19 CO 123/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jana Fifky ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle a o vzájemném návrhu k obnovení práv a povinností stran k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 3. 2022 č. j. 19 C 273/2021-100

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, III a IV potvrzuje.

II. Odvolací řízení o odvolání žalovaného proti výroku II rozsudku okresního soudu se zastavuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech odvolacího řízení 69 115,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem tam uvedenou kupní smlouvu, jejímž předmětem jsou nemovité věci: - [anonymizována dvě slova] [číslo] jejíž součást tvoří objekt k bydlení [adresa], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo], jejíž součástí tvoří objekt k bydlení [adresa], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo], [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo], vše v katastrálním území a části [územní celek], zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec] za vzájemně dohodnutou kupní cenu 4 990 000 Kč (výrok I). V části, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úschově u advokáta s žalobcem a reality [právnická osoba] a [titul] [jméno] [příjmení] [anonymizováno], advokátem, na základě které se žalobce zavázal složit do advokátní úschovy advokáta [titul] [jméno] [příjmení] [anonymizováno]. část kupní ceny ve výši 4 490 000 Kč za převod vlastnického práva ke shora uvedeným nemovitostem do 15 dnů ode dne podpisu smlouvy, bylo řízení zastaveno (výrok II). Vzájemný návrh žalovaného, jímž se domáhal, aby soud závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené mezi účastníky dne 23. 7. 2020 k uzavření kupní smlouvy k nemovitostem výše uvedeným změnil obnovením rovnováhy práv a povinností stran tak, že jej zruší, byl zamítnut (výrok III). Žalovanému uložil soud povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 106 250,19 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok IV).

2. Po provedeném dokazování vzal okresní soud za prokázané, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí kupní (dále jen„ SoSB“) ve smyslu § 1785 o. z. týkající se shora uvedených nemovitostí. Žalobce splnil své povinnosti z SoSB, žalovaný byl proto zprostředkovatelem rovněž vyzván ke splnění jeho smluvního závazku vyplývajícího z této smlouvy v tam sjednané lhůtě (§ 1786 o. z.). Žalovaný však závazek nesplnil. Nemožnost splnění této povinnosti odůvodnil nesouhlasem současné manželky, dřívější dlouhodobé životní partnerky žalovaného a možným ohrožením bydlení rodiny (§ 747 o. z.), když v domě žijí i dvě nezletilé děti žalovaného a jeho matka, u níž došlo k relapsu vážného onemocnění Tyto skutečnosti měly zároveň představovat takovou změnu okolností po uzavření SoSB, že na zavázané straně nebylo lze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, a pro které závazek ze smlouvy zanikl (§ 1788 odst. 2 o. z.).

