19 Co 212/2023

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jana Fifky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená datum bytem Adresa žalované B zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 3. jméno FO , narozená datum bytem adresa 4. jméno FO , narozený datum bytem adresa 5. jméno FO , narozená datum o určení vlastnictví k nemovité věci a o vzájemný návrh 2. žalované na určení podílového spoluvlastnictví nemovité věci k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 10. 2022 č. j. 8 C 27/2022-103 I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, II a III potvrzuje.II. Ve výrocích IV a VI se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované 2 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce náklady řízení před okresním soudem ve výši 19 457 Kč.III. Ve výroku V se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit každému ze žalovaných 3, 4 a 5 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení před okresním soudem ve výši 2 492,60 Kč.IV. Žalobkyně a žalovaný 1 nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.V. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 7 114,80 Kč.VI. Žalobkyně je povinna nahradit každému ze žalovaných 3, 4 a 5 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu o určení, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví , Anonymizováno, (výrok I). Současně určil, že druhá žalovaná 2 , Jméno žalované B, je podílovou spoluvlastnicí ideální jedné čtvrtiny tohoto pozemku (výrok II). Žalovanému 1 nepřiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované 2 na nákladech řízení 11.592 Kč a na nákladech řízení o vzájemném návrhu 8.228 Kč a nahradit tehdejší žalované 3 , jméno FO, na nákladech řízení 7.478 Kč, vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta , Jméno advokáta A, (výroky IV, V a VI).

2. Žalobkyně se domáhala určení, že , Jméno žalobkyně, je vlastníkem nemovité věci – pozemku parc. č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, , , adresa, pozemek“) s tvrzením, že v katastru nemovitostí je k uvedenému pozemku zapsáno duplicitní vlastnictví, a to jednak pro stát, jehož vlastnictví je dokladováno hospodářskou smlouvou o odevzdání národního majetku do trvalého užívání čj. , spisová značka, ze dne 11. 1. 1970, v níž je uveden pozemek bývalého pozemkového katastru č. , hodnota, o výměře 113 205 m2, a jednak jako podílové spoluvlastnictví žalovaných s podílem žalovaný 1 ideální jedné čtvrtiny, žalovaná 2 ideální jedné čtvrtiny a žalovaná 3 ideální jedné poloviny, nabytí jejichž vlastnictví bylo dokládáno přídělovou listinou ze dne 11. 7. 1969, na základě které získali právní předchůdci žalovaných , jméno FO, a , jméno FO, mimo jiné pozemek grafického přídělu č., hodnota, o výměře 22 756 m2. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobkyně spatřovala v duplicitním zápisu vlastnického práva, kdy není najisto postaveno, kdo z účastníků řízení je vlastníkem pozemku.

3. Žalovaný 1 se k žalobě nevyjádřil. Žalovaná 2 a tehdejší žalovaná 3 , jméno FO, navrhly zamítnutí žaloby s odůvodněním, že vlastnictví svých spoluvlastnických podílů řádně nabyly v dědickém řízení. Z opatrnosti namítly i vydržení vlastnictví. Žalovaná 2 současně podala vzájemný návrh, kterým se proti žalobkyni domáhala určení, že je vlastníkem ideální jedné čtvrtiny pozemku parc. č. 1245/3. Ohledně naléhavého právního zájmu na požadovaném určení i ona odkázala na duplicitu vlastnictví vyznačenou ohledně žalobou dotčeného pozemku v katastru nemovitostí.

4. Okresní soud z provedených listinných důkazů zjistil, že v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, , , adresa, , je na listu vlastnictví č. , hodnota, u pozemku parc. č. , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, zapsáno duplicitní vlastnictví pro Českou republiku (s příslušností hospodařit s majetkem státu pro , Jméno žalobkyně, ) a současně pro žalovaného 1 (podíl ¼), žalovanou 2 (podíl ¼) a tehdejší žalovanou 3 , jméno FO, (podíl ½). Pozemek parc. č. , Anonymizováno, je totožný s pozemkem grafického přídělu č., Anonymizováno, o výměře 22 756 m2. Pozemek grafického přídělu č., Anonymizováno, vznikl z části pozemku bývalého pozemkového katastru č. , hodnota, . Pozemek bývalého pozemkového katastru č., hodnota, o výměře 113 205 m2 je uveden v Přehledu ze dne 27. 12. 1948 pozemkového majetku podrobeného revisi podle zák. č. 142/1947 Sb.; pozemek bývalého pozemkového katastru č. , hodnota, byl rozdělen na pozemky grafického přídělu č. , Anonymizováno, . Pozemek grafického přídělu č. , Anonymizováno, o výměře 22 756 m2 je zapsán v návrhu přídělu běžné číslo , hodnota, , kde jsou jako přídělci zapsáni , jméno FO, a , jméno FO, , , adresa, . Tento pozemek byl , jméno FO, a , jméno FO, přidělen přídělovou listinou vydanou Okresním národním výborem v , adresa, dne 11. 7. 1969. Podle jejího obsahu se uskutečňoval převod vlastnického práva k níže uvedeným nemovitostem, přičemž v textu listiny je mimo jiné uvedeno, že přídělce nabyl práva dnem odevzdání přidělených nemovitostí do držby; mezi přidělenými nemovitostmi je uvedena i parc. č., Anonymizováno, o výměře 2,2756 ha, role. Listina obsahuje Upozornění: Tato přídělová listina jest vkladnou listinou ve smyslu § 11 zákona č.90/1947 Sb.; Podle předpisu nového občanského zákoníku není však již k nabytí vlastnictví k nemovitostem zapotřebí ještě zápisu v pozemkové knize. V průvodním dopise, s nímž byla přídělová listina těmto přídělcům zaslána, je pokyn, aby si zajistili na základě vydaného právního titulu u Střediska geodezie a kartografie v , adresa, zřízení listu vlastnického a zápis přidělených nemovitostí do jejich vlastnictví. Takto přidělené nemovitosti byly položkou výkazu změn 12/1969 zapsány na list vlastnictví , Anonymizováno, se zápisem vlastnického práva pro manžele , jméno FO, . V roce 1978 zdědila ideální podíl mimo jiné pozemku grafického přídělu č. , adresa, pozůstalá manželka , jméno FO, ; po její smrti v roce 1983 zdědili mimo jiné tento pozemek dcera , jméno FO, a syn , jméno FO, . Po smrti , jméno FO, v roce 2003 zdědili podíl ½ uvedeného pozemku rovným dílem , Jméno žalované A, a , Jméno žalované B, . Pokud jde o číslování pozemku, na základě žádosti Pozemkového úřadu v , adresa, ze dne 24. 10. 2003 byly prověřeny zápisy na listu vlastnictví , Anonymizováno, a byla provedena oprava zápisů týkající se dalšího chybně duplicitně zapsaného pozemku grafického přídělu č. , Anonymizováno, ; při této opravě byl pozemek zjednodušené evidence původ přídělový plán č. , Anonymizováno, oparcelován a nadále zapsán na listu vlastnictví , Anonymizováno, jako pozemek katastru nemovitostí , Anonymizováno, . Ohledně vlastnického práva státu byla v roce 1971 předložena k zápisu hospodářská smlouva o odevzdání národního majetku do trvalého užívání čj., spisová značka, ze dne 11. 1. 1971, uzavřená mezi Okresním národním výborem v , adresa, a Jednotným zemědělským družstvem v , adresa, jako uživatelem, podle níž národní výbor měl být na základě zák. č. 142/47 Sb. a zák. č. 464/48 Sb. vlastníkem nemovitého majetku dle připojeného evidenčního přehledu a tento majetek měl odevzdávat uživateli s účinností od 1. 1. 1971 za účelem zemědělské výroby, ve které je uveden pozemek bývalého pozemkového katastru číslo , hodnota, o výměře 113 205 m2, když položkou výkazu změn 2/1971 byl tento pozemek zapsán jako pozemky evidence nemovitostí č. , Anonymizováno, o výměře 58 218 m2 a č. , Anonymizováno, o výměře 54 987 m2 na list vlastnictví , Anonymizováno, (čs. stát-ONV , adresa, ) a do trvalého užívání na list vlastnictví , Anonymizováno, (JZD , adresa, ); zápis tehdy proběhl bez ohledu na již zapsanou přídělovou listinu z roku 1969. Pozemek evidence nemovitostí č. , Anonymizováno, byl v roce 1981 neměřickými změnami náčrt č. , hodnota, sloučen do pozemku evidence nemovitostí č. , Anonymizováno, ; v roce 1997 proběhla digitalizace souboru popisných informací katastrálního operátu, při tomto procesu byl založen nový list vlastnictví , Anonymizováno, s duplicitním zápisem vlastnictví pro , jméno FO, a , jméno FO, , každý podílem ½ (na základě rozhodnutí Státního notářství v , adresa, ze dne 15. 4. 1983 sp.zn. , spisová značka, ) a pro ČR-Okresní úřad v , adresa, ; na základě listiny ze dne 14. 1. 2003 čj. , spisová značka, přešla příslušnost k pozemku ve zjednodušené evidenci původ přídělový plán č. , Anonymizováno, z Okresního úřadu v , adresa, na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových; na základě listiny ze dne 29. 6. 2004 Ohlášení správy nemovitostí Pozemkovým fondem přešla příslušnost k pozemku katastru nemovitostí , Anonymizováno, na Pozemkový fond České republiky; na základě listiny ze dne 2. 1. 2013 Ohlášení příslušnosti hospodařit s majetkem státu přešla správa k pozemku na Pozemkový úřad České republiky.

5. Okresní soud na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že pokud je v katastru nemovitostí na listu vlastnictví , Anonymizováno, u parc. č. , Anonymizováno, duplicitní zápis vlastnického práva jednak pro Českou republiku s příslušností hospodařit s majetkem státu pro Státní pozemkový úřad, a jednak pro žalované (ve spoluvlastnických podílech výše), žalobkyni svědčil naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Současně bylo na ní, aby prokázala, že vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, je ona a nikoli žalovaní. Žalobkyně vlastnické právo pro stát dovozovala z hospodářské smlouvy ze dne 11. 1. 1971, avšak vlastnické právo předchůdců žalovaných , jméno FO, a , jméno FO, bylo odvozováno od přídělové listiny z 11. 7. 1969, jejíž vydání časově předcházelo shora uvedené hospodářské smlouvě. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1035/2011 uzavřel, že ustanovením § 114 občanského zákoníku z roku 1950 pozbyl zápis v pozemkové knize konstitutivní povahu mimo jiné i v případech přechodu vlastnictví výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy. Nejvyšší soud má proto za to, že vzhledem k těmto ustanovením byl v našem právním řádu dnem účinnosti občanského zákoníku z roku 1950, tj. dnem 1. 1. 1951, výslovně opuštěn intabulační princip. V případě přídělu to znamená, že po účinnosti uvedeného občanského zákoníku zůstalo jedinou podmínkou nabytí vlastnictví k přiděleným nemovitostem přídělové řízení završené vydáním přídělové listiny. Shodně se vyjádřil i Ústavní soud v rozhodnutí Pl. ÚS 1/95. V daném případě přídělové řízení skončilo vydáním přídělové listiny z 11. 7. 1969, kterou nabyli vlastnické právo k pozemku č. , Anonymizováno, ) o výměře 2,2756 ha , jméno FO, a , jméno FO, . Z tohoto důvodu nemohl být totožný pozemek v roce 1971 předmětem hospodářské smlouvy jako národní majetek. Po smrti , jméno FO, zdědila polovinu uvedeného pozemku pozůstalá manželka , jméno FO, , po její smrti nabyli (každý jednu polovinu) pozemku pozůstalé děti , jméno FO, (žalovaná 3) a syn , jméno FO, a po smrti , jméno FO, zdědili polovinu uvedeného pozemku vnuci , Jméno žalované A, (žalovaný 1) a , Jméno žalované B, (žalovaná 2), každý podíl ¼. Žalobkyně přitom ani netvrdila, že by v průběhu doby některá z uvedených fyzických osob měla pozbýt svého vlastnického práva ve prospěch státu. Proto žalobkyně nemohla být se svým požadavkem úspěšná a žaloba musela být zamítnuta. Současně je zřejmé, že ideální podíl v rozsahu jedné čtvrtiny předmětného pozemku vlastní žalovaná 2 (viz dědické rozhodnutí v řízení po zemřelém , adresa, vedené pod sp.zn. , spisová značka, ). Za situace, kdy zamítnutí žaloby nebude mít na duplicitní zápis vlastnických práv k parc. č. , hodnota, v katastru nemovitostí vliv, svědčí žalované 2 naléhavý právní zájem na určení jejího podílového spoluvlastnictví k ¼ předmětného pozemku. Žalovaná 2 tento svůj žalobní požadavek uplatnila vzájemným návrhem a soud mu tak vyhověl.

6. S ohledem na závěry soudu shora okresní soud neprovedl další důkazy navržené žalovanou 2 k prokázání jejího vlastnického práva k předmětnému pozemku.

7. Pokud šlo o řízení o určení vlastnictví žalobkyně, s ohledem na jeho výsledek svědčilo podle § 142 odst.1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení žalovaným. Ze spisu nebyly zjištěny žádné náklady řízení vzniklé prvnímu žalovanému. Náklady žalovaných 2 a 3 představovaly náklady jejich právního zastoupení, které okresní soud vyčíslil u žalované 2 na 11 592 Kč a u žalované 3 na 7 478 Kč. Žalované 2 bylo dále přiznáno právo na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu, které okresní soud vyčíslil na 8 228 Kč.

8. Žalobkyně v podaném odvolání poukázala na okolnost, že předmětný pozemek se stal vlastnictvím státu na základě zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. K nabytí vlastnického práva čsl. státu dle zákona č. 142/47 Sb. nebylo třeba vkladu vlastnického práva. Čsl. stát tak nabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku nikoli v roce 1971, ale již v roce 1948. Hospodářskou smlouvou o odevzdání národního majetku do trvalého užívání č. j. , spisová značka, ze dne 11. 1. 1971 byl pozemek předán do trvalého užívání JZD v , adresa, jako majetek státu, a to podle § 70 hospodářského zákoníku. Jednotné zemědělské družstvo pozemek užívalo po celou dobu. Žalobkyně je toho názoru, že k naplnění podmínek přídělové listiny ze dne 11. 7. 1969, kterou mělo dojít k přidělení pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , nedošlo, neboť základní povinností přídělců byla povinnost na přidělených nemovitostech osobně a řádně hospodařit, k čemuž však nedošlo, příp. tato skutečnosti pominula, neboť předmětný pozemek byl jako národní majetek dán do užívání JZD. Došlo-li následně k tomu, že pozemek byl předmětem dědických řízení, příčinou byla okolnost, že notáři neověřili při rozhodování o dědictví po jednotlivých zůstavitelích, že pozemek byl od roku 1948 ve vlastnictví státu a od roku 1971 v trvalém užívání JZD. Tím došlo k porušení jedné ze základních zásad římského práva, která byla aprobována i českým občanským právem, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má. Uvedená zásada platí i pro dědická řízení provedená v roce 1978, 1982 a 2003. Žalobkyně proto nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nabývací titul pro žalované předcházel nabývacímu titulu žalobkyně. Žalobkyně dále namítla, že způsob nabytí předmětného pozemku čsl. státem spadá pod restituční zákonodárství, konkrétně pod zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jiném zemědělskému majetku, kde akty státu, na základě kterých došlo k přechodu zemědělského majetku na čsl. stát, nemohou být přezkoumávány a jsou důvodem uplatnění restitučního nároku na vydání tohoto majetku oprávněnými osobami, které musí nárok uplatnit u povinné osoby. Jedním z důvodů je dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě i zemědělský majetek, který byl odňat bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil jí napadený rozsudek tak, že určí, že vlastníkem předmětného pozemku je Česká republika – Státní pozemkový úřad, zatímco protinávrh žalované 2 na požadované určení jejího spoluvlastnického podílu ¼ k tomuto pozemku zamítne.

