18 CO 245/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Miloše Zdražila ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení 39 702 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28.7.2021, č.j. 210 C 8/2020-80, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16.12.2021, č.j. 210 C 8/2020-94, <b>I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. potvrzuje.</b> <b>II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku III. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> 1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 27.616 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 37.016 Kč ve výši 10 % ročně od 25.7.2019 do 15.10.2019 ve výši 843,14 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 36.016 Kč ve výši 10 % ročně od 16.10.2019 do 20.11.2019 ve výši 360,16 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 35.016 Kč ve výši 10 % ročně od 21.11.2019 do 4.12.2019 ve výši 136,17 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 34.016 Kč ve výši 10 % ročně od 5.12.2019 do 23.12.2019 ve výši 179,53 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 33.016 Kč ve výši 10 % ročně od 24.12.2019 do 15.1.2020 ve výši 210,94 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 32.016 Kč ve výši 10 % ročně od 16.1.2020 do 24.2.2020 ve výši 355,73 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 30.916 Kč ve výši 10 % ročně od 25.2.2020 do 30.4.2020 ve výši 566,79 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 28.716 Kč ve výši 10 % ročně od 1.5.2020 do 29.5.2020 ve výši 231,32 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 27.616 Kč ve výši 10 % ročně od 30.5.2020 do zaplacení, částku 12.086,98 Kč, úrok ve výši 8,44 % ročně z částky 29.484,01 Kč od 25.7.2019 do 24.2.2020, úrok ve výši 8,44 % ročně z částky 28.619,48 Kč od 25.2.2020 do 30.4.2020, úrok ve výši 8,44 % ročně z částky 26.419,48 Kč od 1.5.2020 do 29.5.2020, a úrok ve výši 8,44 % ročně z částky 25.319,48 Kč od 30.5.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25.7.2019 dosáhne částky 88.905 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 8.202 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Usnesením ze dne 16.12.2021, č.j. 210 C 8/2020-94, okresní soud opravil výrok II. rozsudku ze dne 28.7.2021, č.j. 210 C 8/2020-80, tak, že se zamítá žaloba co do úroku ve výši 63,86 % ročně z částky 29.484,01 Kč od 25.7.2019 do 24.2.2020, úroku ve výši 63,86 % ročně z částky 28.619,48 Kč od 25.2.2020 do 30.4.2020, úroku ve výši 63,86 % ročně z částky 26.419,48 Kč od 1.5.2020 do 29.5.2020 a úroku ve výši 63,86 % ročně z částky 25.319,48 Kč od 30.5.2020 do zaplacení.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení 39.702 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 22.2.2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit s úroky ve výši 101,79 % ročně, žalovaný do zesplatnění úvěru na dluh uhradil 4.158 Kč, po zesplatnění 9.400 Kč, a žalobce tudíž po žalovaném požadoval zaplacení dlužné jistiny ve výši 25.319,48 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.497 Kč za prodlení se třemi splátkami úvěru, náhrady nákladů za prodlení se čtyřmi splátkami ve výši 800 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 12.086,98 Kč a úroku ve výši 72,3 % ročně, maximálně do částky 88.905 Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy ze dne 22.2.2019 a jeho akceptace okresní soud zjistil, že účastníci skutečně uzavřeli smlouvu o úvěru, podle níž žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, žalovaný se jej zavázal uhradit ve 36 měsíčních splátkách v celkové částce 74.088 Kč a zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 101,79 % ročně, přičemž pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dnů, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč u každé splátky, a pro případ zesplatnění úvěru se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně s tím, že souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Okresní soud dále zjistil, že dne 22.2.2019 žalobce poskytl žalovanému informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a předsmluvní informace a též provedl hodnocení klienta, přičemž z karty klienta dále soud zjistil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradil pouze částku 13.558 Kč. Z výpisu záznamu z registru SOLUS zjistil, že na žalovaného není vedena dlužná částka po splatnosti ani počet splátek, je zde však uveden příznak Z a produkt Revolvingový úvěr a karty a poznámka D, při hodnocení CBS skóre je žalovanému přiřazen příznak 457. Dále okresní soud zjistil, že žalobce poté, kdy žalovaný řádně nehradil, provedl zesplatnění úvěru, a vyzval ho předžalobní výzvou ze dne 12.8.2020 k úhradě dluhu. Na danou věc okresní soud aplikoval ust. § 2395 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. - o.z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a vysvětlil, že žalobce vystupoval při uzavírání úvěru jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o.z., a jednalo se o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o.z., přičemž žalovaný neměl skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek smlouvy. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu a požadoval zaplacení úroku ve výši 72,3 % ročně, respektive ve smlouvě byla zápůjční úroková sazba vyčíslena na 101,79 % Okresní soud uvedl, že průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy ve výši 8,44 % ročně, což vyplývá ze statistiky ČNB úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice – nové obchody, a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, dle něhož jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry, když je nerozhodné, zda žalobce označuje úroky v efektivní či nominální úrokové sazbě, a i ta nižší z těchto sazeb mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru. Okresní soud uzavřel, že ujednání o úrocích, jejichž výše více jak osminásobně (72,3 % oproti 8,44 %) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a je tudíž dle ust. § 588 odst. 1 o.z. ujednáním absolutně neplatným. Dále však vysvětlil, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, a protože smlouva o úvěru je z podstaty smlouvou úplatnou, úroky tedy mají být dle ust. § 2395 a ust. § 1802 o.z. plněny, a proto je žalovaný povinen platit úroky alespoň ve výši požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Žalovanému proto uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s úroky ve výši 8,44 % ročně, a dále také zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. Ve zbývající části požadovaného úroku převyšující tuto výši soud žalobu vzhledem k neplatnosti smluvního ujednání zamítl. Žalobci však přiznal smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek a náhradu nákladů za prodlení s úhradou splátek a smluvní pokutu za prodlení s úhradou dlužné částky, neboť zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 122 takové jednání věřitele aprobuje s tím, že je možné žádat smluvní pokutu i náhradu účelně vynaložených nákladů, a nepřiměřená náhrada účelně vynaložených nákladů se v této části považuje za smluvní pokutu a souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. A protože veškeré platby požadované žalobcem v souvislosti s prodlením žalovaného nepřevyšují polovinu jistiny a byly řádně ve smlouvě ujednány, soud v souladu s ust. § 513 o.z. a ust. § 2048 a násl. o.z. uložil žalovanému zaplatit žalobci též náhradu účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty. O nákladech řízení pak rozhodl okresní soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., a protože uzavřel, že žalobce měl ve věci pouze nepatrný neúspěch, přiznal mu náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.986 Kč a nákladech zastoupení žalobce advokátem – za jeho odměnu za tři úkony právní služby po 500 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za jeden úkon ve výši 2.700 Kč, za tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč, za jednu paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a 21 % DPH.

3. Proti rozsudku, a to pouze proti výroku II., podal včas odvolání žalobce. Výrok II. rozsudku okresního soudu přitom žalobce napadl pouze zčásti, a to v rozsahu, ve kterém mu soud nepřiznal úrok ve výši 11,56 % ročně z částky 29.484,01 Kč od 25. 7. 2019 do 24. 2. 2020, úrok ve výši 11,56 % ročně z částky 28.619,48 Kč od 25. 2. 2020 do 30. 4. 2020, úrok ve výši 11,56 % ročně z částky 26.419,48 Kč od 1. 5. 2020 do 29. 5. 2020, a úrok ve výši 11,56 % ročně z částky 25.319,48 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25.7.2019 dosáhne částky 88.905 Kč. Zdůraznil, že odvolání tedy není podáváno v rozsahu převyšujícím sjednaný úrok 20 % ročně, a protože mu již bylo rozsudkem okresního soudu přiznáno 8,44 % ročně, požaduje ještě úrok ve výši 11,56 % ročně. Nesouhlasil s tím, že by úroková sazba 72,3 % byla nepřiměřená s tím, že je nebankovní institucí a v nebankovním sektoru je obvyklé, že se úroková míra pohybuje ve vyšším rozmezí. I když je žalobce přesvědčen, že údaje o úrokových sazbách ARAD nepodávají přesné informace, i tak sjednaná úroková sazba odpovídá přípustnému násobku dle judikatury Nejvyššího soudu. Namítal, že smlouva o úvěru je v celém rozsahu platná a účastníky zavazuje, neboť byla uzavřena na základě pravé a svobodné vůle účastníků. Žalovanému byly informace o úrokové sazbě jasným a srozumitelným způsobem poskytnuty a ujednání o konkrétní výši úroku tedy není a nemůže být nepřiměřeným ujednáním ve smyslu ust. § 1813 o.z. Namítal, že není pochyb o tom, že úrok z úvěru je protihodnotou – cenou za poskytnutý úvěr, a vytýkal tudíž okresnímu soudu, že mu nepřiznal sjednaný úrok z úvěru. Odkázal i na ust. § 577 o.z. s tím, že se jedná o ustanovení speciální k ostatním soudem uváděným ustanovením. Ačkoli je žalobce přesvědčen o zákonnosti sjednaných podmínek úvěru, v případě, že okresní soud dospěl k závěru, že je uvedená výše odporující dobrým mravům pouze pro její výši, bylo úkolem soudu smluvní úrok zmoderovat na výši přiměřenou při poskytování půjček v nebankovním sektoru, v místě a čase obvyklou při zohlednění výše úvěru, doby úvěru a jeho nezajištění. I když je žalobce přesvědčen, že měla být úroková sazba přiznána v každém případě v celém rozsahu, požaduje v tomto konkrétním případě úrokovou sazbu 20 % ročně. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok ve výši 11,56 % ročně z částky 29.484,01 Kč od 25. 7. 2019 do 24. 2. 2020, úrok ve výši 11,56 % ročně z částky 28.619,48 Kč od 25. 2. 2020 do 30. 4. 2020, úrok ve výši 11,56 % ročně z částky 26.419,48 Kč od 1. 5. 2020 do 29. 5. 2020, a úrok ve výši 11,56 % ročně z částky 25.319,48 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25.7.2019 dosáhne částky 88.905 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části (§ 212 a § 212a o.s.ř.), doplnil dokazování dále uvedenými důkazy a i s ohledem na ně dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací soud nejprve řešil, zda žalobce dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a proto si od žalobce vyžádal, zda měl skutečně k dispozici při hodnocení klienta i potvrzení o jeho příjmech. Žalobce předložil potvrzení zaměstnavatele žalovaného z února 2019, podle něhož měl žalobce od 1.11.2018 do 31.1.2019 příjem v průměru 21.433 Kč čistého měsíčně a od 1.1.2019 do 31.1.2019 ve výši 19.802 Kč čistého měsíčně. Na základě hodnocení klienta, který byl svobodný, neměl vyživovací povinnost a bydlel u rodičů, odvolací soud v souladu se závěry okresního soudu rovněž uzavřel, že žalobce při poskytnutí úvěru dostatečně zhodnotil úvěruschopnost žalovaného pro poskytnutí úvěru, podle něhož poskytl žalovanému úvěr 30.000 Kč a žalobce měl tento úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách po 2.058 Kč.

6. I když žalobce řádně zjistil úvěruschopnost žalovaného, má odvolací soud ve shodě s okresním soudem za to, že pokud žalobce požadoval ve smlouvě za poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč na 36 měsíců úrok ve výši 101,79 %, tak toto ujednání je v rozporu s dobrými mravy, ve smyslu ust. § 588 odst. 1 o.z. a je ujednáním absolutně neplatným.

7. Dle ust. § 2395 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. – o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ust. § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ust. § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

12. V dané věci je nepochybné, že mezi účastníky byla v únoru 2019 uzavřena smlouva o úvěru, podle které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 101,79 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 2.058 Kč. Do zesplatnění na dluh uhradil pouze 4.158 Kč, po zesplatnění ještě 9.400 Kč a okresní soud proto uložil žalovanému zaplatit zbývající jistinu, smluvní pokuty a náklady dohodnuté ve smlouvě uvedené ve výroku I. napadeného rozsudku, proti němuž nepodal žádný z účastníků odvolání, a tudíž výrok I. nabyl právní moci. Žalobce napadl odvoláním část výroku II. a požadoval z nepřiznaných úroků ve výši 63,86 % ještě přiznání 11,56 %, tedy celkem požadoval přiznání 20 % úroku za půjčení peněz.

13. Odvolací soud se domnívá, ostatně ve shodě s okresním soudem, že ujednání o úroku za poskytnutí peněz je ve smyslu § 576 o.z. oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy a nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru. Proto také okresní soud přiznal žalobci nezaplacenou jistinu a smluvní pokuty.

14. Odvolací soud však má za to, že ujednání o úroku za poskytnutí peněz ve výši 101,79% ročně je rozporné s dobrými mravy, a tudíž je absolutně neplatné, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu (§ 547, § 580 odst. 1 a § 588 o.z.). Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 2841/2018 či sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, které stanovilo, že„ v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb.), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“, a dále na nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4084/12.

15. Odvolací soud tedy ve shodě s okresním soudem shledal ujednání o zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru ve výši 101,79% ročně za rozporné s dobrými mravy, a tudíž neplatné.

16. To však neznamená, že žalobce nemá právo na žádný úrok za poskytnutí peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru v ust. § 2395 o. z. stanoví, že žalovaný se ve smlouvě zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit také úroky. Pokud pak sjednané úroky byly neplatné pro rozpor s dobrými mravy, nastupuje stanovení úroku dle ust. § 1802 o. z., dle něhož nebyly-li úroky sjednány, platí se úroky ve výši stanovené právním předpisem, což stanoveno není, a nejsou-li takto úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

17. Odvolací soud má za to, že okresní soud stanovil úrok pro poskytnutí peněz správně, neboť to odpovídá statistice České národní banky úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody.

18. Pokud žalobce poukazoval na to, že šlo o nezajištěný úvěr a tudíž je třeba počítat s vyšší úrokovou sazbou, tak k tomu odvolací soud uvádí, že pokud by žalobce sjednal ve smlouvě o úvěru 20% úrok za poskytnutí peněz, takový úrok by mu byl zřejmě soudem přiznán právě proto, že šlo o nezajištěný úvěr. Pokud však byl sjednán neplatný úrok za poskytnutí peněz ve výši 101,79 %, tak potom dlužník ve smyslu ust. § 1802 o.z. platí obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídle dlužníka v době uzavření smlouvy, což je důsledek neplatného sjednání úroku v úvěrové smlouvě.

19. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

20. Odvolací soud však musel dle ust. § 220 o.s.ř. změnit rozsudek okresního soudu ve výroku III. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před okresním soudem, neboť okresní soud o nákladech řízení nerozhodl správně. O uvedených nákladech řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť oba účastníci měli úspěch pouze částečný, respektive pokud jde o zamítnutou část žaloby, tj. úrok přesahující 8,44 % – úrok 63,86 % ročně z částky 29.484,01 Kč od 25.7.2019 do 24.2.2020, úrok ve výši 63,86 % ročně z částky 28.619,48 Kč od 25.2.2020 do 30.4.2020, úrok ve výši 63,86 % ročně z částky 26.419,48 Kč od 1.5.2020 do 29.5.2020 a úrok ve výši 63,86 % ročně z částky 25.319,48 Kč od 30.5.2020 do zaplacení (ten by bylo třeba vypočítat z pětiletého plnění), resp. v dané věci je třeba vycházet z toho, že úrok by maximálně mohl dosáhnout žalobcem požadované částky 88.905 Kč (výše zamítnutého úroku 63,86 % ze shora uvedených částek by bez omezení na částku 88.905 Kč byla vyšší), byl úspěch žalobce oproti žalovanému v celém řízení nižší, a tudíž žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, neboť žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Při poměřování úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení je třeba rozhodně přihlížet i k požadovanému příslušenství (to okresní soud zjevně neučinil, když měl za to, že žalobce měl neúspěch jen v nepatrné části), neboť pro účastníka je jistě podstatné, zda je povinen zaplatit úrok z půjčených peněž ve výši 8,44% nebo 72,3%, tj. o 63,86% vyšší.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť žalobce nebyl se svým odvoláním úspěšný a úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu ani žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.