18 Co 289/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Miloše Zdražila ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 102 540,29 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4. 6. 2025, č.j. 17 C 363/2024-89,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části, aby žalovaná zaplatila žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Jinak se v odvoláním napadené části rozsudek okresního soudu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne , datum, jako právní nástupce , právnická osoba, domáhal proti žalované zaplacení , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě společnost , právnická osoba, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, (nárok č. , hodnota, ), a dále zaplacení , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě společnost , právnická osoba, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, (nárok č. , hodnota, ). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a okresní soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a projednal věc bez nařízení jednání.

3. Okresní soud provedl dokazování, přičemž k nároku č. , hodnota, z fotokopie smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vzal za prokázané, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , a to tak, že částku , částka, vyplatila žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy, a částka , částka, měla být použita na splacení úvěru č. , hodnota, , a že žalovaná se zavázala vrátit společnosti , právnická osoba, celkem , částka, ve splátkách po , částka, měsíčně (poslední ve výši , částka, ). Z tabulky umoření (na č. l. 19 spisu) vzal za prokázané, že žalovaná vrátila společnosti , právnická osoba, celkem , částka, (dále též jen „Ú1“). K nároku č. , hodnota, učinil okresní soud další důkaz, a z fotokopie smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vzal za prokázané, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala vrátit společnosti , právnická osoba, celkem , částka, , ve splátkách po , částka, týdně (poslední ve výši , částka, ). Z výpisu plateb (na č. l. 81 spisu) vzal za prokázané, že žalovaná vrátila společnosti , právnická osoba, celkem , částka, (dále jen „Ú2“). K nároku č. , hodnota, vzal okresní soud z fotokopie smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, za prokázané, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , tak, že částku , částka, vyplatila žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy, a částka , částka, měla být použita na splácení úvěru č. , hodnota, , a že žalovaná se zavázala vrátit společnosti , právnická osoba, celkem , částka, ve splátkách po , částka, měsíčně (poslední ve výši , částka, ). Z tabulky umoření (na č. l. 18 spisu) vzal za prokázané, že žalovaná vrátila společnosti , právnická osoba, celkem , částka, (dále též jen „Ú3“). K nároku č. , hodnota, ještě z fotokopie smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vzal okresní soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a že žalovaná se zavázala vrátit společnosti , právnická osoba, celkem , částka, , a to ve splátkách po , částka, týdně (poslední ve výši , částka, ). Z výpisu plateb (na č. l. 77 spisu) vzal za prokázané, že žalovaná vrátila společnosti , právnická osoba, celkem , částka, (dále jen „Ú4“). K oběma nárokům pak okresní soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vzal za prokázané, že společnost , právnická osoba, a žalobce uzavřeli smlouvu o postoupení souboru pohledávek, včetně sporných pohledávek za žalovanou.

4. Na danou věc okresní soud aplikoval ust. § 3016 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. – o. z.), § 1908 odst. 1 a § 1879 o. z., § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a uvedl, že po právní stránce posoudil zjištěný skutkový stav tak, že společnost , právnická osoba, poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru a před uzavřením smluv a dohod o významném navýšení úvěru řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, když k údajům o příjmu a výdajích žalované chybí podkladový materiál a samotné prohlášení žalované takovým podkladovým materiálem není, když tvrzení žalobce, že podkladový materiál byl společnosti , právnická osoba, předložen k nahlédnutí a následně vrácen žalované, okresní soud neuvěřil a takový postup by byl podle závěru okresního soudu porušením povinnosti uchovávání dokumentů a záznamů dle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru a rovněž by vedl k závěru o neplatnosti smluv. Okresní soud poté postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a žalobu zamítl, neboť uzavřel, že žalovaná byla povinna vrátit společnosti , právnická osoba, jen poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve výši podle rozpisu níže a závazek zanikl splněním, když vysvětlil, že u úvěru „Ú1“ obdržela žalovaná , částka, a zaplatila , částka, , u úvěru „Ú2“ obdržela , částka, a zaplatila , částka, , u úvěru „Ú3“ obdržela , částka, a zaplatila , částka, a u úvěru „Ú4“ obdržela , částka, a zaplatila , částka, , takže dospěl k závěru, že žalovaná naopak zaplatila více o , částka, . Žádnému z účastníků pak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s tím, že úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.

5. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Uvedl, že nenapadá závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy, ale nesouhlasí se skutkovým zjištěním, že žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce, pokud jde o nárok č. , hodnota, – pohledávky dle smlouvy č. , hodnota, částku , částka, , když ve skutečnosti obdržela , částka, a bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalované, tedy nejen částku, kterou obdržela žalovaná tzv. „na ruku“ ve výši , částka, , ale bezdůvodným obohacením je třeba rozumět i to, co bylo započteno na úhradu dluhů žalované, tj. , částka, . A protože žalovaná na úhradu pohledávky žalobce podle této smlouvy uhradila pouze , částka, , požadoval žalobce vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, . Stejné námitky měl i u nároku č. , hodnota, – pohledávky podle smlouvy č. , hodnota, , když podle této smlouvy obdržela žalovaná celkem , částka, , z toho , částka, tzv. „na ruku“ a , částka, byla použita na splacení předchozích závazků žalované. A protože na úhradu pohledávky z této smlouvy žalovaná zaplatila , částka, , zaplatila o , částka, více. Bezdůvodné obohacení žalované proto činí , částka, , tedy , částka, minus , částka, . Žalobce dále z částky , částka, požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, když žalovanou vyzval k vydání bezdůvodného obohacení a žalovaná je neuhradila. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a přizná mu i právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části (§ 212 a § 212a o.s.ř.), doplnil dokazování dále uvedenými důkazy, a i s ohledem na tyto důkazy uzavřel, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Z důkazů provedených při odvolacím jednání zjistil odvolací soud následující skutečnosti:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , že žalované byl poskytnut společností , právnická osoba, spotřebitelský úvěr ve výši , částka, ;- ze smlouvy a spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , že touto smlouvou byl žalované poskytnut společností , právnická osoba, spotřebitelský úvěr ve výši , částka, ;- z tabulky umoření, že žalovaná na smlouvu č. , hodnota, zaplatila celkem , částka, ;- z tabulky umoření, že žalovaná na smlouvu č. , hodnota, zaplatila celkem , částka, .

8. Z uvedeného vyplývá, že žalobce prokázal, že žalované byly poskytnuty dva úvěry ve výši , částka, a , částka, a že na tyto uhradila , částka, a , částka, , a to na jistiny uvedených pohledávek žalobce, a k zaplacení– vydání bezdůvodného obohacení zbývá částka , částka, .

9. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, s čímž se ostatně ztotožnil i sám žalobce, a tudíž nemá právo na smluvené úroky, neboť smlouva je neplatná. Žalobce však má jako právní nástupce původního věřitele právo na vydání bezdůvodného obohacení, tedy vydání toho, co bylo žalované poskytnuto, a zatím nebylo vráceno, tedy částku , částka, .

10. Odvolací soud má za to, že okresní soud nemůže zkoumat jiné smlouvy mimo předmět řízení v dané věci podle žaloby podané u okresního soudu dne , datum, , tedy nemůže zkoumat smlouvy z roku 2021, když předmětem řízení byly pouze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a č. , hodnota, ze dne , datum, , neboť takto okresní soud rozhodoval o něčem, co nebylo předmětem řízení, když v civilním řízení může soud rozhodovat pouze o tom, co je předmětem řízení, a to nejenom podle toho, kolik je požadováno v petitu žaloby, ale i podle toho, jak žalobce vylíčil v žalobě rozhodující skutečnosti jako jednu z náležitostí žaloby dle ust. § 79 odst. 1 o. s. ř.

11. Žalobce však požadoval vedle jistiny poskytnutého úvěru také zákonné úroky z prodlení. K tomu odvolací soud uvádí toto.

12. Dle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, nazvaném jako „Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ plyne, že poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou uvedeného zákona, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle uvedeného ustanovení, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Úkolem soudu v daném sporu mezi účastníky bylo stanovit přiměřenou dobu na vrácení jistiny podle možností žalované. A protože se žalovaná neúčastnila jednání před okresním ani odvolacím soudem, nejsou známy soudu možnosti žalované - spotřebitele vrátit dluh, a proto odvolací soud stanovil lhůtu ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté prostředky podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, přičemž prodlení žalované se splněním dluhu nenastane před uplynutím takto stanovené lhůty, tedy prodlení případně nastane až po uplynutí 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobci tudíž nebylo možné přiznat úroky, a to ani úroky z prodlení, neboť dosud nebyla žalovaná s vrácením žalované částky v prodlení.

13. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, aby žalovaná zaplatila žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), a jinak rozsudek okresního soudu ohledně odvoláním požadovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

14. Odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud uvedl, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, na to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z uvedeného vyplývá, že pokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. A pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splacení soud (body 16. a 17. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ).

15. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil zčásti rozsudek okresního soudu, musel znovu rozhodnout o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Rozhodl o nich dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalobce před okresním soudem požadoval částku , částka, , lze uzavřít, že žalovaná byla z velké části úspěšná, náklady řízení před okresním soudem jí však nevznikly, a proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce v odvolacím řízení požadoval zaplacení jistiny ve výši , částka, (ta mu byla přiznána), požadoval však vedle toho také úrok z prodlení ve výši 15 % z uvedené částky od , datum, do zaplacení a tento nebyl žalobci přiznán. Ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. přitom uvádí, že pokud účastníci byli částečně úspěšní, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, nicméně toto ustanovení zároveň stanoví, že soud popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, a odvolací soud tak učinil, a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.