19 Co 559/2003

Plný text

U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. M. N., CSc. a soudců JUDr. M. K. a JUDr. P. M. ve věci oprávněného L . L ., zast. R. S., advokátem, proti povinnému T. U. S., s.r.o., se sídlem v L., IČO xxx, o nařízení exekuce pro pohledávku oprávněného l70.748,50 Kč, k odvolání soudního exekutora do usnesení Okresního soudu v xxx č.j. 0Nc 3997/2003-11 z 10. července 20 03, t a k t o :

I. Usnesení okresního soudu se m ě n í ve výroku sub II tak, že oprávněnému se ukládá, aby soudnímu exekutorovi JUDr. T. M. zaplatil odměnu v částce 3.000,- Kč do tří dnů.

II. Ve výroku sub III se toto usnesení m ě n í tak, že povinnému se ukládá, aby oprávněnému nahradil náklady řízení v částce 18.210,- Kč k rukám R. S. do tří dnů. Ve výroku o zastavení exekuce zůstává usnesení okresního soudu n e d o t č e n o .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud zastavil exekuci, nařízenou pro vymožení pohledávky oprávněného 170.748,50 Kč a přísl. poté, co oprávněný vydání takového rozhodnutí navrhl; důvodem tohoto návrhu byla úhrada vymáhané pohledávky po nařízení exekuce. Dále prvostupňový soud vyslovil, že pověřený soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce a uložil povinnému, aby nahradil oprávněnému náklady řízení v částce 15.210,- Kč. Výrok, jímž odepřel pověřenému soudnímu exekutorovi právo na náhradu nákladů, odůvodnil okresní soud zjištěním, že exekutor v řízení žádné úkony neprovedl (jak exekutor sám na dotaz soudu uvedl). Toto rozhodnutí napadá včas podaným odvoláním pověřený soudní exekutor a navrhuje, aby bylo změněno tak, že bude oprávněnému uloženo zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 3.000,- Kč. V odůvodnění svého opravného prostředku poukazuje na ust. § ll odst. 2 vyhl. 330/2001 Sb. a dovozuj e z něho, že podmínkou vzniku nároku exekutora na tuto odměnu je jen to, že “byl již exekucí pověřen bez ohledu na to, jak dlouho jeho pověření trvá a kolik úkonů stihl za dobu svého pověření v exekuci provést”. Oprávněný navrhl usnesení soudu prvého stupně v jeho napadeném výroku potvrdit; exekutor nezapočal s výkonem exekuční činnosti, exekuci nijak neprováděl, proto mu nemohlo vzniknout právo na odměnu. “Exekutor v podstatě pouze převzal usnesení o nařízení exekuce, aniž by vyvíjel jakoukoliv činnost k provedení exekuce a k vymožení pohledávky”. Odvolání je důvodné. Odvolatelce je třeba přisvědčit, že zanikne-li pověření exekutora k provedení exekuce v důsledku zastavení exekuce, činí odměna exekutora podle § ll odst. 2 vyhl.č. 330/2001 Sb. 3.000,- Kč bez ohledu na to, zda exekutor nějaký exekuční úkon vykonal. I když mu podle citovaného ustanovení náleží odměna i tehdy, jestliže v rámci nařízené exekuce žádný úkon nevykonal (takže je “odměňován” v podstatě jen za to, že byl pověřen exekucí), nelze k jinému závěru ze znění citovaného předpisu dospět. Opačný názor (totiž že exekutorovi náleží odměna jen v případě, že nějaký úkon vykoná) by znamenal nezbytnost zjišťování této skutkové okolnosti – a to z uvedeného předpisu nevyplývá. Pokud by měla být o d měna soudního exekutora v případě zániku jeho pověření závislá na výkonu jeho činnosti, bylo by to ve vyhlášce č. 330/2001 uvedeno obdobně jako je tomu např. v § 18 odst. l věta druhá vyhlášky č. 484/2000 Sb. o odměnách za zastupování účastníka advokátem. Rozhodnutí soudu prvého stupně bylo proto v napadené části změněno (§ 220 odst. l o.s.ř.) tak, jak to je uvedeno ve výroku sub I tohoto usnesení. V důsledku této změny musel být změněn i výrok o náhradě nákladů oprávněného, které jsou (budou) o přiznanou odměnu exekutora vyšší; jde o závislý výrok ve smyslu ustanovení § 212 písm. b/ o.s.ř., který byl jinak (tj. pokud jde o posouzení práva oprávněného na náhradu nákladů řízení) soudem prvého stupně zdůvodněn zcela správně. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá ze skutečnosti, že v něm účastníkům žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V xxx dne 22. prosince 2003