19 Co 144/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobců: a) Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ) Bc. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovanému: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem JUDr. jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 18 206 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. března 2024 č. j. 211 C 5/2021-568

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek mění tak, že žalovanému se vůči žalobcům nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 7 840,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I). Žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).

2. Žalobci se žalobou z , datum, domáhali vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši , částka, (s příslušenstvím, jež později s přivolením soudu změnili – poznámka soudu). Tuto částku měl částečně tvořit přeplatek na vyúčtování vodného a stočného za období od , datum, do , datum, (konkrétně od , datum, do , datum, požadovali zaplatit , částka, , za období od , datum, do , datum, částku , částka, , za období od , datum, do , datum, částku , částka, , za období od , datum, do , datum, částku , částka, , za období od , datum, do , datum, požadovali zaplat částku , částka, ), a dále náhrada za dva vodoměry dodané žalovanému společností , právnická osoba, . a za jejich instalaci ve výši , částka, , když tuto částku měl žalovaný ušetřit tím, že si žalobci nechali v bytě nainstalovat vlastní vodoměry zn. , značka vodoměrů, za , částka, .

3. Žalobci odůvodnění žaloby mnohokrát doplňovali. Uvedli mimo jiné, že jsou vlastníky dvou bytů v domě č. p. , číslo, v , adresa, . Vodoměry byly naistalovány v roce , rok, . Podle vyhlášky č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, měla být měřidla vyměněna maximálně po pěti letech; k výměně ale došlo až , datum, ; sedmý sklepní vodoměr byl vyměněn , datum, . V důsledku uvedeného pochybení žalovaného došlo k chybnému vyúčtování a bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobců. Ti velmi podrobně sporovali jednotlivá vyúčtování, přičemž tvrdili, že bylo jejich právem nechat si nainstalovat své vlastní vodoměry. Jako „logický nástupce prošlých vodoměrů“ , značka vodoměrů, se tedy jevily vodoměry , značka vodoměrů, . Právě tyto vodoměry si žalobci nechali ve svých bytech nainstalovat a na základě nich požadují přepočítat spotřebu vody. Tvrdili také, že žalovaný jim odmítl zaslat řádný certifikát ohledně vodoměrů , značka vodoměrů, .

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uváděl, že vyúčtování za dodávky studené vody rozúčtoval, a to za období od , datum, do , datum, dle počtu osob v bytech žalobců a v ostatních bytech. Dále pro dobu od , datum, do , datum, , kdy již byly v ostatních bytech osazeny nové domovní vodoměry, stanovil žalovaný spotřebu žalobců tak, že od spotřeby celého domu stanovené dle faktury od společnosti , právnická osoba, ., , adresa, (dále také „VOS“), odečetl spotřeby naměřené na bytových vodoměrech ostatních bytů kromě bytů žalobců a tento rozdíl pak vyúčtoval žalobcům. Vycházel z toho, že SVJ tento způsob rozúčtování na shromáždění žalovaného odsouhlasilo.

5. Dle žalobců byla spotřeba vody rozúčtována chybně. Žalovaný vycházel z toho, že v bytech žalobců žije 7 osob, ale fakticky tam žily pouze 4 osoby; tři děti žalobců totiž studovaly a v souvislosti s tím pobývaly buď v , adresa, či v , adresa, . Nesprávně také žalovaný vypočetl i spotřebu pozdější, kdy byl odečten stav vodoměrů ostatních bytů od celkové spotřeby domu a zbytek vyúčtován žalobcům. Spotřeba měla být v bytech žalobců stanovena dle nových vodoměrů , značka vodoměrů, , které si žalobci nechali nainstalovat, případně podle historické spotřeby v období před , datum, .

6. Okresní soud vyšel z ustanovení §§ 1176–1194 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), §§ 2 a 5 z. č. 67/2013 Sb., o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů s byty, ve znění účinném do 30. 6. 2020, ze Stanov žalovaného, které byly přijaty na shromáždění vlastníků jednotek dne , datum, a dále z Pravidel pro instalaci, výměnu a odečet bytových vodoměrů na SV a pro rozúčtování nákladů na SV, přijatých žalovaným dne , datum, .

7. Po provedení obsáhlého dokazování okresní soud vyložil, že žalobci jsou vlastníky dvou bytových jednotek v domě č. p. , číslo, v , adresa, . V domě jsou dva vchody. Do domu je dodávána voda přes dva patní vodoměry a následně je rozváděna do jednotlivých bytových jednotek. Byty žalobců jsou napojeny na patní vodoměr, přes který je dodávána voda do dalších 4 bytových jednotek a do dalšího odběrného místa ve sklepě, které je osazeno samostatným vodoměrem a které má spravovat žalovaný. Jednotlivé bytové jednotky a odměrné místo ve sklepě byly osazeny vodoměry v roce , rok, a doba platnosti jejich ověření byla 5 let (příloha k vyhl. č. 345/2002 Sb., bodu 1.3.9); minimálně od roku , rok, tedy byla platnost jejich ověření propadlá. Pro účely rozpočítání spotřeby studené vody (tzn. dodávky studené vody včetně stočného) v domě, respektive ve vchodě, kde mají byty žalobci, tak nemohly být použity pro období od , datum, údaje zjištěné z původních domovních vodoměrů, včetně vodoměru ve sklepě. Dne , datum, bylo ve vchodě, kde bydlí žalobci, vyměněno 6 bytových vodoměrů, k výměně došlo v ostatních bytech kromě bytů žalobců; výměnu nechalo provést , právnická osoba, , které zajišťovalo pro žalovaného správu domu. Žalobci však výměnu ve svých bytech neumožnili a sami si nechali nainstalovat dne , datum, ve svých bytech jiné vodoměry (S060) od společnosti , právnická osoba, Vodoměr ve sklepě vchodu, kde bydlí žalobci, byl vyměněn dne , datum, . Podle údajů na vodoměrech tak nemohlo být postupováno ani v období od , datum, , kdy sice došlo k výměně bytových vodoměrů za vodoměry dodané společností , právnická osoba, (kromě bytů žalobců), stále však nebyl vyměněn vodoměr ve sklepě a také vodoměry v bytech žalobců. Z článku II bod 1 Pravidel žalovaného pro instalaci, výměnu a odečet bytových vodoměrů na SV přitom vyplývá, že pokud má být rozúčtování dodávek studené vody provedeno podle náměru bytových vodoměrů, musí být měřena všechna odběrná místa za patním vodoměrem. Žalovaný proto nemohl spotřebu v bytech žalobců stanovit jako rozdíl mezi celkovou spotřebou domu a spotřebou zjištěnou na vodoměrech z ostatních bytů (článek VII Pravidel), jelikož kromě vodoměrů v bytech žalobců žalovaný nevyměnil vodoměr ve sklepě domu. Protože žádné jiné pravidlo pro rozpočítávání vody nebylo schváleno a pro období před , datum, neměl žalovaný žádná pravidla pro rozpočítávání vody, měla být spotřeba rozpočítána a stanovena podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 67/2013 Sb., dle které se rozúčtují náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční spotřeby vody. Spotřebu pak nebylo možné stanovit dle dřívějších rozpočítání odběrů vody – tedy tzv. historické spotřeby (jak mimo jiné navrhovali žalobci), protože i v této předchozí době byly v bytech umístěny vodoměry s prošlým osvědčením platnosti. Dle přílohy 12 odst. I bodu 3 vyhlášky č. 428/2001 Sb. je směrné číslo roční spotřeby vody na jednu osobu v bytě s tekoucí teplou vodou 35 m3 za rok; tato spotřeba zjištěná dle směrného čísla na jednu osobu se ale logicky neshoduje se skutečnou celkovou spotřebou vody, která byla do daného vchodu dodána. Spotřeba vody byla vždy vyšší než spotřeba stanovená dle směrného čísla, proto je nutné ji rozpočítávat poměrně na jednotlivé byty dle počtu osob v těchto bytech. V domě, respektive vchodě, kde mají byty žalobci, bylo pro účely rozpočítávání vody celkem 17 osob, z toho v bytech žalobců 7 osob. Soud proto vždy celkovou spotřebu domu (vchodu) vyplývající z faktur vystavených společností , právnická osoba, žalovanému vydělil počtem 17 osob a tím zjistil spotřebu připadající pro dané období na jednu osobu. Žalobci měli uhradit spotřebu za 7 osob, a proto soud spotřebu na jednu osobu vynásobil sedmi. Takto soud zjistil, jak měli žalobci platit vodné a stočné za období od , datum, do , datum, (viz body 138 až 154 odůvodnění rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje).

8. Z podrobných výpočtů plyne, že v součtu jednotlivých posuzovaných období žalobci žádný přeplatek na vodném a stočném nemají; spíše naopak. Soud také vysvětlil, z jakého důvodu je nutné zahrnout do výpočtu 7 osob z bytů žalobců. Sám žalobce a) totiž sdělil, že v bytech žalobců je sedm osob, z nichž tři studují a přebývají v , adresa, . Soud vyložil, že děti jezdí domů na víkendy, pobývají doma v době školních prázdnin, svátků a dalšího volna, perou zde své oblečení a není pro to důvod, aby nebyly zahrnuty do rozpočtu vody. Dále vyložil, že nebylo na místě, aby si žalobci sami vyměnili vodoměry, když jednak to nebylo schváleno shromážděním vlastníků, a dále vyložil, že ve smyslu § 1194 odst. 1 o. z. dodávky vody, jejich rozúčtování a vyúčtování, a tedy i výměna vodoměrů, spadají do kompetence žalovaného, který je založen za účelem správy domu a v této části pak žalovaný vykonává vlastnická oprávnění za bytové spoluvlastníky. Totéž vyplývá i z článku II bodu 1 Pravidel žalovaného. Z toho důvodu nyní žalobci nemohou požadovat, aby při vyúčtování vody bylo vycházeno z jimi nainstalovaných vodoměrů. Soud tudíž neshledal ani důvod pro vyhovění požadavku na zaplacení částky , částka, za nákup a výměnu vodoměrů dodaných společností , právnická osoba, . a částky , částka, za nákup a výměnu vodoměrů , značka vodoměrů, . Vyložil, že žalovaný se nijak na úkor žalobců neobohatil tím, že pro účely rozpočítávání dodávek vody byly zakoupeny z prostředků žalovaného vodoměry dodané společností , právnická osoba, ., které měly být kromě ostatních odběrných míst umístěny i v bytech žalobců. Nebyly však v bytech žalobců nainstalovány proto, že to žalobci neumožnili. K obohacení pak nedošlo ani tím, že si žalobci nechali nainstalovat své vlastní vodoměry, které navíc nemohou sloužit k odečtu spotřeby vody, jak vysvětleno výše. Soud pak neshledal ani jiný právní důvod, na základě něhož by žalovaný měl žalobcům hradit žalované částky za vodoměry a jejich instalaci. Žalobci nebyli oprávněni určovat, jaké vodoměry mají být v domě použity, a neměli ani důvod odmítat vodoměry dodané společností , právnická osoba, . I pokud by soud přistoupil na argumentaci žalobců, že nově osazené vodoměry dodané společností , právnická osoba, (která však opakovaně předložila řádný certifikát) byly vadné, nebylo by možné použít k rozúčtování vody údaje zjištěné z vodoměrů žalobců, protože v ostatních bytech by tak byly osazeny nesprávné vodoměry, a tudíž by bylo i v tomto případě třeba postupovat podle počtu osob v bytech. Ze všech uvedených důvodů okresní soud žalobu zamítl a žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.

9. Proti tomuto rozsudku se žalobci v zákonné lhůtě odvolali. Namítli odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b) až g) o. s. ř. Vyjádřili opětovně přesvědčení, že na jednotlivé částky, které zaplatili jakožto přeplatek na vodném, mají z titulu bezdůvodného obohacení nárok, stejně tak jako na náhradu za dva jejich vodoměry a dva „ušetřené“ vodoměry žalovaným. Vyzdvihli, že to byl žalovaný, kdo porušil povinnosti při správě domu, které jsou mu stanovené vyhláškou č. 345/2002 Sb., v důsledku čehož bylo rovněž rozúčtování spotřeby na vlastníky bytových jednotek chybné a nad rozsah oprávněného předpisu nepřiměřeně zatížilo žalobce. V období od roku , rok, do roku , rok, žalovaný bytové/spotřebitelské vodoměry značky , značka vodoměrů, nevyměnil ani jednou, ačkoli tak měl učinit po pěti letech. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním žalobci tvrdili, že se jedná o věc odbornou, jejíž posouzení přísluší znalci. Konkrétně odkázali na body 149–161 rozsudku, kde soud učinil skutkové hodnocení, které mu nepřísluší, neboť je odvislé od posouzení znalce. Namítli také, že vodoměry značky , značka vodoměrů, byly žalovaným zvoleny proto, že měly být vybaveny dálkovými odečty stavů vodoměrů, tyto dálkové odečty však vůbec nebyly prováděny. Pokud pak soud v bodě 151 uvádí, že , datum, měl být vyměněn vodoměr ve sklepě, avšak tuto skutečnost nemohl zohlednit, protože mu nebyly známy stavy odběru k , datum, , měl si soud dle názoru žalobců vyžádat celkové odečty od žalovaného a výpočtem zjistit přibližný stav, což však soud neučinil. Z obsahu spisu plyne, že žalovaný vedl dva stavy patního vodoměru k , datum, ve vchodu žalobce, a to stav 1 027 m3 uvedený v odečtových formulářích a stav 1 004 m3 uvedený ve faktuře. Tímto rozporem se okresní soud nezabýval a tuto skutečnost nevyhodnotil. Žalovaný dle žalobce falšoval záznamy. Sklepní vodoměr byl vyměněn až , datum, s tím, že žalovaný na něj zapomněl. Sankce by se tedy měly vztahovat na žalovaného, který platí a provozuje sedmý vodoměr a zde neprováděl kontroly. Jestliže žalovaný neumožnil výměnu sedmého vodoměru, pak měla být aplikována Pravidla, v nichž v bodě 7 je uvedeno, že „neumožní-li konečný spotřebitel odečet bytového vodoměru, bude v daném zúčtovacím období u tohoto konečného spotřebitele postupováno tak, že se náhradní spotřeba vody stanoví dle počtu osob s měrným číslem 46 m3 za osobu a rok.“ Soud nestanovil tímto způsobem spotřebu podle směrných čísel v uzavřeném sklepě na odpovědnost buďto uživatele sklepa ve společných prostorách (, jméno FO, nebo SVJ) nebo vodoměru (SVJ) či dokonce obou (, jméno FO, a SVJ). Seznamy členů SVJ, včetně počtu osob v domě, byly vypracovány žalovaným až v roce , rok, . Soud tedy řádně nezjišťoval počty osob v bytech v roce , rok, . Vzhledem k tomu, že rozúčtování spotřeby vodného a stočného před lednem , rok, nebyla obyvateli a členy SVJ reklamována a ani žalovaný je nikdy nezpochybňoval, není důvod, aby tyto záznamy soud nyní zpochybňoval. Mělo se tedy vycházet z historické spotřeby jednotlivých bytů tak, jak byla zaznamenána v předchozím období. Žalobci také tvrdili, že byla schválena pouze výměna vodoměrů bez dalšího. Pokud by měly být schváleny vodoměry , značka vodoměrů, , muselo by být o takovém dalším novém bodu jednání hlasováno všemi členy SVJ, což se nestalo, neboť žalobci se schůze nezúčastnili. V době, kdy bylo zjištěno, že vodoměry jsou neplatné, žalovaný neinformoval členy SVJ o této krizové situaci ani nenavrhl vodoměry, které jsou skladem či mají krátkou dodací lhůtu, což byly například vodoměry , značka vodoměrů, , které si také žalobci nechali nainstalovat. SBD naopak neposkytlo požadovaný certifikát vodoměru , značka vodoměrů, , včetně technické dokumentace, pouze uvedlo, že certifikát má, ale že do něj žalobci mohou nahlédnout, že jim jej nepošle. O odhlasování vodoměrů , značka vodoměrů, bylo rozhodováno dodatečně až v roce , rok, . Žalobci sporovali také správnost bodu 144 odůvodnění rozsudku, kde uvedl soud údajně chybně fakturovanou částku , částka, ; ve skutečnosti byla faktura vystavena na částku , částka, (dne , datum, za období od , datum, do , datum, ). Na zmíněné faktuře je uveden konečný stav vodoměru 1 004 m3 k , datum, , tuto hodnotu nahlásil žalovaný v průběhu roku , rok, jako podklad pro fakturaci. V odečtových formulářích však je k , datum, uvedena jiná hodnota, a to 1 027 m3. Žalovaný tak převedl z nějakého důvodu 23 m3 z roku , rok, , Anonymizováno, do roku , rok, , tedy těchto dalších 23 m3 zaplatili žalobci navíc. Tím se okresní soud nezabýval. Dále se pak žalobci vyjadřovali k nepřesnostem soudu uvedeným v bodech 77, 78, 89, 90, 91, 92, 93, 127 a 135, například že je uveden překlep v datu, když místo , datum, mělo být uvedeno , datum, atd. Navrhli, aby odvolací soud nechal vypracovat znalecký posudek z oboru kriminalistika, případně metrologie, respektive aby zrušil rozsudek a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení, zejména zmíněnému dokazování a nejvhodněji s pokynem, aby věc byla přikázána jinému soudci.

10. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku z jeho správných důvodů. Uvedl, že žalovaní nijak neprokázali, že by se žalovaný na úkor žalobců jakkoli obohatil. Připomněl, že žalobci opakují stále tytéž námitky, které uvedli i v řízení před okresním soudem a které jsou pro posouzení merita věci zcela irelevantní. Žalovaný vyložil, že nárok žalobců se skládá ze dvou právních titulů. Pokud se jedná o nárok na bezdůvodné obohacení, které mělo žalovanému vzniknout z důvodu nesprávně provedeného vyúčtování nákladů za odběr studené vody; bylo prokázáno, že žalovaný se na úkor žalobců neobohatil, ale že naopak k obohacení došlo na straně žalobců (po přepočtení jednotlivých období měli žalobci ještě něco doplácet). Druhým titulem bylo údajné bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé tím, že žalobci mu neumožnili nainstalovat vodoměry , značka vodoměrů, do svých bytových jednotek a že si do nich naopak nainstalovali bez vědomí a souhlasu žalovaného vlastní vodoměry , značka vodoměrů, . Pokud se obohacení mělo rovnat ceně nenainstalovaných vodoměrů, respektive úspoře žalovaného, pak toto posouzení ze strany žalobců je zcela nesmyslné a nelze z něho dovozovat vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného již jen z toho důvodu, že žalobci porušili své členské povinnosti a neumožnili žalovanému instalaci vodoměrů , značka vodoměrů, ve svých jednotkách. V daném případě žalovaný na úkor žalobců nic neuspořil.

11. K vyjádření žalovaného podali žalobci repliku, dupliku a tripliku. Rozváděli argumentaci ohledně námitek uvedených již v odvolání. Podle přesvědčení žalobců má člen SVJ právo nechat si i pro svoji kontrolu nainstalovat vlastní vodoměr, a to i bez souhlasu žalovaného. Naopak žalovaný sám překročil svoje kompetence, když nechal instalovat neschválené vodoměry necertifikovaným subjektem. Žalobci také poukázali na nelogičnost metody rozúčtování vodného a stočného podle směrných čísel za roky , rok, až , rok, , pokud byli žalobci úspěšní při podání oprávněné reklamace. Žalobci jsou přesvědčeni, že byli úspěšní se svou reklamací, která však nebyla vyřízena. V dalších replikách žalobci opakovali to, co již uváděli v řízení před okresním soudem, případně v odvolání. Sporovali také řádné vyúčtování za rok , rok, , kdy neplatila Pravidla ani Stanovy. Namítli, že okresní soud nevyslechl svědky, nepřipustil si, že byly vodoměry prošlé, že u patního vodoměru ve vchodě žalobců ke dni , datum, jsou uvedeny tři rozdílné údaje, a to na faktuře stav 1 004 m3, v odečtových protokolech stav 1 027 m3 a v dokumentu „voda , rok, “ či „voda , číslo, , vchod pana , jméno, “ stav patního vodoměru 1 029 m3. Žalobci mají za to, že ze strany žalovaného se jedná vyloženě o podvodné jednání. Podle jejich přesvědčení jim žalovaný neoprávněně naúčtoval navíc 50 m3 vodného, stočného, a to 25 m3 ve vyúčtování do , datum, a dalších 25 m3 ve vyúčtování za rok , rok, . Je tak nepochybně dán nárok na bezdůvodné obohacení tak, jak jej podrobně vysvětlili.

12. Žalovaný k dalším vyjádřením žalobců uvedl, že samotné jednání žalobců pokládá za účelové a obstrukční, když k nabobtnání spisu (více než 600 stran – poznámka soudu) a průtahům došlo výhradně z důvodů na straně žalobců, kteří neustále zasílají soudu mnohastránková vyjádření. Žalobci nijak nerespektují, že jako členové SVJ mají nejen práva, ale i povinnosti. Tyto neplní, přesto napadají správnost jednání žalovaného. Jedná se například o povinnost hlásit počet osob žijících v bytě, když poslední hlášení žalobců bylo, že v bytě žije 7 osob, změnu žalobci nenahlásili. Stejně tak je povinností členů SVJ zpřístupnit bytovou jednotku za účelem výměny vodoměru. Žalobci odmítli, a to dokonce opakovaně, své byty zpřístupnit za účelem výměny vodoměrů, naopak bez souhlasu si provedli výměnu bytových vodoměrů sami.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podaly osoby oprávněné a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.).

14. Odvolací soud za účelem objasnění žalobci namítaných skutečností zopakoval dokazování fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, . Zjistil, že je v ní skutečně uvedeno celkové vyúčtování vodného a stočného ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, a počáteční stav vodoměru od , datum, - 1 004 m3. Dále bylo provedeno dokazování daňovým dokladem č. , hodnota, , podle něhož společnost , právnická osoba, . vyúčtovala dodávku vody (vodné a stočné) žalovanému za období od , datum, do , datum, celkem 222 m3, od , datum, do , datum, - 37 m3 a od , datum, do , datum, celkem 69 m3,, a daňovým dokladem č. , hodnota, , jímž společnost , právnická osoba, . vyúčtovala dodávku vodného a stočného za období od , datum, do , datum, ve výši celkem 202 m3. Rovněž bylo předloženo vyúčtování k bytovým jednotkám ve vchodě žalobců (byt č. 4 , jméno FO, , byt č. 5 , jméno FO, , byt č. 6 , jméno FO, , byt č. 7 , jméno FO, a byty 8 a 9 , jméno FO, ). Z nich je zřejmé, že přestože vodoměry , značka vodoměrů, disponovaly modulem pro dálkový odpočet, po ukončení spolupráce s , právnická osoba, byly tyto stavy vodoměrů odečítány opisem. Z vyúčtování připadajícího na žalobce plyne částka , částka, za uvedené období, a to za každý z bytů (s těmito údaji již okresní soud pracoval a do svých úvah je zahrnul /bod 131 rozsudku/ - poznámka odvolacího soudu).

15. Po takto zopakovaném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

16. Okresní soud ve věci provedl dostatečné dokazování, důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich i správný skutkový stav (§ 120, § 132 a § 151 odst. 3 o. s. ř.). Rovněž jeho závěry právní jsou správné. Odvolací soud proto rozsudek ve výroku I jako potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a pro stručnost odkazuje i na jeho obsáhlé a přiléhavé odůvodnění, s nímž se zcela ztotožňuje. Pouze s ohledem na odvolací námitky považuje za potřebné doplnit a upřesnit následující:

17. Především je třeba uvést, že pokud se žalobci domáhali zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, za bezdůvodné obohacení by mohly být považovány pouze částky , částka, za dva vodoměry dodané společností , právnická osoba, ., a jejich instalaci a , částka, za vodoměry , značka vodoměrů, a jejich instalaci, a to za předpokladu, že by byl správný názor žalobců, že byli oprávněni vyměnit si vodoměry sami a zvolit typ vodoměru podle sebe. Tak tomu však nebylo, přičemž v této otázce odvolací soud zcela odkazuje na rozhodnutí okresního soudu, s nímž se ztotožňuje a jen pro úplnost připomíná, že o výměně vodoměrů i o nedovolení žalobcům nainstalovat si do jejich bytů vodoměry vlastní bylo řádně rozhodnuto shromážděním vlastníků jednotek a žalovaný měl následně právo zvolit vodoměry společnosti , právnická osoba, . Podpůrně tuto otázku upravuje i § 1194 odst. 1 o. z. a čl. II bodu 1 Pravidel. Žalobcům bylo také ze strany žalovaného, respektive , právnická osoba, , sděleno již v e-mailu ze dne , datum, , že certifikátem k vodoměrům disponuje a že žalobci mají možnost do něj nahlédnout na shromáždění žalovaného; certifikát byl později předložen i soudu, který jím provedl důkaz a shledal jej bezchybným.

18. Ohledně případně chybného vyúčtování vodného a stočného dospěl odvolací soud k závěru, že se nejedná o nárok z titulu bezdůvodného obohacení, protože žalovaný se na úkor žalobců nijak neobohatil. Žalovaný toliko podle určitého klíče rozpočetl spotřebu na základě faktury , zkratka, mezi jednotlivé vlastníky bytových jednotek; jemu samotnému však z toho žádné profity nevyplynuly. O bezdůvodné obohacení se tedy nemůže jednat. Ze skutkových tvrzení žalobců by snad bylo lze dovodit, že za předpokladu, došlo-li by skutečně k chybnému provedení rozpočtu na jednotlivé vlastníky bytových jednotek a v důsledku toho by se majetek žalobců snížil, mohl by jejich nárok být kvalifikován jako škoda. Způsob rozpočtu tak, jak jej učinil žalovaný, sice nebyl zcela správný, ale při přepočtu dle odvolacího soudu správnou metodou dle osob v bytě dospěl okresní soud k závěru, že žalobci za uvedené období žádný přeplatek na vodném a stočném nemají a soud naopak zjistil nedoplatek ve výši něco přes , částka, . Majetek žalobců se tedy v důsledku zmíněného pochybení žalovaného nesnížil a škoda jim nevznikla. Okresní soud současně přesvědčivě vysvětlil, jakým způsobem provedl rozpočet vody v situaci, kdy do , datum, nebylo možné provádět odpočet na základě vodoměrů , značka vodoměrů, , které měly již mnoho let propadlý certifikát. Žalovaný poté nechal vodoměry vyměnit, avšak ani v následujícím období nemohlo být vycházeno z údajů na vodoměrech, když jednak nebyl vyměněn sklepní vodoměr a jednak nebyly řádně vyměněny ani vodoměry žalobců, což ostatně platí dosud. Pokud žalobci tvrdili, že jejich reklamace nebyla vyřízena, k tomu soud dodává, že podle článku III odst. 4 Pravidel nelze spotřebu na prošlých vodoměrech reklamovat. Odvolací soud tudíž uzavírá, že způsob rozpočtu, jak jej provedl okresní soud, je souladný se z. č. 67/2013 Sb., Stanovami i Pravidly pro rozpočet a s vyhláškou č. 428/2001 Sb., k provedení zákona o vodovodech a kanalizacích.

19. Odvolací soud taktéž považuje za správnou úvahu soudu prvního stupně, podle níž při rozpočtu vodného a stočného kalkuloval se sedmi osobami v bytech žalobců, a nikoli pouze se čtyřmi osobami. K dotazu žalovaného žalobci sdělili, že v bytech je sedm osob a z toho tři studují. Tato skutečnost sama o sobě nesvědčí o tom, že by v bytě žily pouze čtyři osoby; pokud tomu tak bylo, žalobci řádně počet osob v bytě nenahlásili. Počet osob v dalších bytech ve vchodu žalobců, resp. v domě pak sdělili žalobci sami (kromě bytů žalobce uvedli 10 lidí a teprve po koncentraci řízení toto číslo upravili na 11, s tím však soud již nemohl uvažovat). Povinností soudu nebylo zjišťovat počty osob v bytech, neboť je povinností jednotlivých vlastníků bytů tyto osoby nahlásit. Soud tak vycházel z počtu 17 osob, který odvolací soud považuje za správný.

20. Ohledně námitky žalobce, že konečná faktura za rok , rok, zněla na částku , částka, , nikoli na , částka, , odkazuje odvolací soud na skutečnost, že v období od , datum, do , datum, bylo žalovanému vyúčtováno za vodné a stočné , částka, ve dvou obdobích, a to od , datum, do , datum, v částce , částka, , včetně DPH, a od , datum, do , datum, v částce , částka, (celkem tedy , částka, ), což jsou částky, s nimiž okresní soud uvažoval. Faktury č. , hodnota, a , hodnota, za celý rok , rok, okresní soud správně zohlednil a rozpočetl; žalobci však zmiňovali fakturu za období , datum, od , datum, , která se týká částky , částka, . Odvolací soud proto v údajích, z nichž vycházel okresní soud, nevidí žádný rozpor. Ohledně tzv. sedmého vodoměru ve sklepě pak odvolací soud dodává, že dle údajů ve spisu se na jeho výměnu evidentně zapomnělo. Podstatný je ovšem počet obyvatel domu, resp. vchodu.

21. Stav patního vodoměru ve faktuře je 1 004 m3. Jak žalovaný nakonec potvrdil, tento stav odpovídá vstupním údajům na začátku roku , rok, , což plyne i z faktury č , hodnota, . Pokud je v odečtových formulářích k , datum, uvedena hodnota 1 027 m3 a nikoli 1 004 m3, pak v případě převedení 23 m3 z roku , rok, do roku , rok, se dalších 23 m3 navíc rozpočetlo mezi všechny členy SVJ, čemuž není co vytknout.

22. Odvolací soud rovněž shodně se soudem prvého stupně dospěl k závěru, že ustanovení znalce za účelem vypracování znaleckého posudku je nadbytečné, neboť provedenými důkazy lze výpočet spotřeby žalobců jednoduše provést, jak to správně učinil okresní soud. Je zřejmé, že dálkové odečty vodoměrů neexistovaly a neexistují a že dosud se provádějí tzv. ručně, přičemž podklady k tomu jsou rovněž obsaženy ve spisu. To se týká i spotřeby po , datum, , přičemž z vyúčtování plyne, že ohledně dvou bytů žalobců se za celé období od , datum, do , datum, jednalo o částky , částka, , s nimiž rovněž již okresní soud uvažoval, přičemž odvolací soud jeho postup považuje za správný.

23. Ze všech uvedených důvodů má odvolací soud za to, že rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku I správný, a proto ho podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I).

24. Ohledně výroku o nákladech řízení však dospěl odvolací soud k závěru, že s ohledem na okolnosti případu správný není. Je sice pravdou, že žalovaný ve věci samé byl úspěšný, avšak celý spor vznikl z toho důvodu, že žalovaný si neplnil řádně své povinnosti správce majetku dle vyhlášky MPO, tedy nenechal vyměnit vodoměry v domě. Jeho vinou nemohly být použity odečty z vodoměrů, které by zřejmě byly nesporné. V této okolnosti spatřuje odvolací soud důvody zvláštního zřetele hodné, pro které úspěšnému žalovanému nelze přiznat právo na náhradu nákladů řízení, které mu v souvislosti s prvostupňovým řízením vznikly (§ 150 o. s. ř.). Přezkoumávaný rozsudek proto ve výroku II změnil podle § 220 o. s. ř. tak, že žalovanému vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem nepřiznal (výrok II).

25. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení již bylo rozhodováno o nákladech řízení podle úspěchu ve věci. Žalobci totiž měli možnost „smířit se“ s rozhodnutím okresního soudu a odvolání nepodat; pokud tak učinili, musí nést náklady spojené s jejich neúspěchem v odvolacím řízení. Tyto náklady tvoří odměna za tři úkony právní služby po 1 860 Kč (dvě písemná podání ve věci a účast u jednání odvolacího soudu - § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.“), dále 3 × 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 a. t. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 7 840,80 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.