17 CO 37/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Čipery a soudců JUDr. Jiřího Hanuše a Mgr. Tomáše Šintáka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného vedlejší účastník: pojišťovna , IČO sídlem v  obec , ulice a číslo o zaplacení 210 000 Kč k odvoláním žalovaného a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové z 23. listopadu 2021 č. j. 17 C 313/2020-158 Rozsudek okresního soudu se potvrzuje s tím upřesněním jeho výroku II, že v konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o výši nároku.

1. Žalobce se domáhá náhrady škody zaplacením 210 000 Kč.

2. Vyložil, že mu škoda vznikla tím, že na dřevěný přístřešek se starší, ale funkční čističkou odpadních vod, stojící na jeho pozemku (p.č.st. 584 v k.ú. [ulice] [anonymizována dvě slova]), spadla 16. listopadu 2019 ulomená vrchní část stromu (olše lepkavé), který v blízkosti – na druhém břehu řeky [název] [anonymizováno] – rostl na pozemku státu (p. [číslo]), k němuž má právo hospodaření žalovaný. Přístřešek i čističku náraz části stromu podle žalobce zcela zničil. Dle jeho mínění k ulomení stromu došlo v důsledku toho, že žalovaný zanedbal nad stromem náležitý dohled. Ukázalo se totiž, že strom byl před pádem v určitém místě mechanicky poškozen, viditelně ztrouchnivělý, resp. prohnilý (měl odloupnutou borku, propadliny a drobné vstupy do dutin), což způsobil masivní výskyt plodnic houby (rezavce lesknavého); měl i výrazně proschlou korunu se silně odumřelými větvemi. Rozsáhlé poškození kmene i známky infekce dřevní houbou byly podle žalobce viditelné i ze země a pád stromu bylo možné při znalosti souvislostí předpokládat. Podle znalkyně, jejíž posudek si žalobce obstaral, probíhalo tlení ve dřevě už několik let a plodnice houby musely být na kmeni patrné odhadem asi 5 let. Žalobce je tedy přesvědčen, že žalovaný neprováděl řádně preventivní prohlídky, podcenil péči o svěřený majetek a právě v důsledku toho strom nakonec uvedenou škodu způsobil. Dále žalobce popřel předprocesní obranu žalovaného, že strom spadl jen následkem okamžitého působení mimořádně silného větru, potažmo že se na vzniku škody případně spolupodílel neohlášením stavu stromu i on sám.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Především opakoval, že podle něj strom spadl určitě kvůli silnému větru. Poukázal na to, že (také) na kritický den vydal Český hydrometeorologický ústav kvůli očekávanému větru výstrahu možného poškození stromů a vzniku menších škod. Bránil se, že kontrolu stromu nezanedbal. Dokonce ještě 13. listopadu 2019 prováděl jeho zaměstnanec v místě prohlídku (mj. i) břehových porostů a žádné podstatné závady stromu nehlásil, resp. nezjistil. Žalovaný upozornil, že v případech daného typu není odpovědnost vlastníků v jeho postavení tzv. absolutní (poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 25 Cdo 18/2018), a znovu zdůraznil, že ho ani žalobce nikdy neinformoval, že je strom napadený dřevokaznou houbou a ztrouchnivělý. Pro případ, že by přesto byla žaloba co do základu shledána důvodnou, přednesl žalovaný zásadní výhrady proti žalobcem uplatňované výši škody. V první řadě pochyboval, zda čistička vůbec mohla být pádem stromu poškozena (když se nacházela pod úrovní terénu), vyslovil názor, že nebyla vodním dílem, a poukazoval na její stav v době pádu stromu.

4. Vedlejší účastník na straně žalovaného sdílel a podporoval stanoviska žalovaného.

5. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že je žaloba co do základu důvodná (výrok I) a že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (výrok II).

6. V odůvodnění především popsal svá zjištění a formuloval svůj skutkový závěr, shrnul, co je mezi účastníky sporné a co nesporné, a vyložil, proč podle jeho mínění žalovaný porušil speciální prevenční povinnost, obecně zakotvenou v § 2937 odst. 1 občanského zákoníku. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 2508/2012 a na žalobcem předložený znalecký posudek žalobci přisvědčil, že žalovaný náležitý dohled nad škodícím stromem zanedbal. Podle něj znalkyně z oboru ochrana přírody se specializací hodnocení stavu a návrh technologie ošetření stromů, diagnostika provozní bezpečnosti stromů, a v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací na dřeviny a trvalé porosty Ing. [jméno] [příjmení] přesvědčivě (a to i s podporou fotodokumentace) popsala, že předmětná olše v době odlomení a pádu své vrchní části vykazovala ve výšce asi 4 metrů rozsáhlé letité poškození kmene s viditelně trouchnivým dřevem a masivním množstvím plodnic rezavce lesknavého, které v pásu pokračovaly výše po kmeni dalších asi 5 metrů, a v místě plodnic byly patrné nekrózy s již odloupanou borkou a viditelně trouchnivým dřevem. Zmínil také, že při pádu došlo k rozlámání spadlé části kmene na menší úseky, což podle znalkyně také ukazuje na již značný rozsah hniloby, že tlení muselo probíhat už několik let a že strom byl před zlomením nakloněn nad žalobcův pozemek a měl silně odumřelé větve. Takové poškození podle okresního soudu měl odborný pracovník žalovaného už dříve zpozorovat a žalovaný pak měl strom včas skácet. Za nerozhodnou prohlásil námitku žalovaného, že ke kácení stromu je nutný úřední souhlas. Svědek [jméno] [příjmení], poříčný, který provedl kontrolu daného úseku [obec] [anonymizováno] 13. listopadu 2019, se podle soudu prvního stupně svou výpovědí (ústící především v tvrzení, že žádné poškození olše neshledal) toliko snažil obhajovat svůj postup. I podle něj se ovšem prohlídky břehových porostů neprováděly jen jednou ročně (aby bylo např. možné hodnotit i olistěný strom) a podle znalkyně strom„ živořil“ již řadu let. Okresní soud zdůraznil, že tomu, kdo má nad stromem dohled, nevzniká povinnost provést opatření zabraňujících způsobení škody až tehdy, je-li jisté, že dojde k jeho pádu s potenciálním vznikem škody; dohled má vykonávat preventivně a v takovém rozsahu, aby byl stav stromu zjištěn náležitě a mohlo být přistoupeno k provedení takových opatření, která jsou vzhledem k aktuálnímu stavu vědeckých a praktických zkušeností obvyklá a dostupná, a s přihlédnutím ke konkrétní situaci adekvátní a objektivně možná. Žalovaný těmto povinnostem nedostál a právě tím nad stromem náležitý dohled zanedbal. Jeho pád bezpochyby mohl předvídat. Mj. bylo také prokázáno, že se v bezprostřední blízkosti škodícího stromu nacházela další odumřelá olše (a rovněž jasan s odumřelými mohutnými větvemi), a k jejímu skácení žalovaný přistoupil krátce po škodní události. Žalovanému se také nepodařilo prokázat, že by byl pád stromu způsoben větrem; zpráva ČHMÚ tuto obranu nepodporuje a vedle stojící odumřelá olše poškozena nijak nebyla; předmětný strom tak musel spadnout kvůli pokročilé hnilobě, resp. letitému trouchnivění. Žalobci podle soudu prvního stupně žádný podíl na vzniku škody přičítat nelze. Škodící olše totiž stála na protějším břehu řeky, a pokud nepoznal její špatný stav odborník žalovaného podniku, lze to jen stěží vyžadovat po žalobci jako laikovi. Za vzniklou škodu tedy odpovídá výhradně žalovaný. Její výší se chce okresní soud zabývat, jakmile bude základ odpovědnosti postaven najisto.

