19 Co 503/2006

Plný text

R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx v právní věci žalobců a) E.M., bytem xxx, b) B.P., bytem xxx, zastoupených JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx, proti žalovaným l/ J.P., bytem xxx, 2/ Z.K., bytem xxx, 3/

I. S., bytem xxx, zastoupených JUDr. xxx, advokátem se sídlem xxx,o určení rozsahu společného jmění manželů, k odvolání žalovaných do rozsudku Okresního soudu v ÚO, č .j. 10C 49/2006-35 z 31.5.2006, t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku sub II, jakož i ve výrocích o nákladech řízení (sub III a IV) p o t v r z u j e . Ve výroku sub I zůstává tento rozsudek n e d o t č e n .

II. Každá z žalovaných je povinna zaplatit každému z žalobců náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 2.148 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. xxx; celkem jsou žalovaní povinni takto zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.888 Kč. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud zamítl návrh na určení, že osobní automobil SPZ UOI xxx náležel ke dni 10.3.2002 do společného jmění manželů prvé žalované a jejího manžela, ale vyhověl žalobě ohledně určení, že do tohoto společného jmění náležela jedna ideální polovina nemovitostí, jež ve výroku svého rozsudku označil. Dalšími výroky rozhodl o nákladech řízení účastníků. Výrok , jímž žalobě vyhověl, založil na zjištění, že prvá žalovaná zaplatila své sestře cenu za ideální polovinu nemovitostí, jež za trvání svého manželství takto získala, zčásti z prostředků, které si v průběhu manželství naspořila. Takto nabyté věci se stávaj í předmětem bezpodílového spoluvlastnictví (nyní společného jmění manželů) “bez ohledu na rozsah použitých prostředků z bezpodílového spoluvlastnictví manželů (nyní SJM)”. Jen tento výrok napadly žalované včasným odvoláním, takže v té části, v níž byla žaloba zamítnuta, nabylo rozhodnutí soudu prvého stupně již právní moci, i když – ve vztahu k tomuto výroku – nepovažují odvolatelky za správné rozhodnutí soudu prvého stupně o nákladech řízení. Ve věci samé navrhují odvolatelky změnu napadeného rozsudk u a zamítnutí žaloby i v té části, v níž jí prvostupňový soud vyhověl. Vyslovují názor, že při vypořádání podílového spoluvlastnictví “nelze za náhradu přikázat nemovitost nikomu jinému, nežli spoluvlastníkovi, a to proto, že to zákon neumožňuje. Nemovitos t i pak takto vždy spoluvlastníci nabývají do svého výlučného, nebo podílového spoluvlastnictví, ale nikdy ne do SJM”. Za takové situace je nerozhodné, z jakých zdrojů byli další spoluvlastníci vypořádáni. Na podporu svého názoru odkázaly odvolatelky na pub l ikaci “Společné jmění manželů (autoři Pokorný, Holub, Bičovský)”. Žalobci navrhli prvostupňové rozhodnutí v jeho napadených částech potvrdit. Společný majetek (ideální polovina nemovitostí) byl získán za trvání manželství úplatně, a to zčásti za prostředky náležející do společného jmění manželů. Patřil proto do společného jmění prvé žalované a jejího manžela. Krajský soud dospěl po projednání věci a přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 212 a násl. o.s.ř.) k závěru, že odvolání není důvodné. Skutkový stav projednávané věci zjistil prvostupňový soud správně a proti jeho skutkovým poznatkům žádné výhrady odvolatelky ani nevznášejí. Za této situace záviselo rozhodnutí sporu na vyřešení právní otázky, zda jmění, nabyté úplatně z prostředků, patří c ích byť i jen částečně do BSM (SJM) za trvání manželství jedním z manželů vypořádáním jeho podílového spoluvlastnictví se spoluvlastníkem, který není jeho manželem, tvoří společné jmění manželů, nebo zda se jeho výlučným vlastníkem stává manžel, který ten t o majetek uvedeným způsobem získal. Okresní soud považuje tento majetek za společné jmění manželů a odvolací soud jeho názor sdílí. Výměr tohoto jmění je obsažen v ust. § 143 obč.zák. První žalovaná získala ideální polovinu nemovitostí za trvání manželstv í , přičemž způsob získání tohoto majetku nepředstavuje žádnou z výjimek, uvedených v prvém odstavci tohoto ustanovení. Je pravda, že šlo-li o vypořádání podílového spoluvlastnictví s její sestrou, byla účastníkem smlouvy o tomto vypořádání jen prvá žalovan á (a nikoliv tedy také její manžel). To však neznamená, že by se takto získaný majetek vymykal z výměru společného jmění, uvedeného v zákoně. Je třeba přisvědčit argumentaci žalobců, že jde o situaci obdobnou jako v případě, že smlouvu o úplatném nabytí ma j etku uzavírá jen jeden z manželů – i tehdy jde o majetek, nabývaný do společného jmění. Správnost napadeného rozhodnutí nemůže zpochybnit ani úvaha, obsažená v publikaci, na niž odvolatelé odkázali v průběhu odvolacího řízení. Ta se týká situace, kdy manželé mají (kromě svého společného jmění) ještě určitý majetek v podílovém spoluvlastnictví. Dojde-li ke zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví, pak takto vypořádaný majetek do společného jmění nespadá, neboť v opačném případě by tím byl smysl a účel tohoto vypořádání zcela popřen. O takový případ však v projednávané věci nešlo; soud prvého stupně došel ke správnému závěru, že nemovitosti do společného jmění prvé žalované a jejího manžela k okamžiku jeho smrti do jejich společného jmění p a třily. Odvolací soud proto jeho rozsudek potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně výroků o nákladech řízení, které shledává rovněž správnými z důvodů, které jsou v jeho odůvodnění uvedeny. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, mají na ně právo úspěšní žalobci (§ 142 odst. l, § 224 odst. l o.s.ř.). Spočívají v požadované odměně jejich advokáta v částce 10.000 Kč, v paušální náhradě jeho hotových výdajů 375 Kč, náhradě za promeškaný čas 100 Kč, v cestovních výdajích 356 Kč a v dani z přidané hodnoty 2.058 Kč (§ 3 odst. l vyhl.č. 484/2000 Sb., § 13 odst. l, 3, § 14 odst. l, 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl.č. 277/2006 Sb., § 137 odst. 3 o.s.ř.). Podle § 149 odst. l, bylo žalovaným uloženo, aby náhradu těchto nákladů v částce celkem 12.888 Kč zaplatili k rukám advokáta žalobců. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v ÚO; rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky. V HK dne 3. října 2006 Předseda senátu: