19 Co 11/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Martiny Thorovské ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným: 1/ Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2/ Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A o žalobě z rušené držby dle § 176 o. s. ř., k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 3. listopadu 2025 č. j. 17 C 137/2025-33,

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost zdržet se zásahů do pokojné držby pozemků a uvést je do původního stavu, tak, že je urovnají, osejí travním semenem a umožní na ně přístup, a to pozemku parcelní číslo , hodnota, - orná půda a pozemku parcelní číslo , hodnota, - zahrada, oba v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí na LV číslo , hodnota, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá (výrok I), žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost zdržet se zásahů do pokojné držby pozemků a uvést je do původního stavu, tak, že z nich odstraní oplocení z plotových dílců, a to pozemku parcelní číslo st. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , pozemku parcelní číslo , číslo, - orná půda a pozemku parcelní číslo , číslo, - zahrada, vše v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí na LV číslo , hodnota, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá (výrok II), žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1/ na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok III) a žalobce je povinen zaplatit žalované 2/ na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok IV).

2. Proti usnesení podal žalobce odvolání. Namítal, že žalobci mu svým jednáním znemožnili přístup ke sporným nemovitostem, jichž je spoluvlastníkem v rozsahu ideální 1/8 na základě příklepu v exekuci v roce 2017 a žalovaný 1/ v rozsahu 1/8 a žalovaná 2/ v rozsahu 6/8 na základě kupní smlouvy v roce 2020. Zejména pak v důsledku žalovanými umístěného kovového mobilního oplocení nemovitostí v jejich přední části, okolo domu, je nemůže užívat (nemůže se k nim dostat), neboť toto oplocení není schopen jednoduše rozpojit montážním klíčem (jak mu sdělili žalovaní a nesprávně uvažuje okresní soud). Jednáním žalovaných byl naopak ze své držby vypuzen. Navrhl proto, aby krajský soud napadené usnesení změnil tak, že jeho žalobě vyhoví.

3. Žalovaní ve společném vyjádření k odvolání navrhli, aby krajský soud napadené usnesení potvrdil a ztotožnili se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázali na to, že žalobce sporné nemovitosti dlouhodobě neužívá a nijak o ně nepečuje, neopravuje a neudržuje, což činí výlučně a jen oni. K oplocení dlouhodobě chátrajících a zanedbaných nemovitostí okolo domu došlo z důvodu jejich zdevastování (propadajícího se stropu i sklepu domu) a hrozby úrazu na nich pro třetí osoby (např. děti, které si v domě o prázdninách bez povolení hrály), a to na základě jejich rozhodnutí jakožto většinových spoluvlastníků. O možnost snadného přístupu k nim skrze jednoduché rozpojení oplocení byl žalobce z jejich strany obratem informován (dopisem ze dne 23. 9. 2025 na č. l. 20 spisu).

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je v obou případech přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadené usnesení i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce jakožto odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

5. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl. Pro stručnost může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného usnesení (zejména v jeho bodě 12), k jehož doplnění, upřesnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující.

6. S ohledem na provizorní a prozatímní charakter ochrany držby nedochází v řízení dle § 176 a násl. o. s. ř. k posuzování právních otázek týkajících se např. oprávněnosti či řádnosti držby, ale soud se omezuje pouze na zjišťování faktického skutkového stavu. Navíc lhůty stanovené pro rozhodování soudů v těchto řízeních neumožňují rozsáhlé a podrobné zkoumání. O tom svědčí zejména pokyn zákonodárce soudu, aby se v řízení omezil na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (§ 178 o. s. ř.) a požadavky na rychlost soudního rozhodování, kdy je soud o žalobě povinen rozhodnout do 15 dnů, resp. do 30 dnů od zahájení řízení (§ 177 o. s. ř.). Jednání přitom není třeba nařizovat (§ 177 odst. 1 o. s. ř.). Řízení ve věcech ochrany z rušené držby je tak na svou povahou srovnatelné s řízením o předběžném opatření, neboť, jak vyplývá z ustanovení § 177 až § 180 o. s. ř., rozhodnutím soudu není jakkoli prejudikována případně sporná otázka právních vztahů, které stojí v pozadí rušené držby (viz nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3623/15 nebo jeho usnesení ze dne 8. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 2133/15, apod.).

7. Žaloba z rušené držby (též "posesorní žaloba") poskytuje prozatímní ochranu posledního faktického stavu, nikoli stavu právního (tedy nikoli subjektivního práva). Soud se v řízení omezí jen na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení (§ 178 o. s. ř.). Nezkoumá proto předběžné hmotněprávní otázky (§ 135 odst. 2 o. s. ř.), tedy zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou (srov. např. usnesení ze dne 20. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3074/17). Uvedené řeší soud případně až v následném petitorním řízení (o určení vlastnického práva, vydání neprávem zadržované věci, její součásti, vyklizení prostor atp.), vyvolaném žalovaným na ochranu jeho vlastnického práva. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší; soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivních práv, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. U řízení o žalobě z rušené držby je tedy třeba vycházet z předpokladu, že právní stav věci ustupuje fakticitě. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 o. z. ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, nejsou však v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu zásadní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. IV. ÚS 4306/18).

8. Řešení otázky, kdy spoluvlastníkovi, jehož právo ruší jiný spoluvlastník, náleží negatorní žaloba a kdy se má domáhat uspořádání poměrů mezi účastníky dle § 1139 o. z., záleží na individuálním posouzení konkrétní věci. V zásadě platí, že spor o způsob užívání věci je sporem z její správy dle § 1126 a násl. o. z.; ruší-li však spoluvlastník užíváním věci právo jiného spoluvlastníka, aby v rámci jeho podílu užíval společnou věc, aniž by způsob užívání věci byl upraven právním jednáním nebo rozhodnutím soudu, může se rušený bránit i negatorní žalobou dle § 1042 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4995/2017 nebo ze dne 24. 9. 2025 sp. zn. 22 Cdo1922/2025).

9. Při neoprávněných zásazích do spoludržby dle § 1010 o. z. některým ze spoludržitelů (spoluvlastníků) se může držební ochrany domáhat spoludržitel jen v případě, kdy byl z držby jiným spoludržitelem zcela vypuzen (§ 1007 o. z.) nebo v případě, kdy jeden ze spoludržitelů svévolně zasahuje do stávajících držebních poměrů. Spoludržitelé v těchto případech vůči sobě navzájem mohou uplatnit žalobu z rušené držby (§ 1003 o. z.). V tomto případě se dotčený spoludržitel může domáhat práva na náhradu škody. Naproti tomu, pokud jeden ze spoludržitelů pouze překročí rozsah svého spoludržitelského oprávnění (aniž by mezi spoludržiteli existovala dohoda nebo dosavadní pokojný stav mezi spoludržiteli v podobě faktického užívání věci všemi spoludržiteli), pak se ostatní držitelé prostřednictvím posesorní ochrany bránit nemohou. Je tomu tak proto, že každý se spoludržitelů má držbu k celé věci, která je omezena shodnou držbou jiného spoludržitele (viz komentář ASPI k § 1010 o. z.). Spoludržitelé mezi sebou navzájem nepožívají posesorní ochrany při pouhém rušení držby, nýbrž toliko při odnětí držby druhým spoludržitelem (viz Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva § 976–1474. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, výklad k § 1010 o.z.).

10. V projednávané věci je situace taková, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem 1/8 všech sporných nemovitostí, zatímco žalovaný 1/ v rozsahu 1/8 a žalovaná 2/ v rozsahu 6/8. Žalovaní v září 2025 jednak odstranili travní porost a ornici na sporných nemovitostech, resp. pozemcích, a to z důvodu jejich ošetření a zabránění podmáčení. Jednak je okolo domu i oplotili kovovým dílcovým mobilním oplocením, a to z důvodu zchátralosti objektu, bezpečnosti a rizikovosti nedovoleného užívání třetími osobami, zejména pak právě domu, který je prakticky určen k demolici (jak vyšlo najevo v dosud neskončeném řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníkům k nemovitostem, vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 7 C 10/2021).

11. Z tohoto pohledu má krajský ve shodě s okresním soudem za to, že ve skutkových poměrech této konkrétní věci není žaloba podaná žalobcem důvodná. Především se totiž nejedná o tu výjimečnou situaci mezi účastníky jakožto spoluvlastníky a spoludržiteli společných nemovitostí, kdy by jeden z nich vypudil druhého z držby dle § 1007 o. z., tj. fakticky mu znemožnil faktické ovládání společné věci. Jen v takovém výjimečném případě by totiž žalobci svědčila žaloba z rušené držby ve smyslu § 176 a násl. o. s. ř. (srov. výše uvedené komentáře ASPI a C. H. Beck k § 1010 o.z.). O tento výjimečný případ zde ale nejde, neboť žalovaní neměli a nemají v úmyslu žalobce vyřadit z držby společných nemovitostí tak, aby mu trvale zamezili je užívat, vstupovat do nich, apod.

12. Jestliže došlo k oplocení nemovitostí žalovanými, je situace pro žalobce i žalované naprosto stejná, tj. všichni mají i nadále možnost do nich vstupovat skrze jednoduché rozpojení mobilního kovového plotu pomocí montážního klíče (o čemž žalovaní i předem a písemně informovali žalobce dopisem ze dne 23. 9. 2025 na č. l. 20 spisu). Jinak řečeno, přístup pro žalované zde není oproti žalobci jiný (výhodnější). Žalovaní společné, chátrající, zanedbané a neudržované nemovitosti oplotili toliko s cílem zamezení jejich neoprávněného, a navíc rizikového užívání třetími osobami, aniž by tím však chtěli zamezit i žalobci v přístupu k nim, nebo v jejich užívání (či jej dokonce z jejich držby zcela a trvale vyřadit, tj. vypudit). Z právě řečených důvodů žalobci nemůže důvodně příslušet žaloba z rušené držby ve smyslu § 176 a násl. o. s. ř.

13. Pokud žalovaní odstranili travní porost a ornici na sporných nemovitostech (z důvodu jejich ošetření a zabránění podmáčení), jednalo se o jejich toliko jednorázové jednání vedené snahou o řádnou údržbu a péči o společné nemovitosti. Výsledek tohoto jejich jednání opět v žádném případě nesměřuje k vypuzení žalobce z držby nemovitostí tak, jak už bylo výše podrobně vysvětleno, což má opět za následek nedůvodnost jím podané žaloby. Nadto v řízení o žalobě z rušené držby se ani nelze domáhat náhrady škody vzniklé rušením držby, tj. např. žalobcem požadované nápravy věci v předešlý stav (§ 179 o. s. ř. ve spojení s § 2951 odst. 1 věta první o. z. – to by bylo možno jen v řízení ve věci samé o žalobě dle § 1003 o. z.).

14. Nicméně právě vzhledem k tomu, že účastníci jsou jako spoluvlastníci současně i spoludržitelé sporných nemovitostí (§ 1010 ve spojení s § 1116 a § 1117 o. z.), přísluší zde žalobci především ochrana předvídaná § 1128, § 1129 a § 1139 o. z., tj. možnost domáhat se zrušení rozhodnutí většinových spoluvlastníků a uspořádání poměrů mezi nimi (co do užívání společných nemovitostí) rozhodnutím soudu podle slušného uvážení. V té souvislosti je ovšem nutno podotknout, že menšinový spoluvlastník může být rozhodnutím většinových spoluvlastníků v užívání společné věci omezen nebo i úplně vyloučen, příp. vůči němu může být prosazen jiný než jím zamýšlený způsob hospodaření s ní či její údržby, apod. Jinak řečeno, prosazení většinového názoru spoluvlastníků ohledně nakládání a hospodaření se společnou věcí zásadně nemůže vést k vypuzení menšinového spoluvlastníka z držby společné věci. K tomu může dojít jen ve zcela výjimečném, ojedinělém případě, který ale v konkrétních skutkových poměrech souzené věci nenastal.

15. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení jako ve výroku I věcně správné potvrdil.

16. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že v odvolacím řízení procesně úspěšní žalovaní se práva na náhradu jeho nákladů výslovně vzdali u odvolacího jednání.