19 Co 85/2005

Plný text

Soudní rozhodnutí - 19Co 85/2005 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 19Co 85/2005 Právní věta: Za podmínek, uvedených v § 42a) odst. 1 ObčZ, lze odporovat i dohodě, kterou uzavřel správce konkursní podstaty s manželem úpadce, a to přesně to, že tuto dohodu konkursní soud v rámci své dohlédací činnosti (§ 26a/, § 12 odst. 2 ZKV) schválil. Soud: Krajský soud v Hradci Králové ECLI: ECLI:CZ:KSHK:2005:

19. CO.85.2005.1 Datum rozhodnutí: 26.04.2005 Forma rozhodnutí: Rozsudek Heslo: Odporovatelnost Kategorie rozhodnutí: B 19Co 85/2005 Rozsudek Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx v právní věci žalobce J.S., zastoupeného JUDr. J.N., advokátem, proti žalované J.S., zastoupené JUDr. M.D., advokátkou, o určení právní neúčinnosti dohody o vypořádání společného jmění, k odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v xxx č.j. 8C 2/2004-35 z 24. září 2004, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku o věci samé (sub I) p o t v r z u j e . II. Ve výroku o nákladech řízení (sub II) se tento rozsudek m ě n í tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud zamítl žalobu na určení, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů, uzavřená mezi správkyní konkurzní podstaty úpadce – žalobcova dlužníka - a žalovanou je vůči žalobci právně neúčinná, a zavázal žalobce k náhradě nákladů, jež v řízení vznikly žalované. Rozhodl tak ze dvou důvodů: jednak proto, že odporovat lze podle § 42a obč.zák. právním úkonům dlužníka, jímž ale správce konkurzní podstaty není, a dále proto, že žaloba byla podána po uply n utí tří let od odporovaného právního úkonu. Toto rozhodnutí napadá včas podaným odvoláním žalobce a navrhuje, aby je odvolací soud buď zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení nebo změnil a žalobě vyhověl. Na správkyni konkurzní podstaty úpadce, tj. žalobcova dlužníka, přešlo právo činit právní úkony přímo za úpadce, a to ex lege. Z takových právních úkonů je zavázán, případně oprávněn, přímo úpadce. Je proto nerozhodné, že namísto úpadce dohodu o vypořádání SJM uzavřela správkyně konkurz n í podstaty. Nesprávné je i posouzení počátku běhu tříleté lhůty, uvedené v § 42a odst. 2 obč.zák. – ta v případě, že předmětem odporovaného právního úkonu je nemovitost, počíná běžet až ode dne, k němuž vznikly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí. Napadené rozhodnutí je vůči odvolateli navíc nespravedlivé, neboť ho manžel žalované připravil svou trestnou činností, za kterou byl odsouzen, o celoživotní úspory; to se podepsalo na fyzickém i duševním zdraví žalobce. Žalovaná navrhla napadený rozsudek jako správný potvrdit. Oba důvody, pro něž žalobu zamítl okresní soud, vylučují, aby žalobě mohlo být vyhověno. Odporovat je možno jen právním úkonům dlužníka, nikoliv jeho právních nástupců. I při posouzení běhu tříleté lhůty pro podání odpůrčí žaloby j e rozhodující to, kdy byl právní úkon učiněn. Odvolací soud doplnil dokazování provedené okresním soudem sdělením obsahu rozsudku Okresního soudu v xxx, sp.zn. 20T 123/2004 z 6.12.2004, a po projednání podaného odvolání a přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 212 a násl. o.s.ř.) dospívá k těmto závěrům: Skutkový stav projednávané věci zjistil okresní soud správně a správně též odmítl provádět další důkazy, neboť zjištění, která z provedeného dokazování vytěžil, byla pro jeho rozhodnutí postačující. Odvolací soud na ně proto odkazuje. Pokud však jde o právní posouzení tohoto skutkového stavu, odvolací soud názory prvostupňového soudu nesdílí. Prohlášením konkurzu na majetek úpadce zaniká podle § 14 odst. l písm. k/ zákona o konkurzu a vyrovnán í č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů společné jmění úpadce a jeho manžela. Podle § 26a téhož zákona přechází dnem prohlášení konkurzu z úpadce na správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění úpadce a jeho manžela, nebo, neprove d e-li se vypořádání dohodou, navrhnout vypořádání u soudu. Správce konkurzní podstaty tak činí úkony k vypořádání SJM ze zákona za úpadce a s účinky pro něho. Jde tedy o úkony, na něž je třeba nahlížet jako na úkony, jež by příslušely učinit úpadci, které j e však povinen za něho učinit správce, neboť úpadce je z nich vyloučen. Vzhledem k tomu, že jde o úkony, jež činí správce za úpadce, je třeba odpůrčí žalobu proti správci konkurzní podstaty úpadce připustit. Má-li správce právo odporovat za podmínek stanovených v § 42a obč.zák. právním úkonům proti osobám, které s úpadcem sjednaly odporovatelný právní úkon (§ 16 citovaného zákona), pak je namístě, aby bylo možné za týchž podmínek odporovat právním úkonům správce, a to přesto, že dohodu o vypořádání společného jmění úpadce a jeho manžela schválil soud v rámci své dohledací činnosti (§ 26a odst. 2 a § 12 cit.zák.). Ani druhý důvod, pro který byla žaloba zamítnuta, neobstojí. “U právních úkonů, na jejichž základě práva vznikají vkladem do katastru nemovitostí, lze ve smyslu ust. § 42a odst. 2 obč.zák. považovat za dlužníkem učiněný právní úkon, popř. za právní úkon, k němuž došlo mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými, jen takový právní úkon, na jehož základě bylo vloženo právo do katastru nemovitostí. Tří l eté lhůty pro uplatnění práva odporovat právním úkonům dlužníka proto v těchto případech počínají běžet dnem následujícím po dni, ke kterému vznikly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí” (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2000, sp.zn. 31Cdo 619 / 2000, uveřejněný pod č. 41 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek z r. 2001). V projednávané věci bylo vlastnické právo pro žalovanou vloženo s právními účinky dne 15.1.2001 a protože odpůrčí žaloba byla podána dne 7.1.2004, nemohla být zamítnuta pro op o žděnost. Rozhodnutí okresního soudu je však přesto věcně správné. Podmínkou úspěchu odpůrčí žaloby mimo jiné je, aby dlužníkovy úkony (v projednávané věci úkony správce) zkracovaly uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele, tj. žalobce. Tato podmínka v projednávané věci splněna není. Na majetek žalobcova dlužníka byl prohlášen konkurz, takže dohodou, kterou s manželkou úpadce uzavřel správce konkurzní podstaty, nebyl žalobce na možnosti uspokojit svou pohledávku za úpadcem nijak zkrácen. Povinností sprá v ce bylo takovou dohodu uzavřít, případně o vypořádání podat u soudu žalobu, a dosažený výtěžek zpeněžit. To se i stalo, neboť žalovaná zaplatila cenu poloviny nemovitostí, vypořádaných dohodou, na účet konkurzní podstaty. Ke zkrácení uspokojení vymahateln é pohledávky žalobce tím nijak nedošlo, neboť byla-li by např. mezi správcem a žalovanou uzavřena dohoda, podle níž by nemovitosti připadly úpadci, vztahovaly by se účinky konkurzu na tyto nemovitosti v plném rozsahu, tj. byly by v plném rozsahu zpeněženy. Lepší postavení z hlediska uvažované možnosti dosáhnout uspokojení své pohledávky tak žalobce mít nemohl, ať už by o vypořádání SJM úpadce a žalované byla uzavřena dohoda s jakýmkoliv obsahem. Z toho plyne závěr, že dohoda, kterou správce s žalovanou uza v řel, uspokojení vymáhané pohledávky žalobce nijak nezkrátila. I když tedy důvody, na jejichž základě okresní soud odpůrčí žalobu zamítl, správné nejsou, jeho rozhodnutí ve věci samé přesto správné je; proto je odvolací soud potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Po kud jde o výrok o nákladech řízení, odvolací soud sdílí názor žalobce, že v rozhodované věci jsou důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. Spatřuje je v sociálních poměrech žalobce, jehož jediným příjmem je – podle jeho tvrzení – starobní důchod; zejména je však p ostup podle tohoto ustanovení odůvodněn okolnostmi vzniku žalobcovy pohledávky, jak vyplývají z rozsudku Okresního soudu v xxx, sp.zn. 20T 123/2004 ze dne 6.12.2004 – o své finanční prostředky přišel žalobce podvodem, kterého se na něm dopustil ma n žel žalované. Odvolací soud proto výrok o nákladech prvostupňového řízení změnil (§ 220 odst. l o.s.ř.) tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo a stejně rozhodl i o nákladech řízení odvolacího. Závěrem krajský soud dodává, že nepřehlédl opa k ovanou žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků, o níž soud prvého stupně nerozhodl. Vzhledem k tomu však, že žalobce přes tuto žádost poplatek jak ze žaloby, tak i z odvolání na výzvu soudu zaplatil, přičemž poplatky zaplacené před rozhodnutím o o svobození se nevracejí (§ 138 odst. l o.s.ř.), by nemělo žádný praktický význam ukládat okresnímu soudu, aby o této žádosti rozhodl. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v xxx; rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky. V xxx dne 26. dubna 2005