19 CO 146/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jana Fifky ve věci žalobce: ; jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa ; proti žalované: ; anonymizováno jméno jméno příjmení , datum narození bytem adresa , o určení nezbytné cesty k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 2. května 2022 č. j. 10 C 32/2021-147

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení 2 181,73 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení věcného břemene chůze a jízdy po pozemcích [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [číslo] vše v [katastrální uzemí], zřízeného rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2019 č. j. 8C 253/2008-130 ve prospěch každého vlastníka stavby dosud nezapsané v katastru nemovitostí stojící na pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] za účelem přístupu a příjezdu ke stavbě dosud nezapsané v katastru nemovitostí stojící na pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] (výrok I). Žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 5 604,53 Kč (výrok II). Dále rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že věcné břemeno zřízené rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2009 č. j. 8 C 253/2008-130 ani po 12 letech nebylo zapsáno do katastru nemovitostí a zapsat jej ani nelze. Nezapsatelnost věcného břemene je dle žalobce způsobena tím, že stavba není dosud evidována v katastru nemovitostí a žalovaná nemá prostředky na to, aby stavbu legalizovala (kolaudovala), a ta tak mohla být zapsána. Dále žalobce uváděl, že žalovaná má objektivní možnost zajistit si přístup k oprávněné nemovitosti přes pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví [anonymizována dvě slova] a tento přístup i realizuje. Žalobce je tak přesvědčen, že pominuly příčiny, pro které bylo věcné břemeno zřízeno, a je možno ho zrušit.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že věcné břemeno nebylo podmíněno zápisem stavby do katastru nemovitostí, že okolnost, že stavba nebyla dosud kolaudována, není podstatná pro trvání věcného břemene a že příčiny pro zřízení věcného břemene nepominuly.

4. Okresní soud po provedeném dokazování učinil skutkový závěr, že žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] – ostatní plocha, o výměře 791 m2 v obci [obec] a [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [obec] a dále výlučným vlastníkem rozestavěného domu v současné době bez č. p. stojícího na pozemku p. [číslo] dosud nezapsaného v katastru nemovitostí, vše v obci [obec] a [katastrální uzemí]. Žalobci nesvědčí k předmětným nemovitostem vlastnické ani jiné právo. Žalobce je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, [parcelní číslo] – zahrada a [parcelní číslo] – zahrada v [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [obec]. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2009 č. j. 8 C 253/2008-130 bylo zřízeno ve prospěch každého vlastníka stavby dosud nezapsané v katastru nemovitostí stojící na pozemku [anonymizováno] [číslo] [katastrální uzemí], věcné břemeno práva chůze a jízdy po pozemcích [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [číslo] [parcelní číslo] za účelem přístupu a příjezdu ke stavbě dosud nezapsané v katastru nemovitostí stojící na [parcelní číslo]. Geometrický plán k rozhodnutí nebyl vyhotoven, neboť z důvodu rozměrů pozemků jsou tyto zatíženy celé. Současně bylo žalované uloženo zaplatit žalobci finanční náhradu za zřízení cesty ve výši 10 000 Kč. Rozsudek byl v odvolacím řízení v těchto částech potvrzen a nabyl právní moci dne 22. 2. 2010. [anonymizováno] [příjmení] úplatu ve výši 10 000 Kč žalobci uhradila. Katastrální úřad rozhodl v řízení o povolení vkladu vzniku věcného břemene k nemovitostem – pozemkům [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [číslo] [parcelní číslo] jako povinným nemovitostem a stavby dosud nezapsané v katastru nemovitostí na pozemku [parcelní číslo] jako oprávněné nemovitosti, vše v [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [obec], na základě rozsudku Okresního soudu v Náchodě o zřízení věcného břemene č. j. 8 C 253/2008-130 ze dne 14. 9. 2009 tak, že tento vklad zamítl.

