19 Co 120/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Fifky a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: jméno , narozený datum narození bytem adresa zastoupený advokátem jméno sídlem adresa proti žalovanému: jméno , narozený datum narození bytem adresa zastoupený advokátem jméno sídlem adresa o vyloučení věcí z exekuce o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 25. března 2024, č. j. 6 C 43/2024-92

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění tak, že z exekuce prodejem movitých věcí vedené soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 EX 18915/22 ve prospěch oprávněného Ing. Marcela Rückla proti povinnému Tomáši Hofmanovi se vylučují vozidlo Ford Mondeo RZ: 6H4 1487 a 4 ks ALU kol Ford (položky vedené v soupisu movitých věcí ze dne 29. 11. 2023 pod č. 1 a 13).

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

1. Výše citovaným rozsudkem okresní soud zamítl návrh na vyloučení movitých věcí z exekuce vedené soudním exekutorem , jméno, z Exekutorského úřadu , adresa, ve prospěch oprávněného , jméno FO, proti povinnému , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, a to vozidla Ford Mondeo, RZ , SPZ, a 4 ks ALU kol , Anonymizováno, 17“ – letní pneu (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám zástupce žalovaného (výrok II).

2. Okresní soud vyložil, že žalovaný vede proti povinnému , jméno FO, (synovi žalobce) exekuci na základě rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jimž bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněnému , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a nahradit náklady řízení. Soudní exekutor do protokolu o soupisu movitých věcí povinného ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, sepsal mimo jiné vozidlo , značka, a 4 ks letních pneu. Dne , datum, požádal žalobce o vyškrtnutí i těchto věcí ze soupisu; soudní exekutor usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, část položek ze soupisu vyškrtl, návrh žalobce na vyškrtnutí zmíněných dvou položek zamítl, jelikož měl za to, že vlastnické právo povinného k uvedeným položkám nebylo „vyvráceno“. Žalobce proto podal v této věci excindační žalobu. Pokud se původně domáhal také vyloučení kola , značka, bílé barvy ze shora zmíněné exekuce, vzal ohledně této položky žalobu v průběhu řízení zpět.

3. Žalobce v řízení předložil jakožto doklad o svém vlastnictví k autu kupní smlouvu ze dne , datum, a potvrzení o předání finanční hotovosti ze strany žalobce povinnému ze dne , datum, a , datum, ; podpisy na žádném z dokladů nejsou úředně ověřeny. Provozovatelem a jediným vlastníkem vozidla , značka, je od , datum, dosud povinný a ten je také pojistníkem, resp. vlastníkem a držitelem vozidla. Za opravu vozidla bylo dne , datum, zaplaceno , částka, ; faktura z téhož dne byla vystavena na jméno žalobce. Žalobce tvrdil, že předal synovi (povinnému) kupní cenu za vozidlo ve dvou splátkách, a to dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, , přičemž povinný obratem dne , datum, zaplatil oprávněnému , částka, . V době uzavírání kupní smlouvy s povinným byl žalobcův zdravotní stav dobrý, byl zcela v pořádku. Od srpna 2022 začal mít vážné zdravotní problémy, je veden v psychiatrické ambulanci pro deprese a lehkou Alzheimerovu chorobou. V průběhu prosince 2022 byl z těchto důvodů 14 dnů hospitalizován a na přelomu roku , rok, byl z týchž důvodů hospitalizován asi 2 měsíce. S vozidlem žalobce od jeho prodeje nedisponoval, protože bylo sepsáno do soupisu, zůstalo v , adresa, , kde sice nemá trvalé bydliště on, ale povinný; ten se tam ale z důvodu svého pracovního vytížení zdržuje pouze sporadicky, žije tam vnuk žalobce.