7. Proti tomuto rozsudku se odvolali žalovaný i vedlejší účastník.

8. Žalovaný jej navrhl změnit v zamítavý anebo alespoň zrušit a vrátit věc k dalšímu prvostupňovému řízení. Namítl, že okresní soud vyšel výhradně z posudku znalkyně, která však reálně předmětný strom stát neviděla a jeho fyziologickou vitalitu hodnotila pouze podle poskytnuté fotodokumentace. Zbytky stromu zhlédla až dva měsíce po jeho pádu, když už byly podle žalovaného z místa pádu odstraněny, rozřezány a uloženy na pozemku žalobce spolu s dřevem druhé olše, která byla pokácena po pádu části předmětného stromu. Stav předmětné olše proto prý nemohla být schopna posoudit náležitě. Okresní soud ji přitom ani nevyslechnul. Nedůvodně také neuznal za relevantní výpověď svědka [příjmení], že jen několik dní před pádem stromu při prohlídce žádné viditelné poškození olše neshledal. Silný vítr, který podle žalovaného ve skutečnosti pád stromu zapříčinil, byl pro danou oblast potvrzen zprávou Českého hydrometeorologického ústavu. Okresní soud ji podle žalovaného chybně neakceptoval jen proto, že se nevztahovala přímo k obci, kde k události došlo, a že naměřené hodnoty větru nedosahovaly příslušné intenzity. Žalovaný připomněl znění části žalobcovy objednávky posudku („ zejména mě zajímá, v jakém stavu byl strom v době pádu, tj. 16. listopadu 2019, zda bylo okem viditelné, že strom je nahnutý, napadený, ztrouchnivělý?“) a § 7 zákona č. 114/1992 Sb. (podle něhož jsou stromy chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější nebo ochrana podle zvláštních předpisů; při výskytu nákazy dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami, může orgán ochrany přírody uložit vlastníkům provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin), a opět zdůraznil, že pokud žalobce věděl, že je olše nahnutá, napadená dřevokaznou houbou a ztrouchnivělá, měl jej o tom informovat a žádat o její skácení. Jinými slovy, jestliže okresní soud vyšel z toho, že strom byl viditelně poškozený již před svým pádem a že právě toto poškození vedlo k jeho pádu, měl vzít v úvahu i spoluzavinění škody žalobcem. Žalovaný připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 18/2018. Uzavřel, že soud prvního stupně chybně vyhodnotil provedené důkazy.

9. Vedlejší účastník navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Podle něj nebyla (a to ani žalobcem předloženým znaleckým posudkem) prokázána příčina pádu části stromu. Zopakoval svůj návrh na ustanovení znalce se specializací dendrologie a argumentoval, že závěry posudku, na kterém založil svá stěžejní zjištění okresní soud, byly zpochybněny svědectvím vyslechnutého poříčného [jméno] [příjmení]. Za předčasný pokládal závěr okresního soudu, že pád stromu způsobil nejen zničení dřevěného přístřešku, ale i čistírny odpadních vod. Podle výsledků řízení totiž na místě žádná funkční čistička nebyla; fakticky šlo o bezodtokovou jímku.

10. Žalobce naopak chválil závěry napadeného rozsudku a navrhl jej potvrdit. Upozornil, že se obrana žalovaného a vedlejšího účastníka opakovaně měnila. Rozebíral důkazní břemeno a podtrhl, že vzhledem ke znění ustanovení § 2937 odst. 1 občanského zákoníku on příčinu pádu stromu prokazovat nemusí. Přisvědčil okresnímu soudu, že když na stromě neshledal žádný problém odborný zaměstnanec žalovaného, nelze po něm, laikovi, požadovat, aby poškození odhalil on. Připomněl, že výslech znalkyně žalovaný ani vedlejší účastník nepožadovali, a mínil, že žalovaný vykládá závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 18/2018 neúplně, a tudíž nesprávně.

11. Žalovaný v odpovědi zdůraznil své přesvědčení, že nebylo prokázáno, že by na kmeni předmětného stromu bylo masivní množství plodnic rezavce lesknavého. Na předložených fotografiích kusů předmětného stromu je podle něj vidět jen lišejník, který není parazitem a nekonzumuje ani netráví žádnou část stromu. Konečně žalovaný rozebíral povahu a úkoly ČHMÚ.

12. Při odvolacím jednání žalobce uvedl, že znalkyně provedla prohlídku místa ještě předtím, než byla pokácena druhá z obou olší, a vyslovil přesvědčení, že plodnice rezavce lesknavého jsou na fotografiích, které jsou přílohou posudku, dobře patrné.

13. Protože byla obě odvolání podána včas a k tomu oprávněnými osobami, krajský soud napadený rozsudek přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:

14. Okresní soud učinil podrobná skutková zjištění o všech okolnostech, které jsou pro rozhodnutí o základu žalobcem uplatněného nároku důležité, provedené důkazy vyhodnotil způsobem, kterému podle krajského soudu není co právem vytknout, aplikoval přiléhavá zákonná ustanovení, jež vyložil souladně s východisky přijímanými ustálenou soudní praxí, a tímto způsobem dospěl ke správným závěrům, které precizně odůvodnil. Na odůvodnění jeho rozsudku proto lze prakticky bez výhrad odkázat. Už okresní soud se také náležitým způsobem a dostatečně vypořádal s většinou námitek, které žalovaný ve svém obšírném opravném prostředku v principu opakuje. Krajský soud se i s touto částí odůvodnění napadeného rozsudku plně ztotožňuje, a přestože se žalovaný v odvolání snaží své výhrady částečně novými formulacemi podpořit, případně ještě poněkud rozvinout, i zde krajský soud v první řadě odkazuje na argumentaci soudu prvního stupně.

15. Není sporu, že okresní soud především správně vyšel z ustanovení § 2937 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci; kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, povinnosti k náhradě se zprostí. Nesporně příhodně také vzal zřetel na instruktivní rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 25 Cdo 2508/2012 (aplikující obsahem a účelem obdobné zákonné pravidlo občanského zákoníku, platného do 31. prosince 2013), podle něhož vlastník stromu nemá z hlediska tzv. generální prevence absolutní povinnost počínat si tak, aby za všech okolností byla vyloučena možnost pádu stromu či jeho větví, nýbrž jeho povinností je postupovat při správě svého majetku tak obezřetně, jak lze vzhledem ke konkrétní situaci na něm rozumně požadovat (v tomto rozhodnutí bylo porušení prevenční povinnosti žalovaného shledáno v tom, že za situace, že se v jeho areálu nacházelo množství starých vzrostlých stromů, jejichž větve zasahovaly do veřejného prostranství sloužícího k parkování aut a pohybu chodců, nechal provádět pouze běžnou údržbu stromů spočívající v prořezání suchých větví, ačkoliv usychání větví mělo být pro něj signálem k provedení odborného posouzení stavu stromů; k odlomení a pádu větve javoru na zaparkované vozidlo pak podle nižších soudů nedošlo následkem náhlého výkyvu počasí, nýbrž samovolně, a běžná údržba, kterou nechal žalovaný ve svém areálu provádět, nepostačovala k odhalení nebezpečí pádu větví či celého stromu ani k rozpoznání vad koruny stromu). Jinak žalovaný z judikatury Nejvyššího soudu přiléhavě připomněl také rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Cdo 18/2018, zdůrazňující myšlenku, že kritériem odpovědnosti vlastníka stromu je vedle příčiny vzniku škody také objektivní možnost předvídat v daném místě a čase nebezpečí pádu stromu (v oné věci nebyla odpovědnost za škodu vzniklou pádem větve uznána, protože vyšlo najevo, že primární příčinou odlomení větve byly akutní klimatické podmínky, strom byl zcela zdravý, odlomená větev byla živá, nebyla přítomna hniloba či nesprávné větvení stromu ani jiná vada, naznačující potřebu provedení jiné než běžné údržby); na téže myšlence je založeno např. také rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Cdo 274/2018 (žaloba o náhradu škodu tu byla zamítnuta vzhledem ke zjištění, že žalovaný o porosty, nacházející se v městském parku, pečoval a nechával si zpracovat i dendrologická posouzení stromů, byť jimi nebyla odhalena vnitřní hniloba stromu, zvenčí neseznatelná; Nejvyšší soud mu přisvědčil, že za zanedbání prevenční povinnosti nelze považovat to, že žalovaný neprováděl kontrolu stromů pomocí tzv. hloubkových metod). Žalobce naproti tomu akcentoval především rozhodnutí ve věci sp. zn. 25 Cdo 2810/2018, v němž dovolací soud uznal odpovědnost za škodu vzniklou následkem odlomení větve za situace, kdy předtím potřebu zvýšení péče a provedení stabilizačního zásahu indikovalo vadné větvení stromu.

16. Okresní soud učinil zásadní výše popsaná skutková zjištění především ze znaleckého posudku. Podle krajského soudu je zřejmé, že posudek zpracovala znalkyně z oboru, který je pro odborné posouzení zde relevantních skutečností příhodný.

17. Znalecký posudek podléhá – jako každý jiný důkaz – hodnocení soudu, který se jím zabývá jak jednotlivě, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (§ 132 o.s.ř.). Nepřezkoumává (nemůže přezkoumávat) ovšem věcnou správnost odborných závěrů znalce, nýbrž posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logiky odůvodnění jeho závěrů a souladu s ostatními provedenými důkazy. Jinými slovy, posuzuje, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 27 Cdo 4585/2018).

18. Právě z uvedených hledisek okresní soud vyhodnotil posudek Ing. [příjmení] jako zcela přesvědčivý a krajský soud tento jeho závěr sdílí.

19. Jeho jednotlivá skutková východiska jsou založena na dvojím zhlédnutí místa pádu stromu (znalkyně tu byla 25. ledna a 9. února 2020) a jeho jednotlivých částí a jsou dokumentována odpovídajícími fotografiemi. Znalkyně měla k dispozici i fotografii daného místa s ještě stojící předmětnou olší (s viditelným poškozením kmene a také s určitým náklonem stromu směrem k žalobcovu pozemku). Fotografie, které jsou přílohou posudku, zachycují i (na několik úseků rozlomenou) část kmene dotčené olše v její poloze po pádu na přístřešek (kdy druhá olše ještě stála). Plodnice houby (a, pravda, také lišejník) jsou i podle krajského soudu na barevných fotografiích dobře viditelné. Je přitom třeba vzít v úvahu také obecně snadno dostupný poznatek (viz např. Myko atlas na webových stránkách České mykologické společnosti), že (jednoleté) plodnice rezavce lesknavého v průběhu svého růstu (červen až listopad či prosinec) postupně mění barvu od žluté, světle skořicově hnědé až žlutohnědé (viz žalovaným předloženou ilustrativní fotografii z veřejného zdroje, která má rezavec zobrazovat v říjnu), až po – ve fázi nejvyššího stáří – tmavě červenohnědou až hnědočernou (s ostrým světlejším okrajem).

20. Znalkyně mj. vysvětlila, že rezavec lesknavý působí poměrně rychle a narušuje kambium, v důsledku čehož dochází k poklesu fyziologické vitality stromu a zvyšuje se riziko zlomu kmene v místě největší infekce. Své odborné závěry prezentovala jako jednoznačné a odůvodnila je dostatečně. Samotný obsah posudku nevzbuzuje o jeho správnosti žádnou pochybnost.

21. Žalovaný po obdržení posudku s dotazem okresního soudu, zda jsou pro něj závěry znalkyně akceptovatelné, jen namítl, že se znalkyně na místo dostavila až po dvou měsících od pádu stromu a že žalobce okolnosti svědčící o průběhu událostí řádně nezdokumentoval; posléze doplnil, že neví, na základě čeho znalkyně usoudila na suchost větví škodícího stromu, když bylo jeho dřevo na místě uloženo s dřevem z druhé olše. Sdělil také, že nenavrhuje zpracování revizního posudku (což následně dovysvětlil tím, že by případný revizní znalec nyní stejně mohl na skutkový stav usuzovat jen z fotografií). A vedlejší účastník pouze namítl, že podle něj z výpovědi poříčného [jméno] [příjmení] vyplývá, že závěry znalkyně, že strom byl nakloněný a měl některé větve suché, jsou jen nesprávnou spekulací; posléze navrhl ustanovit znalce z oboru dendrologie, aby určil příčinu pádu stromu.

22. Okresní soud za dané situace neshledal nezbytným znalkyni vyslechnout (a ani žalovaný a vedlejší účastník takový návrh výslovně nepřednesli). Její závěry zjevně považoval za dostatečně vypovídající, jednoznačné a námitkami žalovaného a vedlejšího účastníka relevantně nezpochybněné. Krajský soud pokládá toto jeho stanovisko za správné. Obsah posudku nenasvědčuje, že by sama znalkyně měla o stěžejních skutkových východiscích svých závěrů jakoukoli pochybnost, způsobenou např. smísením dřeva obou stromů. Žalobce při odvolacím jednání, jak shora uvedeno, tvrdil, že první z obou prohlídek místa znalkyně provedla ještě před skácením druhé olše, ovšem krajský soud pokládá v této souvislosti za určující, že znalkyně měla k dispozici i fotografie spadlých úseků škodícího stromu přímo ještě v jejich poloze po pádu. Jsou přílohou posudku, plodnice houby jsou na nich dobře viditelné a dokumentace se i krajskému soudu jeví ve vztahu k závěrům znalkyně naprosto dostatečná. Určité naklonění škodící olše i místo, v němž se jí v dřívější době ulomila větev (což podle žalobce„ prý někde hlásila“ jeho sousedka), jsou patrné na fotografii, zachycující dané místo ještě před pádem části stromu. Za takové situace není důvod ani k pochybnostem o úsudku znalkyně o proschlosti části jeho větví. Stejně tak není zřejmé, proč by měla správnost znaleckých závěrů relativizovat bez dalšího okolnost, že znalkyně zbytky stromu zhlédla dva měsíce po škodní události.

23. Že primární a hlavní příčinou zlomení stromu, potažmo pádu jeho vrchní části, bylo podle odborného úsudku znalkyně jeho poškození několikaletým zhoubným působením rezavce lesknavého, je i podle krajského soudu vzhledem k obsahu posudku jednoznačně zřejmé. S námitkou žalovaného, že příčinou byl silný vítr, se okresní soud vypořádal precizně a naprosto přesvědčivě, a k jeho argumentaci v tomto ohledu není co dodat. Přibírání dalších znalců pro zjištění příčiny ulomení a pádu části stromu rozhodně není zapotřebí, nehledě na přiléhavost stanoviska žalovaného, že by nyní znalec stejně musel čerpat výhradně ze zprostředkovaných informací. A navíc, žalovaný a vedlejší účastník nevystavili znalecké závěry Ing. [příjmení] žádné odborné kritice (např. prostřednictvím oponentního posudku jiného znalce).

24. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem je zcela správné i hodnocení okresního soudu, že je to žalovaný státní podnik, kdo měl nad předmětným stromem, rostoucím na pozemku státu, dohled, a že nelze uzavřít, že se žalovanému zdařil důkaz, že náležitý dohled nezanedbal. To, že snad periodicky vysílal svého zaměstnance na prohlídky (mj. také) břehových porostů (a že poslední taková prohlídka byla vykonána dokonce krátce před zlomením stromu), samo o sobě ke zproštění náhradové povinnosti přirozeně nestačí. Poškození dotčené olše, resp. její napadení houbou, bylo zrakem bez zvláštních obtíží seznatelné a znalkyně vysvětlila, že odborník měl jeho nebezpečnost pro stabilitu stromu rozpoznat. Nebezpečí bylo navíc bezpochyby zvyšováno určitým náklonem stromu a zapomínat nelze ani na výše zmiňovaný pád jedné z větví. Obranu žalovaného, že v době poslední prohlídky daného říčního úseku před pádem stromu už nebylo stromoví olistěno, takže poříčný nemohl rozpoznat proschlost části koruny škodící olše, akceptovat nelze. Je-li např. i proschlost části větví projevem zhoršeného stavu stromů, je součástí náležitého dohledu nepochybně i provádění prohlídek porostů v době, kdy takový znak seznatelný je (soudě podle výpovědi svědka [příjmení] se ostatně kontroly porostů skutečně prováděly i v jiných ročních obdobích než v pozdní fázi podzimu). Tomu, že prohlídky porostu nebyly vykonávány skutečně důsledně, resp. s potřebnou péčí (tedy také z odpovídající vzdálenosti a podle potřeby případně i z koryta řeky), zřejmě nasvědčuje i okolnost, že ani ke skácení druhé v místě rostoucí a rovněž defektní olše žalovaný nepřikročil z iniciativy poříčného (na základě jeho hlášení), nýbrž že je shledal potřebným teprve v návaznosti na projednávanou škodní událost. Přitom nevyšlo najevo nic, co by snad mělo být pokládáno za objektivní překážku náležitých prohlídek. Že je náročnost dohledu žalovaného nad porosty bezpochyby značně ztěžována rozsáhlostí spravovaného území a plněním dalších úkolů, které ve vztahu ke svěřenému majetku, a to i v rámci dohledu, vykonává, na tom, že i on nese povinnost vyplývající z § 2937 odst. 1 občanského zákoníku v plné míře, nic nemění. K tomu, aby jí mohl náležitě dostát, má být odborně personálně vybaven, a péče mj. i o břehový porost je vlastně jedním z důvodů samotné jeho existence.

25. Krajský soud je se soudem okresním ve shodě i v tom, že žalobci nelze vytýkat spoluzavinění vzniklé škody. Soud prvního stupně správně zdůraznil, že žalobce, na rozdíl od zaměstnanců žalovaného, nemá v daném oboru potřebné vzdělání, takže mu následky dlouhodobého působení rezavce lesknavého a popřípadě i závažnost míry proschnutí větví olše, i kdyby houbu a stav větví stromu rostoucího na sousedním pozemku na druhém břehu řeky před 16. listopadem 2019 (z větší vzdálenosti, než z jaké měl možnost olši prohlížet příslušný zaměstnanec žalovaného, který navíc mohl strom zhlédnout ze všech stran) zpozoroval, nemusely být zřejmé. Žalobce ovšem povědomost o závažném stavu olše popřel a o opaku podle krajského soudu bez dalšího nesvědčí ani žalovaným zdůrazňované zadání posudku; žalobce je totiž – v mailové komunikaci se znalkyní – zformuloval až 3. února 2020, tedy zřetelně po předchozí, patrně tzv.„ neoficiální“ konzultaci se znalkyní, která místo vzniku škody poprvé zhlédla nesporně už 25. ledna 2020. Zcela stranou podle krajského soudu v daných souvislostech snad nelze ponechat ani okolnost, že přinejmenším část společnosti očekává, že se bude o svůj majetek starat skutečně s odbornou péčí na prvním místě právě stát (např. i prostřednictvím státních podniků).

26. Z uvedených důvodů krajský soud napadený rozsudek potvrdil (§ 219 občanského soudního řádu). Pouze upravil jeho výrok II tak, aby přímo z jeho znění bylo zřejmé, že v konečném rozsudku bude rozhodnuto nejen o nákladech řízení, ale i – a především – o výši žalobcova nároku.