20 Co 53/2004

Plný text

U s n e s e n í Krajský soud v xxxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. K. K. a soudkyň Mgr. L. P. a Mgr. M. N. ve věci nezl. M. K., nar. xxxx , zast. Městským úřadem v xxxx jako opatrovníkem a nezl. D. K., nar. xxxx, zast. Obvodním úřadem xxxx jako opatrovníkem, dětí D. K., nar. xxxx, bytem xxxx, zast. JUDr. M. F., advokátkou, a Ing. T. K., nar. xxxx, bytem xxxx, zast. JUDr. V. H., advokátem, o změnu výchovy nezletilých, k odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v xxxx ze dne 23. září 2003, č.j. P 243/2002-368, t a k t o : Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud v xxxx přenesl příslušnost této opatrovnické věci na Obvodní soud xxxx s tím, že po právní moci usnesení bude věc tomuto soudu postoupena. Uzavřel, že po nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v xxxx ze dne 24.3.2003, č.j. 20Co 111/ 2 003-255 se změnily okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost. Zmíněným rozsudkem totiž byli oba nezletilí svěřeni do výchovy matky, čímž se změnilo jejich bydliště. Okresní soud dovodil, že bude v zájmu nezletilých, aby o nich nadále rozhodoval soud, v jehož obvodu žijí a kde s dětmi i se soudem může operativně pracovat opatrovník. Proti tomuto usnesení se otec v zákonné lhůtě odvolal. Namítl, že ke dni rozhodnutí soudu se fakticky změnilo bydliště pouze nezletilého D., jehož vychovává matka. Naproti tomu nezletilý M. zůstává i přes rozhodnutí krajského soudu v péči otce, když za svůj domov údajně považuje xxxx, tedy prostředí, ve kterém dosud vyrůstal a žije. Uvedl, že nelze předpokládat, že nezletilý M. bude následovat do nového byd l iště matku i svého mladšího sourozence. Dále otec poznamenal, že má k dispozici nové znalecké posudky (z 22.5.2003 a 9.10.2003), z nichž údajně jednoznačně plyne, že samotné vynucené předání nezletilého do výchovy matky je za současné situace proti jeho z á jmům. Z uvedených důvodů otec navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil. V odvolání též otec vznesl námitku soudců odvolacího soudu, a to JUDr. K. K., Mgr. L.P., Mgr. M. N. a Mgr. M. P. Tvrdil, že senát k rajského soudu v tomto složení rozhodoval o svěření nezletilého M. do výchovy matky a dále zamítl návrh otce na nařízení předběžného opatření, aby nezletilý M. byl ponechán v péči otce do konečného rozhodnutí soudu (poté, kdy otec podal nový návr h na svěření nezl. M. do své výchovy). Tvrdil, že soudci se nevypořádali a patrně ani nezabývali stanoviskem nezletilého, navíc již podruhé odvolací soud rozhodl věcně odlišně od rozhodnutí soudu prvého stupně, aniž by otec měl zákonnou možnost podat řádný opravný prostředek proti rozhodnutí krajského soudu. Otec sdílí obavu, že vzhledem k tomu mají uvedení soudci již vytvořen náhled na věc a vyjádřil přesvědčení, že za této situace nemohou ”vydat objektivní rozhodnutí” tedy rozhodnutí ”skutečně v zájm u nezletilého M.”. Navrhl proto, aby bylo vydáno usnesení, že JUDr. K. K., Mgr. L.P., Mgr. M. N. a Mgr. M. P. jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí této věci. Odvolací soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou pod jatosti senátu 20Co Krajského soudu v xxxx. Podle § 15b odst. 1 a 2 o.s.ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkl a du. To neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná. Účelem zmíněného ustanovení § 15b odst. 2 o.s.ř. je zabránit zbytečným průtahům v řízení, aniž by tím došlo k poškození práv účastníků. Zákon stanoví jediné časové omezení, které spočívá v tom, že námitka musí být vznesena před rozhodnutím věci. Námitka podjatosti vznesená kdykoli od zahájení řízení až do rozhodnutí soudu, proti jehož soudci (soudcům) námitka směřuje, tedy podléhá režimu ustanovení § 15b odst. 2 o.s.ř. (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29Odo 714/2002-109). Odvolací soud má za to, že ustanovení § 15b odst. 2 o.s.ř. lze použít i v případech, v nichž jsou věci ze zákona pro j ednávány bez nařízení jednání (viz § 214 odst. 2 o.s.ř.). Bylo by totiž v rozporu s logikou věci, aby v případech tzv. neveřejných zasedání (při nichž jsou odvolacím soudem projednávány jednodušší věci než ty, při kterých je třeba jednání nařizovat – viz u stanovení § 214 odst. 1 o.s.ř.) ustanovení § 15b odst. 2 o.s.ř. neplatilo jen proto, že není třeba ”jednání” nařizovat. Proto je třeba dovodit, že ustanovení § 15b odst. 2 o.s.ř. lze použít ve všech případech, kdy má odvolací soud za to, že námitka podjat o sti není důvodná a je-li vznesena kdykoli od počátku odvolacího řízení až do rozhodnutí věci i v tzv. neveřejném zasedání. V souzené věci uplatnil otec námitku podjatosti senátu krajského soudu v odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně, tedy v okamžiku zahájení odvolacího řízení. Odvolací soud má za to, že námitka není důvodná, proto dospěl k závěru, že v této věci může rozhodnout. Odvolání není důvodné. Obě nezletilé děti byly rozsudkem krajského soudu ze dne 24.3.2003, č.j. 20Co 111/2003-255, který nabyl právní moci dne 22.5.2003, svěřeny do výchovy matky s tím, že otec je povinen na ně platit tam stanovené výživné. Jedná se o rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o osobním stavu, proto je výrok o svěření obou nezl. dětí do výchovy matky závazný pro každého ( § 159a odst. 4 o.s.ř.). Na základě uvedeného rozhodnutí soudu mají tedy obě nezletilé děti bydliště u matky, (tj. v obvodu Obvodního soudu xxxx). Je proto třeba uzavřít, že po právní moci rozsudku se změnily okolnosti, podl e nichž soud posuzuje místní příslušnost ( § 177 odst. 2 v souvislosti s § 88 o.s.ř.). Je nepochybně v zájmu nezletilých, aby další řízení o nich probíhala u toho soudu, v jehož obvodu mají na základě zmíněného soudního rozhodnutí bydliště (a tudíž se před p okládá, že v tomto obvodu budou obě děti dříve či později fakticky bydlet). Pokud se tak dosud nestalo a nezletilý M. je i nadále v péči otce a žije s ním v xxxx, jde o protiprávní stav. Soudu je z úřední povinnosti známo, že otci byla již uložena p okuta za nepředání nezletilého M. do výchovy matky, přesto otec pravomocné rozhodnutí soudu dosud neakceptoval a stále prodlužuje nezákonné setrvávání nezletilého M. v jeho péči. Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení okresního soudu je správné, proto bylo ve smyslu § 219 v souvislosti s § 223 o.s.ř. potvrzeno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V xxxx dne 30. dubna 2004