19 Co 584/2004

Plný text

19Co 584/2004 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx ve věci oprávněného K., s.r.o., proti povinnému P . K ., o exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 8,563.977,40 Kč a přísl., o odvolání Finančního úřadu v xxx do usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu v xxx JUDr. xxx, sp.zn. EX 155/02-102 z 10.11.2003, t a k t o : Usnesení soudního exekutora se z r u š u j e a věc se tomuto exekutorovi v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Exekutor, pověřený provedením exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 8,563.977,40 Kč, vydal v záhlaví uvedené usnesení, jímž zrušil své předchozí usnesení sp.zn. EX 155/02-96 z 3.11.2003. Rozhodl o uspokojení věřitelů v jiném pořadí a jiným způsobem, než jak měli být uspokojeni podle předchozího – zrušeného – rozhodnutí a vyslovil, že pohledávka Finančního úřadu v xxx ve výši 78.290,02 Kč nebude z rozdělované podstaty uspokojena ani částečně. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že po vydání rozhodnutí o výtěžku dražby předložil oprávněný zástavní smlouvu, z níž vyplývá, že vydražené movité věci povinného jsou zatíženy zástavním právem ve prospěch oprávněného. Protože podle § 332 odst. 2 o.s.ř. je pro pořadí zástavního práva rozhodující den jeho vzniku, bylo nutné – “na základě zjištění existence dřívějšího zástavního práva” – rozdělit výtěžek dražby podle pořadí vzniku zástavních práv a usnesen í ze dne 3. listopadu 2003 (v němž nebylo k tomuto dřívějšímu zástavnímu právu přihlédnuto) změnit. V poučení soudní exekutor uvedl, že proti vydanému usnesení není odvolání přípustné. Z fotokopie dodejky tohoto rozhodnutí je patrno, že finančnímu úřadu bylo doručeno 11.11.2003. Finanční úřad v xxx odeslal k poštovní přepravě dne 15.12.2003 Okresnímu soudu v xxx podání, označené jako “žaloba proti postupu soudního exekutora”, v němž vyjadřuje s postupem exekutora nesouhlas a domáhá se zrušení jeho rozhodnutí z 10.11.2003; naopak by okresní soud měl potvrdit “platnost původního usnesení”, podle něhož by pohledávka finančního úřadu jako věřitele povinného byla uspokojena. Na pokyn soudu doručil soudní exekutor finančnímu úřadu dne 20.1.20 0 4 výzvu k vyjádření, co svým podáním sledoval. Finanční úřad sdělil, že jde o odvolání do usnesení ze dne 10.11.2003. V dalším podání, jímž reagoval na opakovanou výzvu exekutora z 20.2.2004, vysvětlil své výhrady proti usnesení sp.zn. EX 155/02-102 ze dn e 10.11.2003 a uvedl mimo jiné, že postup exekutora nepovažuje za “procesně správný”. Oprávněný navrhl odvolání Finančního úřadu v xxx zamítnout, neboť soudní exekutor postupoval ve shodě se zákonem. Soudní exekutor předložil své vyjádření k podání finančního úřadu a navrhl, aby bylo podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto pro nejasnost a nesrozumitelnost. Krajský soud dospěl po projednání věci (§ 212 a násl. o.s.ř., § 52 odst. 1 exekučního řádu) k těmto závěrům: Soudní exekutor rozhodl napadeným us nesením (jakož i předcházejícím, zrušeným rozhodnutím) o rozvrhu výtěžku dražby movitých věcí povinného. Takové rozhodnutí zákon soudu (ani exekutorovi – srov. § 69 exekučního řádu) neukládá vydat, ale ani mu to nezapovídá. Exekutor zřejmě dospěl k závěru , že vzhledem k okolnostem spojeným s prováděním exekuce (více věřitelů a vymáhaných pohledávek) bude namístě rozvrhové usnesení vydat; tento úsudek dlužno označit za správný, neboť se tímto postupem vymezí, jaké pohledávky a v jakém pořadí budou z dosažen é ho výtěžku dražby uspokojeny. Za této situace se ovšem každý z věřitelů, o jejichž právu bylo takto rozhodnuto, stává účastníkem řízení – to platí i o Finančním úřadu v xxx, jehož opravný prostředek shledává odvolací soud důvodným. Že jde o odvolání proti označenému rozhodnutí, je z jeho obsahu zcela jasně patrno, jakož i to, jaké pochybení mu odvolatel vytýká – není proto žádného důvodu k tomu, aby bylo toto podání podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto. Soudní exekutor se při vydání napadeného usnesení dopustil pochybení dvojího druhu. Předně je nesprávné jeho poučení o tom, že proti němu není přípustné odvolání. Když už o rozvrhu rozhodl usnesením, které v písemném vyhotovení účastníkům řízení doručil, pak jim neměl odnímat svým nesprávným poučením právo podat proti němu odvolání, neboť nejde o žádný z případů uvedených v § 202 odst. l o.s.ř. Finanční úřad za této situace mohl podat odvolání do tří měsíců od doručení napadeného usnesení (§ 204 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Tuto lhůtu dodržel a proto odvolací soud jeho opravný prostředek věcně projednal; zjistil, že druhé pochybení exekutora spočívá v tom, že napadené usnesení vůbec vydal. Podle § l70 je soud (jakož i exekutor – srov. § 28 věta druhá exekučního řádu) svým usnesením vázán s výjimkou us n esení, kterým se upravuje vedení řízení. Z toho plyne, že vydal-li soudní exekutor o rozvrhu již jednou usnesení z 3.11.2003, je jím vázán, nemůže ho nedbat, a v téže věci vydat další, obsahově odlišné rozhodnutí. Ve svém vyjádření k opravnému prostředku o dvolatele exekutor uvádí, že jeho usnesení z 3.11.2003 nebylo odvoláním napadeno. Pak ovšem mělo být v dalším průběhu exekuce podle něho postupováno. Pravomocné usnesení z uvedeného data se tak stalo překážkou pro vydání napadeného rozhodnutí; odvolacímu s oudu proto nezbylo než posléze uvedené usnesení soudního exekutora zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Ve věci považuje odvolací soud za potřebné ještě dodat, že je nejen nevhodné, nýbrž i nesprávné, jestliže se soudní exekutor vyjadřuje k opravnému prostředku, jímž je napadáno jeho rozhodnutí. Jak již uvedeno, úkony exekutora se považují za úkony soudu; exekutor zaujímá ve věci stanovisko svým rozhodnutím a proto vyjadřovat se k opravnému prostředku, jímž je jeho roz h odnutí napadáno, mu nepřísluší. Proto se odvolací soud jeho vyjádřením k opravnému prostředku odvolatele ani nezabýval. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V xxx dne 26. ledna 2005