17 CO 28/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Čipery a soudců Mgr. Tomáše Šintáka a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání zaniklého společného jmění manželů k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 9. prosince 2021 č. j. 13 C 48/2020-174

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, II a III mění takto: a) Ze zaniklého společného jmění účastníků se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu v [obec], [IČO], sídlem [adresa], k němuž se váže právo na užívání bytu [číslo] o velikosti 3 + 1 v domě [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec]. b) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 435 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. c) Žaloba o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, pokud jde o osobní automobil tovární značky Škoda Yeti, rok výroby 2016, [registrační značka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

III. Každý účastník je povinen zaplatit České republice náhradu jí vzniklých nákladů řízení ve výši 705 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.

1. Rozsudkem výše označeným okresní soud vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že do vlastnictví žalovaného [jméno] [příjmení] přikázal jednak členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu v [obec], [IČO], sídlem [adresa], k němuž se váže právo na užívání bytu [číslo] o velikosti 3 + 1 v domě [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec] (výrok I), jednak osobní automobil Škoda Yeti, rok výroby 2016, [registrační značka] (výrok II). Žalovanému dále uložil povinnost vyplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] vypořádací podíl ve výši 970 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III). V části, ve které se účastníci domáhali vypořádání zaniklého společného jmění manželů ve všech položkách vyjma označeného členského podílu v bytovém družstvu a osobního automobilu, okresní soud řízení zastavil (výrok IV). O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl okresní soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok V). Žalovanému i žalobkyni konečně uložil, aby zaplatili České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení každý 705 Kč (výroky VI a VII).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vyložil, že manželství účastníků uzavřené dne 4. 4. 1998 bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze 7. 1 2019 č. j. 12 C 299/2018-16, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2019. Žalobkyně zahájila řízení o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů a k vypořádání navrhla řadu položek, které žalovaný ještě rozšířil. Během řízení účastníci dospěli k částečnému vypořádání tak, že spornými zůstaly pouze členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu a osobní automobil Škoda Yeti. Ohledně všech ostatních položek vzali účastníci žalobu zpět, a proto okresní soud v této části řízení zastavil (§ 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen„ o. s. ř.“). Na základě provedeného dokazování pak ve vztahu k oběma sporným položkám uzavřel, že obě tvoří součást společného jmění manželů. Členský podíl v bytovém družstvu nabyli účastníci na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 24. 4. 2006. Automobil Škoda Yeti byl žalovaným zakoupen v Německu a registrován 16. 1. 2017. Hodnota členského podílu činí 1 700 000 Kč (dle znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení]), hodnota osobního automobilu dosahuje 240 000 Kč (je mezi účastníky nesporná). Obojí bylo pořízeno z finančních prostředků pocházejících z dědictví po sestře babičky žalovaného, žalovaný však neprokázal, že by tyto finanční prostředky nabyl na základě darovací smlouvy či dědictví. Babička žalovaného [jméno] [příjmení] zdědila jako výhradní dědička po své sestře [jméno] [příjmení] částku 265 122 EUR Tyto finanční prostředky byly uloženy na bankovní účet matky žalovaného [jméno] [příjmení], která je následně rozdělovala mezi sebe, babičku žalovaného, sestru žalovaného a samotného žalovaného. Pouhým připsáním na účet matky žalovaného se peníze jejím vlastnictvím nestaly. Okolnosti, že v roce 2006 nebyla ohledně finančních prostředků uzavřena darovací smlouva, nasvědčuje i to, že žalovaný ani jeho matka nepodali přiznání k dani darovací, třebaže dar převyšující hodnotu jednoho milionu korun této dani podléhal. Pokud tedy žalovaný použil takové peníze na zakoupení členského podílu a automobilu, šlo o peníze získané bez právního důvodu a žalovaný se bezdůvodně obohatil. Okresní soud tak neměl za prokázané, že by mezi babičkou a matkou žalovaného a následně matkou žalovaného a žalovaným došlo k uzavření platné darovací smlouvy. Tyto finanční prostředky nebyly ani předmětem dědického řízení po [jméno] [příjmení], která zemřela v roce 2008. V rámci právního posouzení věci okresní soud připomněl znění ustanovení § 709 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (tj. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013; dále jen„ obč. zák.“), a uzavřel, že věci nabyté jedním z manželů z titulu bezdůvodného obohacení se stávají součástí společného jmění manželů. Nelze ani dovodit, že žalovaný učinil vnos ze svých výhradních prostředků do společného jmění. Jak členský podíl v bytovém družstvu, tak osobní automobil přikázal tedy do vlastnictví žalovaného, který o to projevil zájem. Žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 970 000 Kč odpovídající polovině celkové hodnoty vypořádávaného majetku (1 940 000 Kč).

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání a výslovně jej směřoval jen proti jeho výroku III o vypořádacím podílu. Namítal, že uvedený výrok rozsudku je vydán na základě nesprávného právního posouzení jinak správně zjištěného skutkového stavu věci. Okresní soud měl dle odvolatelova přesvědčení zohlednit, že členský podíl i osobní automobil zakoupil žalovaný výlučně za své prostředky. Při stanovení výše vypořádacího podílu tak měla být zohledněna úplata za členský podíl pocházející z prostředků žalovaného ve výši 830 000 Kč. Na vypořádání automobilu pak žalobkyně nárok vůbec nemá, protože nenáležel do společného jmění. Žalovaný nesouhlasí s právním závěrem okresního soudu, že příslušné finanční prostředky nabyl bez právního důvodu. Poukazuje v této souvislosti na svědecké výpovědi své matky [jméno] [příjmení] a své sestry [jméno] [příjmení] Okresní soud opomněl, že vedle převodu prostředků zděděných babičkou na matčin účet existovala i ústní ujednání, podle nichž [jméno] [příjmení] později peníze rozdělovala. Je tak zřejmé, že zděděné peníze babička žalovaného darovala jeho matce a ta je následně darovala žalovanému. K předání peněz došlo s vědomím a souhlasem paní [příjmení], což lze doložit i tím, že po dobu dvou let žila v předmětném družstevním bytě. I kdyby tedy nemohla peníze na pořízení bytu darovat žalovanému jeho matka, pak mu je jistě darovala jeho babička. Způsob použití peněz z dědictví byl výsledkem širší rodinné dohody. Závěr okresního soudu o bezdůvodném obohacení je v rozporu s vůlí všech zúčastněných. V řízení nebylo tvrzeno, že by úplata za členský podíl byla hrazena jinak, než jak uváděl žalovaný. Ty samé závěry se vztahují i na prostředky, které žalovaný použil na nákup osobního automobilu Škoda Yeti. Žalovaný navrhl změnu výroku o vypořádacím podílu tak, že jeho výše činí jen 435 000 Kč.

4. Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry okresního soudu a navrhla potvrzení jeho rozsudku.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) rozsudek okresního soudu i jemu předcházející řízení v mezích, v nichž se odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), aniž byl vázán důvody, které byly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání shledal důvodným.

6. V prvé řadě bylo třeba vyřešit otázku rozsahu podaného odvolání. Žalovaný sice odvoláním výslovně napadá toliko výrok III rozsudku okresního soudu o vypořádacím podílu, avšak ten nemá samostatnou povahu, neboť obsahově závisí na výrocích I a II, jimiž okresní soud rozhodoval o přikázání jednotlivých majetkových hodnot do vlastnictví žalovaného, a vychází z nich. Výroky I až III prvostupňového rozsudku tedy tvoří celek a výrok III není oddělitelný od výroků I a II. Z toho vyplývá, že odvolacímu přezkumu jsou otevřeny i výroky I a II, stejně jako závislé výroky o náhradě nákladů řízení (VI a VII). Odvolací soud se tedy nemohl zabývat pouze výrokem VI o částečném zastavení řízení, který samostatně nabyl právní moci.

7. Odvolací soud při přezkumu odvoláním napadeného rozsudku v prvé řadě dospěl k závěru, že řízení před okresním soudem nebylo postiženo žádnou zmatečnostní ani jinou podstatnou procesní vadou, která by mohla mít vliv na správnost rozsudku.

8. Soud prvního stupně provedl v potřebném rozsahu dokazování, z něhož učinil skutková zjištění, která jsou postačující pro rozhodnutí o věci samé. Skutková zjištění v odůvodnění napadeného rozsudku náležitě vyložil a formuloval též přesvědčivý závěr o skutkovém stavu věci, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Ostatně ani v odvolání nebyly vzneseny proti skutkovým zjištěním okresního soudu žádné námitky. Je třeba v této souvislosti zdůraznit, že prvostupňový soud správně zjistil, jaký byl původ peněz, které použil žalovaný k zaplacení jak členského podílu v bytovém družstvu, tak osobního automobilu.

9. V rámci právního posouzení pokládá odvolací soud za nutné předně zmínit již ustálený judikatorní závěr, že při vypořádání společného jmění manželů vzniklého za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. a zaniklého za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. postupuje soud podle zákona č. 89/2012 Sb. (Rc 63/2019). Nicméně z ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. vyplývá, že posouzení toho, co tvořilo součást společného jmění manželů před 1. lednem 2014 se i nadále řídí úpravou občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Pro projednávaný případ to má za následek, že nabytí členského podílu v bytovém družstvu je nutno posoudit dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, zatímco nabytí osobního automobilu se bude řídit občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. Obojí právní úprava však shodně stanoví, že součástí společného jmění manželů není mimo jiné to, co získal jeden z manželů darem, a to, co nabyl jeden z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, resp. majetek nabytý jedním z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví (srov. § 143 odst. 1 písm. a/ obč. zák. a § 709 odst. 1 písm. b/ a d/ o. z.).

10. Pro nabytí obou sporných majetkových hodnot je společné, že byly pořízeny výlučně za peníze, které žalovanému poskytla jeho matka ze svého bankovního účtu a které původně pocházely z dědictví nabytého babičkou žalovaného. Tato skutková okolnost není mezi účastníky sporná, žalobkyně v řízení netvrdila, že by snad původ peněz byl jiný. Spor mezi účastníky je jen v tom, jak tato fakta právně posoudit, tedy zda šlo o platné darování. Svědeckými výpověďmi matky a sestry žalovaného bylo přitom dále prokázáno, že matka žalovaného tyto peníze rozdělovala a vyplácela se souhlasem své matky (babičky žalovaného) a dalších rodinných příslušníků. V řízení tedy bylo náležitě prokázáno, že právě matka žalovaného byla oprávněna s těmito penězi nakládat, což mimo jiné dokládá i okolnost, že byly uloženy právě na jejím bankovním účtu. Předala-li tedy peníze žalovanému bez odpovídajícího protiplnění, pak šlo nepochybně o darování, tedy bezúplatné nabytí peněz. Okolnost, zda při tom jednala jako vlastnice peněz nebo jen jako zmocněnkyně své matky (z jejího pověření), není rozhodná pro posouzení otázky, zda se jedná o dar. Závěr okresního soudu, že nebyla uzavřena darovací smlouva, se jeví jako přespříliš formalistický. Je třeba v této souvislosti zdůraznit, že zákon pro uzavření darovací smlouvy, jejímž předmětem jsou peníze, nestanovil a nestanoví žádnou zvláštní formu. Pro darování (a tím více pro darování mezi blízkými osobami a rodinnými příslušníky) je přitom charakteristické, že k němu dochází zpravidla neformálně, kdy rozhodující je právě samotné předání daru. Na to, že jde o darování, lze spíše usoudit z okolností konkrétního předání daného předmětu. Typické nejsou ani výslovné ústní nabídky daru a jejich výslovné přijetí. Právě z toho pak plynou určité okresním soudem popisované nepřesnosti (nesrovnalosti) ve svědeckých výpovědích matky a sestry žalovaného, které soud prvního stupně vedly k závěru o tom, že žalovaný uzavření darovací smlouvy neprokázal. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že účelem svědecké výpovědi jakožto důkazního prostředku není to, aby přesně vyjasnila, kdy došlo k přechodu vlastnického práva. To je až součástí právního posouzení skutečností vyplynuvších z takového dokazování. Stejně tak není podstatné, zda byla v souvislosti s darováním zaplacena darovací daň. Splnění případné daňové povinnosti nemá na platnost darovací smlouvy žádný vliv. Krajský soud se proto neztotožňuje se závěrem okresního soudu, že se žalovaný přijetím peněz od své matky bezdůvodně obohatil. Naopak uzavírá, že peněžní prostředky, které žalovaný od matky získal, nabyl jako dar, a že tudíž tyto peníze byly jeho výlučným vlastnictvím.

11. I přesto, že členský podíl v bytovém družstvu byl pořízen za výlučné peněžní prostředky žalovaného ve výši 830 000 Kč, stali se oba manželé společnými členy bytového družstva. To vyplývá z ustanovení § 703 odst. 2 obč. zák., podle kterého vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Navíc příslušnou smlouvu o převodu členských práv a povinností ze dne 24. 4. 2006 uzavřeli jako nabyvatelé oba manželé. K tomu je třeba dále dodat, že právní úprava účinná od 1. 1. 2014 přinesla změnu vyplývající z ustanovení § 739 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále jen„ z. o. k.“). Podle něj již společné členství v bytovém družstvu vzniká, jestliže je družstevní podíl součástí společného jmění manželů. Protože však v daném případě došlo k nabytí členských práv a povinností (tj. i práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu) ještě před 1. 1. 2014, stali se účastníci společnými členy družstva bez ohledu na to, jaký byl původ peněz, za které byl členský podíl pořízen. Protože se společné jmění vypořádává podle práva účinného nyní, je pro projednávaný případ podstatné ustanovení § 739 odst. 2 z. o. k., podle něhož společné členství manželů zaniká vypořádáním společného jmění manželů nebo marným uplynutím lhůty pro jeho vypořádání.

