17 Co 340/2006

Plný text

17Co 340/2006-53 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedyxxx a soudců xxx a xxx ve věci dědictví po M.K., zemřelé xxx 2006, naposl edy bytem ve xxx, za účasti ČR – Ú p z s v v m, xxx, adresa pro doručování xxx, k odvolání České republiky proti usnesení Okresního soudu v RK ze dne 4.srpna 2006, č.j. E 299/0006-40, takto: Usnesení okresního soudu se v napadené části výroku II, jíž byla České republice uložena povinnost ”vyzvednout urnu zůstavitelky”, m ě n í tak, že taková povinnost se České republice neukládá. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným usnesením okresní soud určil obvyklou cenu dědictví, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví (výrok I); potvrdil, že veškeré dědictví tvořené tam specifikovaným majetkem připadá České republice s povinností nést tam označené dluhy dědictví a s povinností vyzvednout urnu zůstavitelky uloženou na tam uvedeném místě (výrok II); rozhodl o odměně notářky, jejích hotových výdajích a o p ovinnosti tyto náklady zaplatit (výrok III). Proti tomu se Česká republika odvolala. Nesouhlasila s tou částí výroku II, jíž jí byla uložena povinnost ”vyzvednout urnu zůstavitelky”. Připadlo jí dědictví, jehož nenabyl žádný dědic (§ 462 obč. zák.). Její odpovědnost za dluhy dědictví upravuje § 472 obč. zák. Odpovídá také za přiměřené náklady pohřbu a vzniká jí závazkový právní vztah jako dlužnici k vypraviteli pohřbu jako věřiteli. Jiné povinnosti, než jaké vyplývají z § 472 obč. zák. a souvisejí s maje t kem zůstavitele, který na ni přešel, jí soud ukládat nemůže. Zacházení s lidskými pozůstatky navíc upravuje zák. č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, v platném znění. Podle § 14 odst. 2 písm. g/ tohoto zák. k převzetí urny je oprávněna osoba, která sjednala pohřbení, nebo její zmocněnec. Nedojde-li k převzetí, může provozovatel krematoria lidské ostatky uložit smísením se zemí do společného hrobu na veřejném pohřebišti. České republice (státu) a obecně ani dědici právo převzít urnu a tomu odpovídající povinnost nenáleží. Uvedená zákonná konstrukce je důsledkem závazkového právního vztahu mezi provozovatelem krematoria a objednatelem pohřbu, jehož předmětem je zpopelnění lidských ostatků za úplatu. Napadeným usnesením okresní soud ulož i l účastníku řízení povinnost nad rámec zákona či dokonce v rozporu se zákonem. Nejedná se o práva a povinnosti k majetku zůstavitele. Česká republika navrhla, aby krajský soud usnesení okresního soudu změnil tak, že povinnost ”vyzvednout urnu zůstavitelky ” se mu neukládá, nebo aby v této části usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Krajský soud zjistil, že odvolání podala osoba k tomu oprávněná včas (§ 201 a § 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) a že je přípustné. Přezkoumal usnesení okresního soudu v napadené části výroku II o uložení povinnosti České republice ”vyzvednout urnu zůstavitelky” spolu s řízením, které mu předcházelo (§ 212 věta prvá o.s.ř.). Odvolání je opodstatněné. Okresní soud v řízení o dědictví, jehož nenabyl žádný dědic a které připadlo jako odúmrť České republice podle § 462 obč. zák., měl rozhodovat pouze o jeho předmětu – o dědictví. Jím je míněn soubor práv a povinností majetkové povahy způsobilých být předmětem dědění. Nabývá se smrtí zůs t avitele (§ 460 obč. zák.). Povinnost vyzvednout urnu se zpopelněnými lidskými ostatky zůstavitelky takovou povinností není už jen proto, že neexistovala ke dni zůstavitelčina úmrtí a že není ani nákladem pohřbu (peněžitým plněním) ve smyslu § 472 odst. 1 o bč. zák., za který by Česká republika odpovídala. V ostatním krajský soud odkazuje na přiléhavou právní argumentaci odvolatelky. Z těchto důvodů krajský soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. usnesení okresního soudu v napadené části tak, že České republice se povinnost ”vyzvednout urnu zůstavitelky” neukládá. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V HK dne 11.září 2006 Předseda senátu: