18 Co 387/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Miloše Zdražila ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 46 551,33 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. 8. 2025, č.j. 17 C 41/2025-80,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., aby žalovaný zaplatil žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, doplatek soudního poplatku z odvolání ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobce se žalobou doručenou okresnímu soudu dne , datum, domáhal proti žalovanému zaplacení , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, a ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, ze smlouvy ze dne , datum, , na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Okresní soud provedl dokazování a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu, dle které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal splatit žalobci celkem , částka, ; z výpisu z úvěrového účtu vzal dále za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr ve výši , částka, a splatil celkem , částka, . Okresní soud provedl důkaz i předžalobní upomínkou, z níž zjistil, že žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu dne , datum, . Na danou věc poté aplikoval ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , dále § 86 odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a uvedl, že po právní stránce posoudil zjištěný skutkový stav tak, že žalobce poskytl žalovanému úvěr na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před jejím uzavřením žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál, zejména výpis z účtu za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy a samotný výpis příjmových transakcí jako podkladový materiál nepostačuje, neboť není-li postaveno najisto, kolik činily výdaje žalovaného, tak nelze činit rozvahu, ani usuzovat na to, zda bude žalovaný schopný úvěr splácet. Okresní soud proto postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci , částka, , která je rozdílem mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a částečným plněním ve výši , částka, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl včetně úroku z prodlení, když k tomu odkázal na bod 14. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal okresní soud žalobci právo na 24,2 % nákladů řízení ve výši , částka, ; uvedl, že žalobce požadoval celkem , částka, , když úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil , částka, a úrok z prodlení ke stejnému datu , částka, , a byl úspěšný co do , částka, , tj. 62,1 %, neúspěšný tedy co do 37,9 %, a po odpočtu neúspěchu od úspěchu tedy přiznal žalobci 24,2 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a nákladů zastoupení žalobce advokátem, v celkové výši , částka, , z čehož 24,2 % činí přiznanou částku , částka, . Lhůtu k plnění stanovil třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

3. Proti rozsudku, a to proti výrokům II. a III., podal včas odvolání žalobce, výrok II. napadl pouze v části, aby žalovaný zaplatil žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že mu nenáleží úrok z prodlení z přiznané částky ode dne , datum, do zaplacení, když měl za to, že mu tento zákonný úrok náleží z bezdůvodného obohacení na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, , když žalovaný byl vyzván k úhradě částky , částka, , která zahrnovala i předmětné bezdůvodné obohacení. Výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, , byla mu poskytnuta lhůta sedmi dnů ode dne odeslání výzvy a splatnost tudíž podle žalobce nastala , datum, . Odkaz okresního soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , považuje žalobce za nepřiléhavý, neboť v uvedené věci žalovaná tvrdila a prokazovala své majetkové poměry a proti přiznání zákonného úroku z prodlení aktivně vystupovala a podala dovolání, když v projednávané věci byl žalovaný zcela neaktivní. Žalobce měl za to, že je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky, což žalovaný neučinil a tudíž neprokázal, že není v jeho možnostech splnit požadovaný dluh a soud nemůže suplovat tuto neaktivitu a sám za žalovaného uplatnit tuto námitku. Zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení žalobci dle jeho mínění náleží dle ust. § 1970 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. – o.z.). Okresním soudem provedený výklad ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru by dle žalobce způsobil významnou právní nejistotu při podání žaloby na plnění, neboť při nerealizovaném či jen nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, by žaloba věřitele na plnění byla (vždy) předčasná. Namítal, že Nejvyšší soud považoval za dostačující pro vznik nároku na úroky z prodlení skutečnost, že věřitel poskytl dlužníkovi peněžní prostředky bez právního důvodu a vyzval ho k plnění, tj. vrácení částky, kterou dosud nezaplatil a měl za to, že v daném případě se ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neuplatní a na posouzení otázky splatnosti bezdůvodného obohacení a od ní se odvíjejícího prodlení (a na vznik práva na zaplacení úroků z prodlení) se použije obecná úprava bezdůvodného obohacení v ust. § 2991 a následujících občanského zákoníku a obecná úprava času plnění dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil ve výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení a přizná mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nebo rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části zruší a věc vrátí okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. a v závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, s čímž se ostatně ztotožnil i sám žalobce, a tudíž nemá právo na smluvené úroky, neboť je smlouva neplatná, žalobce má právo na vydání bezdůvodného obohacení, tedy vydání toho, co bylo žalovanému poskytnuto a zatím nebylo vráceno, tedy částku , částka, , jak správně uzavřel okresní soud.

6. Žalobce však požadoval vedle jistiny poskytnutého úvěru také zákonné úroky z prodlení. K tomu odvolací soud uvádí, že z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nazvaném jako „Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ vyplývá, že poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou uvedeného zákona, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle uvedeného ustanovení, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud uvedl, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívajících v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z uvedeného vyplývá, že pokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. A pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splacení soud (body 16. a 17. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, – přijato do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pod , právnická osoba, /2026).

8. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalobce nemá právo na zákonný úrok z prodlení, neboť splatnost jistiny nebyla dosud stanovena. Úkolem soudu proto bylo pouze stanovit přiměřenou dobu na vrácení jistiny podle možností žalovaného. A protože se žalovaný neúčastnil jednání před okresním a ani odvolacím soudem, nejsou známy soudu možnosti žalovaného - spotřebitele vrátit dluh, a proto lze uzavřít, že lhůta ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté dosud nevrácené prostředky stanovená okresním soudem podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, je správná. Prodlení žalovaného se splněním dluhu nenastane před uplynutím takto stanovené lhůty, tedy prodlení případně nastane až po uplynutí 3 dnů od právní moci rozsudku okresního soudu. Žalobci tudíž nebylo možné přiznat úroky, a to ani úroky z prodlení, neboť žalovaný nebyl dosud s vrácením částky , částka, v prodlení.

9. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II., aby žalovaný zaplatil žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení, a ve výroku III. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť žalobce se svým odvoláním neuspěl, a žalovanému dle obsahu spisu ani žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

11. Odvolací soud dále uložil žalobci, aby České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, zaplatil doplatek soudního poplatku z odvolání ve výši , částka, . Předmětem odvolacího řízení totiž bylo opětující se plnění, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a soudní poplatek měl okresní soud vyměřit podle § 6 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého jde-li o opětující se plnění, je základem procentního poplatku cena odpovídající součtu všech opětujících se plnění, a jde-li o peněžité plnění na dobu neurčitou, včetně plnění požadovaného do okamžiku zaplacení jiného peněžitého plnění, na dobu života nebo na dobu delší než pěti let, je základem poplatku pětinásobek ceny ročního plnění, což je v dané věci částka , částka, a soudní poplatek z této částky činí 5 %, tj. , částka, , a zatím byl žalobcem zaplacen podle výzvy okresního soudu pouze soudní poplatek ve výši , částka, , a doplatek tak činí částku , částka, . Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku uložil odvolací soud žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 7 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb.).