3. Okresní soud vyložil, že v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nebyl žalovaný nijak omezen v právu uzavřít kupní smlouvu, kterou se zavázal uzavřít v SoSB za tam uvedených podmínek. V té době v předmětných nemovitostech neexistovala rodinná domácnost ve smyslu § 747 o. z., když žalovaný žil s družkou. Zákonná povinnost, respektive omezení žalovaného ve smyslu § 747 o. z., se nevztahuje ani na jeho matku, neboť se týká pouze manželky a dětí. Na tom nemůže nic změnit ani relaps závažného onemocnění matky žalovaného a jeho léčba, neboť nejde o skutečnosti, které nemohl žalovaný v době uzavírání SoSB předvídat (§4 o. z.); žádná z těchto skutečností nemůže být ani změnou okolností ve smyslu § 1788 o. z., a tudíž důvodem pro zánik povinnosti žalovaného z SoSB uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, když navíc žalovaný svá tvrzení ohledně bydliště matky několikrát účelově měnil. Žalobce navíc nabídl zcela vážně a určitě rodině žalovaného možnost přechodného bydlení v předmětné nemovitosti na šest měsíců, přičemž tato nabídka se vztahovala i na matku žalovaného, což žalovaný odmítl, proto nedošlo k porušení ustanovení § 747 o. z. Žalovaný má tedy za daných okolností zcela jistě reálně možnost nebo schopnost zajistit rodině odpovídající bydlení a nesmí těžit ze svého nepoctivého či protiprávního činu (viz § 6 o. z.). I kdyby snad žalovaný uzavřením předmětné kupní smlouvy porušil ustanovení § 747 o. z., měla by jeho manželka právo dovolat se relativní neplatnosti takového jednání ve smyslu § 586 o. z. Není zde tedy dán žádný důvod absolutní neplatnosti ve smyslu § 588 o. z., tedy ani v případě případného porušení povinnosti žalovaného ve smyslu § 747 o. z. (respektive omezení) by nebyl dán zákonný důvod pro nesplnění smluvní povinnosti z SoSB žalovaným. Okresní soud dále uvedl, že návrh na svědeckou výpověď stávající manželky žalovaného učinil žalovaný pozdě po koncentraci řízení, proto okresní soud její výslech neprovedl; nadto byla její případná svědecká výpověď nadbytečná, jelikož její souhlas či nesouhlas v době, kdy nebyla manželkou žalovaného, není v dané věci relevantní a její nesouhlas coby již manželky žalovaného žalobce v řízení nesporoval. Okresní soud dále zdůraznil, že žalovaný uzavřel manželství se svou dlouholetou životní partnerkou zrovna krátce předtím, než měl splnit svůj smluvní závazek z SoSB, čímž zcela vědomě porušil svůj závazek z ustanovení článku V. SoSB nezatížit předmětné nemovitostmi žádnými právními závadami. Zcela vědomě a pravděpodobně záměrně (když mu nic nebránilo uzavřít sňatek až po uzavření kupní smlouvy), a z vlastní svobodné vůle nastolil stav, kdy ohrozil naplnění jeho smluvní povinnosti z SoSB možným rozporem s § 747 o. z. Takovému jednání dle názoru okresního soudu nelze poskytnout právní ochranu. Za těchto okolností současně zcela jistě žalovaný nemohl platně odstoupit od SoSB dle § 2002 odst. 1 o. z. z důvodu, že žalobce trval na uzavření kupní smlouvy ve znění sjednaném v SoSB a odmítl jej upravit dle požadavku žalovaného tak, aby byl žalovaný zbaven odpovědnosti za své porušení smluvní povinnosti nezatížit předmětné nemovitosti žádnou právní vadou, když žalobce se nedopustil porušení SoSB, natož porušení podstatným způsobem. Soud rovněž nepřehlédl, že žalovaný netvrdil, že by současně s odstoupením od SoSB vrátil jím drženou zálohu na zaplacení kupní ceny nemovitostí, když ve svém dřívějším vyjádření uvedl, že si zálohu ponechává, protože smluvní vztah z SoSB dosud trvá. Ze všech uvedených důvodů tedy bylo žalobě na nahrazení projevu vůle ve smyslu § 161 odst. 3 o. s. ř. k uzavření kupní smlouvy vyhověno, když se jedná o adekvátní prostředek, kterým lze uplatnit nárok žalobce.

4. Návrh na nahrazení projevu žalovaného uzavřít smlouvu o úschově vzal žalobce zpět, proto bylo ohledně tohoto návrhu řízení zastaveno (§ 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

5. Vzájemný návrh žalovaného pak pro neprokázanou změnu okolností ve smyslu § 1765 odst. 1 o. z. soud prvého stupně zamítl. Vyložil, že změnou okolností není uzavření manželství žalovaným, když tento životní krok žalovaný zcela jistě mohl ovlivnit či rozumně předpokládat, a není jím ani relaps onemocnění matky žalovaného, který by zakládal zvlášť hrubý nepoměr mezi stranami sporu, když naplnění podmínek zmíněného ustanovení je třeba posuzovat obezřetně a restriktivně.

6. Výrok o nákladech řízení vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku se žalovaný v zákonné lhůtě odvolal, a to do všech jeho výroků. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e), f) a g) o. s. ř. Sporoval hodnocení důkazů učiněné okresním soudem, zejména věrohodnost svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ohledně nich namítal, že slyšená svědkyně [jméno] [příjmení] byla dlouholetou přítelkyní žalobce, proto lze přepokládat, že její svědectví není objektivní; jedná se o svědkyni, která je na úrovni manželky účastníka, neboť má nepochybně k žalobci blízký vztah. U svědka [jméno] [příjmení], který za společnost [anonymizováno] [právnická osoba] zprostředkovával prodej předmětných nemovitostí, rovněž dovozoval zainteresovanost tohoto svědka na výsledku řízení. Svědek totiž potvrdil, že v případě úspěchu žalobce obdrží provizi ve výši 200 000 Kč, zatímco v případě úspěchu žalovaného bude muset vrátit zálohu 50 000 Kč a provizi 200 000 Kč neobdrží. Nelze uvěřit tvrzení svědka, že částka 200 000 Kč pro něj není relevantní, a to s ohledem na výši čistého zisku za účetní období roku 2020 ve výši 59 000 Kč, plynoucího z údajů v obchodním rejstříku, takže by mohl - byť nevědomky - vypovídat takovým způsobem, aby svůj roční zisk výrazně navýšil. Žalovaný sice nerozporoval koncentraci řízení provedenou okresním soudem, avšak měl za to, že byla prolomena právě výslechy uvedených dvou svědků. Žalovaný zároveň nemohl předvídat, jak budou svědci vypovídat, a právě výslech [jméno] [příjmení] měl být důkazem, jímž měla být zpochybněna věrohodnost provedených důkazů. [jméno] [příjmení] navíc uváděla, že byla u uzavření předmětných smluv spolu s nynější manželkou žalovaného, smlouvy však byly uzavírány separátně na dvou odlišných místech v různých časech, její tvrzení je tedy přinejmenším zavádějící. Manželka žalovaného sice měla o prodeji povědomí, ale nikdy s ním údajně nesouhlasila, nebyla přítomna u sjednávání předmětných smluv a nekomentovala svůj záměr vzít si otce svých nezletilých dětí. Soud dle žalovaného rovněž nesprávně posoudil otázku rodinné domácnosti, když žalovaný žil v předmětném domě nejen s družkou, ale také s jejich dvěma nezletilými dětmi. Ani riziko návratu rakoviny nemůže soud vzít jako předvídatelnou skutečnost zakládající nemožnost uplatnění změny okolností. Žalovaný avizoval dopředu, že bez souhlasu druhého manžela nelze smlouvu platně uzavřít, žádal o úpravu a zaslání textu ke schválení, žalobce dokonce uvedl, že je ochoten kupní smlouvu upravit, což ovšem neučinil. S ohledem na nečinnost ze strany žalobce tak povinnost uzavřít budoucí smlouvu zanikla dle § 1787 o. z., nicméně z opatrnosti dne 7. 2. 2022 žalovaný odstoupil od smlouvy. Svou nečinností trvající déle než šest měsíců a opětovným trváním na podpisu vadné smlouvy porušil žalobce povinnost podstatným způsobem dle § 2002 o. z., čímž se závazek zrušil od počátku. Žalovaný je připraven obratem na výzvu celou zálohu vrátit žalobci zpět. Setrval na názoru, že v mezidobí mezi podepsáním smlouvy o smlouvě budoucí kupní a kupní smlouvou samotnou došlo ke změně okolností tak podstatným způsobem, že změna založila v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil, žalobu zamítl a naopak vzájemnému návrhu žalovaného vyhověl.

