21 CO 10/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a Mgr. Naděždy Vaňurové ve věci zástavního věřitele: osobní údaje zástavního věřitele bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , PSČ obec proti zástavním dlužníkům: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni jméno příjmení bytem adresa o nařízení soudního prodeje zástavy k odvolání zástavního věřitele a 1. zástavního dlužníka proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. 8. 2021 č. j. 7C 40/2021-73

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II. Ve vztahu mezi zástavním věřitelem a zástavní dlužnicí č. 2 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Okresní soud v záhlaví uvedeným usnesením nařídil prodej zástavy ve vlastnictví zástavního dlužníka [jméno] [příjmení], tj. podílu o velikosti ¼ pozemku parc. [číslo] zapsaného na LV [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] pro obec a k. ú. [obec] a podílů o velikosti ½ pozemku parc. č. st. [číslo], ½ pozemku parc. č. st. [číslo], ½ pozemku parc. č. st. [číslo], ½ pozemku parc. [číslo] tj. nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] pro obec a k. ú. [obec], to vše za účelem uspokojení pohledávky zástavního věřitele [jméno] [příjmení] ve výši 1 096 221,90 Kč (výrok I), dále zamítl žalobu ve vztahu mezi zástavním věřitelem [jméno] [příjmení] a zástavní dlužnicí [jméno] [příjmení] (výrok II) a rozhodl, že ve vztahu mezi zástavním věřitelem [jméno] [příjmení] a zástavní dlužnicí [jméno] [příjmení] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Zástavní věřitel se podanou žalobou domáhal nařízení prodeje podílů zastavených nemovitostí ve vlastnictví zástavního dlužníka [jméno] [příjmení], které jsou specifikovány ve výroku usnesení, a to k uspokojení pohledávky za obligačními a dle výpisu z katastru nemovitostí současně i zástavními dlužníky [jméno] a [jméno] [příjmení] vzniklé na základě úvěrové smlouvy. Zástavní dlužník č. 1 se k věci nevyjádřil, zástavní dlužnice č. 2 se žalobou nesouhlasila s poukazem na průběh insolvenčního řízení, které bylo proti ní vedeno u [název soudu]. Na základě provedených listinných důkazů vzal okresní soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem zástavního věřitele a zástavními dlužníky byla dne 26. 8. 2005 uzavřena smlouva o hypotečním úvěru a zástavní smlouva na předmětné nemovitosti. Manželství zástavních dlužníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 1. 2009 čj. 3 C 129/2008-18, který nabyl právní moci dne 27. 1. 2009. V insolvenčním řízení vedeném u [název soudu] sp. zn. [insolvenční spisová značka] ve věci dlužnice [jméno] [příjmení] byl zjištěn úpadek a na majetek dlužnice byl prohlášen konkurz. Do soupisu majetkové podstaty byly mimo jiné zahrnuty nemovité věci – ideální podíl o velikosti ¼ celku nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec] a ideální podíl o velikosti ½ celku nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a kat. území [obec]. I když na uvedených listech vlastnictví jsou nemovité věci zapsány jako společné jmění [jméno] a [jméno] [příjmení], fakticky se nemovitosti nacházely v podílovém spoluvlastnictví dlužníků, neboť do tří let od zániku společného jmění manželů (společné jmění manželů zaniklo ke dni 27. 1. 2009, tříletá lhůta uplynula 29. 1. 2012) nedošlo k uzavření dohody a ani jedním z bývalých manželů nebyla podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů. K vypořádání společného jmění tedy došlo zákonnou fikcí, kdy každý z bývalých manželů po 29. 1. 2012 vlastnil ideální ½ nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] a ideální ¼ nemovité věci zapsané na [list vlastnictví], vše v kat. území [obec]. Ideální podíly nemovitých věcí ve vlastnictví zástavní dlužnice [jméno] [příjmení] (tj. ¼ nemovité věci zapsané na [list vlastnictví] a ½ nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví]) byly v rámci insolvenčního řízení zpeněženy, když usnesením soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] na ně byl udělen příklep. V rámci insolvenčního řízení byla pohledávka zjištěna do výše 1 198 678,25 Kč; v této výši zástavní dlužnice č. 2 pohledávku zástavního věřitele uznala. Zástavní věřitel doložil smlouvou o úvěru a zprávou [právnická osoba] zajištěnou pohledávku, smlouvou o zřízení zástavního práva a výpisem z katastru nemovitostí existenci zástavního práva k zástavě, rozsudkem zdejšího soudu jakož i usnesením o udělení příklepu a soupisem majetkové podstaty dlužnice [jméno] [příjmení], že zástavní dlužník je vlastníkem shora citovaných ideálních podílů zástavy. Okresní soud proto ve vztahu k [jméno] [příjmení] rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I/usnesení. Vzhledem k tomu, že ke dni podání žaloby nebyly podíly na předmětných nemovitostech ve vlastnictví zástavní dlužnice č. 2 (viz shora citované usnesení o příklepu), byla ve vztahu k ní žaloba zamítnuta. Co se týká náhrady nákladů řízení, okresní soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. sp. zn.

I. ÚS 2246/17, příp. sp. zn.

III. ÚS 68/16) v první fázi soudního prodeje zástavy o nákladech řízení mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem č. 1 nerozhodoval. Naproti tomu řízení ve vztahu k zástavní dlužnici č. 2 tímto usnesením končí, soud ve vztahu mezi ní a zástavním věřitelem rozhodoval o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Právo na náhradu nákladů řízení podle úspěchu ve věci přísluší zástavní dlužnici č. 2, která se však tohoto práva vzdala a okresní soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III usnesení. Proti tomuto usnesení podali včas odvolání zástavní věřitel a zástavní dlužník č.

1. Zástavní věřitel svým odvoláním napadal výrok pod bodem II/ předmětného usnesení, kterým byla zamítnuta žaloba proti zástavní dlužnici č.

2. Namítal, že oba zástavní dlužníci platně a účinně uzavřeli úvěrovou smlouvu a smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem a do dnešního dne jsou v katastru nemovitostí evidováni jako spoluvlastníci nemovitých věcí ve společném jmění manželů. Měl za to, že není důvod k zamítnutí žaloby ve vztahu k zástavní dlužnici č.

2. Vycházel-li zástavní věřitel z údajů zapsaných v katastru nemovitostí, nemůže být nesoulad mezi skutečným a zapsaným stavem kladen k jeho tíži, když ani zástavní dlužnice č. 2 v průběhu řízení netvrdila, že již není vlastníkem dotčených nemovitostí, resp. spoluvlastnických podílů. Zástavní věřitel v souladu s ustanovením § 358 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“) doložil existenci pohledávky, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, přičemž z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že jako vlastníci předmětných nemovitostí jsou zapsáni oba zástavní dlužníci. Výrok II/ usnesení nebyl ani řádně odůvodněn, když v něm absentují jakékoliv úvahy ve vztahu k právnímu posouzení nesouladu stavu zapsaného v katastru nemovitostí se stavem skutečným a vlivu této skutečnosti na rozhodnutí ve věci. Zástavní věřitel proto navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí okresního soudu změnil a nařídil soudní prodej zástavy i ve vztahu k zástavní dlužnici č. 2, případně aby rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zástavní dlužník č. 1 ve svém odvolání namítal nepřesnost údajů s tím, že zástavní věřitel uplatňuje pohledávku ve výši 1 190 000 Kč; z úvěru ve výši 850 000 Kč od [právnická osoba] [právnická osoba] však bylo čerpáno pouze 650 000 Kč. Prodej podílu v rozsahu ½ nemovitostí nepostačuje k úhradě pohledávky. Navrhl, aby usnesení okresního soudu bylo zrušeno. Zástavní věřitel ve svém vyjádření k odvolání zástavního dlužníka č. 1 poukázal na skutečnost, že odvolání nesplňuje obligatorní náležitosti ve smyslu § 205 o.s.ř., a přestože dle ust. § 38 z.ř.s. platí, že rozhodnutí lze přezkoumat i tehdy, nebyl-li v odvolání ani přes výzvu uplatněn odvolací důvod, mělo být postupováno dle § 43 odst. 2 o.s.ř. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, a dospěl k závěru, že je věcně správné. Krajský soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, neboť je z hlediska řešené problematiky považuje za úplné a správné. Pouze vzhledem k odvolacím námitkám uvádí: Podle § 149 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Podle § 150 odst. 4 obč. zák. nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných. Podle § 167 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenční zákon – dále jen„ InsZ“) zpeněžením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty v insolvenčním řízení zaniká zajištění pohledávky zajištěného věřitele, a to i v případě, že nepodal přihlášku své pohledávky. Dle § 980 odst. 2 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. V daném případě bylo zjištěno, že manželství zástavních dlužníků bylo rozvedeno. Společné jmění manželů zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství ke dni 27. 1. 2009, tj. za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Protože do tří let od právní moci rozsudku o rozvodu nedošlo k vypořádání zaniklého společného jmění manželů dohodou ani nebyl podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, nastala ve smyslu § 150 odst. 4 obč. zák. tzv. zákonná fikce vypořádání, podle které o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Uvedená tříletá lhůta uplynula dnem 27. 1. 2012; tímto dnem se společné jmění manželů – zástavních dlužníků změnilo na jejich podílové spoluvlastnictví, a to bez ohledu na skutečnost, že do současné doby nedošlo ke změně zápisu v katastru nemovitostí. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že princip materiální publicity zakotvený nyní v ustanovení § 980 odst. 2 o.z. nepůsobí absolutně, ale jde o vyvratitelnou právní domněnku a zákonodárce zde dává možnost namítat nesoulad skutečného stavu se zápisem v katastru nemovitostí, takový nesoulad prokázat a vyvrácením této domněnky se domoci práva navzdory zápisu v katastru nemovitostí. V insolvenčním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] na majetek zástavní dlužnice č. 2 tak byl do soupisu majetkové podstaty správně zahrnut 50% podíl nemovitostí, které byly zapsány jako společné jmění manželů – zástavních dlužníků na LV [číslo] pro obec a k. ú. [obec]. Ideální podíly nemovitých věcí ve vlastnictví zástavní dlužnice [jméno] [příjmení] (konkrétně ¼ nemovité věci zapsané na [list vlastnictví] a ½ nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví]) byly v rámci insolvenčního řízení zpeněženy, když na ně byl usnesením soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] udělen příklep, čímž v souladu s ustanovením § 167 odst. 4 InsZ došlo ve vztahu k uvedeným podílům na nemovitostech a ve vztahu k zástavní dlužnici č. 2 k zániku zástavního práva. Uvedené skutečnosti musely být žalobci známy, neboť nejen že se jako zástavní věřitel insolvenčního řízení na majetek zástavní dlužnice č. 2 účastnil, ale příklep na uvedené nemovitosti, resp. na podíly v podílovém spoluvlastnictví zástavní dlužnice č. 2 byl udělen jako vydražiteli právě žalobci. Žalobce tak již v době podání předmětné žaloby na nařízení soudního prodeje zástavy nemohl být v dobré víře ve správnost zápisu v katastru nemovitostí. Pokud jde o námitky zástavního věřitele, je třeba uvést, že v řízení o soudním prodeji zástavy upraveném v ust. § 354 a násl. z.ř.s., zejména v ust. § 358 odst. 1 z.ř.s. musí zástavní věřitel doložit zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Všechny tyto skutečnosti zástavní věřitel nejen že tvrdil v návrhu, ale řádně je doložil listinami správně hodnocenými okresním soudem. Z ustanovení § 358 z.ř.s. vyplývá, že soud při rozhodování o nařízení prodeje zástavy k žádným jiným než v něm uvedeným skutečnostem nepřihlíží. Proto nemohl přihlédnout ani k námitkám zástavního dlužníka č. 1 ohledně výše zajištěné pohledávky či míry jejího uspokojení z prodeje nemovitosti; tyto námitky může zástavní dlužník č. 1 případně uplatnit ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy pokud bude zástavním věřitelem návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podán, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017 sp. zn. 21 Cdo 277/2017). Odvolací soud z výše uvedených důvodů usnesení okresního soudu jako správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). O nákladech odvolacího řízení, kterým řízení mezi zástavním věřitelem a zástavní dlužnicí č. 2 zcela končí, bylo rozhodnuto dle § 224 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci úspěšné zástavní dlužnici č. 2 žádné náklady spojené s odvolacím řízením nevznikly. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem č. 1 bude rozhodnuto v řízení o výkon tohoto rozhodnutí (nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 28/14 a ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. II. ÚS 114/06).