19 Co 281/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 18 060 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. září 2024 č. j. 9 C 151/2024-91

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, , částka, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši , částka, a před krajským soudem ve výši , částka, , do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Výše zmíněným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení , částka, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, , částka, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a , částka, s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I). Žalobci bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).

2. Okresní soud vyložil, že žalobce se žalobou ze dne , datum, původně domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím; po částečném zpětvzetí a zastavení řízení ohledně částky , částka, s příslušenstvím zůstaly předmětem řízení ve výroku uvedené částky v celkové výši , částka, s příslušenstvím. Žalobce se jakožto , název, jejich zaplacení domáhal z toho důvodu, že žalovaný jako provozovatel registrovaného vozidla SPZ , SPZ, , , SPZ, , druh vozidla , popis, číslo technického průkazu , číslo, , neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti, čímž vznikl žalobci nárok na úhradu příspěvku za celkem , hodnota, období dle § 4 z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve výši nejprve , částka, za období od , datum, do , datum, (, číslo, dní x , částka, , jak plyne z vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., která provádí z. č. 168/1999 Sb.) a nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, ; výzva k zaplacení byla žalovanému doručena dne , datum, , splatnost příspěvku nastala dne , datum, ; žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalobce se domáhal úhrady zmíněného příspěvku i za období od , datum, do , datum, , a to v částce , částka, a náklady uplatnění , částka, ; k zaplacení této částky byl žalobce rovněž vyzván; výzva mu byla doručena , datum, splatnost příspěvku nastala , datum, . Zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných se žalobce domáhal konečně i za období od , datum, do , datum, , když požadoval celkem , částka, a náklady uplatnění , částka, . Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení této částky , datum, , splatnost příspěvku nastala dne , datum, . Splatnost příspěvků, které zůstaly předmětem sporu, nastala po uplynutí 60denní lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení poplatku. Byť zákon uvádí minimální splatnost jako 30denní, vzhledem k covidové situaci žalobce prodloužil splatnost ve prospěch dlužníka na 60 dnů, bez toho, aniž by byl jakkoli sankcionován.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když zároveň uplatnil námitku promlčení všech uplatněných práv. Podle jeho přesvědčení běh promlčecích lhůt u uplatněných pohledávek počal běžet ode dne následujícího po posledním dni příslušného období, ze kterého je nárok žalobcem dovozován, neboť právě k tomuto dni mohly být domnělé nároky žalobcem poprvé uplatněny (tj. , datum, , , datum, a , datum, ). Tento názor odpovídá i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, podle kterého platí, že v případech, kdy určení doby splnění dluhu je ponecháno na vůli věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., platí, že tříletá subjektivní promlčecí doba dle § 629 odst. 1 o. z. počíná běžet ode dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu (právo „ihned“ požádat o zaplacení dluhu).

4. Okresní soud vyšel v souladu s argumentací žalovaného z názoru, že tříletá subjektivní promlčecí doba počala běžet vždy dnem následujícím po posledním dni období, za které žalobce příspěvek nepojištěných vymáhal. Přitakal tedy námitce promlčení, jelikož k podání žaloby došlo až po uplynutí tří let od uvedené doby u každého z příspěvků. Svůj názor opřel o žalovaným zmíněný judikát, který řešil právní vztah založený smlouvou; neshledal důvod, proč by neměly být uvedené judikaturní závěry použitelné i v této věci, kde jde o porušení povinnosti vyplývající ze zákona. Vyložil, že již dnem následujícím po posledním dnu období, ve kterém nebylo pojištění odpovědnosti z provozu sjednáno, a jehož počátek a konec jednostranně určil žalobce, má žalobce k dispozici veškeré informace potřebné pro uplatnění nároku. Doručení výzvy povinné osobě dle § 4 odst. 7 z. č. 168/1999 Sb. je rovněž nezbytnou podmínkou „zesplatnění“ příspěvku, jehož splatnost se odvíjí od lhůty, kterou pro zaplacení tohoto příspěvku žalobce ve výzvě určil. Ode dne následujícího po splatnosti je totiž žalobce oprávněn požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty jsou však ve smyslu citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu rozhodné okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl, že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Je nepochybné, že zákonodárce chtěl dosáhnout toho, aby žalobce s uplatněním tohoto typu nároku zbytečně neotálel, a proto v ustanovení § 4 odst. 6 z. č. 168/1999 Sb. zakotvil roční prekluzivní lhůtu pro odeslání výzvy k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných, když počátek lhůty je vázán na den vzniku povinnosti zaplatit příspěvek, kterým je dle soudu den následující po posledním dni nepojištěného období. V posuzované věci tak nepochybně došlo k uplatnění nároku v průběhu roční prekluzivní lhůty. To však nic nemění na závěrech týkajících se počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. Z uvedených důvodů okresní soud žalobu zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. S právním hodnocením věci ze strany okresního soudu nesouhlasil. Vyložil, že zákon č. 168/1999 Sb. je speciální úpravou k občanskému zákoníku; primárně se tedy použije tento zákon. V § 4 zmíněného zákona pak je jednoznačně stanoven způsob, jak je žalobce povinen postupovat v případě vyvolání splatnosti nároku a stanovuje čas, kdy je dlužník povinen dluh uhradit; zákonodárce dává žalobci jeden rok prekluzivní lhůty k obeslání osoby, o níž se domnívá, že je osobou povinnou k úhradě příspěvku. Ustanovení § 4 odst. 7 pak určuje, že je dlužník povinen uhradit dluh minimálně ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, pokud věřitel neurčí delší lhůtu přímo v konkrétní výzvě. Čas plnění je tak přesně určen způsobem ve prospěch dlužníka. Dlužník se tedy nemůže ocitnout v nejistotě ohledně toho, zdali jej věřitel k plnění vyzve či ne; naopak, věřitel je pevně svázán termíny danými zákonem. Podle přesvědčení odvolatele je také nesprávná úvaha soudu, že v den ukončení nepojištěného období věřitel ví, kdo je konkrétní osobou dlužníka. Pokud by měl běh promlčecí doby počínat dnem následujícím po ukončení nepojištěného období, ani věřitel ještě nemusí vědět, kdo je osobou povinnou, když z formálního hlediska zpracování dat z registru vozidel a registru pojistných smluv nějakou dobu trvá, a ne vždy je možné informace zcela automatizovaně zpracovat. Nadto osoba zapsaná v registru silničních vozidel nemusí být vlastníkem vozidla, když zápisy mají pouze deklaratorní povahu; s tím vším počítá i zákon, když modifikuje prekluzivní lhůtu k uplatnění nároku. Uplatnění principu počátku běhu promlčecí lhůty již k prvnímu dni následnému po nepojištěném období by vedl mimo jiné k tomu, že v případě, kdy je vlastník obeslán z jakéhokoli důvodu až na konci prekluzivní lhůty, promlčení bylo mělo nastat v krátké době po splatnosti nároku (asi 1,5 roku). Neumožňovalo by tak žalobci zásadnější možnost mimosoudního jednání, neboť z důvodu obavy o promlčení nároku by žalobce vždy volil možnost pozdního uplatnění, které však negativně dopadá na samotné dlužníky. Na základě uvedeného má proto žalobce za to, že v případě příspěvku do garančního fondu se nejedná o smluvní závazek, ale o nárok plynoucí ze speciální zákonné úpravy, která dává věřiteli jasné pokyny pro jeho uplatnění. Určení doby splnění závazku není ponecháno na vůli věřitele. Zákon č. 168/1999 Sb. stanovuje speciální úpravou přesně způsob určení doby splnění závazku. Tyto údaje však nejsou věřiteli obvykle známy hned následující den po ohraničení nepojištěného období. Jednoznačně jsou známy teprve v momentu, kdy připraví výzvu k úhradě, ve které je jasně definováno nepojištěné období a osoba, kterou žalobce považuje za osobu povinnou k úhradě příspěvku (§ 15 a § 4 odst. 7 z. č. 168/1999 Sb.). Žalobci je k uplatnění práva stanovena právě prekluzivní lhůta, aby nebyl při generování výzev liknavý. Naopak žalobce musí zvažovat i to, kdy období „ukončit“ a začít případné další období, aby stihl obeslat povinnou osobu v oné roční lhůtě a současně ověřil, že je opravdu povinnou osobou (tedy nebyla nahlášena změna v registru silničních vozidel nebo registru smluv). Vzhledem k typu nároku tak den, kdy mohl věřitel požádat dlužníka o plnění poprvé, není den následující po zastavení běhu nepojištěného období, ale až v den následující po splatnosti dluhu. Ze všech uvedených důvodů navrhl žalobce, aby rozsudek okresního soudu byl změněn a žalobě vyhověno s tím, že žalobci bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před okresním i před odvolacím soudem.

6. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku z jeho správných důvodů, když se zcela ztotožnil s argumentací okresního soudu uvedenou v rozsudku. Podle jeho přesvědčení je z hlediska posouzení otázky promlčení nezbytné subsidiárně vycházet z obecné právní úpravy promlčení práva zakotvené v ustanovení § 609 a násl. o. z. Pokud zákon hovoří o minimální lhůtě ke splnění povinnosti v délce trvání 30 dnů podle ustanovení § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti, jde o minimální lhůtu k plnění, která má být zakomponována ve výzvě a která nemůže být zároveň žalobcem dle jeho vůle stanovena jako delší či případně prodloužená. Nejde tak o zákonné či smluvní určení času plnění, které by snad vylučovalo obecně aplikovatelné ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je pro případy, kdy není přesně určen čas plnění, stanoveno, že věřitel může požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle přesvědčení žalovaného prekluzivní lhůta zmiňovaná žalobcem nemá žádný vliv na počátek běhu promlčecí lhůty. Pro žalobce jsou již ke dni následujícímu po posledním dni období, ve kterém nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, známy všechny potřebné rozhodné skutečnosti, aby mohl svůj nárok na zaplacení příspěvku uplatnit. Právě v tento den se žalobce přinejmenším mohl z jemu dostupných zdrojů (tj. ze žalobci dostupných databází a registrů) dozvědět o tom, kdo byl v daném období vlastníkem a provozovatelem vozidla a jaká je výše zákonného příspěvku nepojištěných. Z těchto důvodů proto došlo k promlčení všech uplatněných nároků a rozsudek okresního soudu je správný. Žalovaný navrhl jeho potvrzení s tím, nechť je mu přiznáno i právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a to bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), když odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

8. Podstatou sporu je vyřešení otázky, zda nároky žalobce na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, byly či nebyly ke dni podání žaloby promlčeny, resp. zda subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění těchto nároků počíná běžet ode dne následujícího po splatnosti příspěvku či dnem následujícím po posledním dni období, za které žalobce příspěvek nepojištěných vymáhal.

9. Podle přesvědčení odvolacího soudu je (upravená) žaloba po právu, neboť subjektivní promlčecí doba u jednotlivých příspěvků počala běžet dnem následujícím po splatnosti příspěvku; v podrobnostech se pro stručnost odkazuje na odvolání žalobce, s nímž se co do posouzení této otázky zcela ztotožňuje.

10. Soudní praxe již dříve ohledně výkladu k § 101 z. č. 46/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, dovodila, že „…pokud jde o počátek běhu promlčecí doby, vychází se zásadně z toho, že možnost uplatnit nárok u soudu nastává právě splatností dluhu; pouze v případě, že splatnost dluhu nebyla dohodnuta ani jinak určena, začíná promlčecí doba plynout dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh“ (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 345/2002). Zmíněný výklad je použitelný i v poměrech z. č. 89/2012 Sb., tzv. nového občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, k § 619 o. z.

11. V případě příspěvku do garančního fondu se dle přesvědčení odvolacího soudu jedná o nárok plynoucí ze speciální zákonné úpravy, přičemž určení doby splnění závazku není ponecháno na vůli věřitele, jelikož speciální zákon č. 168/1999 Sb. přesně stanoví způsob určení doby splnění závazku (lhůta je stanovena jako nejméně třicetidenní, přičemž žalobce ve prospěch dlužníků stanovuje lhůtu 60 dnů). Skutečnost, že žalobce ve prospěch dlužníků stanovil lhůtu 60denní, nelze vykládat v jeho neprospěch. Odvolací soud tak má za to, že počátek subjektivní promlčecí lhůty u nároků, jež jsou uplatňovány žalobou, tedy u nároků na příspěvek podle § 4 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb. nastává ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. prvním dnem po uplynutí jejich splatnosti, jak ostatně dovozuje i aktuální soudní praxe - za všechna rozhodnutí např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 2819/22 ze dne 10. 1. 2023, kde se v bodě 12 uvádí, že … „tříletá promlčecí lhůta počala běžet za první žalované období dne 23. 6. 2020 (60 dnů po doručení výzvy k úhradě dne 23. 4. 2020), za další žalovaná období ještě později. Byla-li tedy žaloba podána u soudu dne 15. 8. 2021, uplatnila vedlejší účastnice své právo včas“. Z uvedeného lze dovodit, že splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění nastala v souladu s § 4 odst. 7 z. č. 168/1999 Sb. ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy k zaplacení příspěvku a tříletá promlčecí lhůta tedy započala běžet uplynutím 60 dnů po doručení výzvy k úhradě. V nyní posuzovaném případě se tak stalo ve dnech , datum, , , datum, a , datum, . Byla-li tedy žaloba podána dne , datum, , pak všechny jí uplatněné požadavky žalobce byly uplatněny ve tříleté promlčecí době (§ 629 odst. 1 o. z.), a tedy včas.

12. Vzhledem k výše uvedenému má odvolací soud za to, že žalobou požadovaná plnění nejsou promlčena a že na posuzovaný případ není aplikovatelné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, které použil okresní soud a které se týká promlčení práv ze smlouvy, kdy určení doby splnění dluhu je ponecháno na vůli věřitele. V posuzované věci je (minimální) lhůta ke splnění dluhu stanovena zákonem (§ 4 odst. 7 z. č 168/1999 Sb.) a poprvé bylo možno právo žalobce uplatnit den následující po splatnosti dluhu, tedy 60 dnů po doručení výzvy k úhradě. I kdyby byla k zaplacení dluhu stanovena pouze minimální zákonná třicetidenní lhůta od doručení výzvy, byly by všechny požadavky žalobce uplatněny včas, ve tříleté promlčecí době (tj. splatnost by byla , datum, , , datum, a , datum, ), neboť žaloba byla podána dne , datum, .

13. Ze všech uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu změněn a žalobě vyhověno (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

14. Jelikož rozsudek okresního soudu změněn, muselo být znovu rozhodnuto i o nákladech prvostupňového řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce byl v konečném důsledku v tomto řízení převážně úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů, které mu v souvislosti s tím vznikly, a to ve výši , hodnota, %, když všechny úkony byly učiněny před částečným zpětvzetím žaloby, které je třeba přičíst k tíži žalobci. Ten požadoval , částka, , poté vzal žalobu zpět o celkem , částka, (tedy o , hodnota, % celku) a předmětem řízení, v němž byl nakonec úspěšný, zůstala částka , částka, (tvořící , hodnota, % původního nároku). Celkový úspěch žalobce je promítnut do závěru, že má nárok na , hodnota, % nákladů řízení (úspěch , hodnota, % - neúspěch , hodnota, %). Náklady žalobce před okresním soudem tvořily: náhrada za 3 úkony právní služby po , částka, a 3 x náhrada hotových výdajů po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žalobní návrh) dle § 14b odst. 1, bod 2 a odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“), dále úkon spočívající ve vyjádření se k odporu žalovaného ve věci samé , částka, dle § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. d) AT, počítáno z punkta , částka, a k tomu paušální náhrada hotových výdajů , částka, dle § 13 AT, tedy celkem činí odměna a náhrada hotových výdajů , částka, , k této částce náleží též náhrada za DPH (21 %) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalobce dále tvoří soudní poplatek , částka, , celkem tedy byly jeho náklady , částka, , z toho , hodnota, % je , částka, .

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení již plně úspěšný, proto mu odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů i tohoto řízení. Ty tvoří: náhrada za jeden úkon právní služby – sepis odvolání ve věci samé ze dne , datum, ve výši , částka, /§ 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. k) AT, z punkta , částka, /, jedna paušální náhrada hotových výdajů , částka, dle § 13 AT, k tomu 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a dále soudní poplatek z odvolání ve výši , částka, , celkem , částka, .

16. Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.