5. Okresní soud na takto zjištěný skutkový stav aplikoval nejprve ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), tzn. vznik, práva a povinnosti vzniklé účastníkům přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona posuzoval podle dosavadních právních předpisů a práva a povinnosti vzniklé účastníkům počínaje dnem 1. 1. 2014 posuzoval podle tohoto zákona, zatímco existenci důvodů pro zrušení věcného břemene chůze a jízdy po pozemcích [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], zřízeného rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2019 č. j. 8 C 253/2008-130 posuzoval podle tohoto zákona, konkrétně podle ustanovení § 1299 odst. 1 a 2 o. z. Vzal za prokázané, že vzájemné postavení jednotlivých nemovitostí je stejné jako v době, kdy věcné břemeno bylo v roce 2009 rozhodnutím soudu zřízeno (resp. v roce 2010, kdy rozsudek nabyl právní moci). Okolnost, že tehdy v katastru nemovitostí nezapsaná stavba na [parcelní číslo] v [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [obec] není dosud zkolaudovaná a zapsaná v katastru nemovitostí, pak není okolností podřaditelnou pod„ trvalou změnu“ služebných pozemků podle § 1299 odst. 1 o. z., ani nevyvolává hrubý nepoměr mezi zatížením služebných pozemků a panujícího pozemku podle § 1299 odst. 2 o. z., aby bylo možno uvažovat o omezení či zrušení služebnosti za náhradu. Připomněl, že ve stejném duchu bylo judikováno i v rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 15 C 362/2019, kde byla pravomocně uložena [jméno] [příjmení] povinnost umožnit výkon služebnosti po uvedených pozemcích. Ohledně tvrzení žalobce, že žalovaná má možnost zřídit si jinou přístupovou cestu k předmětným nemovitostem, okresní soud uvedl, že tato tvrzení byla uplatněna i v dříve vedených soudních sporech mezi žalobcem a žalovanou, přičemž již v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2009 sp. zn. 8 C 253/2008 bylo konstatováno, že„ námitka, že by bylo možné vést cestu přes pozemky jiných vlastníků, nebyla důvodná, protože z obsahu znaleckého posudku jednoznačně vyplývá, že zřízení věcného břemene přes jiné pozemky není reálně možné“. Rovněž tak v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 26. 1. 2010 č. j. 20 Co 415/2009-155 je uváděno, že„ znalec v posudku uvedl a věrohodně vysvětlil, z jakých důvodů je vhodné, aby věcným břemenem byly zatíženy právě pozemky žalovaného. Je tomu tak mimo jiné proto, že na rozdíl od ostatních v úvahu připadajících pozemků nebude v tomto případě třeba dělat žádné terénní úpravy a nebude ani nijak výrazně zasahováno do cizích vlastnických práv a do způsobu užívání pozemků. Zatímco v ostatních případech by cesta vedla např. zahradami jiných vlastníků, v tomto případě bude zřízena na místě, které je k tomu účelu již mnoho let užíváno. Vlastně ani k žádné podstatné změně nedojde“. Okresní soud v tomto řízení nemá žádný zákonný důvod se odchylovat od již dříve vyslovených závěrů soudů, proto byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.

6. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované přiznal uplatněnou náhradu cestovného k jednáním soudu dne 20. 12. 2021 a dne 2. 5. 2022 osobním automobilem o průměrné spotřebě 6,3 l benzínu na 100 km v ceně doložené doklady o nákupu pohonných hmot a paušální náhradu za celkem 4 úkony po 300 Kč.

7. O nákladech státu okresní soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k okolnosti, že žalobce byl zcela osvobozen od placení soudních poplatků.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, a to jednak vlastním podáním, jednak podáním jeho zástupce. Ve vlastním podání žalobce namítl, že nežaloval o zrušení věcného břemene, ale o určení nezbytné cesty, kterou si žalovaná může i sama odkoupit od žalobce. Setrval na možnosti žalované zajistit si přístup přes pozemky jiných vlastníků. Pokud jde o znalecký posudek, z něhož soud v řízení o zřízení věcného břemene dovodil opak, ten byl„ cinknutý“. Zopakoval, že věcné břemeno bylo sice zřízeno soudem, ale jeho účinnost byla podmíněna zápisem do katastru nemovitostí. Rozestavěný dům [adresa] nelze do katastru nemovitostí zapsat, když se jedná o černou stavbu. Žalobce dále zopakoval přesvědčení, že žalobkyně je sice zapsána v katastru jako vlastnice pozemku [anonymizováno] [číslo] avšak na základě absolutně neplatné darovací smlouvy, přičemž soud k absolutní neplatnosti přihlíží z úřední povinnosti. K tomu odkázal na znění ustanovení § 490 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 4. 1964 do 31. 12. 1971. Žalobce ke svému podání připojil jemu adresovaný přípis [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne 8. 9. 2019, rozhodnutí téhož orgánu ze dne 15. 4. 2019 [číslo jednací] a notářský zápis o uzavření darovací smlouvy ze dne 4. 6. 1970 sp. zn. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud jím napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zástupce žalobce ve vztahu k výroku I vytýkal soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci. Zopakoval přesvědčení o tom, že byly naplněny podmínky pro zrušení věcného břemene podle ustanovení § 1034 o. z. Nelze-li věcné břemeno ani po uplynutí 12 let od právní moci rozsudku, kterým bylo zřízeno, zapsat do katastru nemovitostí, příčina pro povolení nezbytné cesty podle něho pominula. Z odůvodnění [anonymizováno] rozsudku je pak zřejmé, že soud prvního stupně tuto námitku posuzoval podle ustanovení § 1299 o. z., ačkoli měla být hodnocena podle ustanovení § 1034 o. z., jehož aplikace se žalobce dovolával. Žalobce taktéž nadále tvrdí, že žalovaná má objektivní možnost zajistit si přístup k oprávněné nemovitosti jinak, zejména přes pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví [anonymizována dvě slova], přes který ostatně žalovaná dle svých opakovaných vyjádření přístup realizuje. Žalobce byl také v minulosti nucen zajistit si přístup ke stavbě, a proto si koupil předmětné pozemky [anonymizováno] [číslo]. Žalovaná však nečiní žádnou aktivitu potřebnou k tomu, aby přístup měla zajištěn i jinak. Důvodem pro aplikaci ustanovení § 1034 o. z. může být i způsobení nedostatku přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně, k čemuž žalobce odkázal na žalobu a na důkazy, které k ní přiložil. S touto námitkou se však soud prvního stupně podle žalobce vůbec nevypořádal. Žalobce pominutí příčiny povolení nezbytné cesty nadále spatřuje i v tom, že žalobkyně nenaplnila smysl vlastnictví, tedy kolaudaci stavby, přičemž tato jeho námitka měla být hodnocena nikoli podle ustanovení § 1299 o. z., ale opět podle ustanovení § 1034 o. z. Ve vztahu k výroku o nákladech řízení žalobce podotkl, že vozidlo žalované podle předloženého technického průkazu jezdí na CNG, takže benzín potřebuje maximálně při startu. Navrhl, aby byl rozsudek soud prvního stupně změněn tak, že žalobě bude vyhověno a žalovaná bude zavázána k náhradě nákladů jeho řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání odkázala na podle ní věcně správný a vyčerpávajícím způsobem odůvodněný rozsudek soudu prvního stupně. Nevidí důvod k odkoupení cesty od žalobce, neboť již zaplatila za zřízené věcné břemeno. Cesta je navíc částečně zastavěná nepovolenou stavbou žalobce postavenou kolem roku 2010, kterou označuje někdy za stání pro auto, někdy za montážní jámu. Žalobkyně dále poukázala na okolnost, že žalobce v nezkolaudovaném domě na pozemku [parcelní číslo] bydlel od rozvodu účastníků v roce 1994 do jeho vyklizení z domu v listopadu 2019, dům bez stavebního povolení pozměnil, vybydlel ho a začal usilovat o vydání rozhodnutí o jeho zbourání, ačkoli se v mezidobí stala výlučnou vlastnicí domu žalovaná. Pokud se jedná o přístup k domu lesem, ten žalovaná využívala do doby, než získala služebnost k bráně [anonymizováno] nalézající se na pozemku žalobce. V lese však není žádná cesta. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Žalobce na vyjádření žalované reagoval vlastním podáním, ve kterém polemizoval s ve vyjádření uvedenými tvrzeními žalované. K podání připojil letecké snímky nemovitostí účastníků, fotografie, na nichž vyznačil šíři věcného břemene, jímž jsou zatíženy jeho pozemky, dále různé listiny z let 2003 - 2021 vztahující se k řízení o odstranění stavby na pozemku [anonymizováno] [číslo] jeho odvolání proti rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] prostředí ze dne 16. 8. 2022 [číslo jednací].

11. Odvolání žalobce bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou a obsahuje způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto při nařízeném jednání přezkoumal jím napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212 a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněným.

12. Odvolací soud nejprve ověřil, zda řízení před soudem prvního stupně netrpí zmatečnostními vadami vyjmenovanými v § 212a odst. 5 o. s. ř., případně dalšími vadami řízení ve smyslu § 219a o. s. ř., které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žádné takové vady řízení neshledal, když nebyly ani tvrzeny žádným z účastníků.

13. Ani při přezkumu správnosti skutkových zjištění popsaných soudem prvního stupně v odůvodnění předloženého rozsudku neshledal odvolací soud žádné pochybení, neboť jím zjištěný skutkový stav věci zcela odpovídá obsahu jím provedených důkazů. Žalobce tvrdil, že dokazování zůstalo neúplné, a ke svým podáním připojil listiny, k nimž soud prvního stupně podle jeho názoru řádně nepřihlédl, z obsahu spisu se však podává, že soud prvního stupně provedl všechny účastníky navržené důkazy a před vyhlášením rozsudku účastníky řádně poučil ve smyslu § 119a o. s. ř., že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a důkazy označit dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí. Odvolací soud proto nemohl nikterak přihlížet k obsahu listin předložených žalobcem v odvolacím řízení, datum jejichž vyhotovení předchází datu vyhlášení přezkoumávaného rozsudku, pokud nebyly již předtím součástí spisu, neboť nevyhovují žádné z podmínek otevírajících možnost doplnění dokazování odvolacím soudem, jak jsou taxativně vymezeny v § 205a o. s. ř. Důkaz listinou obsahující odvolání žalobce proti rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována tři slova], ze dne 16. 8. 2022 [číslo jednací], sice mohl být v odvolacím řízení proveden, neboť je podřaditelný pod § 205a písm. f) o. s. ř., avšak odvolací soud z této listiny nezjistil žádné skutečnosti důležité pro toto řízení, neboť se týká vedení kanalizační přípojky do čistírny odpadních vod po pozemcích účastníků.

14. Skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně s ohledem na shora popsané v odvolacím řízení nedoznal žádných změn, a proto mohl odvolací soud bez dalšího přezkoumat správnost právních závěrů, které soud prvního stupně na jeho základě učinil. Ani v právním posouzení věci tímto soudem odvolací soud neshledal žádné pochybení, a proto plně odkazuje na přiléhavé odůvodnění obsažené pod body 13 a 14 předloženého rozsudku. S ohledem na odvolací námitku žalobce, že soud rozhodl o něčem jiném, než co bylo žalováno, odvolací soud považuje za nezbytné poukázat na okolnost, že původní žaloba, kterou žalobce podal ještě bez právního zastoupení, byla sice nazvána„ o určení nezbytné cesty“, přičemž žalobce se v ní domáhal, aby soud ve smyslu § 1034 o. z. zrušil nezapsatelné věcné břemeno a aby si žalovaná nezbytnou cestu ve smyslu § 1036 o. z. koupila od některého z vlastníků pozemků sousedících s jejím pozemkem, avšak žalobci následně ustanovený advokát podáním ze dne 14. 10. 2021 upravil žalobu na znění, o němž bylo rozhodnuto výrokem I rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud neshledává důvodnou ani odvolací námitku žalobce, že soud prvního stupně se nevypořádal dostatečně s důvody, pro které se žalobce domáhal zrušení věcného břemene zřízeného rozsudkem Okresního soudu v Náchodě č. j. 8 C 253/2008-130 ze dne 14. 9. 2009. Podle obsahu spisu žalobce v podání ze dne 14. 10. 2021 tvrdil čtyři důvody pro aplikaci ustanovení § 1034 o. z., a to, že 1) nelze ani po uplynutí 12 let od právní moci tohoto rozsudku zapsat do katastru nemovitostí věcné břemeno, a tedy pominula příčina pro povolení nezbytné cesty; 2) žalovaná má objektivní možnost zajistit si přístup k oprávněné nemovitosti jinak, zejména přes pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví [anonymizována dvě slova], přes který žalovaná ostatně přístup realizuje; 3) žalovaná si způsobila nedostatek přístupu ke svojí nemovitosti z hrubé nedbalosti (k čemuž bylo obecně odkázáno na obsah žaloby a k ní připojených listin; 4) pominuly příčiny povolení nezbytné cesty, neboť jejím smyslem měla být možnost stavbu zkolaudovat, zatímco nynější příčinou je přístup„ vyklízecí a jiných fiktivních firem“, když žalovaná i podle svého tvrzení nemá prostředky k legalizaci stavby. Všechny tyto důvody pro zrušení předmětného věcného břemene byly v podstatě„ doslova“ převzaty do odvolání podaného zástupcem žalobce. Tvrzení, že soud prvního stupně se s nimi náležitě nevypořádal, je podpořeno jediným argumentem, a to že soud nepřistoupil k jejich posouzení podle ustanovení § 1034 o. z. Odvolací soud je však stejně jako soud prvního stupně přesvědčen, že toto ustanovení nelze na předloženou věc aplikovat, a naopak musí být žalobou uplatněný nárok posouzen podle § 1299 odst. 1 a 2 o. z., tedy tak, jak ho posoudil soud prvního stupně.

15. Žalobce se v tomto řízení domáhá zrušení věcného břemene chůze a jízdy po pozemcích v jeho vlastnictví [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [číslo] [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], zřízeného rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2019 č.j. 8 C 253/2008-130 ve prospěch každého vlastníka stavby dosud nezapsané v katastru nemovitostí stojící na pozemku [parcelní číslo] ve shodném katastrálním území. Jak správně uzavřel již soud prvního stupně, podle § 3028 z. č. 89/2012 Sb., „nového“ občanského zákoníku (o. z.) je třeba posuzovat naplnění podmínek pro jeho zrušení podle příslušných ustanovení tohoto zákona. V něm pak v rámci obecné úpravy věcných břemen došlo k opuštění dřívějšího právního monismu věcných břemen zavedeného v roce 1950 a upraveného v rámci § 151n a násl. z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, a právní úprava se vrátila zpět k rozlišení služebností (§ 1257 až 1302) a reálných břemen (§ 1303 až 1308), které lze souhrnně podřadit pod pojem věcná břemena. Toto členění je patrné i z uspořádání části třetí, hlavy II, dílu 5, oddílu 2 o. z. Režim výkonu, změny rozsahu i zániku věcných břemen zřízených za předchozí právní úpravy je tudíž třeba posuzovat podle ustanovení § 1257 až 1302 o. z. upravujících služebnosti, přičemž důvody pro zánik, resp. zrušení služebnosti jsou taxativně vymezeny v § 1299 o. z. Soud prvního stupně pak přihléhavě vysvětlil, proč žádný z těchto důvodů neshledal. Nad rámec přiléhavého odůvodnění jeho rozsudku odvolací soud dodává, že pokud žalobce argumentuje nadále tím, že žalovaná si způsobila nedostatek přístupu ke svojí nemovitosti z hrubé nedbalosti, nelze přehlédnout, že žalobce žalované bránil po řadu let v tom, aby se uchopila držby svého vlastnictví, a rozestavěný dům opustil až na základě soudního rozhodnutí o jeho povinnosti dům vyklidit vydaném po řízení zahájeném vůči němu žalovanou. Otázka, zda žalovaná má či nemá prostředky k dokončení stavby, je pak pro právní posouzení věci zcela irelevantní, neboť věcné břemeno nebylo zřízeno jako osobní.

16. Ustanovení § 1034 o. z., podle něhož při pominutí příčiny, pro niž byla povolena nezbytná cesta, aniž je na oprávněné straně nějaká jiná příčina pro zachování nezbytné cesty, soud na návrh vlastníka dotčeného pozemku nezbytnou cestu zruší, tedy na souzenou věc nedopadá. Je tomu tak nejen vzhledem k výše popsanému, ale i z toho důvodu, že pokud bylo právo nezbytné cesty zřízeno za účinnosti předchozího občanského zákoníku, mělo i toto právo povahu věcného břemene. Uvedené ustanovení je tudíž podle přesvědčení odvolacího soudu aplikovatelné pouze na právo nezbytné cesty zřízené za účinnosti stávajícího občanského zákoníku.

17. S ohledem na shora popsané je i právní posouzení věci soudem prvního stupně zcela správné. Proto byl jeho rozsudek ve věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

18. Odvolací soud neshledal žádné pochybení soudu prvního stupně ani v rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky. Automobil použitý žalobkyní je sice uzpůsoben na kombinované používání benzínu a CNG, žalobkyni však nelze nutit k užívání alternativního paliva, když navíc nákupními doklady prokázala aktuální nákup jí vyúčtovaného paliva. Výše jí přiznané paušální náhrady pak odpovídá počtu jí vykonaných úkonů i sazbám náhrady stanoveným ve vyhlášce č. 254/2015 Sb. Výrokem III o nákladech řízení státu, který byl v důsledku podaného odvolání otevřen soudnímu přezkumu jako výrok závislý, pak nebylo do práv žalobce nikterak zasaženo. Proto byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jako správný i v obou nákladových výrocích.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. Žalovaná v něm uspěla, žalobci proto bylo uloženo nahradit jí v něm vzniklé náklady. Jedná se o paušální náhradu za 2 úkony (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) v sazbě 300 Kč za úkon stanovené podle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 600 Kč, a o náhradu cestovních výloh při jízdě totožným automobilem jako v řízení před soudem prvního stupně na trase [obec] - [obec] a zpět, celkem 210,8 km při ceně paliva 44,50 Kč l benzínu Natural, celkem 1 581,73 Kč Lhůta k plnění v celkové výši 2 181, 73 Kč byla žalobci stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.