9. Žalovaná 2 ve vyjádření k odvolání žalobkyně přisvědčila závěru okresního soudu, že vlastnické právo žalobkyně k předmětnému pozemku neexistuje, i když primárně z jiných důvodů než tvrdila žalovaná. Listina, na základě níž žalobkyně dovozovala svoje vlastnické právo, je absolutně neplatná pro její rozpor s dobrými mravy, Ústavou, Listinou základních práv a svobod a principy demokratického právního státu. Dle přechodného ustanovení § 3030 z. č. 89/2012 Sb., aktuálního občanského zákoníku je třeba právní vztahy vzniklé před jeho účinností posuzovat podle právních předpisů platných v době vzniku právního vztahu, konkrétně podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Na tyto právní vztahy je nutné aplikovat ustanovení uvedená v hlavě I. aktuálního občanského zákoníku. Uvedená listina byla aktem zvůle socialistického státu v rámci kolektivizace venkova, který přinutil své občany hrubým nátlakem, aby mu odevzdávali svůj majetek. Tento akt byl v rozporu s tehdy platnou ústavou a zákony, jednalo se de facto o krádež. Tento akt nemůže požívat právní ochrany, stejně jako v žalobě zmiňované poznámky o „právu státu k hospodaření“ či o úmyslu státu pozemek „znárodnit“. Navíc vlastnické právo žalované 2 bez ohledu na shora uvedené muselo druhotně vzniknout i vydržením. Vlastníkem ideální jedné čtvrtiny předmětného pozemku je tedy žalovaná 2, nikoliv žalobce.

10. Původní žalovaná 3 , jméno FO, v průběhu odvolacího řízení dne 17. 11. 2022 zemřela. Okresní soud poté usnesením ze dne 18. 7. 2023 č.j. , spisová značka, rozhodl, že v obou řízeních se pokračuje jako s nástupci zemřelé , jméno FO, s , jméno FO, , , adresa, a , jméno FO, , kteří na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 5. 4. 2023 č. j. , spisová značka, , jež nabylo právní moci dne 5. 4. 2023, nabyli do stejnopodílného podílového spoluvlastnictví ideální jednu polovinu pozemku parc. č. , Anonymizováno, zapsaného na LV , Anonymizováno, pro obec a k. ú. , adresa, dotčenou zápisem duplicitního vlastnictví. Všichni tito žalovaní se poté k odvolání žalobkyně vyjádřili podáním totožného znění, v němž vyslovili přesvědčení o věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně a navrhli jeho potvrzení za současného přihlédnutí k jejich právnímu nástupnictví po žalované 3 , jméno FO, .

11. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§ 201, § 204 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že v něm uplatněné námitky směřovaly pouze proti nesprávnému právnímu posouzení věci soudem prvního stupně, odvolací soud vyžádal souhlas všech účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Poté přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně jemu předcházejícího řízení v neveřejném zasedání, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.). Odvolání žalobkyně ve věci samé neshledal opodstatněným, ohledně nákladových výroků pak shledal pouze drobné pochybení soudu prvního stupně.

12. Odvolací soud předně neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně, když tyto ani nebyly žádným z účastníků řízení tvrzeny. Stejně tak ověřil, že skutkový stav věci byl zjištěn v rozsahu potřebném pro právní posouzení nároků uplatněných žalobou a vzájemným návrhem žalované 2 a že skutková zjištění soudu prvního stupně zcela odpovídají obsahu jím provedených důkazů. Soud prvního stupně na základě jím správně zjištěného skutkového stavu věci učinil i zcela správné právní závěry, které náležitě vyložil pod body 10 – 14 odůvodnění jeho rozsudku. Odvolací soud proto plně odkazuje na přehledné odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, k němuž s ohledem na obsah odvolacích námitek žalobkyně dodává následující:

13. Odvolací soud zcela souhlasí s právním názorem žalobkyně, že pozemek aktuálně zapsaný v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec a katastrální území , adresa, pod parc. č. , Anonymizováno, se stal vlastnictvím státu již v roce 1948, a to na základě zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, když do té doby se nacházel ve vlastnictví Roberta rytíře ze Stanglerů. Tuto skutečnost konstatoval již soud prvního stupně jako jedno ze svých skutkových zjištění pod bodem 4 odůvodnění jeho rozsudku. Soud prvního stupně však na základě jeho dalších skutkových zjištění současně správně dospěl k závěru, že stát toto vlastnictví pozbyl v důsledku vydání přídělové listiny ze dne 11. 7. 1969, kterou mimo jiné i předmětný pozemek (tehdy pod č. , Anonymizováno, ) nabyli do vlastnictví právní předchůdci žalovaných , jméno FO, a , jméno FO, . Jak vysvětlil již soud prvního stupně s odkazem na příslušné judikatorní závěry Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, od účinnosti „středního“ občanského zákoníku, tedy od 1. 1. 1950 až do 1. 1. 1993, kdy byl obnoven intabulační princip, bylo jedinou podmínkou nabytí vlastnictví k přiděleným nemovitostem přídělové řízení završené vydáním přídělové listiny. Pokud se předmětný pozemek stal k 11. 7. 1969 jako příděl vlastnictvím manželů , jméno FO, , nadále se již nejednalo o národní majetek, s nímž by mohl stát volně disponovat. Hospodářská smlouva ze dne 11. 1. 1971 o odevzdání tohoto majetku do trvalého užívání JZD v , adresa, tak sice mohla vyvolat faktické účinky spočívající v tom, že předmětný pozemek začalo užívat JZD , adresa, , nemohla však mít jakékoli právní účinky na vlastnické vztahy k němu, které zůstaly nezměněny až do tohoto řízení, jehož smyslem je odstranění duplicitního zápisu v katastru nemovitostí. K tomuto duplicitnímu zápisu přitom došlo evidentně pro absenci intabulačního principu, v jejímž důsledku sice byli , jméno FO, a , jméno FO, na základě jim vydané přídělové listiny zaevidováni jako vlastníci předmětného pozemku, současně však nedošlo k odstranění zápisu vlastnictví pro stát vyznačeného na základě první pozemkové reformy. Neobstojí ani námitka žalobkyně, že k naplnění podmínek přídělové listiny ze dne 11. 7. 1969 nedošlo s ohledem na okolnost, že přídělci na přidělených pozemcích osobně nehospodařili. Taková skutečnost totiž bez dalšího nevyvolávala žádné právní účinky, čsl. stát měl pouze možnost v takovém případě příděl odejmout nebo zrušit (viz bod 5 přídělové listiny z 11. 7. 1969). Žalobkyně přitom takovou skutečnost ani netvrdí, natož aby ji prokazovala. Navíc žalovaná 2 v těchto souvislostech správně poukazuje na okolnost, že hospodářské smlouvy, na jejichž základě začaly na pozemcích v soukromém vlastnictví hospodařit jednotná zemědělská družstva, byla aktem zvůle socialistického státu v rámci kolektivizace venkova, který přinutil své občany hrubým nátlakem, aby mu odevzdávali svůj majetek. Právně chybné ve vztahu k žalovaným jsou též úvahy žalobkyně, že měli uplatnit svoje nároky vůči státu podle z. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jiném zemědělskému majetku. Právní předchůdci žalovaných totiž nabyli vlastnictví k předmětnému pozemku až cca 20 let po vydání aktů státu, na základě kterých došlo k přechodu zemědělského majetku na čsl. stát, a poté již nebyli ani oni, ani jejich právní nástupci o toto své vlastnictví žádným aktem státu připraveni. Předmětný pozemek tudíž nemá charakter zemědělského majetku, který by byl právním předchůdcům žalobců odňat bez náhrady. Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. oba výroky ve věci samé, jimiž soud prvního stupně zamítl žalobu o určení vlastnictví státu k předmětnému pozemku a současně deklaroval, že jedním z jeho podílových spoluvlastníků je žalovaná 2. Současně byl jako správný potvrzen i nákladový výrok III odrážející okolnost, že žalovaný 1 byl po celou dobu řízení zcela nečinný, v důsledku čehož mu ani nevznikly žádné náklady řízení (výrok I).

14. Odvolací soud současně dospěl k závěru, že soud prvního stupně se dopustil drobného pochybení, když při rozhodování o nákladech řízení žalované 2 nezohlednil dostatečně, že se částečně jednalo o úkony jejího advokáta nejen při zastupování dvou osob, ale též ve spojeném řízení. Žalované 2 náleží za převzetí zastoupení a vyjádření z 10. 3. 2022 podané v řízení o určení vlastnictví státu odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč a odměna za protinávrh obsažený v podání ze dne 15. 7. 2022 taktéž v sazbě 3 100 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a, d, § 9 odst. 3a, odst. 4b AT), dále odměna za 1 úkon v sazbě 2.480 Kč za účast u jednání dne 4. 10. 2022 při zastupování dvou osob v řízení o určení vlastnictví státu (3 100 Kč sníženo o 20 % dle § 12 odst. 4, § 11 odst.1 písm. g cit. vyhlášky) a odměna za zastupování výlučně žalované 2 při tomto jednání o ve věci určení jejího vlastnictví v plné sazbě 3 100 Kč, když vzhledem ke společnému zastoupení v prvně uvedené věci nelze podle přesvědčení odvolacího soudu při určení sazby odměny jejího zástupce za účast při tomto jednání aplikovat ustanovení § 12 odst. 3 AT. Na náhradě hotových výdajů advokátovi žalované 2 náleží 4x paušální náhrada 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), neboť za účast u jednání dne 4. 10. 2022 náleží pouze 1x. K součtu těchto položek ve výši 16 080 Kč náleží částka 3 377 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem tak žalované 2 na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně náleží nikoli 19 820 Kč (11 592+8 228), ale částka 19 457 Kč zohledňující okolnost, že jejímu advokátovi náleží paušální náhrada nikoli ve výši 1 500 Kč, ale pouze ve výši 1 200 Kč. Ve vztahu k ostatním jím vyúčtovaným položkám právního zastoupení žalované 2, které soud prvního stupně neuznal, odvolací soud souhlasí s jeho důvody k takovému postupu, na které tímto odkazuje. Odvolací soud tak podle § 220 o. s. ř. změnil nákladové výroky IV a VI předloženého rozsudku, a to jediným výrokem akceptujícím okolnost, že o nákladech řízení žalované 2 je rozhodováno ve spojeném řízení (výrok II).

15. V případě žalované 3 soud prvního stupně určil náklady spojené s jejím právním zastoupením správně ve výši 7 477,80 Kč (zaokrouhlené jím na 7 478 Kč) jako součet odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 3.100 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a, § 9 odst. 3a, odst. 4b AT za převzetí zastoupení), odměny za 1 úkon po 2.480 Kč za účast u jednání při zastupování dvou osob (3.100 Kč sníženo o 20 % dle § 12 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. g AT), 2x 300 Kč náhrady hotových výdajů (§ 13 odst.3 AT), a částky 1 298 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Jinak správný nákladový výrok V předloženého rozsudku však musel být podle § 220 o. s. ř. změněn s ohledem na právní nástupnictví nastalé po jeho vyhlášení za současného zániku zastoupení advokátem, a to tak, že každému ze žalovaných 3, 4 a 5 jako právních nástupců , jméno FO, byl přiznán nárok na náhradu 1/3 nákladů řízení vniklých jí před okresním soudem (výrok III).

16. Žalobkyně v odvolacím řízení neuspěla, proto je podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit žalovaným v něm vzniklé náklady.

17. Žalovanému 1 žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, čemuž odpovídá výrok, podle něhož nemá vůči žalobkyni právo na jejich náhradu (výrok IV). Žalované 2 náleží náhrada nákladů jejího advokáta za úkon právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání ve spojeném řízení, z toho v jedné ze spojených věcí při zastupování dvou osob. Shodně jako v případě výpočtu nákladů řízení před soudem prvního stupně jí odvolací soud přiznal na odměně jednak 2 480 Kč za úkon ve spojeném řízení a 1x 3 100 v řízení o vzájemném návrhu s tím, že k této odměně náleží 1x paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, vše podle totožných ustanovení advokátního tarifu jako výše. K součtu těchto částek 5 880 Kč náleží náhrada DPH v sazbě 21 %, takže konečná výše nákladů žalované 2, která byla uložena žalobkyni k náhradě, činí 7 114,80 Kč (výrok V). Žalovaní 3, 4 a 5 nebyli v odvolacím řízení zastoupeni, proto každému z nich za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně náleží podle § 1 odst. 1 a odst. 3 písm. a/ a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. 1x paušální náhrada ve výši 300 Kč (výrok VI). Lhůta k plnění byla žalobkyni stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., určení platebního místa při zastoupení advokátem se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř.