18 Co 289/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Miloše Zdražila ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 102 540,29 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4. 6. 2025, č.j. 17 C 363/2024-89,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části, aby žalovaná zaplatila žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jinak se v odvoláním napadené části rozsudek okresního soudu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne datum jako právní nástupce právnická osoba domáhal proti žalované zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka a s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši částka a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, na jejímž základě společnost právnická osoba poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka (nárok č. hodnota), a dále zaplacení částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka a s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, na jejímž základě společnost právnická osoba poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka (nárok č. hodnota). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a okresní soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a projednal věc bez nařízení jednání.

3. Okresní soud provedl dokazování, přičemž k nároku č. hodnota z fotokopie smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum vzal za prokázané, že společnost právnická osoba poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši částka, a to tak, že částku částka vyplatila žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy, a částka částka měla být použita na splacení úvěru č. hodnota, a že žalovaná se zavázala vrátit společnosti právnická osoba celkem částka ve splátkách po částka měsíčně (poslední ve výši částka). Z tabulky umoření (na č. l. 19 spisu) vzal za prokázané, že žalovaná vrátila společnosti právnická osoba celkem částka (dále též jen „Ú1“). K nároku č. hodnota učinil okresní soud další důkaz, a z fotokopie smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum vzal za prokázané, že společnost právnická osoba poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala vrátit společnosti právnická osoba celkem částka, ve splátkách po částka týdně (poslední ve výši částka). Z výpisu plateb (na č. l. 81 spisu) vzal za prokázané, že žalovaná vrátila společnosti právnická osoba celkem částka (dále jen „Ú2“). K nároku č. hodnota vzal okresní soud z fotokopie smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum za prokázané, že společnost právnická osoba poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši částka, tak, že částku částka vyplatila žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy, a částka částka měla být použita na splácení úvěru č. hodnota, a že žalovaná se zavázala vrátit společnosti právnická osoba celkem částka ve splátkách po částka měsíčně (poslední ve výši částka). Z tabulky umoření (na č. l. 18 spisu) vzal za prokázané, že žalovaná vrátila společnosti právnická osoba celkem částka (dále též jen „Ú3“). K nároku č. hodnota ještě z fotokopie smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum vzal okresní soud za prokázané, že společnost právnická osoba poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a že žalovaná se zavázala vrátit společnosti právnická osoba celkem částka, a to ve splátkách po částka týdně (poslední ve výši částka). Z výpisu plateb (na č. l. 77 spisu) vzal za prokázané, že žalovaná vrátila společnosti právnická osoba celkem částka (dále jen „Ú4“). K oběma nárokům pak okresní soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum vzal za prokázané, že společnost právnická osoba a žalobce uzavřeli smlouvu o postoupení souboru pohledávek, včetně sporných pohledávek za žalovanou.

4. Na danou věc okresní soud aplikoval ust. § 3016 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. – o. z.), § 1908 odst. 1 a § 1879 o. z., § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a uvedl, že po právní stránce posoudil zjištěný skutkový stav tak, že společnost právnická osoba poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru a před uzavřením smluv a dohod o významném navýšení úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, když k údajům o příjmu a výdajích žalované chybí podkladový materiál a samotné prohlášení žalované takovým podkladovým materiálem není, když tvrzení žalobce, že podkladový materiál byl společnosti právnická osoba předložen k nahlédnutí a následně vrácen žalované, okresní soud neuvěřil a takový postup by byl podle závěru okresního soudu porušením povinnosti uchovávání dokumentů a záznamů dle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru a rovněž by vedl k závěru o neplatnosti smluv. Okresní soud poté postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a žalobu zamítl, neboť uzavřel, že žalovaná byla povinna vrátit společnosti právnická osoba jen poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve výši podle rozpisu níže a závazek zanikl splněním, když vysvětlil, že u úvěru „Ú1“ obdržela žalovaná částka a zaplatila částka, u úvěru „Ú2“ obdržela částka a zaplatila částka, u úvěru „Ú3“ obdržela částka a zaplatila částka a u úvěru „Ú4“ obdržela částka a zaplatila částka, takže dospěl k závěru, že žalovaná naopak zaplatila více o částka. Žádnému z účastníků pak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s tím, že úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.

5. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Uvedl, že nenapadá závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy, ale nesouhlasí se skutkovým zjištěním, že žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce, pokud jde o nárok č. hodnota – pohledávky dle smlouvy č. hodnota částku částka, když ve skutečnosti obdržela částka a bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalované, tedy nejen částku, kterou obdržela žalovaná tzv. „na ruku“ ve výši částka, ale bezdůvodným obohacením je třeba rozumět i to, co bylo započteno na úhradu dluhů žalované, tj. částka. A protože žalovaná na úhradu pohledávky žalobce podle této smlouvy uhradila pouze částka, požadoval žalobce vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka. Stejné námitky měl i u nároku č. hodnota – pohledávky podle smlouvy č. hodnota, když podle této smlouvy obdržela žalovaná celkem částka, z toho částka tzv. „na ruku“ a částka byla použita na splacení předchozích závazků žalované. A protože na úhradu pohledávky z této smlouvy žalovaná zaplatila částka, zaplatila o částka více. Bezdůvodné obohacení žalované proto činí částka, tedy částka minus částka. Žalobce dále z částky částka požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, když žalovanou vyzval k vydání bezdůvodného obohacení a žalovaná je neuhradila. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a přizná mu i právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části (§ 212 a § 212a o.s.ř.), doplnil dokazování dále uvedenými důkazy, a i s ohledem na tyto důkazy uzavřel, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Z důkazů provedených při odvolacím jednání zjistil odvolací soud následující skutečnosti: - ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, že žalované byl poskytnut společností právnická osoba spotřebitelský úvěr ve výši částka; - ze smlouvy a spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, že touto smlouvou byl žalované poskytnut společností právnická osoba spotřebitelský úvěr ve výši částka; - z tabulky umoření, že žalovaná na smlouvu č. hodnota zaplatila celkem částka; - z tabulky umoření, že žalovaná na smlouvu č. hodnota zaplatila celkem částka.

8. Z uvedeného vyplývá, že žalobce prokázal, že žalované byly poskytnuty dva úvěry ve výši částka a částka a že na tyto uhradila částka a částka, a to na jistiny uvedených pohledávek žalobce, a k zaplacení– vydání bezdůvodného obohacení zbývá částka částka.

9. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, s čímž se ostatně ztotožnil i sám žalobce, a tudíž nemá právo na smluvené úroky, neboť smlouva je neplatná. Žalobce však má jako právní nástupce původního věřitele právo na vydání bezdůvodného obohacení, tedy vydání toho, co bylo žalované poskytnuto, a zatím nebylo vráceno, tedy částku částka.

10. Odvolací soud má za to, že okresní soud nemůže zkoumat jiné smlouvy mimo předmět řízení v dané věci podle žaloby podané u okresního soudu dne datum, tedy nemůže zkoumat smlouvy z roku 2021, když předmětem řízení byly pouze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum a č. hodnota ze dne datum, neboť takto okresní soud rozhodoval o něčem, co nebylo předmětem řízení, když v civilním řízení může soud rozhodovat pouze o tom, co je předmětem řízení, a to nejenom podle toho, kolik je požadováno v petitu žaloby, ale i podle toho, jak žalobce vylíčil v žalobě rozhodující skutečnosti jako jednu z náležitostí žaloby dle ust. § 79 odst. 1 o. s. ř.

11. Žalobce však požadoval vedle jistiny poskytnutého úvěru také zákonné úroky z prodlení. K tomu odvolací soud uvádí toto.

12. Dle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, nazvaném jako „Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou uvedeného zákona, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle uvedeného ustanovení, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Úkolem soudu v daném sporu mezi účastníky bylo stanovit přiměřenou dobu na vrácení jistiny podle možností žalované. A protože se žalovaná neúčastnila jednání před okresním ani odvolacím soudem, nejsou známy soudu možnosti žalované - spotřebitele vrátit dluh, a proto odvolací soud stanovil lhůtu ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté prostředky podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž prodlení žalované se splněním dluhu nenastane před uplynutím takto stanovené lhůty, tedy prodlení případně nastane až po uplynutí 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobci tudíž nebylo možné přiznat úroky, a to ani úroky z prodlení, neboť dosud nebyla žalovaná s vrácením žalované částky v prodlení.

13. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, aby žalovaná zaplatila žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částka do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), a jinak rozsudek okresního soudu ohledně odvoláním požadovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

14. Odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, v němž Nejvyšší soud uvedl, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, na to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z uvedeného vyplývá, že pokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. A pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splacení soud (body 16. a 17. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka).

15. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil zčásti rozsudek okresního soudu, musel znovu rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Rozhodl o nich dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalobce před okresním soudem požadoval částku částka, lze uzavřít, že žalovaná byla z velké části úspěšná, náklady řízení před okresním soudem jí však nevznikly, a proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce v odvolacím řízení požadoval zaplacení jistiny ve výši částka (ta mu byla přiznána), požadoval však vedle toho také úrok z prodlení ve výši 15 % z uvedené částky od datum do zaplacení a tento nebyl žalobci přiznán. Ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. přitom uvádí, že pokud účastníci byli částečně úspěšní, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, nicméně toto ustanovení zároveň stanoví, že soud popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, a odvolací soud tak učinil, a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání u Okresního soudu ve Svitavách ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.