalobkyně. Tyto náklady pokládal za účelně vynaložené k obraně žalovaného, a to i v situaci, kdy k posuzování odborných otázek v řízení nakonec nedošlo. Pokud totiž žalobkyně předložila na podporu své argumentace znalecký posudek, je legitimní, že žalovaný opatřil odborné vyjádření vztahující se ke stejným otázkám.

3. Proti výroku II rozsudku okresního soudu o nákladech řízení podala žalobkyně odvolání. Namítla, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Předně poukázala na to, že částku , částka, za odborné vyjádření nelze považovat za účelně vynaložený náklad ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Šlo o odborné vyjádření nadbytečné, neboť okresní soud se jím v odůvodnění rozsudku vůbec nezabýval a neřídil se jím při stanovení skutkového základu pro rozhodnutí ve věci. Toto odborné vyjádření tedy nijak neovlivnilo samotný výsledek sporu. Nelze proto připustit, aby žalobkyně nesla břemeno tohoto finančního nákladu, který pro hájení práv žalovaného nutný nebyl. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na usnesení Nejvyššího soudu z 30. 8. 2018 sp. zn. 33 Cdo 5607/2016, jež dovodilo, že za účelné nelze považovat části znaleckého posudku, odborného vyjádření nebo jiného odborného podkladu, které přesahují potřeby daného soudního sporu. Žalobkyně dále v odvolání zdůraznila, že při podání žaloby vycházela z výkladu přijímaného judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ), kterou však okresní soud nerespektoval. Jeho rozhodnutí o věci samé tak spočívá na zjevném pochybení v právním posouzení. Není proto spravedlivé, aby žalobkyně nesla plnou tíži nákladů řízení. Spravedlivému uspořádání poměrů by odpovídalo, aby si každá ze stran nesla vlastní náklady prvostupňového řízení. Dle žalobkyně tak lze aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů žalovanému snížit s přihlédnutím k těmto okolnostem případu, povaze sporu a procesnímu postavení žalobkyně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že pokládá rozsudek okresního soudu v obou jeho výrocích za věcně správný. Nesouhlasil s míněním žalobkyně, že náklady na odborné vyjádření nebyly vynaloženy účelně. Předmětný spor se týkal technické záležitosti. Žalovaný se proto nebyl schopen bez pomoci znalce kvalitně vyjádřit k odborným vyjádřením a znaleckým posudkům předloženým žalobkyní. Dané řízení navíc bylo ovládáno zásadou koncentrace, a proto nebylo možné vyčkávat, zda okresní soud vyhoví námitce promlčení. Žalovaný rovněž pokládá poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5607/2016 za nedůvodný, protože toto rozhodnutí se týká jiné otázky. V citovaném případě nebyla přiznána plná náhrada nákladů řízení, neboť znalecký posudek neodpovídal na otázky týkající se předmětu řízení. V projednávané věci je však situace zcela odlišná, protože , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , se vyjadřoval pouze k meritu věci a k vadám odborných vyjádření a znaleckých posudků. Žalovaný dodal, že žalobkyně tím, že proti výroku I rozsudku odvoláním nebrojila, přijala správnost rozhodnutí. Je tak nutno vycházet z toho, že žalovaný byl ve věci úspěšný. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud výrok II rozsudku soudu prvního stupně potvrdil a aby mu současně přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), odvoláním napadený rozsudek okresního soudu ve výroku II o nákladech řízení, jakož i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatelka domáhala jeho přezkumu (§ 212 o. s. ř.). Přihlížel přitom jen k důvodům, které se týkají toho, co okresní soud řešil v odvoláním napadeném výroku rozsudku (§ 212a odst. 6 o. s. ř.). Odvolání důvodným neshledal.

6. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

7. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

8. Krajský soud předesílá, že okresní soud správně a plně v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. posoudil otázku úspěchu ve věci jakožto základního principu, od něhož se odvíjí rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Je tu skutečně podstatné, že žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Žalovaný byl tudíž z hlediska procesního zcela úspěšný. Proti žalobkyni má tedy právo na náhradu nákladů, které v průběhu řízení účelně vynaložil ke své procesní obraně. Pro posouzení úspěchu ve věci nemá význam to, že žalobkyně zpochybňuje správnost pravomocného rozhodnutí o věci samé. Odvolacímu soudu nepřísluší, aby pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení přezkoumával správnost výroku I rozsudku okresního soudu, proti kterému žalobkyně odvolání nepodala. Pro posouzení úspěchu ve věci je tedy rozhodující, že rozsudek nabyl ve výroku o zamítnutí žaloby právní moci.

9. Okresní soud taktéž správně a plně v souladu s příslušnými právními předpisy vypočetl výši náhrady nákladů žalovaného. Na výstižné odůvodnění jeho rozsudku lze v této části pro stručnost odkázat. Náležitě se zabýval i otázkou, zda lze částku , částka, zaplacenou žalovaným za odborné vyjádření, považovat za účelně vynaložený náklad i za situace, kdy se zřetelem k důvodům, na nichž rozhodnutí o věci samé stojí, nebylo třeba řešit odborné otázky. Dospěl ke správnému úsudku, že uvedený náklad byl vynaložen účelně právě proto, že šlo o odpověď žalovaného na znalecký posudek předložený v řízení ze strany žalobkyně. Tento závěr plně koresponduje s principem rovnosti účastníků, jímž je občanské soudní řízení ovládáno. Opřela-li žalobkyně svou žalobu o tvrzení, k jejichž posouzení byly potřebné odborné znalosti, pak nelze náklady žalovaného vynaložené na znalecký posudek či odborné vyjádření pokládat za neúčelné.

10. Odvolací soud souhlasí s žalovaným v tom, že žalobkyní namítané usnesení Nejvyššího soudu z 30. 8. 2018 sp. zn. 33 Cdo 5607/2016 nelze v projednávaném případě použít jako argument pro odepření náhrady nákladů na podané odborné vyjádření. Nejvyšší soud v daném usnesení (šlo o usnesení, jímž bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto) zdůraznil princip účelnosti vynaložených nákladů na znalecký posudek předložený účastníkem řízení. Šlo však o situaci, kdy ke krácení náhrady přistoupily nižší soudy jednak proto, že část znaleckého posudku nebyla pro věc podstatná, jednak proto že část uplatněného znalečného pokládaly za nepřiměřeně vysokou. O takový případ se však v projednávané věci nejedná.

11. Krajský soud neshledal ani žádný důvod pro užití moderačního práva soudu dle ustanovení § 150 o. s. ř. Konstantní judikatura dovodila, že toto ustanovení je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 10. 2015 sp. zn. 33 Cdo 2728/2015). Nejvyšší soud v usnesení z 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2438/2013 (uveřejněném pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), vyložil, že toto ustanovení, jež umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit zásadu úspěchu ve věci, slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Nejvyšší soud zdůraznil, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimku z obecného pravidla vykládat restriktivně, a ztotožnil se s názorem vyjádřeným v komentářové literatuře (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1005), podle něhož závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 31. 3. 2014 sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, v němž dále vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Nemůže však jít o libovolné okolnosti řízení, nýbrž o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

12. V dané věci žalobkyně opírá navrhované užití moderačního práva výlučně o své přesvědčení, že okresní soud věc samu po právní stránce nesprávně posoudil. Toto mínění žalobkyně nelze považovat za důvod zvláštního zřetele hodný ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. Za podstatné pokládá odvolací soud zvláště to, že žalobkyně rozsudek okresního soudu ve výroku I odvoláním nenapadla. Pravomocné řešení předběžné otázky, která byla mezi účastníky sporná, je pro účastníky závazné a vytváří překážku věci pravomocně rozsouzené (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012).

13. Z výše uvedených důvodů tedy odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II o nákladech řízení jako správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný dosáhl v odvolacím řízení plného procesního úspěchu, protože odvolání žalobkyně nebylo ani částečně vyhověno. Jeho náklady jsou tvořeny odměnou za zastupování ve výši , částka, za vyjádření k odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí, tedy úkon právní služby honorovaný poloviční sazbou z tarifní hodnoty tvořené částkou , částka, , představující předmět odvolacího řízení (§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu). Náklady se dále zvyšují o náhradu hotových výdajů v částce , částka, a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši , částka, . Celkem tak činí , částka, . Žalobkyně byla tedy zavázána, aby žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) nahradila rovněž náklady odvolacího řízení v této výši, a to v zákonné třídenní lhůtě počítané od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).