4. Okresní soud z takto zjištěného skutkového stavu dovodil, že ačkoli žalobce byl poučen o povinnosti předložit další důkazy ke svému tvrzení o vlastnictví zmíněných dvou položek, toto neučinil, proto soud neměl za prokázané vlastnické právo žalobce k vozidlu , značka, , a tedy ani k příslušenství vozidla, tj. 4 ks letních pneu. Tvrzené psychické problémy žalobce podle závěru okresního soudu neměly na posouzení věci vliv, neboť započaly až v srpnu 2022, přičemž k podpisu kupní smlouvy mělo dojít již v květnu 2022. Žalobce současně tvrdil, že část peněž z prodeje vozidla použil na opravu tohoto vozidla, nicméně dle kupní smlouvy ze dne , datum, byla kupní cena zaplacena před podpisem této smlouvy (což mají prokazovat i potvrzení o předání finanční hotovosti); faktura ze dne , datum, za opravu předmětného vozidla však byla vystavena na jméno žalobce. Podle závěru soudu jsou tak tvrzení žalobce vzájemně rozporná a neprokazují jeho vlastnictví k věcem, ohledně nichž požaduje jejich vyloučení z exekuce. Za prokazatelné důkazy o vlastnictví žalobce nepovažoval soud ani doklady o vložení částky , částka, povinným na účet oprávněného (žalovaného), neboť z nich nelze zjistit nic o původu peněz. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno, proto okresní soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný.

5. Proti tomuto rozsudku se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. Namítl, že podle svého přesvědčení prokázal vlastnictví k věcem, u nichž navrhuje vyloučení z exekuce. K tomu připomněl kupní smlouvu, dvě potvrzení o předání peněz v hotovosti a bankovní výpis o následném vložení části směněných peněz na účet oprávněného. Pokud soud zpochybňoval původ peněz odeslaných oprávněnému, považoval tento závěr za neracionální a takové hodnocení důkazů za jednostranné a zaujaté. Tvrdil, že žádné falešné důkazy nepředložil, nic nevytvořil dodatečně; žádné z listinných důkazů nejsou antedatované a taktéž žádné právní jednání ohledně koupě auta nesimuloval. Zmínil, že navrhoval ke svému zdržování se v , adresa, vyslechnout svědky a ke všem tvrzeným skutečnostem v žalobě pak svého syna – povinného , jméno FO, , což soud neprovedl a ani nevysvětlil, z jakého důvodu tak neučinil. K přepisu auta v registru silničních vozidel pak nemohlo dojít od května do srpna , rok, , jak podrobně vysvětloval již u okresního soudu, když kupní smlouva byla uzavřena , datum, a je v ní uvedeno, že auto se nacházelo v autoservisu (čl. IV). K tomu doložil řádnou a ověřitelnou fakturu, z níž současně vyplývá, že , datum, byl vydán zálohový list a toho dne byla částka za opravu zaplacena. K samotné výměně výfukového potrubí pak došlo až po získání potřebných komponent po dni uvedeného zdanitelného plnění , datum, . Auto tedy bylo nepojízdné a za takové situace nelze provést kroky nutné k přepisu vlastníka v registru. Přepis auta totiž nelze provést bez jeho evidenční kontroly a tu nelze provést bez dodání auta na STK (§ 6 odst. 3 písm. f/ a § 10 odst. 1 z. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a § 4 vyhl. č. 211/2018 Sb., o technických prohlídkách vozidel). Teprve po těchto úkonech bylo možné nechat přepsat auto na nového vlastníka a nechat jej pojistit, avšak to už žalobce vážně onemocněl. Tyto skutečnosti soud zcela pominul a nijak se jim v odůvodnění rozsudku nevěnoval. Žalovaným namítaná skutečnost, že žalobce na svoje jméno v říjnu , rok, koupil zimní pneu, pak vůbec nedokazuje, že byl zdravotně v pořádku; jednalo se o objednávku přes inzerát, kterou logicky mohl provést kterýkoli člen rodiny, přičemž zboží mu dovezl dopravce domů, neboť jeho zdravotní stav vylučoval vzdálit se z místa bydliště. Pokud pak soud viděl rozpor ve faktu, že povinný měl použít část peněz z kupní ceny na opravu auta, přičemž faktura z , datum, je vystavena na jméno žalobce, pak žalobce vysvětlil, že povinný peníze inkasoval na konci května , rok, , počátkem června zaplatil zálohu a v srpnu byla faktura již na žalobce jako na vlastníka auta vystavena. Žádný rozpor zde tedy není. I zástupce žalovaného při soudním jednání uvedl, že věří, že žalobce nechtěl postupovat protiprávně, že chtěl pomoci synovi, to tedy vylučuje podezření z vyvádění majetku z exekuce či simulování uzavření kupní smlouvy. Z uvedených důvodů navrhl žalobce, aby rozsudek byl změněn a žalobě vyhověno s tím, že zároveň požadoval náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalovaný považoval odvolání za nedůvodné a plně se ztotožnil se se závěry rozsudku okresního soudu. Poukázal na rozpory v tvrzeních žalobce a jejich nelogičnost. Převod majetku z povinného na žalobce považoval za účelový. Navrhl proto, aby byl rozsudek okresního soudu jako správný potvrzen.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala osoba oprávněná a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Zároveň doplnil dokazování výslechem svědka , jméno FO, , který byl navrhován již v řízení před okresním soudem. Znovu provedl důkaz kupní smlouvou (č. l. 3), potvrzeními o zaplacení kupní ceny (č. l. 4 a 5), fakturou za pneumatiky (č. l. 9) a fakturou za opravu vozidla (č. l. 82).

8. Z kupní smlouvy, která byla uzavřena mezi prodávajícím , jméno FO, a kupujícím , jméno, dne , datum, (č. l. 3) bylo zjištěno, že jejím předmětem je osobní automobil , značka, , RZ , SPZ, , rok výroby , rok, a počet najetých kilometrů na tachometru 333 200. Vozidlo bylo prodáno za celkovou kupní cenu ve výši , částka, . V článku IV je uvedeno, že kupující je srozuměn se skutečností, že kupuje věc již užívanou, pečlivě se seznámil s technickým stavem vozidla, a prodávající prohlásil, že žádnou závadu, která mu je známa, kupujícímu nezatajil. Zároveň jsou v tomto článku uvedeny závady vozidla:- klimatizace výparník- parkovací senzory zadní- vozidlo se nachází v servisu za účelem výměny DPF filtru.Nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel pak měl dle článku VI zajistit kupující na svůj náklad, k čemuž mu prodávající udělil plnou moc.Z potvrzení o předání finanční hotovosti, které je datováno dnem , datum, (č. l. 4) plyne, že , jméno FO, převzal od , jméno, (otce) , částka, – záloha prodej osobního vozidla Ford Mondeo , SPZ, , z podobného potvrzení ze , datum, (č. l. 5) plyne, že , jméno FO, převzal od otce částku , částka, – doplatek kupní smlouva , značka, , SPZ, ze dne , datum, .Z faktury na č. l. 9 spisu (faktura č. , číslo, z , datum, ) plyne, že , jméno, zakoupil od společnosti , Anonymizováno, s. r. o. se sídlem , adresa, 4 ks použitých disků 16“ včetně zimního obutí za celkovou cenu , částka, .Fakturou na č. l. 82 ze dne , datum, č. dokladu , číslo, plyne, že , jméno, (žalobce) zaplatil dodavateli , právnická osoba, se sídlem , adresa, na základě zálohové faktury ze dne , datum, , , částka, za kompletní výfukové potrubí včetně DPF filtru , značka, 2.

2. Z výpovědi svědka , jméno FO, , syna žalobce, plyne, že předmětné vozidlo vlastnil od roku , rok, a běžně ho používal do roku , rok, , pak se mu během cesty do Polska někdy v dubnu , rok, rozbilo, proto ho tam nechal v servisu. Oprava byla hotová v srpnu , rok, , poté, co jeho otec zakoupil náhradní díl, který mu byl ze strany servisu doporučen. Díl se kupoval v Česku od firmy z , adresa, , oni ho pak dodali do servisu do Polska. Peníze za náhradní díl fyzicky předával otec, ale jednalo se o součást kupní ceny za vozidlo, byli takto dohodnuti – otec měl zaplatit za auto jako bez vad a svědek z toho zaplatí za opravu. V době uzavírání kupní smlouvy s otcem tedy bylo vozidlo stále v servisu v Polsku, což je v kupní smlouvě uvedeno, z toho důvodu nebylo možné ani přepsat na otce vlastnictví k vozidlu. K důvodům prodeje svědek uvedl, že vozidlo chtěl zpeněžit, protože dne , datum, dostal rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že je povinen zaplatit oprávněnému (žalovanému) , částka, s příslušenstvím. Neměl jiný majetek a chtěl dluh alespoň částečně umořit. Otci se to hodilo a chtěl mu i pomoci. Po zaplacení první částky , částka, tuto obratem směnil na eura, která vložil na účet oprávněného. Doplatek kupní ceny použil na úhradu za náhradní díl na auto. Takto to bylo domluvené, do kupní smlouvy napsali částku jako za pojízdné vozidlo, s tím, že z toho bude zaplacena oprava, aby bylo vozidlo funkční. Po opravě vozidlo dovezl polský servis do , adresa, , kde od té doby stojí. Otec skončil na přelomu června a července , rok, na JIP, jeho stav je od té doby velmi špatný, a proto neprovedli změnu v registru, nebyl schopen tuto změnu zařídit. Také přišla exekuce a soupis vozidla, svědek se bál, že pokud by převedl v této době vozidlo, že to bude vyhodnoceno jako trestný čin. Vozidlo nepoužívá. V Polsku zaplatil za opravu vozidla , částka, zlotých, v hotovosti. Peníze za vozidlo mu předal otec v , adresa, , byly to tisícové a dvoutisícové bankovky. Svědek má jiné vozidlo, s nímž jezdí, jeho otec má ještě vozidlo , značka, , které ale dlouhodobě užívá jeho sestra. V době prodeje vozidla neměl jiné prostředky, které by na úhradu dluhu věřiteli použil, a jeho otec neměl jiný důvod, proč mu peníze platit. Auto otci prodal s letními pneumatikami; otec chtěl zakoupit zimní pneumatiky; už neví, kdo to za otce zařizoval, pneumatiky včetně disků přivezl kurýr. Ta nově koupená kola jsou namontovaná na vozidlu, jsou to šestnáctipalcová kola se zimními pneumatikami, původní sada kol – sedmnáctipalcová letní je uskladněna na , adresa, a byla sepsána exekutorem.

9. Po takto doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Dospěl totiž k odlišným závěrům než soud okresní.

10. Odvolací soud má předně za to, že žalobci se podařilo prokázat jeho vlastnické právo k vozidlu , značka, , RZ , SPZ, a 4 ks ALU kol , značka, , jak byly sepsány soudním exekutorem do soupisu movitých věcí povinného , jméno FO, dne , datum, . Má zároveň za to, že kola, která požaduje žalobce vyloučit z exekuce, jsou příslušenstvím zmíněného automobilu, tedy byly zakoupeny spolu s ním , datum, ; kupní smlouva tedy prokazuje i vlastnictví žalobce ke 4 ks zmíněných kol. V době sepisu movitých věcí však na autě byla namontována kola se zimními pneumatikami, která byla zakoupena na základě faktury z , datum, , kterou soudy obou stupňů provedly k důkazu. Toto zjištění, resp. vyjasnění otázky dvou sad kol, vyplynulo až v průběhu odvolacího řízení z výpovědi svědka.

11. Odvolací soud neshledal u žalobce a povinného důvody pro závěr, že k právnímu jednání spočívajícímu v převodu vlastnického práva povinného na žalobce došlo účelově, s cílem poškodit věřitele (žalovaného). Kupní smlouva byla uzavřena před zahájením exekuce (přičemž se neprokázalo, že by byla antedatovaná) a lze uvěřit tvrzení svědka (povinného), že se snažil prodat automobil za účelem obstarání prostředků na umoření části dluhu vůči žalovanému. Ostatně mezi účastníky není sporné, že část dluhu ve výši , částka, byla žalovanému v návaznosti na tvrzený prodej vozidla skutečně zaplacena. Lze věřit i tvrzení, že povinný neměl jiné prostředky, které by na částečnou úhradu dluhu žalovanému použil, a že jeho otec (žalobce) mu plnil podle kupní smlouvy na vozidlo, a nikoliv z jiného důvodu. Ani sama skutečnost, že automobil byl sepsán v , adresa, a tam i nadále zůstal, neprokazuje účelovost převodu. Bylo prokázáno, že v , adresa, má sice povinný trvalé bydliště, ale fakticky se tam zdržuje jeho syn (vnuk žalobce) a nemovitost slouží jako chalupa pro členy celé rodiny; žalobce se v ní často zdržoval. Lze pochopit, že pokud žalobce onemocněl a začaly se u něho projevovat symptomy Alzheimerovy choroby, deprese a zmatenosti, zůstalo auto v , adresa, , kam bylo přivezeno z polského autoservisu. Nebylo vyvráceno ani tvrzení svědka, že vozidlo nikdo neužívá, protože žalobce pro svůj zdravotní stav již nemůže řídit.

12. Zásadní pochybnosti nevzbuzuje ani okolnost, že část kupní ceny za vozidlo byla použita k úhradě jeho opravy, když částku za náhradní díl uhradil přímo žalobce. Svědek přesvědčivě vysvětlil, jak zněla jeho dohoda se žalobcem ohledně opravy vozidla, a také ostatní důkazy svědčí závěru, že se vše seběhlo tak, jak bylo ze strany žalobce tvrzeno. Nebylo zjištěno, že by smlouva byla antedatována, případně že by potvrzení o předání peněz byla falza, když sama skutečnost, že na nich nejsou ověřené podpisy, nemá pro závěr o jejich platnosti vliv.

13. Stejně tak nelze bez dalšího označit za nepravdivé tvrzení, že k přepisu vozidla v registru nedošlo z důvodu, že v době uzavření kupní smlouvy bylo vozidlo v autoservisu v Polsku a po jeho navrácení zpět do Česka v srpnu , rok, již žalobce nebyl s ohledem na svůj zdravotní stav ničeho takového schopen, a následně, po nařízení exekuce a provedení soupisu již byly dispozice s vozidlem blokovány. Pokud byl automobil v době uzavření kupní smlouvy nepojízdný a fyzicky se nacházel mimo Česko, nebylo možné provést jeho evidenční kontrolu a následně provést změnu vlastnictví v registru silničních vozidel, jak je uvedeno výše.

14. Vyvrátit tvrzení žalobce není způsobilá ani okolnost, že faktura za opravu vozidla ze dne , datum, byla vystavena na jméno žalobce. Jednalo se o cenu za náhradní díl v hodnotě více než , částka, , přičemž tato částka byla zaplacena na základě zálohové faktury ze , datum, . Okolnosti opravy vozidla, nákupu dílu a jeho dodání do polského servisu a obsah dohody o úhradě ceny opravy mezi žalobcem a povinným byly osvědčeny výpovědí svědka.

15. Ze všech uvedených důvodů má odvolací soud za to, že nebylo prokázáno, že by kupní smlouva byla simulovaným právním úkonem dle § 555 odst. 2 o. z. (okresní soud ostatně takový závěr ani neučinil) ani že by byla neplatná (§ 574 a násl. o. z.). Odvolací soud tak nemá dostatečné podklady pro jednoznačný závěr, že žalobce se nestal vlastníkem automobilu a jeho příslušenství, provedené důkazy dokonce svědčí o opaku. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř.) a předmětné věci vedené v soupisu movitých věcí exekutora pod položkami 1 a 13 z exekuce vyloučil (výrok I).

16. Jelikož rozsudek okresního soudu byl změněn, muselo být znovu rozhodnuto i o nákladech řízení před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl podle § 150 o. s. ř., když má za to, že v tomto případě byly shledány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení úspěšnému žalobci. Použil judikaturu Ústavního soudu, která se týká excindačního řízení, a která byla shrnuta např. v usnesení ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. II ÚS 2560/12, případně nálezu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. III ÚS 292/07. Ústavní soud zde konstatoval, že je obecně nutné považovat za nespravedlivé, aby oprávněný (věřitel), který v předchozích řízeních osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva, nebo právem chráněné zájmy, a nyní žádá exekuci (výkon rozhodnutí), byl povinován k zaplacení náhrady nákladů řízení vůči osobě, který proti němu ve sporu o tzv. excindační žalobě byla úspěšná. Na druhou stranu Ústavní soud zdůraznil nutnost zohlednit konkrétní okolnosti případu.

17. V posuzované věci odvolací soud zohlednil právě tu skutečnost, že se jednalo o převod vlastnictví mezi příbuznými, když povinný je synem žalobce, že tento se mu evidentně snažil pomoci, a také že žalovaný má vůči povinnému, tedy synovi žalobce, stále vysokou nesplacenou pohledávku, která plyne z rozsudku, jež nabyl právní moci před více než dvěma roky. Navíc jak v době zahájení exekučního řízení, tak i v době provedení soupisu byl povinný (a stále je) veden jako vlastník a provozovatel vozidla, které bylo i s příslušenstvím předmětem exekuce, což byla zároveň nejhodnotnější položka v soupisu; lze tedy chápat pochybnosti žalovaného o vlastnictví žalobce k těmto věcem. Navíc důvody, proč ke změně vlastníka v registru vozidel nedošlo, leží výlučně na straně žalobce. Z těchto důvodů tedy právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem nebylo přiznáno žádnému z účastníků (§ 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř.).