19 Co 338/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Martiny Thorovské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované naposledy bytem adresa toho času neznámého pobytu zastoupená opatrovníkem advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 182 952 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 11. srpna 2025, č. j. 15 C 20/2023-105

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a IV potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení před okresním soudem ve výši 95 307 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení před krajským soudem ve výši 26 367 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 182 952 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 182 952 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I), povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 96 053 Kč k rukám Jméno advokáta A, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II), přiznal advokátu Jméno advokáta B, který byl usnesením Okresního soudu v adresa ze dne 8. 11. 2023 č. j. spisová značka ustanoven opatrovníkem žalované, odměnu a náhrady, jejichž výše bude určena po právní moci tohoto rozhodnutí samostatným rozhodnutím (výrok III) a České republice – Okresnímu soudu v adresa nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vyložil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla v souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 39/2019 Sb. (správně 39/2020 Sb.), o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů (zákon o realitním zprostředkování), uzavřena smlouva o realitním zprostředkování datovaná 19. 11. 2021. Žalobkyně se zavázala vyvíjet pro žalovanou činnost, aby měla žalovaná příležitost uzavřít s třetí osobou vyhledanou žalobkyní kupní smlouvu o prodeji nemovitostí – pozemku č. parc. st. číslo, jehož součástí je stavba č. p. číslo, pozemek č. parc. hodnota, pozemek č. parc. hodnota, pozemek č. parc. hodnota vše v obci adresa, katastrální území adresa, za cenu 1 680 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni za obstarání příležitosti k uzavření kupní smlouvy provizi ve výši 9 % z ceny uvedené v čl. II 2. smlouvy plus 21 % DPH. Ve smlouvě byl rozpor mezi číselným a slovním vyjádřením ceny požadované za prodej nemovitostí, smlouva však byla posouzena jako platná, protože číselné vyjádření požadované částky za prodej nemovitostí je čitelné a srozumitelné a nebylo tedy pochyb, co chtěli účastníci projevit. Navíc svědkyně jméno FO potvrdila, že za cenu 1 680 000 Kč byla nemovitost inzerovaná, což vyplynulo i z inzerátu a portálu sreality.cz. Okresní soud tedy vzal za prokázané, že provize byla sjednána v částce 182 952 Kč představující 9 % z částky 1 680 000 Kč (a DPH). Šlo o provizi zvýšenou z důvodu vyřizování záležitostí souvisejících se zápisem přístaveb. Pro případ, že by žalovaná odstoupila od úmyslu prodat své nemovitosti, bylo výslovně dohodnuto, že se provize žalobkyně jako zprostředkovatele váže na obstarání příležitosti k uzavření kupní smlouvy (článek IV. 4 smlouvy o realitním zprostředkování). Žalobkyně vyvinula úsilí k obstarání kupujícího, jehož výsledkem bylo uzavření rezervační smlouvy ze dne 13. 12. 2021 se zájemci jméno FO a jméno FO, kteří byli reálně rozhodnuti kupní smlouvu uzavřít, a to ještě za vyšší cenu, než byla původně žalovanou požadována (konkrétně za 1 740 000 Kč hrazených z vlastních zdrojů bez zřízení zástavního práva). Žalovaná rezervační smlouvu podepsala 10. 12. 2021. Soud proto uzavřel, že nejpozději datum vznikl žalobkyni vůči žalované nárok na provizi. Předžalobní výzvou byla vyzvána k plnění ve lhůtě do 30. 9. 2022 a od následujícího dne se dostala do prodlení.

3. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení úspěšná, přiznal proti žalované náhradu nákladů řízení, jež vyčíslil ve výši 96 053 Kč.

4. Žalovaná je neznámého pobytu, a proto jí byl pro řízení ustanoven opatrovník. Jeho prostřednictvím podala proti rozsudku odvolání, v němž v prvé řadě namítá, že smlouva o realitním zprostředkování, z níž je žalobní nárok dovozován, je neplatná, protože obsahuje pravopisné chyby, číselné a slovní stanovení výše kupní ceny je v rozporu, v textu je škrtáno a obsah byl tedy dodatečně upravován. Původní provize byla stanovena ve výši 6 %. Výše provize je nejen neurčitá, ale zjevně nepřiměřená. Žalovaná poukázala na výklad pojmu obstarání příležitosti v judikatuře Nejvyššího soudu a zdůraznila, že k obstarání příležitosti dojde jedině v případě, že třetí osoba má současně objektivní možnost a subjektivní zájem zprostředkovávanou smlouvu uzavřít, takže ani uzavření rezervační smlouvy se zájemcem nemusí automaticky znamenat, že zprostředkovatel splnil svou smluvní povinnost. Uzavřela, že právo na zaplacení provize žalobkyni nevzniklo ani v případě, že by smlouva o zprostředkování byla platná. K možnosti prokazovat obsah smlouvy o realitním zprostředkování uvedla, že se nachází v postavení účastníka trpícího informačním deficitem. Smlouvu nemá k dispozici a nemůže ji soudu předložit. Tento požadavek považuje za nespravedlivý, porušující právo na spravedlivý proces. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, nebo ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně pokládá rozsudek okresního soudu za věcně správný a navrhla jeho potvrzení.

6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), při nařízeném jednání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i jemu předcházející řízení v mezích, v nichž se žalovaná domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a to i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Krajský soud předesílá, že odvoláním napadený rozsudek je již druhým rozhodnutím ve věci samé, když předchozí rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka byl usnesením Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka vyjma nenapadeného výroku I (jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 166 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 1. 10. 2022 do zaplacení) zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud se v tomto rozhodnutí mimo jiné zabýval i otázkou platnosti smlouvy o realitním zprostředkování, neboť okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastníky uzavřená smlouva o realitním zprostředkování ze dne datum je neplatná. Předestřel, že spatřovat neplatnost smlouvy o realitním zprostředkování v tom, že je rozpor mezi číselným vyjádřením ceny požadované zájemcem za prodej nemovitosti v článku II bod 2. smlouvy ve výši 1 680 000 Kč a slovním vyjádřením jeden milion osm set tisíc korun českých, je příliš formalistické. V daném případě jde o určitost projevu, neboť se týká jeho obsahové stránky. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98 či ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 33 Cdo 387/2018 je neurčitý projev sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Závěr o neurčitosti právního jednání předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěli účastníci projevit. Nejvyšší soud ČR se v usnesení ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3677/2017 zabýval obdobnou situací, kdy text smlouvy o půjčce obsahoval nesoulad v číselném a slovním vyjádření předané sumy (slovně byla částka vymezena jako šedesát tisíc korun českých, zatímco číselně jako 360 000 Kč), Nejvyšší soud aproboval postup odvolacího soudu, jenž rozpor mezi číselným a slovním vyjádřením předmětu půjčky posoudil mimo jiné s přihlédnutím ke skutkovému zjištění, že žalovaný převzal od žalobce 360 000 Kč a nikoliv pouze 60 000 Kč, jako zjevnou chybu v psaní ve prospěch druhé z uvedených variant.

8. Krajský soud vyložil, že v daném případě s ohledem na charakter smlouvy účastníci nepochybně jednali o částce požadované žalovanou za prodej nemovitostí a výkladem právního jednání lze dospět k poznání, co chtěli projevit. Částka požadovaná žalovanou za prodej nemovitosti byla s ohledem na znění smlouvy na prvý pohled zřejmě uvedena číselným vyjádřením, které je řádně čitelné, srozumitelné. Slovní uvedení částky by mělo význam v případě pochybností ohledně číselného vyjádření, což není daný případ. V návaznosti na smlouvu o realitním zprostředkování ze dne datum žalobkyně plnila povinnosti sjednané v článku V. smlouvy a vyvinula úsilí k obstarání kupujícího, čehož výsledkem bylo dne datum uzavření rezervační smlouvy se zájemci jméno FO a jméno FO, kdy žalovaná jako vlastnice nemovitosti smlouvu podepsala datum rezervační smlouvu. Podle znění smlouvy činí její přílohu mj. inzerát nabídky na prodej předmětných nemovitostí, přičemž v tomto inzerátu je uvedena nabídková cena 1 680 000 Kč. Z toho je zřejmé, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána žalovanou požadovaná kupní cena ve výši 1 680 000 Kč. Ve smlouvě o realitním zprostředkování je sjednáno, že provize činí 9 % z ceny uvedené v čl. II 2 této smlouvy + 21 % DPH.

9. Závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy o realitním zprostředkování v části týkající se ujednání o provizi pokládal krajský soud za nesprávný. Ujednání o provizi je dle jeho názoru neoddělitelnou součástí smlouvy o realitním zprostředkování, takže pokud by toto ujednání bylo neplatné, byla by neplatná smlouva jako taková. Okresní soud však částečné vyhovění žaloby opřel o ujednání v článku V bod 4 totožné smlouvy. Okresnímu soudu tedy bylo uloženo, aby se zabýval ostatními námitkami vznesenými žalovanou a učinil závěr, zda žalobkyni vznikl nárok na sjednanou provizi. Podotkl, že žalovaná tvrdila, že ve smlouvě byly žalobkyní provedeny konkrétní změny až po podpisu smlouvy (prostřednictvím opatrovníka uváděla, že je to možné, neboť je v textu škrtáno a měněno a není jasné, jakou verzi smlouvy žalovaná podepsala). Je věcí důkazního břemene žalované, aby toto tvrzení prokázala (např. předložením svého vyhotovení smlouvy – viz čl. VIII bod 2. smlouvy o realitním zprostředkování). Okolnost, že žalovaná je momentálně neznámého pobytu, ji nezbavuje důkazního břemene a nemůže jít k tíži žalobkyně.

10. Z obsahu spisu je zřejmé, že okresní soud po vrácení věci k dalšímu řízení splnil pokyny odvolacího soudu a mimo jiné vyzval žalovanou k doplnění skutkových tvrzení o tom, jakého obsahu byla smlouva o realitním zprostředkování, kterou s žalobkyní uzavřela dne datum, a k předložení jejího stejnopisu. Opatrovník žalované sdělil, že k věci nemá žádné bližší poznatky, poukázal na informační deficit žalované a na skutečnost, že žalovaná byla při právním jednání v postavení spotřebitele.

11. Odvolací soud v prvé řadě odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu, který provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů učinil odpovídající skutkové závěry a po právní stránce je správně posoudil.

12. Nad rámec jeho odůvodnění lze vzhledem k podanému odvolání konstatovat, že část námitek uplatněných v odvolání žalované již byla odvolacím soudem předběžně řešena. Závěr okresního soudu, že na platnost uzavřené smlouvy o realitním zprostředkování nemá vliv nesrovnalost mezi číselným a slovním vyjádřením ceny požadované za prodej nemovitostí, je s předběžným právním názorem krajského soudu v souladu a odvolací soud nemá důvod se od něj v nyní vedeném odvolacím řízení odchýlit.

13. Výhrady žalované k obsahu smlouvy o realitním zprostředkování, která obsahuje rukou psané doplnění údajů a původně stanovená výše provize 6 % z ceny požadované zájemcem za prodej nemovitosti + 21 % DPH je přeškrtnuta a nahrazena údajem 9 %, jsou zpochybněním správnosti soukromé listiny.

14. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

15. Pravostí listiny se rozumí, že listina pochází a je podepsána osobou, která ji vystavila. Správnost, resp. pravdivost listiny znamená, že údaje v listině uvedené odpovídají skutečnosti a jsou pravdivé. Dojde-li k popření pravosti listiny, stíhá břemeno tvrzení a důkazní ohledně její pravosti toho, kdo z ní vyvozuje pro sebe příznivé následky. Naopak, není-li namítána pravost, ale jen správnost (pravdivost listiny), tak břemeno tvrzení a důkazní stíhá toho, kdo z nepravdivosti listiny pro sebe vyvozoval příznivé následky (viz dlouhodobě ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dle jeho rozsudku ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018 nebo jeho usnesení ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016, či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. I. ÚS 543/19, apod.).

16. Důkazní břemeno k prokázání rozporu mezi obsahem smlouvy o realitním zprostředkování, kterou k důkazu předložila žalobkyně, a zněním smlouvy tak, jak byla účastníky uzavřena, leží na žalované, která obsah smlouvy zpochybnila. Protože žádný důkaz prokazující, že smluvní ujednání byla dodatečně (tj. až po podpisu smlouvy) změněna, přes výzvu soudu nepředložila ani neoznačila, důkazní břemeno neunesla. Soud proto při posuzování žalobou uplatněného nároku vychází z obsahu předložené smlouvy. K obraně žalované, že se nachází v informačním deficitu, je třeba připomenout již vyřčený názor krajského soudu, že je na ní, aby prokázala tvrzení o provedených změnách ve smlouvě až po jejím podpisu, například předložením svého vyhotovení smlouvy, které obdržela v souladu s čl. VIII bod 2. smlouvy o realitním zprostředkování, a že ji okolnost, že je momentálně neznámého pobytu, nezbavuje důkazního břemene a nemůže jít k tíži žalobkyně. Na tomto stanovisku odvolací soud setrvává a dodává, že existenci informačního deficitu spočívajícího ve ztíženém procesním postavení účastníka řízení, který objektivně nemá přístup k důležitým informacím, které naopak má či může mít protistrana, je třeba vztahovat k osobě žalované, a nikoliv k osobě jejího opatrovníka.

17. Správný je i závěr okresního soudu, že žalovaná byla ve smluvním vztahu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 421 o. z.). Při posuzování přiměřenosti sjednané provize ve výši 9 % vzal prvostupňový soud v úvahu, že k jejímu navýšení došlo kvůli vyřizování záležitostí souvisejících se zápisem přístaveb (tj. žalobkyně pro žalovanou zajišťovala i další služby nad rámec realitního zprostředkování). Dospěl k tomu, že výše provize byla jasně a srozumitelně vyjádřena, byla plně v dispozici smluvních stran, ujednání nemá zneužívající charakter a není zakázaným ujednáním ve smyslu § 1813 a násl. o. z. Tento jeho závěr krajský soud sdílí.

18. Okresní soud nepochybil ani při posouzení vzniku nároku na zaplacení provize při odstoupení žalované od úmyslu nemovitosti prodat. V čl. IV odst. 4. smlouvy o realitním zprostředkování bylo pro případ, že zájemce po uzavření smlouvy z důvodů na své straně odstoupí od svého úmyslu prodat nemovitosti, je povinen tuto skutečnost bezodkladně písemně sdělit zprostředkovateli. V takovém případě se stává splatnou provize zprostředkovatele za zprostředkování příležitosti k prodeji nemovitosti dle článku IV odst. 1 této smlouvy, a to v celé sjednané výši. Smluvní ujednání dále obsahovalo prohlášení zájemce, že byl zprostředkovatelem poučen, že splatnost provize není v takovém případě vázána na uzavření kupní smlouvy, ale na obstarání příležitosti k jejímu uzavření. Za odstoupení od úmyslu prodat předmět koupě se považuje i skutečnost, kdy zájemce přes výzvy zprostředkovatele tomuto neposkytuje potřebnou součinnost ke splnění předmětu smlouvy.

19. Závěr okresního soudu, že žalobkyně splnila své smluvní povinnosti a vyvinula úsilí k obstarání kupujícího, jehož konkrétním výsledkem bylo uzavření rezervační smlouvy se zájemci jméno FO a jméno FO dne 13. 12. 2021, má oporu v provedeném dokazování. Z rezervační smlouvy, kterou žalovaná podepsala dne datum, je zřejmé, že žalovaná prohlásila, že má zájem prodat vyjmenované nemovité věci ve svém vlastnictví, pověřila žalobkyni obstaráním příležitosti k jejich prodeji a zájemci se zavázali tyto nemovitosti koupit za cenu 1 740 000 Kč (tj. dokonce za vyšší cenu, než byla stanovena ve smlouvě o realitním zprostředkování). Byly sjednány i konkrétní podmínky prodeje a koupě – že kupní cena bude hrazena z vlastních zdrojů zájemce bez zřízení zástavního práva pro banku, kupní cena bude uhrazena do 14 dnů od uzavření kupní smlouvy do advokátní úschovy u advokáta Jméno advokáta A se sídlem v adresa, a nemovitosti budou vlastníkem předány zájemci do 14 dnů po vyplacení kupní ceny z úschovy na účet prodávajícího. Smlouva byla uzavřena na dobu do splnění všech práv a povinností z této smlouvy, nejdéle však na dobu do datum.

20. Z uvedeného je zřejmé, že nemohou obstát námitky žalované, že právo na zaplacení provize vázané na obstarání příležitosti v daném případě nevzniklo, protože příležitost není obstarána v případě, kdy třetí strana nemá současně objektivní možnost a subjektivní zájem zprostředkovávanou smlouvu uzavřít a smluvní strany se nedohodnou na podstatných náležitostech smlouvy. Žalobkyně obstarala solventní zájemce o koupi nemovitých věcí ve vlastnictví žalované, kteří chtěli uzavřít kupní smlouvu za podmínek, které si stanovila, respektive dokonce za podmínek pro ni ještě příznivějších. Všechny podstatné podmínky koupě a prodeje byly sjednány, čímž byl vymezen podstatný obsah kupní smlouvy, kterou zájemci byli připraveni uzavřít. Žalovaná tak získala reálnou možnost kupní smlouvu uzavřít. Výsledek činnosti žalobkyně tedy naplňuje znaky obstarání příležitosti vymezené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 844/2017 a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 902/2019, na něž žalovaná ve svém odvolání poukazuje.

21. Je tedy správný závěr okresního soudu, že žalobkyni vznikl nárok na provizi nejpozději datum, kdy byla uzavřena rezervační smlouva. Provize dle čl. IV. odst. 1 smlouvy o realitním zprostředkování činí 9 % z částky 1 680 000 Kč, tj. 151 200 Kč. K této částce náleží 21 % DPH ve výši 31 752 Kč. Celkem jde o částku 182 952 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení provize předžalobní výzvou ze dne datum, v níž zrekapitulovala skutkový stav věci s tím, že žalovaná odmítla po vyřízení všech záležitostí na stavebním úřadě a katastrálním úřadě v prodeji pokračovat. Vyzvala ji mimo jiné k zaplacení provize za zprostředkování příležitosti k uzavření kupní smlouvy ve výši 182 952 Kč ve lhůtě do datum. Okresní soud tedy nepochybil, když žalované uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 10. 2022, kdy se žalovaná dostala do prodlení, do zaplacení. Výše úroku z prodlení má oporu v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Odvolací soud proto postupem podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku I jako věcně správný potvrdil.

23. O nákladech řízení okresní soud sice správně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 s přihlédnutím k § 142a odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci tak, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, při jejich vyčíslení se však dopustil drobného pochybení. Předně vycházel z nesprávné výše soudního poplatku za předchozí odvolací řízení, který žalobkyni vyměřil ve výši 9 506 Kč (5 % z částky 190 120 Kč). Přehlédl však, že předmětem odvolacího řízení byla jen částka 182 952 Kč, takže soudní poplatek měl činit 9 148 Kč (přeplatek okresní soud vrátí žalobkyni postupem podle § 12 a § 10 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). K další nesrovnalosti došlo při stanovení odměny za sepis odvolání žalobkyně, kdy okresní soud namísto tarifní hodnoty 182 952 Kč vycházel z tarifní hodnoty 190 118 Kč, takže výši odměny za tento úkon stanovil částkou 8 740 Kč místo správné částky 8 420 Kč. Rozdíl ve výši odměny se pak promítá i do výše DPH, která při 21 % sazbě namísto okresním soudem vyčíslené částky 13 701 Kč činí pouze 13 633 Kč. Všechny ostatní položky nákladů řízení specifikované pod bodem 15. napadeného rozsudku byly stanoveny správně a odvolací soud na jejich specifikaci odkazuje. Z těchto důvodů byl postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku II změněn tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů do právní moci rozsudku náklady řízení před okresním soudem ve výši 95 307 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

24. Výrok III napadeného rozsudku, jímž okresní soud deklaroval, že opatrovníku žalované přiznává odměnu a náhrady, jejichž výše bude určena po právní moci rozsudku samostatným rozhodnutím a zaplatí ji Česká republika – Okresní soud v adresa, odvolací soud nepřezkoumával, neboť nebyl odvoláním napaden (viz odůvodnění odvolání na č. l. 109 spisu). Podotýká ale, že šlo o výrok nadbytečný a předčasný, protože o hotových výdajích a odměně za zastupování rozhodne okresní soud až po skončení řízení samostatným usnesením v souladu s § 140 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalované, kterou opatrovník zastupoval, nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení, nepřipadá v daném případě v úvahu postup podle § 149 odst. 2 o. s. ř.

25. Taktéž výrok IV rozsudku, jímž nebylo České republice – Okresnímu soudu v adresa přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, je za této situace nadbytečný, protože podle obsahu spisu během řízení nevznikly žádné náklady řízení placené státem, které by měli v souladu s § 148 o. s. ř. účastníci řízení státu nahradit. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného opatrovníka, o níž okresní soud rozhodne samostatným usnesením (viz výše), do kategorie těchto nákladů řízení nepatří. Protože však věcně nejde o výrok nesprávný (stát vskutku nárok na náhradu nákladů řízení nemá), odvolací soud ho potvrdil.

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně, která v odvolacím řízení uspěla, tvoří náklady jejího zastoupení advokátem sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za 2 účelné úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání dne 14. 4. 2026) po 8 420 Kč (vyměřeno z tarifní hodnoty 182 952 Kč), tj. celkem 16 840 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Dále byla žalobci ke shora uvedeným dvěma úkonům přiznána paušální náhrada hotových výdajů 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrada za čas promeškaný cestou k odvolacímu jednání za 10 započatých půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 1 500 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a jízdné k odvolacímu jednání z město do město a zpět osobním motorovým vozidlem při celkové ujeté vzdálenosti 340 km (§ 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu). Podle předloženého technického průkazu činí průměrná spotřeba vozidla název 4,7 litru nafty na 100 km. Cena nafty podle § 4 písm. c/ vyhlášky č. 573/2025 Sb. činí 34,10 Kč za 1 litr a sazba základní náhrady podle § 1 písm. b/ vyhlášky č. 573/2025 Sb. je stanovena ve výši 5,90 Kč za 1 km. Cestovní náklady tak představují částku 2 551 Kč. Náklady žalobkyně vynaložené na odvolací řízení činí celkem 21 791 Kč a po zvýšení o 21 % DPH ve výši 4 576 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) jde o částku 26 367 Kč. Žalované byla uložena povinnost k jejich náhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.