20 Co 371/2005

Plný text

R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu xxx a soudkyň xxx a xxx ve věci žalobce a) xxx, s.r.o , IČ xxx, b) B.S., r.č. xxx, oba zastoupeni xxx, advokátem, proti žalovaným 1. JUDr. xxx, správci konkurzní podstaty xxx, a 2. xxx, v.o.s , IČ xxx, o neplatnost dražby, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v N ze dne 19. května 2005, č.j. 5C 177/2004-97, t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku pod bodem I m ě n í jen ve výrocích pod body III a IV tak, že ve vztahu mezi žalobci a prvým žalovaným žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem. Jinak se rozsudek okresního soudu p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem částečně zastavil řízení pro částečné zpětvzetí žaloby, a to pokud se žalobci žalobou domáhali určení vlastnictví k jedné ideální polovině nemovitostí zapsaných na LV č. 2223 u Katastrálního úřadu pro xxx kraj, katastrální pracoviště xxx, pro obec a katastrální území xxx /výrok pod bodem I tohoto rozsudku/ a zároveň okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že dobrovolná dražba, jejímž předmětem byl podíl v rozsahu jedné ideální poloviny shora o značených nemovitostí, je neplatná /výrok pod bodem II tohoto rozsudku/. O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že každému ze žalobců uložil povinnost nahradit prvému žalovanému náklady řízení v částce 5.112,- Kč a do tří dnů od právní moci rozsudku /výrok pod bodem III a IV tohoto rozsudku/ a ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal /výrok pod bodem V tohoto rozsudku/. V řízení před okresním soudem bylo prokázáno, že prvý žalovaný jako správ c e konkurzní podstaty sepsal do konkurzní podstaty úpadkyně L.S. mimo jiné i jednu ideální polovinu shora označených nemovitostí. Tuto jednu ideální polovinu předmětných nemovitostí vydražil v dobrovolné veřejné dražbě konané podle zákona č . 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, P.L., když tato dražba se konala na návrh prvého žalovaného a dražebníkem byl druhý žalovaný. Žalobci se pak v řízení domáhali určení neplatnosti této dražby konané dne 16.6.2004 a okresní soud dospěl k tomu závěru, že se řízení na straně žalovaných neúčastní všichni, kteří byli účastni právního vztahu vzniklého při této dobrovolné dražbě. Proto žalobu žalobců zamítl. Výroky o nákladech řízení pak vycházejí z úspěchu účastníků ve věci. Proti tomuto rozsudku vyjma výroku pod bodem I, kterým bylo řízení částečně zastaveno, podali včas odvolání žalobci. Vyjádřili v něm přesvědčení, že jsou aktivně legitimováni k podání žaloby, neboť první žalobce byl účastníkem dražby a oba žalobci jsou dražebními věřiteli. Předmětn á dražba podle žalobců je neplatná pro rozpor se zákonem /§ 22 odst. 1 písm. c) a § 19 odst. 4 zákona o veřejných dražbách/, zejména však proto, že provedení dražby bránilo předkupní právo druhého spoluvlastníka /§ 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách/. Žalobci pak vyjádřili přesvědčení, že pasivně legitimován v tomto řízení je ten, kdo neplatný právní úkon provedl, tedy dražebník – druhý žalovaný. Žaloba proti prvému žalovanému byla žalobci podána proto, že prvý žalovaný jako správce konkurzní podstaty n a kládal s ideální polovinou předmětných nemovitostí nezákonným způsobem, byl to tedy on, kdo porušil předkupní právo druhého spoluvlastníka a na nezákonnosti dražby se podílel dále tím, že smlouvu o dražbě s druhým žalovaným uzavřel podle názoru žalobců neplatně. Žalobci vyjádřili přesvědčení, že je povinností soudu vyslovit neplatnost dražby vždy, když zjistí, že byla provedena nezákonným způsobem a v daném případě postup při provádění dražby nezákonný byl. Ze všech těchto důvodů žalobci navrhli změnu r o zsudku okresního soudu a vyhovění žalobě. Prvý žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobců zdůraznil, že jako správce konkurzní podstaty vyzval dopisem ze dne 11.3.2004 druhého žalovaného jako spoluvlastníka předmětných nemovitostí k součinnosti, ten však na tuto výzvu nereagoval. Proto následně správce konkurzní podstaty uzavřel smlouvu o provedení dražby s druhým žalovaným a prvý žalovaný je přesvědčen o tom, že tak učinil v souladu s § 27 odst. 1, 5, zákona o konkurzu a vyrovnání. Prvý žalovaný v o d volání poukázal i na to, že vlastní dražby se vedle vydražitele P.L. účastnil právě druhý žalobce, nejvyšší podání však učinil právě P.L. I z tohoto důvodu považuje odvolání žalobců za nedůvodné. Navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jak o věcně správného. Krajský soud při svém rozhodnutí vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu, která považuje za správná a úplná. Ostatně žalobci v odvolání ani skutková zjištění okresního soudu nezpochybňují. Pro stručnost proto krajský soud odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu. Krajský soud se zcela ztotožňuje i s právním posouzením věci okresním soudem a za potřebné k věci dodat považuje pouze následující: Podle ustanovení § 24 odst. 3, zákona o veřejných dražbách, může každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby z důvodů v tomto ustanovení uvedených, a toto právo, pokud není uplatněno do tří měsíců ode dne konání dražby, zaniká. Zákon o veřejných dražbách tedy stano v í, kdo je aktivně legitimován k podání takovéto žaloby a neplatnost dražby může být vyslovena jen na návrh některé z těchto aktivně legitimovaných osob a zároveň zákon těmto osobám stanoví prekluzivní lhůtu, v níž musí toto své právo u soudu uplatnit. Kdo je pasivně legitimován zákon nestanoví, z logiky věci však plyne, že je třeba se této neplatnosti dovolat vůči všem osobám, kterých se případné rozhodnutí o tom, že dražba byla neplatná, dotkne. Takovou osobou je nepochybně i vydražitel, který se po uhraz e ní ceny stává vlastníkem předmětu dražby, a to k okamžiku udělení příklepu /§ 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách/. Z uvedeného tedy plyne, že krajský soud shodně jako soud okresní dospěl k tomu závěru, že se tohoto řízení neúčastnili všichni, na jejic h ž právní postavení by mohlo mít případné vyhovění žaloby dopad, tedy zejména vydražitel /srovnej analogicky např. RC 36/88/. Z uvedeného tedy plyne, že krajský soud odvolání žalobců důvodným neshledal. Rozsudek okresního soudu proto vyjma odvoláním nenapadeného výroku pod bodem I jako věcně správný potvrdil /§ 219 o.s.ř./ a změnil jej pouze ve výrocích pod body III a IV, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a prvým žalovaným. To proto, že ač přímo účastníkem tohoto řízení byl J U Dr. F.K. jako správce konkurzní podstaty, ten si vyúčtoval náklady řízení jako kdyby v řízení zastupoval prvého žalovaného jako advokát a okresní soud mu tyto náklady řízení těmito výroky vůči žalobcům přiznal. Jiné náklady řízení než ty, kte r é vyúčtoval s tím, že je zástupcem prvého žalovaného mu nevznikly. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu, pokud jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a prvým žalovaným změnil tak, že žádnému z nich právo na náhradu nákladů ří z ení nepřiznal. Žalovaným, kteří se úspěšně ubránili odvolání žalobců, s jejich odvoláním žádné náklady nevznikly. Krajský soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení /§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř./. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že tento rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Takové dovolání se podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v N k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. V HK dne 20. října 2005