8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku z jeho správných důvodů. Uvedl, že sporoval-li žalovaný hodnověrnost svědeckých výpovědí, je sice pravdou, že svědkyně [jméno] [příjmení], která je dlouholetou přítelkyní žalobce, uvedla, že smlouva o smlouvě budoucí byla uzavřena dne 23. 7. 2020 v kanceláři u [titul] [příjmení] [anonymizováno], přičemž toto její vyjádření nekoresponduje se skutečností, nicméně jde o drobnost, která nemůže mít na posouzení věrohodnosti svědkyně žádný vliv. V ostatním svědkyně vypovídala sama, zcela spontánně, podrobně popsala průběh předsmluvních jednání včetně popisu osob, které se jednání účastnily a obsahu těchto jednání. Celá výpověď je logická, konzistentní a v ničem si neodporuje. Co se týká výpovědi svědka [příjmení], i ten vypovídal podrobně, vybavoval si detaily, mluvil souvisle, všechny jím uváděné skutečnosti si vzájemně korespondují. Poukazoval i na to, že provize z tohoto obchodního případu není pro něj natolik významná, aby měl zájem na výsledku sporu. Poukaz na účetní závěrku [právnická osoba] [anonymizováno] je podle žalobce neadekvátní, navíc kromě příjmu z podnikání může svědek dosahovat příjmu i z jiných zdrojů. Naopak tehdejší přítelkyně žalovaného, která byla přítomna při jednání o uzavření kupní smlouvy, ničeho proti uzavření této smlouvy nenamítala, její nesouhlas jako současné manželky žalovaného se poprvé objevil až v červenci 2021, tedy téměř dva měsíce po uzavření sňatku se žalovaným. Žalovaný původně potvrdil termín podpisu kupní smlouvy, aniž by cokoliv sděloval o uzavření manželství v mezidobí či nesouhlasu manželky s uzavřením smlouvy, a teprve po několika urgencích žalobce bylo toto sděleno prostřednictvím právního zástupce žalovaného. Okresní soud pak správně nepřipustil výslech manželky žalovaného po koncentraci řízení, neboť žalovaný věděl, k čemu mají být vyslechnuti svědci navržení žalobcem, a bylo mu i známo, že žalobce od počátku tvrdí, že jednání se zúčastnila současná manželka žalovaného, která proti prodeji nemovitostí ničeho nenamítala. Možnost navrhnout výslech této svědkyně měl žalovaný i po prvním jednání, kdy mu soud poskytl dostatečnou lhůtu ke sdělení dalších důkazních návrhů. Žalobce připomněl, že pokud by žalovaný hodlal přistoupit na uzavření smíru, byl připraven provést i změny ve smlouvě, které by reflektovaly změnu rodinného stavu žalovaného. Nemůže proto obstát argumentace žalovaného, že smlouva obsahuje faktické i právní vady. Byl to jedině žalovaný, kdo porušil své povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí, proto jeho postup, kdy tvrdí, že platně odstoupil od smlouvy, považuje žalobce za zcela absurdní. K tvrzené změně okolností žalobce odkázal na vše již uvedené, tedy že relaps onemocnění matky žalovaného a uzavření manželství nenaplňují podmínky zákonné definice ustanovení § 1765 o. z. Matka žalovaného trpěla rakovinou již v okamžiku uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní, navíc žalovaný střídavě uváděl, že bydlení pro rodinu zajistí, případně že matka má svůj vlastní byt v [obec], kam se bude stěhovat.

9. Zástupce žalovaného při jednání odvolacího soudu uvedl, že k odvolání proti výroku II rozsudku soudu prvního stupně došlo omylem, a vzal odvolání v tomto rozsahu zpět. Odvolací soud proto postupoval dle § 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení proti výroku II zastavil (viz výrok II tohoto rozsudku).

10. V ostatních výrocích (I, III a IV) odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to z odvolatelem uplatněných odvolacích důvodů, stejně jako z důvodů, které v odvolání výslovně uvedeny nebyly (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Okresní soud provedl vyčerpávající dokazování, jím provedené důkazy řádně zhodnotil a dovodil z nich i správný skutkový stav (§ 120, § 132 a § 153 odst. 1 o. s. ř.). Rovněž jeho závěry právní jsou bezchybné; odvolací soud proto pro stručnost plně odkazuje na podrobné odůvodnění jeho rozsudku, s nímž se zcela ztotožňuje. Jen pro upřesnění a s ohledem na odvolací námitky žalovaného dodává následující:

12. Podstatou sporu je posouzení otázky, zda v mezidobí od uzavření smlouvy o smlouvě budoucí se ve smyslu § 1788 odst. 2 o. z. změnily okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela; v tom případě povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Dále soud řešil, zda došlo ke změně okolností tak podstatné, že změna založila v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich (§ 1765 odst. 1 o. z.). Jen v takovém případě má totiž dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozhodně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění. Pokud by se strany nedohodly v přiměřené lhůtě, může soud rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran nebo že jej zruší ke dni a za podmínek uvedených v rozhodnutí (§ 1766 odst. 1 o. z.).

13. Odvolací soud rekapituluje, že žalobce povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí splnil. V době, kdy se blížilo datum, do něhož nejpozději měla být uzavřena kupní smlouva (31. 7. 2021), byl žalovaný prostřednictvím zprostředkovatele – [anonymizováno] [právnická osoba] opakovaně vyzýván ke sdělení termínu, v němž je schopen smlouvu podepsat. Žalovaný nejprve e-mailem ze 16. 6. 2021 sdělil, že termín podpisu upřesní, což neučinil, na urgenci z 22. 6. 2021 nereagoval a na výzvu k podpisu smlouvy ze 7. 7. 2021, k němuž mělo dojít 21. 7. 2021, žalovaný reagoval tak, že v mezidobí došlo ke změně okolností, neboť se 15. 5. 2021 oženil se svou dlouholetou družkou, a vzhledem k tomu, že na adrese uvedených nemovitostí vede žalovaný spolu s manželkou a dětmi rodinnou domácnost a manželka s prodejem nemovitých věcí neudělila souhlas, nelze smlouvu uzavřít. Žalobce na uzavření kupní smlouvy trval, vyzval žalovaného, aby zajistil souhlas manželky s prodejem nemovitostí, a následně mu nabídl uzavření nájemní smlouvy na dobu šesti měsíců, aby tímto způsobem bylo dočasně vyřešeno bydlení rodiny, což žalovaný odmítl s tím, že v kupní smlouvě je nesprávně uvedeno, že žalovaný prohlašuje, že není omezen v dispozici s nemovitými věcmi dle § 747 o. z., z toho důvodu nemůže kupní ani nájemní smlouvu podepsat. Žalobce ještě upravil koncept nájemní smlouvy tak, aby odpovídal ustanovení § 747 o. z. (aby bylo vyhověno požadavku„ ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním“) žalovaný však již na toto nereagoval. V době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí žalovaný ženatý nebyl, a jelikož se jednalo o dlouholetou partnerku, mohl se oženit kdykoli po uzavření kupní smlouvy. Jeho jednání je tedy zcela zřejmě účelové. Sám přitom v SoSB prohlásil, že po dobu trvání této smlouvy nezatíží nemovitosti žádnými právními závadami. Je zjevné, že naplnění ustanovení § 747 o. z. učinil žalobce za dost v tom smyslu, že umožnil žalovanému zajistit jeho rodině (včetně jeho matky) srovnatelné bydlení na dostatečně dlouhou dobu. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem okresního soudu, že souhlasu družky žalovaného k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ani kupní smlouvy nebylo třeba, když § 747 o. z. se vztahuje pouze na manželku, nikoli na družku. Žalovaný tedy tehdy nebyl nijak omezen v dispozici s nemovitostí, tehdejší družka žalovaného s prodejem souhlasila a její současné jednání je čistě účelové. Pokud navíc manžel bez souhlasu druhého manžela prodá nemovitost ve svém vlastnictví, nejedná se o právní jednání absolutně neplatné. Postižený manžel se může dovolat relativní neplatnosti takového jednání (§ 586 o. z.), jak správně vyložil již okresní soud.

14. Další změnou okolností, k níž mělo v mezidobí dojít, měl být relaps onemocnění matky žalovaného. Žalovaný však uváděl od počátku předkontraktačních jednání, že jeho matka má svůj byt v [obec] a bude se tam stěhovat; jindy tvrdil, že mimo jiné s ohledem na relaps onemocnění matky se rodina žalovaného rozhodla nemovitost opustit, tedy svá tvrzení účelově měnil. Navíc matka žalovaného onemocněním trpěla již v minulosti, a proto nejde o natolik nepředvídatelnou okolnost, že by s ní při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí neměl počítat. Navíc, jak také již bylo uvedeno, ustanovení § 747 o. z. se vztahuje na manželku a děti, nikoli matku žalovaného.

15. Pokud žalovaný v odvolání sporoval hodnocení důkazů provedené okresním soudem, což mělo být i důvodem k prolomení koncentrace řízení provedením výslechu jeho manželky [jméno] [příjmení], odvolací soud se s jeho námitkami neztotožňuje. Svědkyně [jméno] [příjmení] s výjimkou drobnosti týkající se místa uzavření smlouvy o smlouvě budoucí vypovídala spontánně a její výslech okresní soud zhodnotil jako věrohodný, odvolací soud nemá rovněž důvod pochybovat o správnosti hodnocení tohoto důkazu, když navíc její výpověď koresponduje i s ostatními provedenými důkazy. Ohledně výpovědi svědka [příjmení] pak lze učinit stejný závěr, přičemž tvrzení žalovaného o tom, že očekávaná provize z realizace prodeje je pro něj finančně významná, je pouhou spekulací, která vychází pouze z údajů v obchodním rejstříku, když svědek může mít i jiné finanční zdroje, než jsou ty z jeho podnikání. I ohledně nepřipuštění výslechu manželky žalovaného [jméno] [příjmení] tedy postupoval okresní soud zcela správně. Řízení bylo ze zákona koncentrováno, žalovaný věděl, že žalobce navrhuje svědky pana [příjmení] a paní [příjmení], a věděl, k čemu mají vypovídat. Bylo mu známo i to, že žalobce od počátku řízení tvrdil, že při jednáních o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní současná manželka žalovaného proti prodeji nemovitostí nic nenamítala, její nesouhlas s uzavřením kupní smlouvy se poprvé objevil až v červenci 2021, tedy téměř dva měsíce po uzavření sňatku se žalovaným. Nic tedy nebránilo žalovanému navrhnout výslech své manželky k důkazu ještě před koncentrací řízení; nejedná se tedy o vadu řízení a v současné době již takový důkaz nelze provést, když ze shora uvedeného plyne, že koncentrace řízení z důvodů dle § 205a písm. c) o. s. ř. prolomena nebyla.

16. Odvolací soud se zcela ztotožňuje i se závěrem okresního soudu, že nedošlo ani k tvrzené změně okolností, pro niž by měl soud závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní zrušit, když lze jen odkázat na shora uvedené odůvodnění nedostatku podmínek pro aplikaci ustanovení § 1766 o. z. Rovněž se ztotožňuje s jeho závěrem, že nedošlo k platnému odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2002 o. z., když to byl jedině žalovaný, kdo povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí porušil, a proto nemohl od smlouvy platně odstoupit. Ohledně údajných faktických a právních vad smlouvy se na závěr připomíná, že žalobce několikrát vyjádřil ochotu v rámci smíru provést změny ve smlouvě, které by reflektovaly změnu rodinného stavu žalovaného.

17. Ze všech shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu ve výrocích I, III a IV jako správný potvrzen, tedy včetně výroku o nákladech řízení, který je rovněž bezchybný (§ 219 o. s. ř.).

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, proto mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů, které mu v souvislosti s tím vznikly. Ty tvoří odměna za dva úkony právní služby v sazbě 28 260 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - dále jen„ AT“), když zástupkyně žalobce se písemně vyjádřila k odvolání žalovaného a zúčastnila se jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. d/ a g/ AT), dále žalobci náleží 2x náhrada hotových výdajů dle § 13 AT (2 x 300 Kč). K součtu těchto částek 57 120 Kč je třeba připočíst 21% DPH, jejímž je zástupkyně žalobce plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce v odvolacím řízení tak činí 69 115,20 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., určení platebního místa se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř.