20 Co 324/2009

Plný text

20Co 324/2009 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. KK a soudců Mgr. LP a Mgr. Ing. BN ve věci žalobkyně VV , bytem xxx, zast. JUDr. VŠ, advokátem se sídlem v xxx, proti žalované Obci VS, se sídlem Obecního úřadu xxx, PSČ xxx, zast. JUDr. SK, Ph.D., advokátem se sídlem v xxx, o zdržení se zásahů do výkonu vlastnického práva, k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v N, č.j. 8C 293/2006-161, ze dne 5.8.2009, t a k t o : Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že řízení se nezastavuje. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud zastavil řízení s tím, že věc bude postoupena žalovanému. V odůvodnění uvedl, že soud nemá pravomoc věc projednat a rozhodnout, neboť požadavek žalobkyně na omezení provozu vozidel na veřejně přístupné účelové komunikaci nespadá do oblasti práva soukromého. Tento požadavek lze dle jeho názoru podřídit režimu ustanovení § 7/1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a měl by tak o něm rozhodovat místně příslušný silniční správní úřad. Proti usnesení okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Namítala nesprávné právní posouzení věci. Zdůraznila, že se podanou žalobou domáhá ochrany svého vlastnického práva podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku. Po žalovaném požaduje, aby plnil své zákonné povinnosti vyplývající z tzv. sousedských práv podle § 127 odst. 1 obč. zákoníku. Žalobkyně nesouhlasila s posouzením svého nároku jakožto nároku veřejnoprávní povahy a uvedla, že s ohledem na vymezení procesních subjektů se nemůže stát účastníkem veřejnoprávního řízení dle § 7/1 zákona č. 19/1997 Sb. V oblasti veřejného práva se nikdy nedomůže ochrany svých subjektivních práv. Závěrem žalobkyně navrhla, aby krajský soud usnesení okresního soudu zrušil a aby v řízení bylo pokračováno. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí z podnětu podaného odvolání a shledal odvolání důvodným. Rozhodnutí okresního soudu je založeno na závěru, že soud nemá pravomoc o uplatněném nároku rozhodnout. Pravomocným k projednání věci je silniční správní úřad. Odvolací soud nepovažuje toto hodnocení za správné. Z obsahu žaloby ve znění jejích pozdějších změn lze dovodit, že se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalované zdržet se rušivého jednání při užívání účelové komunikace ve vlastnictví žalované. Takový nárok splňuje požadavky projednatelnosti soudem v občanského soudním řízení, neboť má svůj podklad v ustanovení § 127 odst. 1 obč. zákoníku. Jinými slovy, pravomoc soudu k projednání této věci je dána, neboť jde o spor vyplývající z občanskoprávního vztahu. Pokud jde o to, čeho se žalobkyně v řízení domáhá, je třeba připomenout, že soud obecně není vázán doslovným zněním petitu. Jestliže žalobce formuluje petit své žaloby nevhodně, avšak zároveň tak, že je patrné, jaký nárok uplatňuje, pak je na soudu, aby o návrhu rozhodl v odpovídající podobě, samozřejmě při zachování jeho smyslu. Soud je vázán tím, co žalobce chce, nikoliv tím, jak svůj požadavek vyjádří. V tomto konkrétním případě lze dovodit, že se žalobkyně domáhá toho, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se obtěžování žalobkyně vibracemi způsobenými automobilovým provozem na blíže uvedené komunikaci. Tento nárok učinila žalobkyně předmětem své žaloby a je třeba, aby o něm soud rozhodl. Odvolací soud nemohl přisvědčit ani názoru okresního soudu, že k rozhodnutí o věci je pravomocný silniční správní úřad ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Podle tohoto ustanovení lze totiž řízení o úpravě režimu veřejného přístupu na účelovou komunikaci zahájit jen k návrhu jejího vlastníka. Tím ovšem v daném případě je žalovaný. Citované ustanovení nepamatuje na žádnou jinou osobu, z jejíhož podnětu by mohlo být o úpravě užívání účelové komunikace rozhodnuto. Již z tohoto důvodu nelze dospět k závěru, že o návrhu žalobkyně měl rozhodnout silniční správní orgán. Žalovaný o žádnou úpravu týkající se účelové komunikace nežádá a žalobkyně není k zahájení řízení před správním orgánem procesně legitimována. Citované ustanovení zákona o pozemních komunikacích bylo kodifikováno, jak nutno dovodit z jeho znění, ve prospěch vlastníka účelové komunikace, tj. k ochraně jeho oprávněných zájmů. Není proto možné, aby se vlastník účelové komunikace stal účastníkem silničního správního řízení podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. proti své vůli a aby výsledkem takového správního řízení byla úprava, která je v rozporu s tím, co on sám chce. Žalobkyně se s návrhem na silniční správní orgán úspěšně obrátit nemohla, a proto nelze dovozovat, že silniční orgán je pravomocný o jejím návrhu rozhodnout. Výše uvedené závěry odvolacího soudu samy o sobě neznamenají, že žalobkyně bude v řízení úspěšná. Okresní soud se bude muset v dalším průběhu řízení zabývat otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vyhovění žalobě ve smyslu § 127 odst. 1 obč. zákoníku. Žalobě bude možno vyhovět jen tehdy, podaří-li se žalobkyni prokázat, že ji žalovaný provozem na účelové komunikaci v dosavadním rozsahu obtěžuje nad míru přiměřenou poměrům, případně že tímto provozem ohrožuje výkon jejích práv. Okresní soud posoudí tvrzený vliv provozu po účelové komunikaci na statiku domu žalobkyně. Zvláštní úvahu bude nutno věnovat otázce, zda k narušování statiky domu dochází výlučně vlivem vibrací, či zda se na něm případně nepodílí též špatný technický stav domu. Pokud by tomu tak bylo, pak by zřejmě osud žaloby závisel na vzájemném poměru těchto dvou vlivů. Při hodnocení technického stavu domu bude třeba vycházet z jeho charakteru a z obvyklého stavu, v jakém se podobné nemovitosti na podobných místech nacházejí. Závěrem lze doplnit, že pokud by žalobě bylo vyhověno, má žalovaný jako vlastník komunikace k dispozici prostředky, jak uložené povinnosti dostát. Je to právě vlastník, kdo stanoví místní úpravu provozu na veřejně přístupné účelové komunikaci (§ 77 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V HK dne 18. listopadu 2009 předseda senátu