19 Co 82/2025

Plný text

Krajský soud v adresa rozhodl v senátě složeném z předsedy tituly před jménem jméno FO a soudkyň tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C , narozená Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C zastoupená advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. prosince 2024 č. j. 9 C 264/2023-202 I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích III, IV a V potvrzuje.II. Žalobce je povinen nahradit 1. žalované náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žalobce je povinen nahradit 2. žalované náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud zrušil spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem – pozemku parc. č. st. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , hodnota, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, zapsaným na LV č. , hodnota, katastru nemovitostí pro obec a katastrální území , adresa, (výrok I). Soud zároveň nařídil prodej nemovitých věcí uvedených ve výroku I ve veřejné dražbě s tím, že ¼ z výtěžku prodeje připadne žalobci, ½ z výtěžku prodeje připadne 1. žalované a ¼ z výtěžku prodeje připadne 2. žalované (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit 1. žalované náklady řízení , částka, (výrok III) a 2. žalované náklady řízení , částka, (výrok IV), k rukám jejích zástupců do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobci rovněž uložil povinnost nahradit České republice – na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že ačkoli předchozí stanoviska a návrhy účastníků byly odlišné, a navíc žaloba byla podána předčasně, v době vydání rozsudku a těsně předtím již žádný z účastníků nechtěl ve spoluvlastnictví setrvat; žádný z účastníků neměl již na zachování spoluvlastnictví zájem (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Všichni shodně chtěli předmět spoluvlastnictví úplatně zcizit a výtěžek rozdělit v poměru odpovídajícím výši spoluvlastnických podílů (§ 1147 věta druhá o. z.). Za tohoto stavu dospěl okresní soud k závěru, že je na místě zrušit a vypořádat spoluvlastnictví, nikoli žalobu zamítnout. Rozhodl tedy tak, jak je uvedeno ve výrocích I a II rozsudku.

3. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k § 150 o. s. ř., když podrobně vyložil, že žaloba byla podána předčasně a žalobcův postoj v řízení ani před jeho zahájením nebyl konstruktivní (výroky III a IV). Zmínil Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st.59/23, v němž se mimo jiné uvádí „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Z odůvodnění stanoviska Ústavního soudu okresní soud dovodil, že jsou i nadále aplikovatelná pomocná kritéria individuálního posouzení vzniku práva na náhradu nákladů řízení, která formuloval Nejvyšší soud například v usnesení č. j. 22 Cdo 2816/2017-1276 ze dne 5. 10. 2017. V tomto rozhodnutí se uvádí: „Mezi individuální okolnosti konkrétní věci, které by měl soud zvažovat, patří i procesní aktivita účastníků v průběhu řízení, jakož i jejich postoje a snaha, popřípadě její absence, o konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a rozhodnutí věci, tedy i ochota či neochota o smírné vyřešení věci v průběhu řízení.“ Okresní soud vyzdvihl obsah odstavce 43 odůvodnění stanoviska pléna Ústavního soudu se dále uvádí: „Přesto Ústavní soud nevylučuje, že ve výjimečném případě, kdy jeden z účastníků obstruuje a nepostupuje konstruktivně z hlediska hospodárného skončení řízení, bude vhodné aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. a takovému účastníku povinnost k náhradě nákladů řízení uložit; přijaté stanovisko nezabraňuje soudu ani zohlednit rozhodující skutečnosti v rámci individuálního posouzení věci. Z hlediska ústavněprávní ochrany svobodného výkonu vlastnického práva každého jednotlivce – i každého spoluvlastníka – ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny nicméně Ústavní soud považuje za odpovídající, aby takový přístup byl v daném typu řízení výjimkou a nesení břemene vlastních nákladů řízení pravidlem (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).“4. Žalobce navrhl zrušení spoluvlastnictví a přikázání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví. Podání žaloby ze dne , datum, odůvodnil mimo jiné tím, že s ním žalované nekomunikovaly, což není pravdivé tvrzení. Obě žalované se žalobcem před zahájením řízení komunikovaly. 1. žalovaná již v září 2022 žalobci sdělila, že je připravena prodat mu svůj podíl za částku , částka, . 2. žalovaná dne , datum, s prodejem svého podílu žalobci sice nesouhlasila, avšak sdělila, že je naopak ochotná zvážit odkoupení podílu žalobce, pokud jí bude známa žalobcem požadovaná částka (ve výzvě žalobce ze dne , datum, žádná konkrétní částka uvedená nebyla). Vyjádření obou žalovaných tedy ponechávala prostor k mimosoudnímu jednání o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a ponechávala prostor pro další úkony ze strany žalobce. Žalobce však bez dalšího podal žalobu v této věci, v níž nepravdivě uvedl, že s ním žalované nekomunikovaly. Při jednání soudu dne , datum, daly obě žalované jednoznačně najevo, že mají zájem o společný prodej nemovitostí za částku , částka, . 2. žalovaná kontaktovala realitní kancelář, která připravila návrh zprostředkovatelské smlouvy. Tuto smlouvu žalobce odmítl uzavřít. Dal najevo, že považuje cenu , částka, za nedosažitelnou, avšak současně uvedl, že je připraven potenciálnímu zájemci o koupi nemovitostí za tuto cenu prodat svůj podíl. Tímto jednáním žalobce defacto znemožnil prodej nemovitostí ve spolupráci s realitní kanceláří, která by vzhledem k postoji žalobce mohla k prodeji nabízet pouze podíly žalovaných. Ve vztahu k soudu žalobce nesouhlasil s přerušením řízení postupem podle § 110 o. s. ř. a trval na tom, aby byly činěny úkony, na jejichž základě by bylo možno ve věci meritorně rozhodnout. Své stanovisko odůvodnil tím, že chce mít k dispozici rozhodnutí soudu pro případ, že by se prodej realizovaný účastníky řízení do budoucna „neúměrně táhl“ a nepodařilo se ho zrealizovat. Soud tedy ve věci ustanovil znalce, jemuž umožnil odpovědět na relevantní otázky týkající se žalobcem navrženého způsobu vypořádání (přikázání věcí do vlastnictví žalobce oproti vyplacení vypořádacího podílu). Po vypracování posudku pak žalobce soudu sdělil, že o nemovitosti nemá zájem, přičemž trval na nařízení prodeje nemovitosti ve veřejné dražbě. Ani v této fázi řízení nebyl ochoten poskytnou žalovaným součinnost potřebnou k prodeji z volné ruky, např. prostřednictvím realitní kanceláře. Opětovně však uvedl, že pokud žalované seženou zájemce o koupi nemovitostí za cenu , částka, , eventuálně i , částka, , je připraven takovému zájemci prodat i svůj podíl. Žalobce nesouhlasil s přerušením řízení s argumentací, že by se tím oddálilo vydání rozhodnutí ve věci samé. V okamžiku, kdy žalobce změnil svůj původní návrh na způsob vypořádání, tedy v okamžiku, kdy namísto přikázání věci do svého vlastnictví oproti zaplacení vypořádacího podílu navrhl nařízení prodeje ve veřejné dražbě, ztratila jeho dosavadní argumentace jakýkoli smysl. Žalované projevovaly zájem o společný prodej předmětu spoluvlastnictví všemi účastníky již od , datum, , činily potřebné kroky k realizaci prodeje prostřednictvím realitní kanceláře. Po změně stanoviska žalobce ke způsobu vypořádání nastal stav předpokládaný v ustanovení § 1147 věty druhé o. z., tedy stav, kdy žádný z účastníků věc nechtěl. Dle tohoto stavu mohl soud v souladu s návrhem žalobce bez dalšího rozhodnout, že se spoluvlastnictví zrušuje a nařizuje se prodej ve veřejné dražbě. Je třeba poukázat na skutečnost, že žalobce i v této fázi řízení uváděl, že nehodlá činit okamžité kroky k realizaci nařízeného prodeje a že je připraven poskytnout určitý čas k případnému prodeji na trhu. Žalobce ztratil zájem o přikázání společné věci až v průběhu řízení, což je nepochybně legitimní, přesto však trval na nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě rozhodnutím soudu, ačkoli je obecně známo, že tzv. prodej z volné ruky umožňuje dosáhnout vyššího výtěžku. Byť jde o postup časově náročnější, umožňuje v tržním prostředí vyhledat nejpříznivější nabídku. Dle soudu nelze než dovodit, že přístup žalobce před zahájením řízení, jakož i v samotném průběhu řízení, nebyl konstruktivní. V případě aktivnějšího přístupu žalobce, pokud by reagoval na vyjádření žalovaných z doby před zahájením řízení, nemuselo vůbec dojít k podání žaloby. Svým přístupem pak v průběhu řízení zmařil možnost o prodeji předmětu spoluvlastnictví jako celku za nejvyšší nabídku, které by bylo možno v tržním prostředí dosáhnout, proto jsou podle soudu dány důvody hodné zvláštního zřetele uvedené v odstavci 43 odůvodnění Stanoviska pléna Ústavního soudu, pro které by žalovaným měly být přiznány vynaložené náklady řízení5. Výše nákladů řízení byla stanovena podle § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění do , datum, .

6. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud poznamenal, že na znalečném bylo zaplaceno celkem , částka, , z toho , částka, ze zálohy složené žalobcem. Zbývající částku , částka, uložil soud zaplatit žalobci, když znalecký posudek byl vyhotoven na jeho návrh, a to se zřetelem k jím navrženému způsobu vypořádání (přikázání nemovitostí žalobci oproti zaplacení vypořádacího podílu). V době ustanovení znalce obě žalované navrhovaly prodej nemovitostí, až po vypracování posudku žalobce svůj návrh na vypořádání změnil a navrhoval nařízení prodeje ve veřejné dražbě. Pro potřeby a rozhodování o původním návrhu žalobce však byly státem vynaloženy náklady na znalecký posudek, který byl pro rozhodnutí po změněném návrhu irelevantní. Považoval proto za nutné uložit povinnost k náhradě takto vynaložených nákladů právě žalobci, který vznik zbytečných nákladů zavinil.

7. Proti tomuto rozsudku se žalobce v zákonné lhůtě odvolal, a to konkrétně proti výrokům III, IV a V. Namítl, že soud prvého stupně nesprávně posoudil veškeré skutečnosti týkající se dané věci a vykládal je nedůvodně zcela jednostranně ve prospěch žalovaných. Nesprávně také vyložil názor Ústavního soudu uvedený ve stanovisku jeho pléna shora. Žalobce měl za to, že svým jednáním a postojem v rámci řízení nezapříčinil odůvodněnost přiznání nákladů řízení žalovaným. Poznamenal, že v žádném právním předpise není stanovená povinnost, na základě níž by žalobce byl povinen uzavřít se žalovanými dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, rovněž tak není povinen souhlasit s přerušením řízení. S ohledem na vedené jednání stran i během řízení před soudem prvého stupně k dohodě stran nedošlo a z toho důvodu bylo zcela na místě, aby soud rozhodl o zrušení spoluvlastnictví a o jeho vypořádání. Dle žalobce nebylo žádným způsobem respektováno, že je svobodnou volbou spoluvlastníka neuzavřít navrženou mimosoudní dohodu a požadovat určitý způsob vypořádání. Podle přesvědčení žalobce nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo lze přiznat žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, navíc žalobce se snažil se žalovanými dohodnout, ale k dohodě nedošlo. Shora uvedené stanovisko Ústavního soudu tak okresní soud vykládá zcela nesprávně. Podle přesvědčení žalobce měl soud prvého stupně přihlédnout k tomu, že se účastníci shodli na společném řešení, když nakonec žádný z účastníků neměl zájem nemovitost do výlučného vlastnictví nabýt. Pokud žalobce v tomto řízení s povahou iudicii duplex požadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, činil tak z opatrnosti. Soud prvého stupně navíc neupozornil účastníky, že hodlá přiznat náklady řízení některé ze stran. Z toho důvodu nemohl žalobce ani jiný účastník řízení se k věci vyjádřit a předložit případně nové důkazy. Doplnil proto až nyní, že ani 1. žalovaná nesouhlasila s prodejem prostřednictvím realitní kanceláře a že na prodej spoluvlastnického podílu 2. žalované byla vedena exekuce. Řízení je tedy zatíženo procesní vadou. Dále žalobce uvedl nesprávný výpočet tarifní hodnoty. 2. žalované náleží podíl o velikosti ¼ na nemovitosti, zatímco 1. žalované náleží podíl o velikosti ½, proto je nereálné, aby 2. žalované náležela větší tarifní hodnota s nižším spoluvlastnickým podílem, než 1. žalované, které náleží větší podíl na nemovitosti. Ohledně výroku V je žalobce přesvědčen, že náklady na zpracování znaleckého posudku by měly nést všichni spoluvlastníci nemovitosti, jak je zcela běžné. Znalecký posudek sloužil k objektivnímu zjištění hodnoty nemovitosti pro vypořádání spoluvlastnictví a je v zájmu všech účastníků. Nesprávně tak byla stanovena povinnost nést náklady pouze žalobci, když se jedná o řízení s povahou, kdy je nutné, aby strany nesly náklady rovnoměrně s ohledem na jejich spoluvlastnické podíly, jelikož znalecký posudek souvisí se spoluvlastnictvím. Podle žalobce je spravedlivé, aby nesl každý z účastníků náklady ze svého, a to vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby rozsudek byl ve výrocích III, IV a V změněn tak, že žádnému z účastníků nenáleží náhrada nákladů řízení, že jsou povinni rovným dílem zaplatit České republice státem zálohované náklady ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a že za odvolací řízení se náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznává.

8. K odvolání žalobce se 1. žalovaná vyjádřila. Rozsudek ve výrocích III až V považovala za správný. Připomněla, že žalobce podal žalobu v , datum, , aniž by se předtím reálně pokusil o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jednáním s ostatními spoluvlastnicemi. Jeho dopisy adresované žalovaným byly pouze formálními výzvami. Nijak nereagoval na odpovědi žalovaných, které na své výzvy obdržel a nepokusil se o vyřešení problému, tedy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dohodou. Podle všeho neměl vůbec zájem o jednání a dohodu způsobem, který bude pro všechny podílové spoluvlastníky spravedlivý. Svůj spoluvlastnický podíl kupoval v exekučním řízení s největší pravděpodobností z důvodů ryze spekulativních a za velmi výhodnou cenu a zřejmě předpokládal, že ostatní podíly nabude také za výhodných podmínek. Jakmile zjistil, že to není reálné, přestal o nabytí celé nemovitosti jevit zájem. Ani v rámci nastalého soudního řízení nebyl žalobce schopen a ochoten jednat konstruktivně s ostatními žalovanými stran vypořádání spoluvlastnictví. Ačkoli deklaroval dříve zájem na vykoupení ostatních podílů, nikdy nereagoval na nabídku 1. žalované. Oproti tomu 2. žalované, která naopak měla zájem podíl žalobce odkoupit, nikdy nesdělil svoji představu o výši finanční náhrady za jeho podíl. Odmítl spolupracovat s realitní kanceláří, odmítl uzavřít smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitostí, na jejímž znění se účastníci dříve shodli a byli připraveni tuto uzavřít a zajistit tak společný prodej nemovitosti třetí osobě. Zabránil tedy tímto způsobem tomu, aby ostatní spoluvlastnice, pro které je nemovitost rodinným majetkem, získaly za své podíly tržní cenu, která je vždy vyšší než cena, za niž bude nemovitost prodaná v dražbě. S ohledem na to má 1. žalovaná za to, že v dané věci existují okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které je na místě žalobci povinnost nahradit ostatním účastnicím náklady řízení. Ohledně výroku V rovněž žalovaná 1. uvedla, že tento je správný, když to byl žalobce, kdo požadoval vypracování znaleckého posudku, jehož předmětem bude zjištění ceny nemovitosti. Následně pak sdělil, že již nemá zájem o nabytí nemovitosti, a tedy znalecký posudek byl v tomto řízení zpracován zcela zbytečně. Tyto náklady, které vznikly státu, jsou tedy náklady, které by nebyly bývaly vznikly, pokud by procesní kroky žalobce byly v řízení od počátku konzistentní. Žalobce byl tím účastníkem, který zapříčinil, že náklady státu vznikly, proto by je měl nést.

9. Také 2. žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce. I ona označila přístup žalobce před zahájením řízení, jakož i v jeho samotném průběhu, za nekonstruktivní, neboť se mu nedařilo realizovat představy, s nimiž celý spor inicioval. Pokud by reagoval na vyjádření žalovaných z doby před zahájením řízení, nemuselo k podání žaloby vůbec dojít. Jednání žalobce od počátku směřovalo pouze k získání finančních prostředků, což odpovídá „obchodnímu modelu“ žalobce, který je již u širší i odborné veřejnosti dostatečně znám. Ten nepočítá s užíváním nebo pronájmem částí nemovitých věcí, k nimž žalobce získal spoluvlastnický podíl, ale naopak se zaměřuje na rychlou maximalizaci výnosu z následného prodeje takového podílu, a to i tlakem na zbylé spoluvlastníky, který je bezprostředně vytvářen prostřednictvím předžalobních hrozeb či žalob, nebo na získání podhodnocených podílů ostatních spoluvlastníků a následný prodej nemovité věci jako celku. 2. žalovaná postupně akceptovala veškerá nabízená řešení a na nich aktivně spolupracovala, nicméně žalobce svým přístupem v průběhu řízení zmařil možnost prodeje předmětu spoluvlastnictví jako celku za nejvyšší nabídku, které by bylo možno v tržním prostředí dosáhnout. Tento názor soud prvého stupně náležitě odůvodnil a v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení se tak stalo i poukazem na konkrétní stanovisko pléna Ústavního soudu.

10. Odvolací soud v neveřejném zasedání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) přezkoumal rozsudek v napadených částech včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205 odst. 1 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a to z důvodů které v napadených výrocích řešil okresní soud. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žaloba byla podána předčasně, že žalobce se nijak nesnažil o dohodu se žalovanými, aby bylo lze předejít později vzniklým nákladům řízení. Následně i v průběhu řízení žalobce opakovaně měnil svá stanoviska ohledně způsobu vypořádání; jeho postoj jak v době před podáním žaloby, tak i v průběhu řízení byl zcela nekonzistentní. Postoje a návrhy žalobce, které se několikrát změnily, neměly rozumný a přesvědčivý základ. Nakonec žalobce navrhl vypracovat znalecký posudek, který pro toto řízení byl zcela zbytečný. Okresní soud pečlivě odůvodnil, z jakého důvodu má za to, že žalobce je povinen i v řízení, jako je toto, tedy v řízení, které se označuje jako iudicium duplex, nahradit náklady ostatním spoluvlastníkům. Přiléhavě použil judikaturu vyšších soudů týkající se typově podobných věcí, když zjistil zvláštní důvody, pro které by právo na náhradu nákladů řízení mělo být žalovaným přiznáno. Aplikoval proto judikaturně vymezená pomocná kritéria individuálního posouzení vzniku práva na náhradu nákladů řízení v podobných věcech, mezi něž patří např. postoje a snaha účastníků, případně její absence, konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a rozhodnutí věci, tedy i ochota či neochota ke smírnému vyřešení věci v průběhu řízení. Právě nekonstruktivní postoj z hlediska hospodárného skončení řízení může být důvodem pro aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř., tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení ostatním účastníkům – zde žalovaným.

12. Odvolací soud má za to, že v dané věci žalobce konstruktivně nepostupoval i z toho důvodu, že je zřejmé, že prodejem v dobrovolné dražbě by bylo získáno většího výtěžku než v dražbě nedobrovolné; navíc s prodejem prostřednictvím realitní kanceláře původně obě žalované souhlasily, jak plyne z obsahu spisu. Pokud pak žalobce v odvolacím řízení tvrdil důvody, pro které by žalovaným právo na náhradu nákladů řízení nemělo být přiznáno, a předložil spolu s odvoláním sdělení realitní kanceláře z doby po vydání rozsudku, pak k obsahu tohoto podání již nemohlo být přihlíženo (jedná se o emailové podání na č. l. , hodnota, z , datum, , tedy vyhotovené zjevně po vydání rozsudku). Ohledně tvrzení, že na spoluvlastnický podíl 2. žalované byla vedena exekuce, je třeba uvést, že šlo o chybnou poznámku v katastru nemovitostí a následně bylo toto pochybení napraveno, tedy ani z toho důvodu nebyl prodej prostřednictvím realitní kanceláře nevhodný či vyloučený.

13. Ze všech uvedených důvodů má odvolací soud za to, že rozsudek je v napadených výrocích správný, a to včetně výroku o nákladech státu, jejichž vznik výlučně a zcela zbytečně zapříčinil žalobce, když pro účely tohoto řízení nakonec nebylo možno znalecký posudek použít. Z těchto důvodů byl rozsudek ve výrocích III, IV a V potvrzen (§ 219 o. s. ř.). Odvolací soud doplňuje, že pro stručnost v podrobnostech odkazuje na vyčerpávající odůvodnění rozsudku okresního soudu, s nímž se zcela ztotožňuje.

14. K námitce žalobce, že okresní soud vycházel z chybných tarifních hodnot, je třeba uvést, že výše tarifních hodnot ohledně odměny žalovaných je určena zcela správně, tak, jak ukládá ustanovení § 8 odst. 5 advokátního tarifu. Je zřejmé, že předmětem řízení 1. žalované byl součet hodnot spoluvlastnických podílů ostatních spoluvlastníků, tedy žalobce (¼) a 2. žalované (1/4), zatímco v případě 2. žalované šlo o hodnotu spoluvlastnických podílů žalobce (1/4) a 1. žalované (½), zákonitě tedy musí být odměna zástupce 1. žalované nižší, než zástupce 2. žalované.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalované byly i v odvolacím řízení úspěšné. Tarifní hodnotu tvoří přiznaná odměna, tedy u 1. žalované se jedná o částku , částka, + , částka, , u 2. žalované o částku , částka, + , částka, . Zástupci žalovaných vykonali vždy jeden úkon právní služby – vyjádřili se k odvolání proti výrokům o nákladech řízení té které žalované a státu, proto má každá ze žalovaných právo na náhradu za 1 úkon právní služby ve výši ½ /§ 7 bod 5 a § 11 odst. 2 písm. c) AT/, tedy 1. žalovaná , částka, a 2. žalovaná , částka, , jednu náhradu hotových výdajů ve výši , částka, dle § 13 AT ve znění od , datum, (odvolací řízení bylo zahájeno dne , datum, ) a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení 1. žalované tak činí , částka, a 2. žalované , částka, .

16. Lhůta k náhradě nákladů odvolacího řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.