19 Co 16/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Martiny Thorovské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou jméno advokátky sídlem adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou jméno advokátky sídlem adresa advokátky o zaplacení 14 295 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. října 2025 č. j. 9 C 25/2024-124,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady odvolacího řízení 8.252 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 295 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 935 Kč od 20. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 640 Kč od 27. 12. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 820 Kč od 27. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení 15 370,82 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal, že jednak platně a důvodně odstoupil od kupní smlouvy ke spornému vozidlu (tj. zpětně nikdy nebyl jeho vlastníkem), jednak mu vozidlo bylo v lednu 2023 odcizeno a jednak bylo v době koupě už nepojízdné (jednalo se o vrak na náhradní díly). Ze všech těchto důvodů proto vůči němu nemůže být důvodná žaloba o zaplacení příspěvku do garančního fondu za nepojištěné vozidlo dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, účinného do datum (z. p. o. v.). Navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil, a ztotožnila se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech.

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalovaný jakožto odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

5. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě vyhověl. Může odkázat na v zásadě přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku, k jehož doplnění, upřesnění a k odvolacím námitkám žalovaného dodává následující.

6. Předmětem žaloby bylo zaplacení příspěvku do garančního fondu dle § 1 odst. 2, § 4 a § 24 z. p. o. v., a to za vozidlo anonymizováno, RZ SPZ, které nebylo v době od 15. 9. 2022 do 26. 6. 2023 pojištěno z odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem a jehož vlastníkem i provozovatelem byl v této době dle registru silničních vozidle žalovaný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný vozidlo koupil 13. 9. 2022 od jméno FO jen za 1.000 Kč jako nepojízdný vrak na náhradní díly, poté jej odstavil v areálu svého zaměstnavatele, vymontoval z něj převodovku a chystal jej na vrakoviště, přičemž 27. 7. 2024 od kupní smlouvy odstoupil pro nepředložení dokladů k vozidlu prodávajícím. Naopak nebylo prokázáno, že žalovanému byl jeho vozidlo v lednu 2023 z tohoto areálu odcizeno neznámým pachatelem, neboť to žalovaný i jméno FO oznámili na Policii ČR až dne 22. 2. 2024 (tj. s ročním odstupem a zjevně pod předžalobním tlakem žalobkyně k zaplacení žalovaného příspěvku).

7. Podle § 1 odst. 2 z. p. o. v. ve znění do 31. 12. 2017 nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

8. Podle § 1 odst. 2 z. p. o. v. ve znění od 1. 1. 2018 nestanoví-li tento zákon jinak, a/ musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b/ může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

9. Ústavní soud opakovaně vyložil ustanovení § 1 odst. 2 z. p. o. v. ve znění do 31. 12. 2017 tak, že povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je spojena s provozováním vozidla, resp. jeho ponecháním na pozemní komunikaci. Není však spojena s pouhým držením vozidla, které provozováno, resp. ponecháno, na pozemní komunikaci není, či s jeho technickou způsobilostí být provozováno. Současně konstatoval, že již ze samotné skutečnosti, že vozidlo je vedeno v registru, je samozřejmě možno dovozovat, že vozidlo je provozováno (zpravidla tomu tak bude), to nicméně pouze za situace, kdy nebude jeho vlastníkem, resp. provozovatelem dostatečně prokázán opak (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2221/13, ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. II. ÚS 1413/14, ze dne 9. 6. 2014 sp. zn. IV. ÚS 4002/13, nebo zejména ze dne 2. 10. 2014 sp. zn. III. ÚS 786/14, v němž žalovaný rovněž tvrdil, že vozidlo koupil nepojízdné na náhradní díly).

10. Nicméně v důsledku změny § 1 odst. 2 z. p. o. v v jeho písm. a/ od 1. 1. 2018 není posledně citovaná judikatura nadále použitelná potud, že i neprovozované vozidlo, tj. i nepojízdný vrak vozidla určený na náhradní díly nově podléhá povinnosti pojištění dle tohoto zákona po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2020 sp. zn. III. ÚS 3247/20, výslovně bod 10 jeho odůvodnění nebo ze dne 24. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 1172/22 výslovně bod 8 jeho odůvodnění). Jinak řečeno, povinnost k pojištění vozidla je zde nově a velmi přísně vázána zásadně na jeho zápis v registru silničních vozidel.

11. Z právě uvedeného vyplývá, že je správný prvořadý a zásadní, byť okresním soudem jen dosti stroze odůvodněný závěr v tom, že žalovaného bez ohledu na výše uvedený technický stav vozidla a jeho umístění stíhala povinnost jej pojistit dle § 1 odst. 2 písm. a/ z.p.o.v. ve znění od 1. 1. 2018, neboť v žalovaném období bylo jeho vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel a žalovaný byl jeho vlastníkem i provozovatelem (§ 4 odst. 1 a 2 z. p. o. v.). I kdyby se jednalo o vozidlo fakticky zaniklé ve smyslu právě citovaného ustanovení (např. právě pro jeho nezpůsobilý technický stav, tj. vrak bez převodovky), pro zánik povinnosti k jeho pojištění by bylo nutno tuto skutečnost zapsat v registru silničních vozidel, k čemuž ale dosud nedošlo. K takovému zápisu by přitom muselo dojít na základě návrhu žalovaného dle § 12 odst. 3 z. p. o. v. a po předchozím zániku vozidla jeho předáním provozovateli zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností dle § 104 a § 106 zákona č. 542/2020 Sb. o výrobcích s ukončenou životností. Takovým provozovatelem (osobou oprávněnou) žalovaný ani nebyl, tj. byl povinen své vozidlo pojistit i když si je koupil už v nepojízdném stavu na náhradní díly.

12. Dále je pak ve výsledku správný právní názor okresního soudu (byť z jiných důvodů, než jím uvažovaných) i v tom, že ani odstoupení od kupní smlouvy žalovaného zásadně nezbavilo povinnosti uzavření pojištění vozidla po dobu, do kdy byl jeho vlastníkem i provozovatelem. Opačný závěr by totiž zcela popíral základní smysl pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem dle § 1 odst. 2 z. p. o. v. Tím spíše v situaci, kdy posledně citované ustanovení je ustanovením veřejného práva (sledující zajištění obecné bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a náhradu újmy s tím spojenou), jehož uplatňování je dle § 1 odst. 1 věty druhé o. z. nezávislé na uplatňování soukromého práva (soukromoprávním odstoupení od kupní smlouvy k vozidlu a zrušení jí založeného závazku od počátku dle § 2004 odst. 1 o. z.). Nadto žalovaný i bez ohledu na vlastnictví vozidla byl povinen je v žalovaném období pojistit i jen jako jeho provozovatel dle § 4 odst. 2 písm. b/ z. p. o. v., na čemž odstoupení od smlouvy nic změnit nemohlo. Z těchto důvodů proto není pro rozhodnutí věci významné, zda k účinnému odstoupení žalovaného od kupní smlouvy uzavřené 13. 9. 2022 platně došlo či nikoliv, tj. žalovaný je v tomto sporu co do žalovaného období od 15. 9. 2022 do 26. 6. 2023 správně pasivně legitimován (když k odstoupení došlo až 27. 7. 2024)

13. Konečně krajský soud bezezbytku souhlasí s okresním soudem z jím podrobně a logicky uvedených důvodů v bodě 24 odůvodnění napadeného rozsudku i v tom, že žalovaný v řízení neprokázal odcizení vozidla už v lednu 2023. Je zde proto nutno vycházet z toho, že k jeho odcizení a tím i zániku povinnosti jej pojistit došlo na základě oznámení u Policie ČR až dne 22. 2. 2024, a to v souladu s § 12 odst. 1 písm. d/ z. o. p. v. Na těchto závěrech ničeho nemění žalovaným předložený a u odvolacího jednání provedený důkaz, tj. karta jeho dalšího vozidla anonymizováno, vyřazeného ke dni 10. 6. 2024 z provozu v důsledku jeho odcizení. Ani z tohoto důkazu ve spojení s dosud provedeným dokazováním totiž v žádném případě nelze mít za prokázané, že sporné vozidlo anonymizováno bylo žalovanému odcizeno už v lednu 2023 (což navíc z tohoto důkazu nevyplývá ani jen ohledně vozidla anonymizováno). Žalovanému přitom vůbec nic nebránilo tvrzené odcizení vozidla oznámit bezprostředně poté, co k němu mělo dojít v lednu 2023, čímž by se vyhnul povinnosti jej mít i nadále pojištěné, tj. takové oznámení nebylo vázáno na nutnost mít u sebe i jakékoliv doklady od vozidla (jak žalovaný nepřiléhavě namítá v odvolání).

14. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek okresního soudu jako ve výroku věcně správný potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšné žalobkyni přiznal vůči neúspěšnému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, jež činí celkem 8.252,20 Kč a tvoří je 1/ mimosmluvní odměna advokáta 3.400 Kč za 2 úkony právní služby po 1.700 Kč spočívajících v sepisu odvolání a účasti u odvolacího jednání dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ a. t., 2/ paušální náhrada hotových výdajů 900 Kč, tj. 2x 450 Kč za citované 2 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a. t., 3/ náhrada cestovních výdajů advokáta dle § 13 odst. 5 a. t. za jízdné k odvolacímu jednání ve výši 1.620 Kč, tj. za spotřebované palivo a náhradu za použití vozidla (viz. § 1 a § 4 vyhl. č. 573/2025 Sb.), 4/ náhrada za promeškaný čas advokáta v souvislosti s výše poskytnutými úkony právní služby ve výši 900 Kč za 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a. t. strávených cestou ze sídla advokáta ke krajskému soudu a zpět a 5/ 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze všech předchozích částek ve výši 1.432 Kč.

16. Náklady odvolacího řízení jsou splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně, a to v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání (§ 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).