18 CO 7/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Miloše Zdražila ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovaným: 1) právnická osoba , IČO , sídlem obec a číslo , zastoupený advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa , 2) právnická osoba , IČO , sídlem adresa , o určení nepřípustnosti prodeje zástavy, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 23.9.2021, č.j. 14 C 16/2021 - 151, <b>I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku II. potvrzuje.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit 1. žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 10 309,85 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce [titul] [jméno] [příjmení].</b> <b>III. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> 1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby soud určil, že je nepřípustný prodej zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě vyhlášené druhým žalovaným na základě dražební vyhlášky č. [číslo] ze dne [datum], jejímž předmětem jsou nemovité věci ve vlastnictví žalobce pozemek č. st. [číslo] – zastavěná plocha, jehož součástí je stavba [obec] č.e. [číslo], ubytovací zařízení, pozemek [číslo] – zahrada, pozemek [číslo] – trvalý travní porost, pozemek [číslo] – trvalý travní porost, pozemek [číslo] – trvalý travní porost, pozemek [číslo] – ostatní plocha a pozemek [číslo] – ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, [stát. instituce], [územní celek], část [územní celek], k.ú. [obec], na [list vlastnictví] (výrok I.). Návrh, aby byl žalobce povinen složit jistotu na způsobenou škodu ve výši 500 000 Kč do úschovy soudu byl zamítnut (výrok II.). Žalobci bylo uloženo nahradit prvnímu žalovanému náklady řízení ve výši 24 966 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žalobci bylo uloženo nahradit druhému žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě nedobrovolné, neboť dlužník a první žalovaný jsou propojenými osobami. Účelem prodeje není uspokojení dluhu, ale výlučně prodej majetku žalobce. Jednání prvního žalovaného je v rozporu s dobrými mravy a došlo k porušení obecných principů občanského práva a zneužití práva. Žalobce je členem skupiny [anonymizována dvě slova], jejímž členem byl i dlužník, byl však z této skupiny vyveden ve prospěch skupiny [anonymizována dvě slova], jejímž jednatelem je bratr jednatele prvního žalovaného. Nyní je již jednatelem a společníkem dlužníka jiná osoba. Převody majetku dlužníka uskutečňoval zástupce prvního žalovaného [titul] [příjmení]. První žalovaný postupuje v realizaci zástavního práva v rozporu se zástavní smlouvou, podle níž je zástavní věřitel oprávněn nabýt zástavu do vlastnictví. Nevzniklo mu právo domáhat se uspokojení pohledávky ze zajištěného majetku. Dluh vůči dlužníkovi nevznikl a je nedůvodně přezajištěn. Nárok na realizaci práva dosud není dospělý. Tomu by tak bylo pouze v případě, že by dlužník neplnil řádně a včas. První žalovaný se však plnění po dlužníkovi vůbec nedomáhal. Dlužník sám proklamuje, že má k dispozici volné peněžní prostředky v řádech milionů korun a je připraven k úhradě. Dlužník uváděl, že má k vyplacení zástavního práva k dispozici 9 000 000 Kč složených v advokátní úschově. Pohledávka ze smlouvy o úvěru je zajištěna nemovitostmi uvedenými ve výroku a dalšími nemovitostmi ve vlastnictví žalobce, celková cena těchto nemovitostí je 11 630 000 Kč. Dále je úvěr zajištěn ručitelským prohlášením dalších společností. Notářský zápis [titul] [jméno] [příjmení] NZ [anonymizováno] [rok], [anonymizováno], není způsobilým titulem. Smlouva o úvěru byla sepsána dne [datum], poskytnuto bylo podle této smlouvy pouze 5 000 000 Kč, a to dne 4.11.2019 4 000 000 Kč a dne 27.11.2019 1 000 000 Kč. Po poskytnutí pouze části úvěru byl pak dne 20.3.2020 sepsán notářský zápis, kde se dlužník zavazuje uhradit 11 800 000 Kč s příslušenstvím a smluvními pokutami do 31.5.2020 a došlo ke svolení k přímé vykonatelnosti zápisu. Po sepsání zápisu již k dalšímu čerpání úvěru nedošlo. K platnosti notářského zápisu je nutná existující pohledávka. Pohledávka prvního žalovaného vůči dlužníkovi však v době sepisu neexistovala a notářský zápis je nevykonatelný.

3. První žalovaný před okresním soudem uvedl, že první žalovaný a obligační dlužník uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které se první žalovaný zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr v celkové výši 11 800 000 Kč formou postupného čerpání. Dlužník měl splatit jistinu a úroky v termínech sjednaných ve smlouvě. Dne [datum] byla rovněž uzavřena zástavní smlouva k zajištění všech existujících i v budoucnu vzniklých pohledávek vyplývajících z uvedené úvěrové smlouvy. Oznámení o započetí výkonu zástavního práva bylo žalobci i dlužníkovi zasláno dne 10.9.2020. První žalovaný vykonává zástavní právo v souladu se zástavní smlouvou. Dlužníkovi bylo poskytnuto 11 000 000 Kč, což dokládá uznání duhu ze dne 8.6.2021, kde dlužník uznává dluh v celkové výši 33 765 886,58 Kč ke dni 4.5.2021, kdy byla pohledávka vyčíslena soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení]. Tvrzení žalobce o tom, že dlužníkovi bylo poskytnuto pouze 5 000 000 Kč, se nezakládá na pravdě. Tato částka byla vymáhána v rozhodčím řízení vůči ručitelům. K porušení zásady subsidiarity zástavního práva poukázal první žalovaný na literaturu, podle níž je možné se uspokojit ze zástavy, aniž by se věřitel domáhal plnění po dlužníkovi, může se dokonce zavázat, že po dlužníkovi dluh vymáhat nebude a uspokojí se ze zástavy. Ke splatnosti úroků od 25.11.2020 uvedl první žalovaný, že se jedná o písařskou chybu ve smlouvě a je zřejmé, že úrok měl být hrazen od 25.11.2019 Smlouva by měla být primárně vykládána jako platná nejen podle textu smlouvy, ale i podle vůle smluvních stran. Dluh není přezajištěn a vymáhání tak není v rozporu s dobrými mravy a zákonem. Cena nemovitostí v [obec] [anonymizována dvě slova] činí 11 630 000 Kč, zatímco celková pohledávka dosahuje 33 765 886,58 Kč. Výkon zástavního práva prodejem ve veřejné dražbě není v rozporu se zástavní smlouvou, ale je dalším možným způsobem, jak lze zástavní právo realizovat. Věřitel je oprávněn nabýt zástavu do vlastnictví, není to však jeho povinnost. První žalovaný dále nevrhl, aby žalobci bylo uloženo složit do úschovy soudu jistotu na způsobenou škodu ve výši 500 000 Kč.

4. Druhý žalovaný před okresním soudem uvedl, že byly dodrženy veškeré obligatorní náležitosti ke zpeněžení nemovitostí ve veřejné dražbě nedobrovolné.

5. Okresní soud vycházel z toho, že zákon o veřejných dražbách ve svých ustanoveních § 46a a § 46b původně navazoval na ustanovení § 166 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, které nepřípustnost prodeje zástavy do 31.12.2013 upravovalo (pozn. - § 46b nabyl účinnosti až od 1.1.2014). Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, však nepřípustnost prodeje zástavy již nepřevzal. Zákon o veřejných dražbách obsahuje jen velmi obecný odkaz na to, že je možné podat žalobu. Nespecifikuje však, co je podmínkou vyhovění žalobě, proti komu má žaloba směřovat apod. a podobně není taková úprava obsažena v žádném jiném právním předpisu. Okresní soud by proto žalobě byl vyhověl, kdyby žalobce tvrdil a prokázal, že existují důvody pro upuštění od dražby nebo pro neplatnost dražby.

6. Žalobce nejprve tvrdil, že jednání prvního žalovaného bylo v rozporu s dobrými mravy a poukazoval na způsob, jakým docházelo ke změně vlastnických poměrů u dlužníka. K tomu byly prováděny důkazy o změně v osobách jednatele a převodu obchodního podílu dlužníka. K tomu okresní soud uvedl, že samotná změna jednatele a společníka u dlužníka ještě neznamená, že by tímto jednáním docházelo ke zkrácení práv kohokoli, i kdyby převody a změny probíhaly mezi osobami propojenými. Žalobce netvrdil, že by kdokoli z jím označených osob byl trestně stíhán, ani že by se žalobce takového stíhání domáhal. Žalobce tvrdil, že neexistuje dluh vůči prvnímu žalovanému, což však bylo vyvráceno uznáním dluhu ze strany dlužníka i notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti. V notářském zápisu je jednoznačně uvedeno, že dluh existuje a dlužník se zavazuje jej splatit a pokud tak neučiní, má věřitel právo dluh vymáhat. Okresní soud učinil jednoznačné skutkové zjištění, že dluh existoval ke dni sepsání notářského zápisu i ke dni uznání dluhu. Vzhledem k tomu, že jistina dluhu přesahuje 11 000 000 Kč, není dluh přezajištěn. Okresní soud nevyvodil žádné závěry z toho, že dlužník deklaruje, že má k dispozici 9 000 000 Kč v advokátní úschově, protože toto tvrzení dlužníka se objevuje v jeho nedatovaném přípisu a není zřejmé, vůči komu je vlastně činěno a na jaký dluh má být plněno. Žalobce také namítal, že dluh ještě nemohl být celý splatný, když v úvěrové smlouvě je sjednán úrok až od 25.11.2020. K tomu první žalovaný uvedl, že se jednalo o písařskou chybu a úrok měl běžet od 25.11.2019 Okresní soud dovodil, že notářským zápisem došlo k odstranění nejasnosti a zřejmého překlepu ve smlouvě, neboť by nedávalo smysl, aby úroky začaly běžet až po splatnosti celé jistiny, která měla nastat v květnu 2020. Tato zjevná nesprávnost, která nadto byla notářským zápisem odstraněna, nemůže způsobit neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nejasnosti, ani ztrátu práva na úroky z úvěru. Ohledně výkonu zástavního práva v rozporu se zástavní smlouvu se okresní soud přiklonil k názoru prvního žalovaného, že věřitel má vždy možnost prodat zástavu ve veřejné dražbě, neboť je to zákonem preferovaný způsob realizace zástavního práva. Pokud je smluven jiný způsob ve smlouvě, má věřitel na výběr, zda využít zákonného postupu, nebo odlišného ujednání ve smlouvě. Takovému výkladu svědčí formulace § 1359 odst. 1 o.z., podle níž se věřitel může domoci výkonu svého práva způsobem domluveným, jinak zpeněžením ve veřejné dražbě. Poslední námitka žalobce směřovala na neplatnost zástavní smlouvy pro její neurčitost, když zástavní právo je sjednáno na pohledávky do neomezené výše, které vzniknou v budoucnu. Poukázal na judikaturu, která spatřovala důvod neplatnosti zástavní smlouvy právě v tom, že nebyl uveden limit, do něhož se pohledávky zajišťují. Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se však vztahovala k předchozí právní úpravě a kromě toho je v rozhodnutí 21 Cdo 3797/2013 v odůvodnění výslovně uvedeno, že je třeba odstranit nejasnost smlouvy nejprve jejím výkladem. Výklad zástavní smlouvy spolu se smlouvou úvěrovou dává odpověď na to, jaká je výše pohledávky v každý určitý čas, neboť tato výše je zjistitelná pouhým propočtem dosud zaplacené jistiny, výše úroků, smluvní pokuty a úroků z prodlení. Kromě toho občanský zákoník ve stávající podobě stanoví pouze nutnost„ zastropování“ jistiny, což zástavní smlouva obsahuje. Také se nejedná o více pohledávek, pohledávka je pouze jedna – úvěr v předem dané maximální výši. Zástavní smlouva tedy není neplatná pro neurčitost. Okresní soud žalobu zamítl, neboť neshledal nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě za opodstatněnou.

7. Proti výrokům I., III. a IV. rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce. V odvolání a jeho doplnění namítal neexistenci zajištěného dluhu z důvodu neurčitosti notářského zápisu a rozpor výkonu zástavního práva se zástavní smlouvou, kdy na základě dohody mezi zástavním věřitelem a zástavcem měl v případě realizace zástavního práva nabýt zástavu do vlastnictví zástavní věřitel. Dále namítal neplatnost zástavní smlouvy z důvodu absence ujednání o výši zajištěné pohledávky. Okresní soud se podle názoru žalobce nevypořádal s námitkou, že zástavní věřitel neudělil obligačnímu dlužníkovi dostatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění jeho dluhu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhoví. Současně žalobce navrhl přerušení řízení do doby rozhodnutí o insolvenčním návrhu ze dne [datum], který byl proti němu po vyhlášení rozsudku okresního soudu podán.

8. První žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že existence dluhu byla prokázána smlouvou o úvěru, notářským zápisem, uznáním dluhu a dalšími listinami. S odkazem na odbornou literaturu připomněl, že občanský zákoník stanoví tři způsoby uspokojení zástavního věřitele, a to dohodnutý způsob mezi zástavním věřitelem a zástavcem, zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě a zpeněžení soudním prodejem zástavy. Vždy jsou možné zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě a zpeněžení soudním prodejem zástavy. Dohodnutý způsob uspokojení může zástavní věřitel využít, ale nemusí. Dokonce je zástavní věřitel oprávněn během realizace zástavy změnit dohodnutý způsob na veřejnou dražbu nebo soudní prodej zástavy. Tomu odpovídalo znění zástavní smlouvy, podle níž zástavní věřitel byl oprávněn nabýt zástavu do svého vlastnictví. Výše zajištění pohledávky byla uvedena v zástavní smlouvě jednoznačně. Nový občanský zákoník výslovně umožňuje vymezit soubor zajištěných pohledávek i poukazem na právní důvod vzniku. Odkázal na judikaturu týkající se zajištění pohledávek z rámcových smluv. Splatnost pohledávky byla sjednána do 31.5.2020. Forma poskytnutí dodatečné lhůty nebyla stanovena. Zástavní věřitel vyzýval obligačního dlužníka ke splnění jeho povinnosti opakovaně. Nadto bylo obligačnímu dlužníkovi i žalobci jako zástavnímu dlužníkovi zasláno dne 10.9.2020 oznámení o započetí výkonu zástavního práva. První žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

9. Druhý žalovaný se ve věci samé nevyjádřil. V omluvě z jednání jen navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným.

11. Návrh žalobce na přerušení řízení do doby rozhodnutí o insolvenčním návrhu ze dne [datum] byl zamítnut, neboť zahájení insolvenčního řízení nebrání vedení tohoto řízení (§ 109 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, a contrario). Žalobcem namítaná omezení stanovená v § 109 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, mají návaznost na níže citované ustanovení § 46 odst. 1 písm. f/ zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (viz též poslední odstavec tohoto rozsudku). Právní úprava tudíž na tuto procesní situaci pamatuje a není třeba soudním rozhodnutím přerušit řízení, v němž se řeší nepřípustnost prodeje zástavy na základě zcela jiných skutkových okolností.

12. K přerušení řízení ze zákona by došlo až zjištěním úpadku žalobce a prohlášením konkursu na jeho majetek, což se do doby vyhlášení rozsudku odvolacího soudu nestalo.

13. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; proto na ně pro stručnost odkazuje.

14. Dle § 46 odst. 1 písm. k/ zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, dražebník upustí od dražby nejpozději do jejího zahájení, bylo-li vykonatelným rozhodnutím soudu nebo orgánu státní správy zakázáno s předmětem dražby nakládat.

15. Dle § 46a odst. 1 zákona veřejných dražbách nelze-li dražbu provést v původně uveřejněném termínu proto, že jejímu provedení brání rozhodnutí soudu nebo správního orgánu o předběžném opatření, nebo v důsledku podání žaloby na vyslovení nepřípustnosti prodeje zástavy podle zvláštního právního předpisu, anebo v důsledku zásahu vyšší moci, neupustí dražebník od dražby, ale dražba se ve stanoveném termínu nekoná. Dražba bude v tomto případě provedena do 90 dnů poté, kdy se dražebník dozví o pominutí překážky.

16. Vzhledem k tomu, že žaloba na vyslovení nepřípustnosti prodeje zástavy není již upravena zvláštním předpisem (dříve § 166 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), lze považovat ustanovení § 46a odst. 1 zákona o veřejných dražbách v části týkající se důsledků podání žaloby na vyslovení nepřípustnosti prodeje zástavy za obsolentní. S účinností od 1.1.2014 je však tato část ustanovení § 46a nahrazena ustanovením § 46b zákona o veřejných dražbách.

17. Dle § 46b odst. 1 zákona o veřejných dražbách pokud byla proti zástavnímu věřiteli a dražebníkovi podána u soudu žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy nebo pokud bylo soudem vydáno předběžné opatření o nepřípustnosti prodeje zástavy, veřejná dražba se ve stanoveném termínu nekoná. Dle odst. 2 v případech podle odstavce 1 je dražebník povinen ve lhůtě nejméně 30 dnů před konáním dražby uveřejnit stejným způsobem, jakým byla uveřejněna dražební vyhláška, dodatek k této dražební vyhlášce, v němž budou uvedeny místo, datum a čas konání dražby, nové termíny prohlídek předmětu dražby, jakož i další rozhodné skutečnosti týkající se dražby, které v období od uveřejnění dražební vyhlášky nastaly nebo k jejichž změně v tomto období došlo. Lhůta pro složení dražební jistoty v tomto případě nesmí být kratší než polovina lhůty stanovené pro uveřejnění dodatku k dražební vyhlášce. Dle odst. 3 žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy lze podat do 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však 7 dnů přede dnem zahájení veřejné dražby. Dle odst. 4 veřejnou dražbu lze vykonat až po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 3; je-li v této lhůtě podána žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, lze veřejnou dražbu vykonat až poté, kdy bylo o této žalobě pravomocně rozhodnuto. Dle odst. 5 ten, kdo podal bezdůvodně žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, je povinen nahradit zástavnímu věřiteli škodu, která mu vznikla oddálením prodeje zástavy za dobu od podání žaloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jestliže zástavní věřitel uplatnil právo na náhradu této škody v průběhu řízení o žalobě před soudem prvního stupně; na návrh zástavního věřitele může soud již v průběhu řízení rozhodnout o tom, že je povinen složit do úschovy u soudu zálohu až do výše možné náhrady škody. Ustanovení věty první o zástavním věřiteli se použije obdobně též pro dražebníka.

18. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že jednotlivé namítané důvody nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě nejsou opodstatněné. Důvodem nepřípustnosti prodeje zástavy není vztah ovládající a ovládané osoby mezi zástavním věřitelem a obligačním dlužníkem. Výkon zástavního práva vychází z právního vztahu mezi zástavním věřitelem (první žalovaný) a zástavním dlužníkem (žalobce), přičemž obligační dlužník v něm nevystupuje. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je jako exekuční titul dostatečně určitý. Není důkazem o nižší jistině úvěru, že po ručitelích bylo vymáháno méně, než je uplatněno v rámci uspokojení z prodeje zástavy. Předpokladem uspokojení z prodeje zástavy je skutečnost, že obligační dlužník nesplnil dluh řádně a včas. Délka dodatečné lhůty pro uspokojení pohledávky zástavního věřitele před započetím výkonu zástavního práva není stanovena právním předpisem. První žalovaný jako zástavní věřitel poskytl dlužníkovi přiměřenou lhůtu k plnění. Konečně pohledávka zástavního věřitele nebyla uspokojena dosud. Není podmínkou prodeje zástavy, aby proběhlo bezvýsledné vymáhání pohledávky za obligačním dlužníkem. Odvolací soud nedovodil ani přezajištěnost pohledávky, když dluh obligačního dlužníka podle uznání dluhu a podle notářského zápisu přesahuje hodnotu zástavy a nebylo zjištěno, že má dlužník v advokátní úschově peněžní prostředky určené ke splnění tohoto dluhu zajištěného zástavním právem. Navíc by se muselo jednat o řízení o úschovách u soudu, aby složení peněžních prostředků do úschovy mělo za následek splnění dluhu a zánik zástavního práva. Co se týká počátku běhu úroku, okresní soud správně zaujal výklad ve prospěch platnosti smlouvy. Podle skutkových zjištění okresního soudu učiněných ze zástavní smlouvy, bylo nabytí vlastnictví k zástavě pro zástavního věřitele jeho oprávněním, nikoliv povinností. To odpovídá zákonným ustanovením, podle nichž se může zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona (§ 1359 odst. 1 věta první o.z.) Dohoda účastníků zástavní smlouvy o jiném způsobu výkonu zástavního práva nemůže vyloučit ani v tomto případě nevyloučila možnost uspokojení pohledávky zástavního věřitele zpeněžením zástavy ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. Opodstatněná není ani námitka neurčitosti úvěrové smlouvy, když výše zajištěné pohledávky vyplývala z úvěrové smlouvy a jistina byla vyčíslena přesnou částkou i v zástavní smlouvě. Veškerá argumentace stran týkající se zajištění druhově určených pohledávek ze smluv, které budou ve stanoveném období a do stanovené výše vznikat, se v tomto řízení neuplatní, neboť v tomto případě došlo k uzavření zástavní smlouvy k zajištění pohledávky z jedné úvěrové smlouvy uzavřené téhož dne. Výše jistiny úvěru byla ke dni uzavření zástavní smlouvy pevně stanovena.

19. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nenapadeného výroku II. potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.), a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž okresní soud správně vycházel z odměny advokáta za jeden úkon ve výši 2 500 Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1037/2017).

20. Dle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud uložil žalobci nahradit prvnímu žalovanému náklady odvolacího řízení sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 2 500 Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. a/ vyhl.. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 2 úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), z cestovného ve výši 1 920,54 Kč ([obec] – [obec] a zpět, 2x 146 km, základní náhrada 4,70 Kč/km, spotřeba nafty 5,20 l / 100 km, cena nafty 36,10 Kč), z náhrady za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč (10 půlhodin po 100 Kč) a z 21% DPH z odměny a náhrad advokáta ve výši 1 789,31 Kč, celkem 10 309,85 Kč.

21. Dle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. by měl žalobce nahradit náklady odvolacího řízení druhému žalovanému. Protože však druhému žalovanému v odvolacím řízení náklady nevznikly, odvolací soud ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

22. Žaloba o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě byla soudem zamítnuta, a proto nelze upustit od dražby podle § 46 odst. 1 písm. k/ zákona o veřejných dražbách. Zahájení insolvenčního řízení na majetek žalobce se nestalo ani pozdější změnou žaloby součástí vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě. Přesto je dražebník povinen upustit od dražby podle § 46 odst. 1 písm. f/ zákona o veřejných dražbách (viz též § 109 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon).