21 CO 119/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců Mgr. Naděždy Vaňurové a JUDr. Jiřího Petržálka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 276 298 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 2021 čj. 17C 155/2018-274 Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

1. Okresní soud shora citovaným rozsudkem, vydaným jako rozsudek mezitímní, rozhodl, že žaloba je co do základu důvodná s tím, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.

2. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 276 298 Kč jako nároku na náhradu toho, co jeho právní předchůdce [název] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) plnil osobě poškozené za žalovaného jako označeného škůdce dopravní nehody. Žalobce tvrdil, že 19. 8. 2015 způsobil žalovaný vozidlem značky VW Golf, jehož byl též provozovatelem, a které v době nehody řídil, škodu na vozidle značky Hyundai IX35, které řídila paní [jméno] [příjmení]. Žalovaný se žalobě bránil tím, že dopravní nehodu nezpůsobil, věc nebyla řádně prošetřena ani Policií ČR ani v přestupkovém řízení. Tvrdil, že příčinou vzniku dopravní nehody mohla být prasklá pneumatika na jeho vozidle, když tuto skutečnost Policie vůbec nezavedla do protokolu a přitom paní [příjmení] potvrdila, že o této skutečnosti mluvil žalovaný po převozu do nemocnice. Kromě toho ke střetu vozidel došlo v jízdním pruhu žalovaného, takže k nehodovému ději nemohlo dojít tak, jak popsal ustanovený znalec. Vzhledem k obraně žalovaného, že není viníkem dopravní nehody a předchůdce žalobce [příjmení] tedy měl plnit poškozené [příjmení] nedůvodně, okresní soud primárně řešil odpovědnost žalovaného za porušení právní povinnosti, příčinnou souvislost se vzniklou škodou a vznik škody. Vycházel z ust. § 2910, § 2927 a § 2932 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalovaný v rámci své obrany v prvé řadě tvrdil, že v době dopravní nehody, ještě nebyl vlastníkem vozidla, se kterým havaroval, neboť ho ještě neměl„ přepsané na magistrátu“ a zákonné pojištění bylo uhrazeno původním vlastníkem panem [příjmení], který pojistku měl. Tato námitka, dle okresního soudu, byla vyvrácena kupní smlouvou ke škodícímu vozidlu uloženou ve správním spise. Z ní vyplývá, že byla uzavřena dne 14. 8. 2015, jako prodávající je označen [jméno] [příjmení] a jako kupující žalovaný. K předání vozidla došlo, žalovaný jej držel a způsobil s ním po koupi, konkrétně dne 19. 8. 2015, dopravní nehodu. Je přitom nerozhodné, zda již bylo vozidlo„ přepsáno“ na magistrátu, neboť otázka vlastnictví vozidla je dána občanským zákoníkem a registr vozidel je toliko evidencí, jejíž záznamy ještě samy o sobě nevypovídají ničeho o vlastníkovi vozidla. Nabytí vlastnického práva k vozidlu tedy není vázáno ve smyslu ust. § 1102 o.z. na zápis do registru silničních vozidel (k tomu okresní soud odkázal např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 614/2009 či 22 Cdo 5330/2015). Žalovaný se tedy stal na základě kupní smlouvy vlastníkem vozidla a jeho povinností po uzavření kupní smlouvy bylo ihned sjednat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, jak vyplývá z ust. § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. K námitce, že žalovaný není viníkem dopravní nehody, nehoda nebyla řádně vyšetřena a k nehodě mohlo dojít z důvodu technické závady na vozidle žalovaného, okresní soud provedl obšírné dokazování. Zopakoval veškeré výpovědi osob, jež byly slyšeny v přestupkovém řízení, provedl důkaz vyšetřovacím a správním spisem a zadal k otázce zavinění dopravní nehody odborný znalecký posudek. Uzavřel, že výpovědi poškozené [příjmení], svědka [jméno] a vyšetřovatele prap. [příjmení], v návaznosti na fotodokumentaci pořízenou na místě dopravní nehody dávají jasný obrázek o skutkovém ději. Výpověď svědka [příjmení] v návaznosti na výpověď svědka [příjmení] hodnotil jako nevěrohodnou. V rámci tohoto hodnocení zdůraznil, že svědek [příjmení] sám uvedl, že u žádné nehody s panem [příjmení] nebyl. Okresní soud na základě provedených důkazů uzavřel, že k dopravní nehodě došlo dne 19. 8. 2015 ve 13:40 hodin na silnici II. třídy [číslo] ve vzdálenosti cca 1 km za obcí [obec] ve směru k obci [obec], a to tím, že žalovaný jako řidič vozidla zn. VW Golf, jedoucí ve směru na [územní celek], nepřizpůsobil rychlost a způsob jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a povětrnostním podmínkám a při výjezdu z levotočivé zatáčky dostal smyk, kdy následně přejel do protisměrného pruhu, kde se čelně střetl s vozidlem zn. Hyundai IX 35, které jelo ve směru od [územní celek] do [územní celek], a které řídila paní [příjmení]. Při nehodě nedošlo ke zranění osob, technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna, ani uplatněna. K hmotné škodě došlo na obou vozidlech. Tento skutkový závěr byl potvrzen i znaleckým posudkem z oboru doprava městská a silniční – posuzování příčin dopravních nehod zpracovaným Ing. [jméno] [příjmení] [jméno] a výpovědí znalce. Za příčinu nehodového děje znalec označil techniku jízdy řidiče vozidla VW, konkrétně jeho rychlost jízdy mezi 89 až 97 km v hodině, která nedovolovala bezpečný průjezd levotočivé zatáčky před místem nehody a v důsledku tak vedla k nestabilnímu pohybu (smyku) vozidla a přejetí do protisměru, kde došlo ke střetu s protijedoucím vozidlem Hyundai. Rychlost vozidla VW tak představuje prvek, který vyvolal nehodový děj. Na straně řidičky vozidla Hyundai nebyla shledána příčina nehodového děje. Řidič vozidla VW by odvrátil nehodový děj, pokud by se v levotočivé zatáčce pohyboval rychlostí do 76 km v hodině. Při této rychlosti lze očekávat bezpečný průjezd zatáčky i na mokré vozovce a k nehodovému ději by nedošlo. Řidička Hyundai neměla možnost odvrátit střet s vozidlem VW. Tvrzení žalovaného v souvislosti s defektem levého předního kola se střetem vozidla v jeho jízdním pruhu jsou hodnocena jako technicky nepřijatelná. Kromě tvrzení žalovaného nebylo shledáno nic, co by technickou příčinu připouštělo. Žalovaný namítal nepřezkoumatelnost posudku a chybné závěry znalce, zejména také s ohledem na tvrzení žalovaného o technické závadě. Navrhoval zpracování revizního znaleckého posudku. Tomu však okresní soud neměl důvod vyhovět, neboť posudek byl zpracován vyčerpávajícím způsobem a otázka technické závady se objevila jen v tvrzení žalovaného. I ten s ní však přišel až později po nehodě. Před policií totiž technickou závadu neuplatnil (okresní soud odkázal na výpověď svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení]). Proto mu také bylo havarované vozidlo vydáno a nebylo podrobeno další expertíze, když sám žalovaný (kromě svých tvrzení) žádný důkaz o technické závadě na vozidle nepředložil. Jediný svědek [příjmení] si následně vzpomněl, že měla být žalovaným po vystoupení z auta zmíněna pneumatika, z jeho výpovědi však okresní soud nevycházel, svědka hodnotil jako nevěrohodného. Vozidlo žalovaného, kterým způsobil dopravní nehodu, nebylo v souladu s ust. § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla pojištěno. Žalovaný způsobil tímto nepojištěným vozidlem dne 19. 8. 2020 dopravní nehodu – konkrétně porušil povinnosti dané zákonem o provozu na pozemních komunikacích, a to § 4 a § 5 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 1, § 17 odst. 1, 5 c), § 18 odst. 1, 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a je tedy odpovědný za vznik škody na vozidle Hyundai IX 35, [registrační značka], kterou za něho uhradila poškozeným [příjmení] dle § 24 odst. 2 písm. b/ zák. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti. Ta uhradila vedle nákladů na poškozeném vozidle i náklady související (půjčovné za náhradní auto, náklady na výjezd hasičů a náklady za zpracování pojistné události). Dle ust. § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti má pak [název] [anonymizována dvě slova] regresní nárok, tj. nárok na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva. Okresní soud konstatoval, že žalobcem byly předloženy řádné doklady dokumentující vzniklou škodu a náklady s ní související (půjčovné za náhradní auto, včetně srovnání cen obvyklých za půjčovné, náklady související se zpracováním škodní události – spol. [právnická osoba], včetně mandátní smlouvy uzavřené mezi touto společností a ČKP), včetně nákladů vynaložených hasičským záchranným sborem a dobrovolnými hasiči. Jde o podklady, z nichž lze při stanovení výše škody vycházet. Žalovaný však již v průběhu řízení avizoval, že bude výši škody sporovat. Proto okresní soud zatím rozhodl o základu nároku.

3. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Namítal, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, okresní soud neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Zdůraznil, že nebylo doloženo a prokázáno, že žalobce je právním nástupcem [anonymizováno]. Poukazoval na to, že v odůvodnění rozsudku není uvedeno, z jakého titulu by měl být právním nástupcem [anonymizováno]. Dovozoval, že je proto nesprávný závěr o údajné aktivní legitimaci. Vytýkal okresnímu soudu, že na základě provedených důkazů nesprávně vyhodnotil skutečnost, že by viníkem dopravní nehody měl být provozovatel a řidič vozidla [jméno] [příjmení]. Uvedl, že znalecký posudek toto konkrétně nepotvrzuje. Vytýkal okresnímu soudu, že se nezabýval přezkoumatelností posudku a chybnými závěry stran rychlosti a pneumatik. Zdůraznil, že vůči znalci bylo třeba učinit mnohem podrobnější zadání pro vyhotovení znaleckého posudku. Znalec se vůbec nezabýval tím, že na vozidle mohla být blíže neurčená technická závada. Uvedl, že zatáčku hodnotí jako bezpečnou, nehoda se navíc stala za sucha. Tvrdil, že ke střetu vozidel došlo v jízdním pruhu žalovaného a soud ani znalec se tímto dostatečně nezabývali. Namítal, že znalecký posudek a protokol Policie o nehodě jsou v rozporu s výpovědí svědka. Tvrdil, že svědci na místě hovořili o závadě na pneumatice, zejména svědek [příjmení] i paní [příjmení]. Vytýkal okresnímu soudu, že jednání, při němž byli vyslechnuti svědci [příjmení], [příjmení] a [příjmení] neproběhlo za jeho přítomnosti a tím došlo k porušení jeho procesních práv, protože se svědků nemohl dotazovat. Dále vytýkal, že okresní soud zadal znalecký posudek, aniž by účastníkům umožnil vznést na znalce konkrétní otázky. Namítal, že okresní soud porušil zákon, když nenechal zpracovat revizní znalecký posudek. Dodal, že soud ani znalec se technickou závadou nezabýval. Dále namítal, že není zřejmé, jak se konkrétně dospělo k nárokované částce 276 298 Kč a proč by právě tato částka měla být údajně přiznána. Doplnil, že v přestupkovém řízení byl sice odsouzen, ale na základě správní žaloby bylo toto rozhodnutí zrušeno. Navrhl doplnění dokazování o revizní znalecký posudek a zopakování výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení]. Požadoval, aby byl napadený rozsudek změněn a žaloba byla zamítnuta nebo aby byl zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalobce s rozsudkem okresního soudu souhlasil a navrhl jeho potvrzení.

5. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. V prvé řadě se odvolací soud zabýval námitkou žalovaného, že mu postupem okresního soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Pokud by bylo žalovaným tvrzené pochybení v postupu okresního soudu zjištěno, bylo by to bez dalšího důvodem pro zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresní soud se v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně nezabýval tím, jaké důvody jej vedly k tomu, že dne 4.6.2020 ve věci jednal, a to v nepřítomnosti žalovaného, ačkoli tento požádal o odročení jednání. Odvolací soud však z obsahu spisu ověřil, že postupem okresního soudu nedošlo k odnětí možnost žalovanému jednat před soudem. Okresní soud původně nařídil jednání, k němuž volal svědky [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], na 12.3.2020. Takto nařízené jednání dne 10.3.2020 z důvodu omezení rizika šíření nákazy Covidem 19 odročil na 7.4.2020 a následně dne 26.3.2020 znovu z důvodu trvání nouzového stavu jednání odročil na 4.6.2020 v 11.00 hodin. Žalovanému, který v té době nebyl zastoupen, bylo předvolání k jednání doručeno dne 9.4.2020. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno řádně a včas v souladu s ust. § 115 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný e-mailem bez elektronického podpisu dne 2.6.2020 doručil okresnímu soudu omluvu z účasti na jednání z důvodu pracovní neschopnosti a zároveň požádal o odročení jednání s tím, že chce předvolaným svědkům klást dotazy. Současně se žádostí doložil rozhodnutí o pracovní neschopnosti vystavené dne 6.5.2020 MUDr. [jméno] [příjmení], z něhož vyplývá, že žalovaný byl od 4.5.2020 práce neschopen a od 6.5.2020 mu byly povoleny vycházky v době od 10.00 hodin do 16.00 hodin. Okresní soud na e-mailovou adresu, z níž žalovaný doručil žádost o odročení jednání, doručil žalovanému vyrozumění, že se jeho žádosti o odročení jednání nevyhovuje a vysvětlil mu důvody, pro něž k odročení jednání nepřistoupil (žádost byla učiněna opožděně a není opodstatněná, když v době nařízeného jednání měl žalovaný povolené vycházky). Žalovaný na toto vyrozumění reagoval další žádostí o odročení jednání, kterou opět doručil e-mailem dne 3.6.2020. Polemizoval se závěrem okresního soudu o opožděnosti žádosti. Zopakoval, že je v pracovní neschopnosti z důvodu poškození kotníku a plotének v zádech, tvrdil, že jeho pohyblivost je dlouhodobě výrazně omezena, jednání by nedokázal absolvovat, vycházky dostal pouze k drobným pohybům, třeba k matce na oběd ob dva domy apod. Okresní soud dne 4.6.2020 v 8.05 hodin (jednání bylo nařízeno na 11.00 hodin) kontaktoval ošetřujícího lékaře žalovaného MUDr. [jméno] [příjmení] a dotázal se ho, zda je žalovaný schopen účasti na soudním jednání. Jmenovaný lékař uvedl, že žalovaného naposledy viděl před třemi týdny, na poslední kontrolu se žalovaný bez omluvy nedostavil, chodit může, má povolené vycházky, dochází na rehabilitace. S ohledem na tyto zjištěné skutečnosti z obsahu spisu odvolací soud uzavřel, že postup okresního soudu byl zcela správný, když důvodně nevyhověl žádosti žalovaného o odročení jednání a ve věci dne 4.6.2020 jednal v jeho nepřítomnosti.

7. Okresní soud se v odůvodnění napadeného rozsudku také výslovně nevyjádřil k otázce aktivní legitimace žalobce. Žalobce uvedl tvrzení o své aktivní legitimaci v návrhu a k prokázání svých tvrzení navrhl důkaz dílčí smlouvou o úplatném postoupení pohledávek ze dne 22.2.2016 a důkaz přílohou č. 1 k této smlouvě. Odvolací soud při odvolacím jednání dne 1.6.2022 provedl důkaz těmito listinami. Má jimi prokázáno, že [název] [anonymizována dvě slova] postoupila svůj nárok na úhradu regresní náhrady vůči žalovanému ve výši 276 298 Kč na žalobce [příjmení] [jméno]. Žalovaný vůči tomuto důkazu žádné námitky nevznesl. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k uplatnění nároku na regresní náhradu vůči žalovanému.

8. Okresní soud provedl v řízení ty účastníky navržené důkazy, jichž bylo třeba k řádnému posouzení věci a provedené důkazy řádně v souladu s ust. § 132 o.s.ř. zhodnotil a vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry a také jeho závěry právní jsou správné. Odvolací soud se se skutkovými i právními závěry okresního soudu zcela ztotožňuje a pro stručnost odkazuje na výstižné odůvodnění rozsudku okresního soudu. Pouze k dalším odvolacím námitkám žalovaného zdůrazňuje následující:

9. Je zcela bez významu, že žalovaný byl rozhodnutím Magistrátu města Hradec Králové ze dne 16.3.2016 čj. [spisová značka] ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 7.7.2016 čj. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] uznán vinným z přestupku v souvislosti se shora popsanou dopravní nehodou (přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k/ zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a na základě správní žaloby bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.9.2018 čj. [číslo jednací]. Ke zrušení rozhodnutí došlo z nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje. Ten po vrácení věci rozhodnutím ze dne 6.11.2018 čj. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 16.3.2016 čj. [spisová značka] zrušil a řízení zastavil, a to pouze z důvodu uplynutí času, když uplynula jednoroční lhůta k projednání přestupku. Správním rozhodnutím tedy v konečném výsledku nebyla posuzována vina za přestupek. Je na soudu, aby posoudil odpovědnost žalovaného.

10. Žalovaný vytýkal okresnímu soudu hodnocení provedených důkazů. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.5.2010 sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, dostupný na www.nsoud.cz). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Tak je tomu např. v případech, kdy v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti je logický rozpor, nebo např. jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Okresnímu soudu nelze při hodnocení provedených důkazů vytknout žádné pochybení, tudíž není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry.

11. K požadavku žalovaného, aby byl proveden revizní znalecký posudek, odvolací soud zdůrazňuje, že zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2008 sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, dostupné na www.nsoud.cz). V souzené věci okresní soud i na základě zhodnocení dalších důkazů neměl pochybnosti o správnosti vypracovaného znaleckého posudku. Proto okresní soud správně nepřistoupil k vyhovění důkaznímu návrhu žalovaného na vypracování revizního znaleckého posudku a důvod pro takový postup neshledává ani odvolací soud. Stejně tak neshledal důvod pro zopakování důkazu výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení], když hodnocení těchto svědků ze strany okresního soudu je řádné a odpovídající. Je irelevantní námitka žalovaného, že okresní soud měl učinit mnohem podrobnější zadání pro vyhotovení znaleckého posudku tak, aby se znalec zabýval tím, že na vozidle mohla být blíže neurčená technická závada. Občanské soudní řízení není ovládáno vyšetřovací zásadou a nebyl tedy důvod pro to, aby znalec zkoumal veškeré možné v úvahu přicházející technické závady na vozidle. Bylo na žalovaném, aby konkrétní technickou závadu tvrdil a tou by se znalec zabýval. Tvrzeními žalovaného o defektu levého předního kola se znalec zabýval a uzavřel, že jako příčina střetu vozidel jsou tvrzení žalovaného technicky nepřijatelná.

12. Námitka žalovaného, že není zřejmé, jak se konkrétně dospělo k nárokované částce 276 298 Kč a proč by právě tato částka měla být údajně přiznána, je předčasná. Okresní soud rozhodl mezitímním rozsudkem o základu nároku. Výší nároku se dosud nezabýval, bude se jí zabývat až v následném řízení.

13. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Vzhledem k tomu, že jde o potvrzení mezitímního rozsudku o základu nároku, nerozhodoval o nákladech odvolacího řízení. O těch rozhodne okresní soud v konečném rozhodnutí (§ 152 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).