12. Pro posouzení otázky, jak společný členský (družstevní) podíl vypořádat, má ovšem okolnost, že byl pořízen za výlučné prostředky jen jednoho z manželů, podstatný význam. V této souvislosti lze odkázat na již ustálenou judikaturu, a to např. na usnesení Nejvyššího soudu z 18. 5. 2016 sp. zn. 22 Cdo 5228/2015 (dostupné na www.nsoud.cz), v němž se uvádí: Společné členství manželů v bytovém družstvu je zvláštní a specifický institut, který vzniká ex lege bez ohledu na vůli manželů, jeho vznik, existenci a zánik upravují kogentní ustanovení občanského zákoníku a nelze je smluvně ovlivnit. Pokud byl však členský podíl nabyt způsobem, který by u jiné věci znamenal výluku ze společného jmění manželů, pak bude v takovém případě minimem spravedlnosti chránit práva toho z manželů, který členský podíl pořídil za podmínek zakládajících jinak výluku ze společného jmění manželů prostřednictvím zvýhodnění spočívajícího v přihlédnutí k jeho zásluhám na nabytí podílu, a to tak, že mu bude přikázán vypořádací podíl zvýšený až o hodnotu tohoto podílu. Soudní praxe tedy vyrovnání majetkových hodnot řeší prostřednictvím tzv. disparity podílů manželů na vypořádávaném majetku (§ 742 odst. 1 písm. f/ o. z.).

13. V projednávané věci bylo mezi účastníky dosaženo shody potud, že členský podíl v bytovém družstvu má při vypořádání připadnout žalovanému. Pokud jde o výši vypořádacího podílu žalobkyně, je nutno vzít v úvahu, že hodnota členského podílu za dobu od jeho nabytí vzrostla více než dvojnásobně: z pořizovacích 830 000 Kč až na nynějších 1 700 000 Kč. Růst hodnoty je výsledkem obecného růstu cen na trhu s byty. Krajský soud proto dovozuje, že by nebylo spravedlivé, aby z tohoto růstu těžil výlučně žalovaný tím, že by nemusel žalobkyni vyplácet na vypořádání jejich společného členství žádnou částku. Naopak za správné považuje odvolací soud to, že od nynější hodnoty členského podílu bude odečtena cena pořizovací a z výsledné částky (tedy vlastně z nárůstu hodnoty za dobu trvání manželství) ve výši 870 000 Kč vyplatí žalovaný žalobkyni právě jednu polovinu, tj. 435 000 Kč jako vypořádací podíl. Odpovídá to tedy odvolacímu návrhu žalovaného a zároveň to dle názoru odvolacího soudu představuje spravedlivé uspořádání poměrů účastníků, pokud jde o jejich družstevní podíl.

14. Jiná je ovšem situace týkající se osobního automobilu Škoda Yeti. Ten sice nabyl žalovaný za trvání manželství, ale pořídil jej za výlučně své peníze. Jde tu tedy o majetek, který nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví. Taková věc netvoří předmět společného jmění manželů na základě ustanovení § 709 odst. 1 písm. d) o. z. Pokud se tedy žalobkyně domáhala, aby jako součást společného jmění manželů byla vypořádána i tato věc, je na místě žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnout.

15. Z důvodů výše uvedených tedy odvolací soud postupem dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v jeho výrocích I až III tak, jak je uvedeno výše ve výrokové části tohoto rozsudku.

16. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu musel odvolací soud nově rozhodnout též o nákladech prvostupňového řízení a nahradit tak příslušné výroky rozhodnutí okresního soudu (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

17. Pokud jde o náklady řízení ve vztahu mezi účastníky, obě strany sporu se práva na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů výslovně vzdaly. Krajský soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).

18. Odvolací soud dále – obdobně jako předtím soud prvního stupně – uložil oběma účastníkům, aby každý z nich na základě ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. nahradil státu na účet okresního soudu polovinu nákladů, které zaplatil stát na znalečném. Jde u každého z účastníků o částku 705 Kč Krajský soud vychází z toho, že u obou účastníků nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ani jeden z účastníků se o přiznání poplatkového osvobození v průběhu řízení neucházel. Jejich majetkové poměry – soudě podle masy majetku navrženého původně k vypořádání – by ostatně osvobození od poplatkové povinnosti neodůvodňovaly.