21 Co 163/2004

Plný text

21Co 163/2004-467 U s n e s e n í Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Š. P. a soudců JUDr. J. P. a JUDr. J. Č. ve věci péče o nezletilou K. D. , dceru D. D., zastoupené JUDr. G. V., advokátkou, a M. D., o úpravu výchovy a výživy nezletilého dítěte a úpravu práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu ma n želství rodičů, k odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v R. K. ze dne 25. března 2003, číslo jednací P 139/2000-430, t a k t o : Usnesení okresního soudu se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud usnesením ze dne 25.3.2003 podle § 37 odstavec 2 zákona o rodině ustanovil nezletilému dítěti opatrovníkem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v B. V odůvodnění uvedl, že v řízení byl nezletilé opatrovníkem nejprve ustanoven Okresní úřad v R. K. S účinností ke dni 31.12.2002 však došlo k zániku okresních úřadů a výkon sociálněprávní ochrany dětí, kterou okresní úřady doposud vykonávaly ve vztahu k řízením ve věci péče o nezletilé, přeš e l ve smyslu novely zákona číslo 359/1999 Sbírky zákonů České republiky provedené zákonem číslo 320/2002 Sbírky zákonů České republiky na obecní úřady s rozšířenou působností. Dosavadní opatrovník nezletilé ke dni 31.12.2002 zanikl a soud s účinností od 1. 1 .2003 ustanovil pro toto řízení nového opatrovníka, kterým je Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí Brno, Benešova 22. Proti tomuto usnesení podala matka včasné a řádné odvolání. S ustanoveným opatrovníkem vyslovila nesouhlas, neboť Úřad zastupoval otce nezletilé M. D. v řízení o navrácení dítěte. Matka z tohoto důvodu vyslovila pochybnosti o nepodjatosti Úřadu a jeho pracovníků, kteří v nedávné době zastupovali otce nezletilé. Vytýkala okresnímu soudu, že se ani nevypořádal s důvody, které je j vedly k ustanovení tohoto opatrovníka na místo opatrovníka, na kterého přešel s účinností od 1.1.2003 výkon sociálněprávní ochrany dětí, to jest Městský úřad v R. K. Matka z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud usnesení okresního soud u změnil tak, že opatrovníkem nezletilé se ustanoví Městský úřad v R. K., nebo aby napadené usnesení zrušil a věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Otec se k odvolání nevyjádřil, opatrovník Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen Úřad) navrhl, aby odvolací soud usnesení okresního soudu potvrdil. Namítl, že obavy matky z nepodjatosti Úřadu ve věci nejsou důvodné. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení bez nařízení jednání podle § 214 odstavec 2 písmeno c/ občanského soudního řádu, a dospěl k závěru, že je opodstatněné. Odvolatelka má v prvé řadě pravdu v tom, že okresní soud nevysvětlil, z jakého důvodu opatrovníkem ustanovil právě Úřad, když v souvislosti s tímto svým závěrem poukázal na právní úpravu, podle které výkon sociálněprávní ochrany dětí přešel z okresních úřadů na obecní úřady s rozšířenou působností. V tomto světle se pak usnesení okresního soudu jeví jako nepřezkoumatelné pro vnitřní rozpornost jeho odůvodnění. Již z tohoto důvodu bylo třeba j e zrušit, aniž by se odvolací soud mohl blíže zabývat jeho věcnou správností. Nicméně odvolací soud považuje za vhodné alespoň poukázat na některé právní aspekty související problematiky. V posuzované věci byl Úřad nezletilému dítěti ustanoven kolizním opatrovníkem podle § 37 odstavec 2 zákona o rodině, podle kterého nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vyk o návající sociálněprávní ochranu dětí (dále jen “orgán sociálněprávní ochrany dětí”). Z dikce druhé věty tohoto ustanovení vyplývá, že zákon nedává soudu jednoznačný příkaz, aby vždy opatrovníkem ustanovil jen příslušný orgán sociálněprávní ochrany dětí. S o ud proto není zcela vázán příslušnou správněprávní úpravou obsaženou v zákoně číslo 359/1999 Sbírky zákonů, o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Pokud ovšem zákon o rodině v § 37 odstavec 2 soudu ukládá, aby opatrovníkem zpravidla t akový orgán ustanovil, je soud ve svém rozhodování omezen tím, že pokud opatrovníkem ustanoví subjekt jiný, než ten, který by byl příslušným podle úpravy obsažené v zákoně číslo 359/1999 Sbírky zákonů, měl by své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit. Podle § 3 odstavec 1 zákona číslo 359/1999 Sbírky zákonů, o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona), zřizuje se Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen “Úřad”) se sídlem v B. Úřad je správním úřadem s celo s tátní působností; je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí. Podle § 4 odstavec 1 zákona sociálněprávní ochranu zajišťují orgány sociálněprávní ochrany, jimiž jsou krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, ministerstvo , Úřad. Podle § 17 písmeno a/ zákona obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává funkci opatrovníka a poručníka; může být ustanoven opatrovníkem i v případě zastupování dítěte ve vztahu k cizině. Podle § 35 odstavec 1, 2 písmeno b/ zákona Úřad zajišť u je sociálněprávní ochranu ve vztahu k cizině a vykonává i funkci opatrovníka dítěte. Protože otec nezletilého dítěte je cizím státním příslušníkem, žijícím navíc trvale mimo území republiky, jde v posuzovaném případě o zajištění sociálněprávní ochrany ve vztahu k cizině. Okresní soud by měl proto při úvaze o tom, koho ustanovit opatrovníkem podle § 37 odstavec 2 zákona o rodině, vycházet z úpravy v tomto zákoně obsažené. Jak vyplývá ze shora uvedeného, může být opatrovníkem v případě zastupování dítěte ve vztahu k cizině ustanoven jak Úřad, tak i obecní úřad obce s rozšířenou působností (dále jen obecní úřad). Úřadu by ovšem měl dát soud přednost, a jen pokud pro to budou dány důvody, ustanovit opatrovníkem obecní úřad. K tomuto závěru lze dospět jak s ystematickým, tak gramatickým výkladem zákona číslo 359/1999 Sbírky zákonů v současném znění. Příslušnost Úřadu k zajištění sociálněprávní ochrany ve vztahu k cizině je upravena v hlavě VII. zákona, která obsahuje speciální úpravu této oblasti právních vz t ahů. Zákon v ní jednoznačně jako příslušného určuje Úřad (§ 35 odstavec 1 zákona – “Úřad zajišťuje sociálněprávní ochranu ve vztahu k cizině”). Naproti tomu v případě úpravy příslušnosti obecního úřadu k zajištění sociálněprávní ochrany ve vztahu k cizině zákon používá v § 17 písmeno a/ slovního spojení “může být ustanoven i v případě ”. Z těchto rozdílů lze proto dovodit, že zákon dává v případě sociálněprávní ochrany dítěte ve vztahu k cizině přednost Úřadu. Pokud by ovšem soud došel v konkrétním případě k závěru, že tu jsou okolnosti, pro které nelze Úřad opatrovníkem ustanovit, nebo tu jsou skutečnosti, pro které se lze důvodně domnívat, že obecní úřad bude tuto funkci vykonávat lépe, může opatrovníkem ustanovit obecní úřad. Své závěry pak musí vyložit v odůvodnění svého rozhodnutí. Protože rozhodnutí okresního soudu je ze shora uvedených důvodů nepřezkoumatelné, odvolací soud je podle § 221 odstavec 1 písmeno c/ zrušil a věc okresnímu soudu podle § 221 odstavec 2 písmeno a/ občanského soudního řádu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud bude v dalším řízení dbát na náležitosti odůvodnění rozhodnutí (§ 157 odstavec 2, § 169 odstavec 4 občanského soudního řádu) a při ustanovení opatrovníka nezletilému dítěti bude dbát právního názoru odvolacího soudu shora nastíněného (§ 226 odstavec 1 občanského soudního řádu). Vypořádá se i s námitkou matky vtělené do jejího odvolání o nevhodnosti Úřadu jako opatrovníka proto, že Úřad zastupoval otce v řízení o navrácení dítěte. P o u č e n í : Proti tomuto usnesen í není odvolání ani dovolání přípustné. V H. K. dne 19. května 2004