21 Co 177/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B oba bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C , narozená Datum narození žalobce C d) Jméno žalobce D , narozená Datum narození žalobce D obě bytem Adresa žalobce D všichni zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 30.268 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 8.1.2025 čj. 8 C 121/2024-88

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje ve výroku I a v části výroku II, pokud jím žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům 6.268 Kč s úrokem z prodlení 15 % od 28. 4. 2024 do zaplacení na účet č. , č. účtu, .

II. Ve zbývající části výroku pod bodem II se rozsudek okresního soudu mění takto:Žaloba s požadavkem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům úrok z prodlení 15 % z částky 6.268 Kč za dobu od 25. 4. 2024 do 27. 4. 2024, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům každému v rozsahu jedné čtvrtiny do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců náklady řízení před okresním soudemve výši , částka, a před krajským soudem ve výši , částka 1. Okresní soud výše citovaným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od 26. 5. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od 26. 6. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 7. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 8. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 9. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 10. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 11. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 12. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 1. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 2. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 3. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 4. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 5. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 6. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 7. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 8. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 9. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 10. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 11. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 26. 12. 2023 do zaplacení, a to na účet číslo , č. účtu, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobců (výrok I/). Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 4. 2024 do zaplacení, a to na účet číslo , č. účtu, , to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobců (výrok II/). Současně žalované uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení v částce , částka, , a to každému ze žalobců 1/4 této částky, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobců (výrok III/).

2. Žalobci se domáhali, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jim jednak částku , částka, z titulu dlužných příspěvků do fondu oprav za období květen 2022 až prosinec 2023 a jednak částku , částka, z titulu dlužných plateb za poskytované služby za období 2022 – 2023. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Tvrdila, že žalovaným ničeho nedluží, přičemž žalobci netvrdí a ani neprokázali, že by za ni do fondu oprav přispívali, z tohoto důvodu jim není povinna ničeho platit. Nárok na zaplacení dlužných částek okresní soud dovodil z Dohody o způsobu hospodaření se společnou věcí č. , hodnota, ze dne 7.1.2007, která je platná, přičemž žalovaná v řízení nikterak neprokázala, že by došlo k jejímu zániku nebo změně. Zdůraznil, že žalovaná na obranu proti uplatněnému nároku netvrdila ani nedokládala, že by došlo ke změně této dohody postupem podle § 1128 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Skutečnost, že peněžní prostředky mají být zasílány na soukromý účet žalobkyně b), nikoliv na společný účet, je odůvodněna tím, že v daném případě se nejedná o podílové spoluvlastnictví, v rámci kterého je založeno tzv. společenství vlastníků jednotek, nýbrž se jedná o prosté podílové spoluvlastnictví. Pokud došlo ke změně osoby, která účet spravuje, došlo k této změně postupem podle § 1128 odst. 1 o. z. Pokud jde o výši příspěvku do „fondu oprav“, pak ten byl spoluvlastníky dohodnut způsobem podle § 1128 odst. 1 o. z., přičemž žalovaná měla možnost se jednání spoluvlastníků účastnit a hlasovat. Pokud tak neučinila, nemůže to mít za následek neplatnost hlasování spoluvlastníků. V daném případě rozhodnutí o výši příspěvku bylo přijato většinou spoluvlastníků. Pokud jde o nedoplatky za služby spojené s užíváním bytu a domu, které byly žalované vyúčtovány, byly řádně vyčísleny a doloženy příslušnými daňovými doklady , adresa, , a.s., společnosti , právnická osoba, , a platebními výměry, resp. předpisy Finančního úřadu a České podnikatelské pojišťovny, a.s. Na základě těchto dokumentů bylo stanoveno vyúčtování záloh na služby (vodu a elektřinu společných prostor), které žalovaná užívá, pojistného na dům, daní a poplatků, které vyplývají z podílového spoluvlastnictví žalované na domě. Žalovaná byla k jejich úhradě řádně vyzvána a k vyúčtování nevznesla žádné relevantní připomínky.

3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Namítala, že výroky rozsudku I/ a II/ nejsou návrhem žalobců, odporují obsahu žaloby a doloženým důkazům. Tvrdila, že si samosoudce , tituly před jménem, , jméno FO, vymyslel svůj vlastní žalobní návrh, a to zákon neumožňuje. Namítala, že žalobci nikdy netvrdili, že by jim ona sama někdy dlužila a ani jim dlužit nemohla. Dovozovala, že tím soud, resp. samosoudce , tituly před jménem, , jméno FO, porušil rovná práva žalované zaručená jí Ústavou a zákonem č. 99/1963 Sb. Dodala, že uvedené potvrdil i tím, když rozhodnutí odůvodnil jen podle lživých tvrzení žalobců. Tvrdila, že mezi účastníky šlo o soukromou neprávní dobrovolnou domluvu, tak i ji i dobrovolně schválili s tím, že pokud by ji některý z nich přestal dodržovat, bude tím ukončena. Tvrdila, že to potvrzuje i obsah dohody, který nemá nic společného s podílovým spoluvlastnictvím, kvůli nevlastnění bytů, jenom podílů. Nemůže být posuzována ani podle starého ani podle nového občanského zákoníku o podílovém spoluvlastnictví. Zdůraznila, že proto není žádným právním aktem. Dovozovala, že ani jeden ze zákonů neumožňuje, aby jeden podílový spoluvlastník ostatním vlastníkům povinně nařizoval podepsat jeho právní akt a povinně ho dodržovat, když si jeho obsah i s návrhy sám soukromě vymyslel. Dovozovala, že proto dohodu nemusí ukončovat ani ji měnit s „nesouhlasem“ většiny. Uvedla, že soukromou neprávní písemnost ze dne 9.1.2007, na níž se žalobci již počtvrté odvolávají, sami ukončili svým zcela nezákonným podepsáním právního aktu dne 9.3.2016 zástupci třetí osoby bez jejího vědomí a souhlasu, kterým všichni vědomě napadli její vlastnická práva a zároveň úmyslně znehodnotili její podílové spoluvlastnictví. Tvrdila, že dohodu ukončila i sama žalobkyně , jméno FO, , když si ze svého osobního účtu č. , č. účtu, hradila a hradí své soukromé platby, např. advokátce , právnická osoba, , novou stavbu na cizím pozemku, náklady soudního řízení, pokutu městu atd. Žalobkyně , jméno FO, bankovní výpisy k žalobnímu návrhu úmyslně nedoložila, proto nemůže být žádným účtem fondu oprav. Namítala, že jednostranně bylo postupováno i v předchozích řízeních, na něž se žalobci odvolávají. Připomněla, že v řízení vedeném pod sp.zn. , spisová značka, při soudním jednání do protokolu uvedla, že v soudní síni dochází k trestným činům, které před tím dvakrát spáchaly stejné tajně hlasující osoby ve funkci soudce senátu krajského soudu, když potvrdily rozhodnutí , jméno FO, a zjevně účelově změnily rozhodnutí , jméno FO, . Přesto i třetí rozhodnutí potvrdily, i když za žalobce byl již podruhé jednostranně vymyšlen žalobní návrh, tím došlo k vážné procesní vadě. Navíc jí ani neumožnily zúčastnit se soudního jednání, ačkoli byla v nemocnici, a proto žádala o jiný termín, jemuž nevyhověly. Poukazovala na to, že byla opakovanými výroky připravena celkem o 542 087 Kč, z nichž , jméno FO, bylo přiděleno , částka, a žalobkyni , jméno FO, na její soukromý účet bylo přiděleno , částka, včetně úroků , částka, , tj. , částka, , které jí žalovaná nikdy osobně nedlužila a nedlužila je ani žalobcům , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Tvrdila, že jde o opakovaný podvod, vydírání a krádež, žalobním zneužíváním soukromé písemnosti žalované ze dne 9.1.2007. Namítala, že žalobci žádným důkazem nedoložili, že by sami do jimi tvrzeného fondu oprav přispívali, ani to netvrdili, protože vědí, že si jen společně dobrovolně posílají na osobní účet žalobkyně , jméno FO, své soukromé finanční prostředky. Tvrdila, že ve skutečnosti jsou to oni, kdo v domě žije na dluh. Dodala, že kvůli těžké vadě soudního řízení porušením zásady rovnosti stran a kvůli nejenom neustálým nenávistným invektivám žalobců se nemůže zúčastnit soudního jednání dne 28.5.2025. Navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen, případně aby byl změněn a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

4. Žalobci s rozsudkem okresního soudu souhlasili a navrhli jeho potvrzení. Připomněli, že podali žalobu na zaplacení příspěvků za období květen 2022 - prosinec 2023 do tzv. Fondu oprav, který jakožto spoluvlastníci domu , adresa, spolu se žalovanou zřídili Dohodou podílových spoluvlastníků domu č. p. , adresa, . v katastrálním území , adresa, ze dne 7. 1. 2007 (dále také „dohoda“). S naprosto totožným nárokem (jediným rozdílem byla období, za která se zaplacení příspěvků domáhali) se žalobci obrátili na soud v roce 2019, přičemž jejich žalobě bylo pravomocně v plném rozsahu vyhověno (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 9. 2019, č. j. , spisová značka, spolu s rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ). Protože žalovaná ani po předchozím pravomocném rozhodnutí platit do fondu oprav nezačala, znovu v roce 2020, kdy jejich žalobě bylo pravomocně v plném rozsahu opět vyhověno (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 12. 5. 2021, č. j. , spisová značka, spolu s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. , spisová značka, ). Znovu se s naprosto totožným nárokem museli obrátit na soud i v roce 2022, neboť žalovaná opět neplnila své povinnosti. Opět byli zcela úspěšní (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , spisová značka, spolu s rozsudkem krajského soudu ze dne 25. 5. 2023, č. j. , spisová značka, ). Soudy tehdy uzavřely, že dohoda, o kterou žalobci své žalobní žádání opírali (a o kterou jej zcela totožně opírají i v tomto řízení), je dohodou spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. Tento závěr je i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s usnesením ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 770/2008. Poté, co žalovaná ani po pravomocném ukončení posledního, v pořadí třetího řízení, do fondu oprav platit nezačala, podali žalobci další, v pořadí již čtvrtou žalobu na zaplacení příspěvků do fondu oprav. V nové žalobě (tj. té, na základě které probíhá toto řízení) žalobci uvádí naprosto shodná skutková tvrzení, která opírají o naprosto shodné důkazy jako v řízeních předchozích; pouze žalují na zaplacení příspěvků za období předchozími žalobami „nepokryté”. Nad rámec toho žalují na zaplacení dlužných částek za služby poskytované uživatelům bytů jako např. voda, elektřina, odpad, neboť ani ty žalovaná neplatí a žije v domě na dluh, na úkor ostatních spoluvlastníků. Dodali, že namísto plnění svých povinností je žalovaná opakovaně osočuje z páchání trestné činnosti, naposledy tak činí v odvolání, a sice z trestných činů podvodu, vydírání a krádeže. Zdůraznili, že odvoláním napadený výrok soudu zcela koresponduje se žalobním žádáním tak, jak jej uvedli v žalobě. Měla-li žalovaná dojem, že soud postupuje v řízení v rozporu se zákonem, měla možnost se účastnit jednání před ním a své námitky osobně sdělit. Žalovaná se ovšem k soudu nedostavila. Pro účely odvolacího řízení uvedli, že o tom, že účet fondu oprav existuje, že se na jeho existenci spoluvlastníci dohodli, k čemu účet slouží a jak se s ním nakládá, předložili dostatek důkazů. To, že budou spoluvlastníci platit do fondu oprav na účet, který bude veden na jméno fyzické osoby, žalovaná věděla, sama tento způsob jakožto tvůrkyně dohody vymyslela. Dlouhá léta tento systém fungoval a všichni spoluvlastníci se ujednáními v dohodě řídili. S ohledem na spoluvlastnické uskupení je realita úhrad závazků vzniklých s užíváním společných prostor taková, že faktury za společně spotřebovanou elektřinu (např. osvětlení chodeb) či přívod vody, jsou zasílány, a tedy i osobou figurující jako dlužník, je jedna ze žalobců, paní , Jméno žalobce B, , což je situace pro žalobkyni , jméno FO, (ale potažmo kohokoliv jiného ze spoluvlastníků, na jehož jméno by byly faktury evidovány) značně nepříjemná. Jiné řešení ovšem, s ohledem na neexistující právnickou osobou v podobě společenství vlastníků, nebylo a není ani dnes možné. I vzhledem k tomu uzavřeli spoluvlastníci v roce 2007 dohodu v tom znění, že povinností všech spoluvlastníků bude přispívat předem jak na zálohách za služby, tak do zřízeného Fondu oprav, aby na zaplacení záležitostí souvisejících s domem, byly peníze vždy k dispozici. Zdůraznili, že všichni spoluvlastníci, vyjma žalované, své povinnosti plynoucí z dohody plní.

5. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze ve zcela nepatrné části.

6. Odvolací soud věc projednal a rozhodl o ní při odvolacím jednání konaném dne 28. 5. 2025 v nepřítomnosti žalované. Žalované bylo předvolání k jednání řádně a včas doručeno (dne 9.5.2025 vhozením do domovní nebo jiné adresátkou užívané schránky v souladu s ust. § 50 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“). Žalovaná v podání ze dne 21.5.2025, jež bylo odvolacímu soudu doručeno dne 23.5.2025, avizovala, že se odvolacího jednání nezúčastní a nežádala o odročení jednání. Odvolací soud proto jednal v její nepřítomnosti. Důvody, které žalovaná tvrdila pro nemožnost účastnit se jednání (těžká vada soudního řízení porušením zásady rovnosti stran, nenávistné invektivy žalobců), takovému postupu odvolacího soudu nebránily.

7. Okresní soud v souzené věci provedl ty žalobci navržené důkazy, jichž bylo třeba pro náležité posouzení věci, provedené důkazy řádně zhodnotil a vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Také právní závěry okresního soudu, jak ve vztahu k požadavku žalobců na zaplacení záloh do fondu oprav, tak ve vztahu k požadavku na zaplacení dluhu na příspěvku žalované odpovídajícího jejímu spoluvlastnickému podílu na úhradách za služby spojené s užíváním domu v podílovém spoluvlastnictví, které byly vyúčtovány, jsou správné, až na závěry o okamžiku prodlení s úhradou doplatku na vyúčtované služby (jak bude odůvodněno níže). Odvolací soud odkazuje na přesvědčivé odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí a k odvolacím námitkám žalované zdůrazňuje následující:

8. Podle § 139 odst. 2 zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítaje podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.

9. Podle § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.

10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

12. Nelze přisvědčit výhradám odvolatelky v tom smyslu, že výroky rozsudku okresního soudu nejsou žalobním návrhem žalobců a odporují obsahu žaloby. Žalobci podaná žaloba splňovala veškeré náležitosti stanovené v ust. § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.s.ř. Okresní soud s ohledem na charakter tohoto řízení byl žalobou vázán a žádným způsobem žalobní žádání nepřekročil (§ 153 odst. 2 o.s.ř.).

13. Důvodné nejsou ani odvolací námitky žalované směřující proti skutkovým závěrům okresního soudu, když žalovaná vytýkala nesprávné hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.

14. Protože hodnocení důkazů je vnitřní myšlenkovou činností soudce - soudu, nemusí se shodovat s představami účastníků. Odvolací soud však může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o.s.ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek z jiných, než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

15. Z odůvodnění přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že okresní soud své závěry založil na skutečnostech, které vyplynuly z provedeného dokazování; v souladu s ust. § 132 o.s.ř. nezahrnul do rámce svých úvah jen některé z provedených důkazů, aniž by se jakkoliv vypořádal s důkazy ostatními, z nichž by se mohlo podávat zjištění odlišné. Odůvodnění rozsudku okresního soudu odpovídá ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. Provedení důkazů odpovídalo zákonu a účastníkům podle obsahu protokolů o jednání nebylo upřeno jejich právo vyjádřit se k provedeným důkazům podle § 123 o.s.ř.

16. Pokud žalovaná namítala nesprávnost rozhodnutí okresního soudu v jiných obdobných věcech (např. ve věci vedené okresním soudem pod sp.zn. , spisová značka, ), v nichž šlo o nároky z téhož právního titulu, avšak jednalo se o plnění za jiné období, pak odvolací soud zdůrazňuje, že v tomto řízení nemůže přezkoumávat správnost postupu a právní závěry soudu prvního stupně v jiných řízeních. Pokud tato jiná soudní řízení okresní soud v napadeném rozhodnutí připomenul, a řídil se stejnými právními závěry, učinil tak v souladu s ust. § 13 o.z. Podle tohoto ustanovení každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně, jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Vycházel-li tedy okresní soud z předchozího pravomocného soudního rozhodnutí, vydaného v právní věci mezi týmiž účastníky řízení a se stejným skutkovým podkladem (v podstatné části se lišícím pouze v období, za které žalobci svůj nárok uplatili), pak nelze jeho postupu ničeho vytknout, neboť byl zcela souladný s citovaným zákonným ustanovením.

17. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I/ a v části výroku II/, pokud jím žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 6 268 Kč s úrokem z prodlení 15 % jdoucím od 28.4.2024 do zaplacení na účet č. , č. účtu, jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

18. Odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. pouze ve zbývající části výroku pod bodem II/, pokud jím žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 6 268 Kč za dobu od 25.4.2024 do 27.4.2024, tak, že v tomto rozsahu žalobu žalobců zamítl. S plněním nedoplatků na konečném ročním vyúčtování služeb poskytovaných pro dům ve spoluvlastnictví účastníků se žalovaná dostala do prodlení až dnem 28.4.2024. Žalobci vyzvali žalovanou k úhradě uvedeného nedoplatku výzvou ze dne 23.4.2024, přičemž žádali dluh uhradit do tří dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalované doručena dne 24.4.2024, žalovaná tedy mohla dluh nejpozději splnit dne 27.4.2025. Jelikož tak neučinila dostala se dnem 28.4.2024 do prodlení a právě od tohoto data je povinna v souladu s ust. § 1970 o.z. platit žalobcům úroky z prodlení z uvedeného dluhu.

19. Jelikož byl rozsudek okresního soudu částečně změněn, musel odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Žalobci byli v řízení před okresním soudem neúspěšní jen ve zcela nepatrné části, proto v souladu s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. mají vůči téměř zcela neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů, které v souvislosti s řízením, před okresním soudem účelně vynaložili. Žalobci v řízení před okresním soudem účelně vynaložili náklady v celkové částce 36 248,64 Kč. Jedná se o náklady jejich právního zastoupení v částce 34 734,64 Kč a zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši 1 514 Kč. Náklady právního zastoupení žalobců tvoří odměna advokátky za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění z 23.4.2024, sepis žaloby z 2.5.2024) po 7 488 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 12 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění do 31.12.2024, odměna za jeden úkon právní služby – sepis odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení v platebním rozkazu ze dne 31.5.2024 ve výši 3 616 Kč (tarifní hodnotou je částka 18 144 Kč, tj. rozdíl nárokovaných nákladů a nákladů přiznaných platebním rozkazem) dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 12 odst. 4 a § 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu ve znění do 31.12.2024, paušální náhrada hotových výdajů přináležejí ke každému z těchto čtyř úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění do 31.12.2024, odměna za jeden úkon právní služby – účast u jednání okresního soudu dne 8.1.2025 v částce 6 552 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 12 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. g/ vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném od 1.1.2025, paušální náhrada hotových výdajů k uvedenému úkonu právní služby v částce 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025, náhrada cestovních výdajů zástupkyně žalobců za cestu ze sídla advokátky do sídla okresního soudu a zpět v částce 132.64 Kč a náhrada za ztrátu času v rozsahu dvou započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025 a náhrada parkovného ve výši 20 Kč.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř., když v odvolacím řízení měli žalobci stejně jako v řízení před okresním soudem jen zcela nepatrný neúspěch. V odvolacím řízení žalobci účelně vynaložili náklady na právní zastoupení v celkové částce 15 216 Kč. Tyto náklady sestávají z odměny za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání dne 28.5.2025) po 6 552 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 12 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025, ke každému z těchto úkonů právní služby náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025), dále z cestovní náhrady ve výši 592 Kč, z náhrady za promeškaný čas v rozsahu čtyř započatých půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025) a náhrada parkovného 20 Kč.

21. Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla žalované uložena s místem plnění k rukám zástupkyně žalobců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), přičemž každému z procesně úspěšných žalobců náleží 1/4 této náhrady.