21 Co 100/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vypořádání společného jmění manželů k odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. listopadu 2024 č.j. 13 C 35/2022- Anonymizováno

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že ze zaniklého společného jmění manželů (SJM) se do výhradního vlastnictví žalovaného přikazují následující movité věci: a/ osobní automobil Audi A6, registrační značka , SPZ, , b/ osobní automobil Renault typ Megane kabriolet, registrační značka , SPZ, , c/ osobní automobil Škoda Felicia registrační značka , SPZ, , d/ motocykl tov. Zn. Jawa registrační značka , SPZ, , e/ motocykl Yamaha V– Max, registrační značka , SPZ, , f/ motocykl Ural se sajdkárou typ M 62, RZ , SPZ, , g/ motocykl TERROT H 350 HST, h/ torzo mopedu tov. Zn. Stadion S 11 (výrok I), ze zaniklého SJM se do výhradního vlastnictví žalovaného přikazuje zůstatek na účtu penzijního fondu , právnická osoba, . ve výši 219 988 Kč a zůstatek na účtu u , právnická osoba, ., číslo , č. účtu, ve výši 13 963 Kč (výrok II), ze zaniklého SJM se do výhradního vlastnictví žalobkyně přikazuje zůstatek na účtu u , právnická osoba, ., číslo , č. účtu, ve výši 146 944 Kč a zůstatek na účtu u penzijního fondu , právnická osoba, ., ve výši 161 349 Kč (výrok III), žalovaný je povinen vyplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 125 579 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok IV), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V), žalobkyni se ukládá zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou na náhradě nákladů řízení částku 18 222 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V) a žalovanému se ukládá zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou na náhradě nákladů řízení částku 18 222 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII).

2. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci, a to žalobkyně výslovně do jeho výroku II a IV a žalovaný výslovně jen do jeho výroku IV.

3. Žalobkyně v odvolání namítala, že okresní soud nevypořádal finanční prostředky na bankovním účtu žalovaného č. , č. účtu, u , právnická osoba, ., které jim byly před zánikem manželství, v době od 8.4.2019 do 16.6.2020 postupně vybrány v celkové částce 365.000 Kč (tj. 80.000 Kč dne 8.4.2019, 20.000 Kč dne 8.4.2019, 20.000 Kč dne 26.7.2019, 25.000 Kč dne 24.2.2020, 40.000 Kč dne 28.2.2020, 30.000 Kč dne 9.3.2020, 50.000 Kč dne 10.3.2020, 50.000 Kč dne 11.3.2020, 30.000 Kč dne 11.5.2020 a 20.000 Kč dne 16.6.2020). Tyto peníze totiž nebyly spotřebovány ve prospěch rodiny, resp. obou manželů a které přesahují míru běžných potřeb rodiny. Nepřihlédl k tomu, že žalovaný tehdy měl příjem cca 40.000 Kč měsíčně oproti jejímu příjmu jen 20.000 Kč měsíčně, ani k tomu, že spolu od 1.1.2019 společně nehospodařili ani nebydleli, žalovaný opustil společnou domácnost a o obě děti nadále pečovala jen ona, tj. neměla na rozdíl od žalovaného možnost si vytvořit v té době úspory a ty pak použít jen pro svoji potřebu. Přesto zůstatek na jejím účtu ke dni zániku SJM činil 146.964 Kč, zatímco u žalovaného jen 13.963 Kč. Navrhla proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovanému dále přikáže finanční prostředky 365.000 Kč a uloží mu zaplatit žalobkyni vypořádací podíl 320.569 Kč.

4. Žalovaný v odvolání namítal, že žalobkyně se vůči němu chovala po celou dobu manželství s cílem získat co nejvyšší majetkový prospěch, např. už jen tím, že se ze SJM vždy investovalo jen do jejího výlučného majetku. Rovněž v průběhu řízení vůči němu postupovala nemravně a bezohledně, když proti sobě postavila sotva dospělou dceru a otce a narušila jejich vzájemnou důvěru. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

5. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně pak žalovaný uvedl, že za 100.000 Kč vybraných z účtu dne 8.4.2019 koupil motocykl YAMAHA, který byl předmětem vypořádání SJM a byl mu přikázán napadeným rozsudkem. Dále uvedl, že 27.5.2021 vložil na svůj účet dříve vybraných 170.000 Kč, aby téhož dne zaplatil každému ze svých dětí dlužné výživné 100.000 Kč. Zbytek vybraných peněz spotřeboval pro svoji potřebu.

6. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání je v obou případech přípustné (§ 201 o.s.ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o.s.ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o.s.ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.).

7. Doplnil dokazování 1/ rozsudkem okresního soudu ze dne 1.6.2021 č.j. , spisová značka, o rozvodu manželství účastníků, s doložku právní moci k témuž dni, 2/ protokolem z rozvodového jednání 1.6.2021, v němž oba manželé shodně uvedli, že spolu nežijí od počátku roku 2019, 3/ rozsudkem okresního soudu ze dne 30.3.2021 č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci 23.4.2021 a jímž byla schválena dohoda rodičů, dle níž nezletilé děti účastníků , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, byly svěřeny pro dobu před i po rozvodu manželství do péče matky (žalobkyně) a otec (žalovaný) se zavázal platit od 1.4.2021 výživné na dceru 7.000 Kč měsíčně a na syna 6.000 Kč měsíčně a současně se každému z nich zavázal zaplatit dluh na výživném 100.000 Kč za dobu od 1.4.2019 do 31.3.2021 do 2 měsíců od právní moci rozsudku, přičemž v té době činil průměrný měsíční čistý příjem u otce 40 až 42.000 Kč a u matky 22 až 24.000 Kč, 4/ protokolem z opatrovnického jednání 20.10.2020, v němž otec uvedl, že se od rodiny odstěhoval v dubnu 2019, 5/ kupní smlouvou o koupi motocyklu YAMAHA žalovaným a dokladem o zaplacení kupní ceny 90.000 Kč dne 11.4.2019, 6/ doklady o koupi a/ pneumatik na motocykl v ceně 5.674 Kč dne 15.4.2019, b/ helmy pro dceru za 1.900 Kč dne 18.4.2019, c/ helmy pro syna za 1.000 Kč dne 2.5.2019 a d/ testace motocyklu za 9.600 Kč dne 25.11.2019 a 7/ potvrzením , právnická osoba, o tom, že žalovaný na účet č. , č. účtu, dne 27.5.2021 vložil 170.000 Kč a následně týž den zaplatil na účet každého ze svých dětí 100.000 Kč (tj. celkem 200.000 Kč).

8. Poté krajský soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení, aniž by byl vázán rozsahem odvolání, ve všech jeho výrocích, jež jsou na sobě závislé, neboť se všechny týkají vypořádání SJM (§ 212 písm. c/ o.s.ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.). Žádné odvolání neshledal opodstatněné.

9. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž provedl vypořádání zaniklého SJM ve smyslu § 740 ve spojení s § 709, § 710 a § 742 o.z. (proti čemuž ani žádný z účastníků v odvolání ničeho nenamítal), vyjma jeho úvah o zohlednění, resp. vypořádání finančních prostředků na bankovním účtu žalovaného č. , č. účtu, které jím byly před zánikem manželství, v době od 8.4.2019 do 16.6.2020 postupně vybrány v celkové částce 365.000 Kč. Jen s touto výjimkou může jinak krajský soud plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že k jeho doplnění, upřesnění a k odvolacím námitkám účastníků dodává následující.

10. Prostředky tvořící společné jmění manželů může každý z manželů vybírat z účtu a používat pro běžnou spotřebu. Proto při vypořádání společného jmění manželů soudem nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z účtu, na němž byly uloženy úspory manželů, a spotřebovány za trvání manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno v rozporu s 714 odst. 1 o.z., resp. § 145 odst. 2 obč. zák. Jde tedy o posouzení toho, zda nakládání s majetkem v konkrétním případě běžnou záležitost, resp. obvyklou správu majetku ve společném jmění manželů. Na to, zda právní jednání manžela je obvyklou správou majetku ve společném jmění manželů, či ji přesahuje, je třeba usuzovat z konkrétních majetkových poměrů manželů, je však třeba přihlížet i k obecným zvyklostem. Toho manžela, který finanční prostředky z účtu u peněžního ústavu vybere, tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. V případě, že takto získané částky spotřeboval pro sebe či způsobem, který nepředstavuje uspokojování potřeb rodiny a je v souladu s institutem společného jmění manželů, případně tuto částku nespotřeboval a ke dni zániku společného jmění manželů jí disponoval, je třeba ji vypořádat jako součást společného jmění manželů. Druhý z manželů, který se vypořádání těchto prostředků domáhá, nenese důkazní břemeno ohledně tvrzení, že předmětná částka nebyla ke dni zániku společného jmění manželů spotřebována. Jeho břemeno tvrzení a důkazní břemeno se v daném směru omezuje na prokázání, že taková částka byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu u peněžního ústavu vybrána, případně na vyjádření souhlasu či nesouhlasu při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými finančními prostředky naloženo (viz dlouhodobě ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dle jeho rozsudků ze dne 26.2.2014 sp.zn. 22 Cdo 1683/2013, ze dne 24.5.2018 sp.zn. 22 Cdo 1027/2018 nebo ze dne 30.10.2013 sp.zn. 22 Cdo 3128/2013, jež sice byly vydány v právních poměrech dle zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák. účinného do 31.12.2013, ale jejichž právní závěry jsou plně použitelné i v režimu zákona č. 89/2012 Sb., o.z. účinného od 1.1.2014).

11. Z tohoto pohledu krajský soud souhlasí s odvoláním žalobkyně v tom, že peněžní prostředky vybrané žalovaným v době od 8.4.2019 do 16.6.2020 v celkové částce 365.000 Kč (tj. 80.000 Kč dne 8.4.2019, 20.000 Kč dne 8.4.2019, 20.000 Kč dne 26.7.2019, 25.000 Kč dne 24.2.2020, 40.000 Kč dne 28.2.2020, 30.000 Kč dne 9.3.2020, 50.000 Kč dne 10.3.2020, 50.000 Kč dne 11.3.2020, 30.000 Kč dne 11.5.2020 a 20.000 Kč dne 16.6.2020) z jeho bankovního účtu č. , č. účtu, nebylo možno ke dni rozhodování okresního soudu, resp. ke dni vydání napadeného rozsudku bez dalšího považovat za peněžní prostředky vynaložené žalovaným pro potřeby rodiny či spotřebované pro vlastní potřebu (jak ale okresní soud nesprávně uvažoval). I kdyby tomu tak bylo, nebyl by to dle uvedené judikatury důvod pro disparitu (jak opět nesprávně uvažoval okresní soud), nýbrž pro jejich přikázání žalovanému a promítnutí této skutečnosti do výpočtu vypořádacího podílu.

12. K tomuto závěru vede krajský soud doplněné dokazování v odvolacím řízení, resp. u odvolacího jednání. U něj vyšlo najevo, že v té době spolu sice manželé už společně nežili ani nehospodařili, nicméně stalo se tak z důvodu, kdy se žalovaný nejpozději 1.4.2019 odstěhoval ze společné domácnosti ke svojí matce a měl nadále minimální životní náklady, zatímco žalobkyně ve společné domácnosti i nadále setrvala a pečovala o 2 nezletilé děti účastníků. Krajský soud proto nesouhlasí s tímto skutkovými a právním závěrem okresního soudu uvedeným v bodech 44 až 46 odůvodnění napadeného rozsudku, neboť výše výběrů a jejich četnost v době těsně před zánikem manželství 1.6.2021 neodpovídala běžným poměrům manželů, zejména pak relativně nižším příjmům ze zaměstnání u žalobkyně a průměrným u žalovaného, resp. i rozdílu mezi nimi, kde příjem žalovaného byl dvojnásobný. V řízení přitom nevyšlo najevo (nebylo nikým tvrzeno), že by některý z manželů měl jiný, nezanedbatelný příjem z jiné, než závislé činnosti, resp. ze zaměstnání.

13. Právě z těchto důvodů (o nichž okresní soud bez dostatečných skutkových zjištění v právní rovině uvažoval nesprávně) krajský soud v průběhu odvolacího řízení nejprve provedl dokazování týkající se poměrů účastníků v době zániku manželství, resp. od 1.4.2019 do 1.6.2021. V návaznosti na to pak vyzval žalovaného k vysvětlení žalobkyní namítaných výběrů z jeho účtu, což žalovaný učinil v doplněném vyjádření předloženém u odvolacího jednání včetně důkazů k němu. Takové doplnění tvrzení a dokazování v odvolacím řízení bylo přípustné a nevymykající se režimu neúplné apelace v něm, neboť okresní soud k tomu žádné dokazování nevedl, ačkoliv už v řízení před ním bylo žalobkyní konkrétním způsobem navrhováno a stejně tak ani nepoučil a nevyzval žalovaného k doplnění tvrzení a důkazů ohledně žalobkyní namítaných výběrů (viz § 205a písm. d/, § 212a odst. 3, § 213 odst. 4 a § 213b o.s.ř.).

14. Po doplněném dokazování v tomto směru ovšem krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný prokázal spotřebování žalobkyní namítaných výběrů ve prospěch SJM, tj. obou manželů, resp. celé rodiny. Žalovaný zde prokázal jednak zaplacení kupní ceny 90.000 Kč za motocykl YAMAHA (který byl předmětem vypořádání SJM dle výroku I písm. e/ napadeného rozsudku), včetně dalších výdajů cca 20.000 Kč za pneumatiky na něj, testování a motorkářské potřeby pro děti (v dubnu až listopadu 2019) a jednak zaplacení 100.000 Kč každému svému dítěti 27.5.2021 na dlužném výživném dle opatrovnického rozsudku za dobu od 1.4.2019 do 31.3.2021 (ve prospěch žalovaného věrohodně vyznívá, že nejprve postupně vybírané peníze ze svého účtu na něj později 27.5.2021 opět vložil v částce 170.000 Kč tak, aby mohl téhož dne zaplatit celkové dlužné výživné na děti 200.000 Kč). Jinak řečeno, žalovaný prokázal, že z částky 365.000 Kč vybrané ze svého účtu v době od 8.4.2019 do 16.6.2020 spotřeboval nejméně 310.000 Kč ve prospěch obou manželů, resp. uspokojení potřeb celé rodiny za trvání SJM. V případě zbytku této částky 55.000 Kč krajský soud vzhledem k její nízké výši i časovému období cca 14 měsíců (v nichž byla postupně vybrána) uvěřil žalovanému v tom, že ji mohl spotřebovat pro svoji potřebu, tj. k uspokojení základních životních potřeb v režimu ukončeného společného hospodaření s žalobkyní. S ohledem na právě uvedené krajský soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, resp. není důvod k tomu, aby jí namítané vybrané finanční prostředky 365.000 Kč byly v režimu vypořádání SJM přikázány žalovanému a to v její prospěch zohledněno ve vypořádacím podílu.

15. Jen pro úplnost krajský soud dodává, že dle aktuální judikatury smyslem vypořádání SJM není provést tzv. vyúčtovací spor mezi manžely směřující hluboko do minulosti (viz nejen už okresním soudem správně zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2022 sp.zn. 22 Cdo 1848/2021, ale i jeho navazující usnesení ze dne 17.10.2023 sp.zn. 22 Cdo 1429/2023 a ze dne 23.10.2023 sp.zn. 22 Cdo 1860/2022). Z těchto důvodů se krajský soud ve výsledku zabýval jen případným zohledněním plateb v době blízké zániku manželství, resp. od 1.4.2019 do 1.6.2021, jak konečně i žalobkyně namítala v odvolání.

16. Konečně k odvolání žalovaného krajský soud neshledal sebemenší podmínky pro zcela výjimečné stanovení disparity vypořádacího podílu v jeho prospěch tj. odklon od principu rovnosti podílů účastníků a modifikaci jeho výše ve prospěch některého z nich s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.7.2014 sp.zn. 22 Cdo 1488/2013 nebo jeho usnesení ze dne 21.11.2018 sp.zn. 22 Cdo 2362/2018). Vnosy ze SJM do výlučného majetku žalobkyně byly ve prospěch žalovaného už jednou zohledněny postupem dle § 742 odst. 1 písm. b/ o.z. při výpočtu vypořádacího podílu okresním soudem, tj. nemohou proto být zohledněny duplicitně při stanovení disparity. K procesnímu chování žalobkyně v průběhu tohoto řízení (mimo manželství) pak lze přihlížet jen při rozhodování o nákladech řízení dle § 150 o.s.ř., nikoliv však při rozhodování věci samé. Důvod pro disparitu vypořádacího podílu proto nemůže být založen tím, že žalobkyně v průběhu řízení, v rámci dokazování navrhla a soud provedl důkaz výslechem dcery účastníků.

17. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud po doplněném dokazování podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil (byť částečně z jiných důvodů, než uvažovaných okresním soudem).

18. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že oba účastníci se jich u odvolacího jednání výslovně vzdali (přičemž řízení o vypořádání SJM je, stejně jako řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví řízením, v němž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky a soud není vázán jejich návrhy, tj. pak se jeví jako spravedlivé, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody dle § 142 odst. 3 o.s.ř., příp. by došlo k zamítnutí žaloby, apod. - srov. analogicky stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13.9.2023 sp.zn. Pl. ÚS – st. 59/23 nebo jeho nálezy ze dne 5.4.2022 sp.zn. IV. ÚS 404/22 či ze dne 2.11.2021 sp.zn. I. ÚS 3202/20 týkající se vypořádání podílového spoluvlastnictví nebo i výslovně jeho usnesení ze dne 10.1.2023 sp.zn. IV. ÚS 2612/22 či ze dne 28.2.2023 sp.zn. III. ÚS 164/23 přijaté výslovně v řízení o vypořádání SJM).